SVSSS – kapitola 50

Kompletně rozházený pohled na svět 三观尽碎

Když Shen Qingqiu náhle pochopil pravdu, byl napůl zděšený a rozrušený, napůl zarmoucený a rozhořčený. Okamžitě zvedl nohu na kopanec!
Luo Binghe se nevyhnul ani neuhnul. Dostal přímý zásah, přesto neustoupil ani o krok. Dokonce se odmítal pustit a stále držel Shena Qingqiu, tvářil se naštvaně i ukřivděně, když se zeptal: „Nemůžu to ani ve snu?“

Pospěš si a probuď se! I když sníš, nejsem něco, co jsi vytvořil, když jsi snil, jasný?!!!

Nemůžu ho probudit, ale nemůžu ho nechat, aby pokračoval v té zamotané náměsíčnosti!!!

Tomu se skutečně říká uvíznutí mezi kladivem a kovadlinou!!!

Shen Qingqiu ještě nevymyslel nic, co by zařval, aby zklidnil jeho náladu, když, zaskočený, narazil zády do zeleného bambusu a byl na něj přitlačen. Luo Binghe sklonil hlavu a znovu přitlačil.

Nebylo to poprvé, co byl Shen Qingqiu políben, ale bylo to poprvé, co pocítil velmi reálnou hrozbu, že se druhá strana může každou chvíli zbláznit a ukousnout mu rty. V mezičase jejich chaotického dýchání Luo Binghe zašeptal: „Shizune, mýlil jsem se…“

Shen Qingqiu konečně dokázal vytáhnout ruku a přitisknout ji k hrudi Luo Bingheho. Opravdu nechtěl zaujmout stejný postoj jako „žena z dobré rodiny vzdorující surovci“, ale vypadal Bingheho z***aný výraz jako někdo, kdo pochopil, že se mýlí?!

Shen Qingqiu byl ten, kdo se mýlil, opravdu se mýlil, úplně a naprosto se mýlil. Jaký „vítr z prázdné jeskyně“? Všechny drby v Jianghu byly založeny na vědeckých důkazech. Každý klevetník musel být anděl, který dokázal vidět podstatu reality skrze zdání v jeho minulém životě!

Z mužského hrdiny nevychoval asexuála a nebyl problém ani s tím, že je masochista. Pravda byla mnohem hroznější než tyhle možnosti: z mužského hrdiny vychoval gaye, áááááááááááchhhhhhhhhh!

Není divu, že neměl jedinou manželku a jeho harém byl v tak hrozném stavu. Ženy už prostě nebyly schopny přitáhnout jeho zájem a nemohly být spojeny s jeho mírou cool faktoru!

Co to sakra je!

Shen Qingqiu se odmítl podrobit a nešetřil úsilím bojovat a tvrdohlavě vzdorovat. Právě když zvažoval, který osud by byl nešťastnější mezi tím, že se znovu „odpálí“, nebo kopne do klíčové oblasti Luo Bingheho… Binghe ho náhle nechal jít. Vzhlédl k vířícímu víru mraků na obloze nad nimi a jeho tvář se nečekaně zachmuřila.

V okamžiku se scény a postavy před očima Shena Qingqiu zhroutily a zmizely, roztříštily se na tisíce kousků. Ve stejnou dobu Shen vyskočil na střechu hlavního sálu paláce Huan Hua.

Tohle byl skutečný skutečný svět!

Chvíli energicky dýchal. Poté, co se s velkými obtížemi konečně uklidnil, byl překvapen, když viděl plameny osvětlující celou hlavní halu. Zvonění různých poplašných zvonů se mísilo. Vystrčil hlavu ven a jeho šaty se v nočním větru neustále třepetaly. Odshora dolů se k této straně sbíhalo nespočet luceren – různá oddělení učedníků paláce Huan Hua sem proudila ze všech stran.

„Běžte na svoje pozice! Všechny divize ať zaujmou své pozice!“

Někdo zaklel: „Zase se sem vloupal? Kolik invazí to už bylo? Udělali jsme nějaké úspěšné protiopatření?“

Shen Qingqiu byl nadšený. Invaze byla pro něj tou nejlepší situací, aby využil chaosu k útěku. Koho zajímá ta „nebeská krev démonů“? Jak by se to dalo srovnat s důležitostí integrity? Odcházím první, můžeme si promluvit později, sbohem! Ještě neuletěl dva kroky, když zaslechl někoho křičet:

„Jděte směrem k pavilonu Huan Hua – položte formace k zastavení Liu Qinggeho!“

Shen Qingqiuovi uklouzly nohy a on se okamžitě otočil, aby se vrátil.

Sakra. Liu Qingge prostě musel přijít v tuhle chvíli. Nebylo možné, aby ho Shen Qingqiu hodil úplně zničenému Luo Binghemu, který byl uprostřed záchvatu, že?

Pavilon Huan Hua byl místem, kde se kultivovaly a sídlily předchozí dynastie palácových mistrů, a nebyl daleko od jeho současného pobytu. Shen několika kroky seskočil ze střechy a vmísil se do velké armády, která se řítila kolem. Než vůbec vstoupili do pavilonu Huan Hua, přivítaly je tváří v tvář silné vlny chladného vzduchu. Zevnitř se ozval výkřik vzteku plný vražedných úmyslů.

„Zmizte!“

Když dav zaslechl poplašné zvony, někteří nic netušící učedníci prolomili dveře dovnitř. Desítky lidí v první řadě davu byly všechny odhozeny pryč vlnou extrémně silné energie. Shen Qingqiu, který byl v další skupině lidí, dokázal dokonale uhnout tomuhle útoku a vybrat si dobrou pozici. Když lovil v rozbouřených vodách, prolomil se dovnitř. Právě když vešel do dveří, z mrazivého chladu mu naskočila husí kůže.

Zdálo se, že celý pavilon Huan Hua se stal obrovskou ledovou jeskyní. Udělat jeden krok dovnitř bylo jako vstoupit do zmrzlého světa ledu a sněhu. Do rukávů a rób Shena Qingqiu proudil ledový vzduch a studený pot na jeho čele a hřbetu ruky rychle zmrzl do vrstvy tenkého ledu. Dokážete si představit, jak velký chlad byl v místnosti.

Nejen, že tam byla extrémně nízká teplota, ale stěny na všech stranách byly také neprodyšně utěsněny a všechny dveře a okna byly vzduchotěsné. Celá síň byla studená a tmavá. Nebýt toho, že vetřelec (tj. Liu Qingge, ředitel demoliční kanceláře sekty Cang Qiong) násilně prorazil velký otvor, celé místo by připomínalo ledovou rakev.

Na sedacím stole uprostřed pavilonu byla napůl zatažený závěs. Na straně stolu bylo nepořádně nakupeno několik černobílých svrchních hábitů.

Sám Luo Binghe měl na sobě pouze spodní vrstvu oblečení a vypadal, jako by právě vstal z postele. Černé vlasy měl rozpuštěné a volné, oblečení neuspořádané, výstřih nakřivo a rozevřený. Jeho tvář byla bledě bílá, ale rty nesly krvavý rudý nádech. V očích mu zablesklo studené světlo, příšerná energie vyvíjela nesmírný tlak. Ostří jeho meče bylo odhaleno a jeho pozice byla přípravou na bitvu.

Sedm kroků od něj, přesně čelem k němu, kosti Liu Qinggeovy ruky s mečem nepřirozeně vyčnívaly z jeho sevření. Celý obličej měl zelený a modrý.

Liu Qingge zíral na klidného a vyrovnaného Luo Bingheho sedícího na stole. Vyslovil každou slabiku: „Ty bastarde.“

Na meči Cheng Luan se brutálně zvedla duchovní energie a vražedný úmysl. Shen Qingqiu ostražitě pohlédl sem a tam na obě strany. Když se však jednou podíval směrem, kterým mířil Liu Qinggeho meč, v duchu zaslechl, jak se zvuk úplně posledního kousku jeho zoufale vzdorujícího názoru na svět úplně rozbil.

Pravá Bingheho ruka byla položena na meči Xin Mo, který nikdy neopustil jeho bok, a sněhobílá čepel již opustila pochvu z poloviny; na druhé straně jeho levá ruka držela osobu.

Lepší by bylo říct, že to nebyla osoba, bylo by spíš lepší říct, že to bylo „tělo“. Zcela bez života, hlava svěšená dolů, končetiny tenké a velmi měkké. Měl na sobě tenkou vrstvu spodní vrstvy oblečení. Límec mu sklouzl pod ramena a odhalil polovinu zad bílou jako papír.

Liu Qingge řekl: „Co jsi s ním dělal?“

Opravdu nebude nikdy schopný zapomenout na tu scénu, kterou právě teď měl před očima.

Když meč Cheng Luan prořízl otvor, síň byla prázdná, kromě překrývajících stínů mezi závěsy na sedacím stole. Liu Qingge věděl, že uvnitř musí být Luo Binghe, ale nikdy si nedokázal představit, že uvnitř není sám!

Binghe nadzvedl obočí a přitáhl si měkké tělo v levé ruce blíž do náruče: „Co říkáš, že jsem udělal?“

Shen Qingqiu úplně oněměl. Dva lidé – konkrétně živá a mrtvá osoba – kteří na sobě neměli vnější vrstvu oblečení, když se skutáleli z místa podobného posteli a objímali jako klubíčko – – bez ohledu na to, jak se na to člověk díval, nevypadalo to jako něco pozitivního!

Liu Qingge nepromluvil ani slovo a Cheng Luan bodl. Meč Xin Mo stále nebyl úplně vytažený z pochvy. Luo Binghe pouze pomocí pochvy zablokoval ostrou hranu meče Cheng Luan. Když se divoká energie meče přiblížila, naklonil se mírně na stranu. Blokoval sžíravou energii chladného meče a chránil tělo v ruce za sebou, ve tváři se mu zračil hněv.

Liu Qingge také zjistil, že aktivace Cheng Luan v tak úzké síni s sebou nese riziko, že mrtvolu poškodí ostrá energie meče. Okamžitě zavolal svůj meč zpátky do pochvy a začal bojovat proti Binghemu pomocí duchovní energie.

Během jejich drsného souboje se oblečení toho těla uvolnilo a sklouzlo dolů k pasu a dlaň Luo Bingheho se přímo přitiskla ke krásnému tělu. Liu Qinggeovy oči byly úplně podlité krví: „Bestie, ať už se dělo cokoliv, je to tvůj shizun!“

Luo Binghe klidně řekl: „Kdyby to byl někdo jiný, myslíš, že bych to udělal?“

Učedníci obkličující palác Huan Hua byli úplně oněmělí a s čelistí dole. Ani Luo Binghe jim nevěnoval žádnou pozornost a zcela se soustředil na jednání s Liu Qinggem. Ve vzduchu kolem těl obou mužů se duchovní energie vířila jako vařící voda a vystřelovala na všechny strany. Výrazy na jejich tvářích byly s každým dalším okamžikem děsivější. Nikdo se neodvážil vkročit do pavilonu Huan Hua ze strachu, že by chaos ještě zvýšil

Shen Qingqiu se nebál přidat do chaosu. Jednoduše nebyl schopen dívat se přímo na tuhle scénu.

……brutální hardcore. F***ing brutální hardcore!

Jeho mozek byl plný děr jako povrch Měsíce, ale ani jednou by ho nenapadlo, že přijde den, kdy se stane jednou z hlavních postav téhle hardcorové HRY. Ten, jehož držel Binghe v náručí……byl skutečně mrtvej, že jo? Naprosto přesně, protože to byla jeho mrtvola, sakra?!

Už to nebylo něco „strašného, když si to člověk pečlivě promyslí“. I bez pečlivého přemýšlení to byla zjevně ošemetná situace!

I když se nemohl podívat přímo, pořád nezapomněl, proč se vrátil.

Za zády Liu Qinggeho se mihl Shen Qingqiu. Ten se zalarmoval a myslel si, že jde o zákeřného útočníka. Ušklíbl se a připravil se použít svou duchovní sílu, aby protivníka zaskočil. Byla mu však položena ruka na záda a do jeho duchovního oběhu začal proudit jemný, ale pevný proud síly.

Když tuhle pomoc Liu Qingge obdržel, byl teď Luo Binghe tím, kdo byl mírně v nevýhodě. Liu Qingge se neodvážil jednat neopatrně a mírně zaklonil hlavu. Když se koutkem oka podíval za sebe, viděl jen rozmazanou tvář, která vypadala, že něčím zakrývá svůj vzhled. Liu Qingge zašeptal: „Kdo je to?“

Shen Qingqiu neodpověděl, zatímco jeho ruka použila větší sílu. Dva nesrovnatelně silné proudy duchovní síly se spojily v jeden. Ačkoli to Luo Binghe dokázal unést přímo, tahle vlna agresivní duchovní síly nevyhnutelně mířila na jeho tělo a přenesla se do mrtvoly v jeho rukou. Energii byl schopen rozptýlit, ale mrtvý v jeho náručí to nedokázal. Pokud by ho nepustil, tělo by s největší pravděpodobností bylo těžce šokováno až do bodu, kdy by vybuchlo. Luo Binghe nebyl ochotný mrtvolu poškodit, a tak jen uvolnil ruku. Tělo okamžitě odrazila vroucí duchovní energie a vyletělo ven.

Dokonce i poté, co ho byl Binghe donucen pustit, jeho zrak zůstal pevně přilepený na mrtvole a jeho tvář vykazovala neochotu a bezmoc. Když Shen Qingqiu viděl jeho výraz, náhle to nemohl vydržet. Použití téhle metody k tomu, aby ho přinutili mrtvolu pustit, bylo trochu, jako by ho šikanovali.

Několik učedníků, kteří si neuvědomovali závažnost situace, chtělo jednat, ale Binghe zakřičel: „Nedotýkejte se ho!“ Když mával v dálce rukávy, ozývaly se výkřiky. Shen Qingqiu odstranil proud duchovní síly proudící do zad Liu Qinggeho. Odrazil se od země a vyskočil dopředu a opatrně chytil „svoje“ tělo do náruče.

Pocit držení vlastní mrtvoly byl skutečně jedinečně zvláštním zážitkem. Shen na sebe rychle pohlédl. Jeho dřívější tělo mělo stále velmi růžovou pleť a měkké končetiny, a které se nelišilo od živého člověka v hlubokém spánku, až na pevně zavřené oči a postrádající dech.

Po smrti v důsledku sebedetonace by se duchovní síla člověka rozplynula. Nezůstala by žádná zbytková kultivace, která by bránila mrtvole hnít. Pět let po smrti by pouhé zmrazení v ledu nemohlo tělo v takovém rozsahu uchovat. Na těle nebyla cítit žádná bylinná vůně, takže nebylo ošetřováno žádnými chemickými konzervanty. Nebylo jasné, jakou metodu Binghe použil.

Shen Qingqiu se vyhnul duchovnímu výbuchu dostatečně silnému na to, aby rozštípl hory a rozbil kámen. Vzhlédl a uviděl Bingheho pohled zcela upřený na něj, výraz divoký a šílený. Teprve potom Shen Qingqiu zjistil, že šaty mrtvoly sklouzly z horní části těla, kosti a kůže se odhalily, když ji držel v náručí. K tomu, jak se ho dotýkal a díval se na něj…. Celkově to byl extrémně perverzní a spíše provokativní pohled.

Rychle vyhrnul šaty mrtvole a hodil tenhle horký brambor směrem k Liu Qinggemu: „Chytej!“

Luo Binghe se ho chtěl zmocnit, ale byl zastaven Shenem Qingqiu. Ten se původně obával, že by Binghe mohl aktivovat krevního parazita Nebeského démona, ale ať už proto, že byl ochromen úmyslem zabít, nebo měl otupené myšlení ze své úzkostí, Luo Bingheho ve skutečnosti nenapadlo použít tenhle trumf. Liu Qingge jednou rukou chytil tělo a druhou zavolal Cheng Luan, čímž snadno porazil obležení učedníků paláce. Poté, co s ním házeli sem a tam, šaty mrtvoly se úplně oddělily od horní části těla. Liu Qingge se ho právě dotkl, když ucítil, jak se jeho dlaň lepí na hladkou pokožku, jemnou i chladnou. Oblastí, které se dotkl, jakoby se přes ni plazil lehký elektrický proud a celé jeho tělo ztuhlo. Bez ohledu na to, kde ho držel, všude se mu zdálo nevhodné a málem ho od sebe odstrčil. Nakonec se mu podařilo tomu impulsu odolat. Svlékl si svrchní roucho, bílé šaty se roztáhly doširoka jako křídla, a zabalil tělo v náruči. Cheng Luan letěl zpátky k němu a vytrvale se vznášel před jeho nohama.

Luo Bingheovy zorničky úplně zčervenaly. Celý pavilon Huan Hua byl podobný zapečetěné krabici s bombou umístěnou uvnitř. Když bomba vybuchla, všechny stěny se s rachotem zhroutily.

Spolu s poletujícím pískem a vyvalujícími se kameny, se tam kromě těch mnoha lidí objevily dva předměty, které při dopadu na zem vydaly hlasité kovové řinčení. Shen Qingqiu na ně zaměřil svůj zrak a viděl, že to byly ve skutečnosti dva meče.

Zheng Yang a Xiu Ya.

Tyhle dva zlomené meče kdysi sdílely společný osud a byly roztříštěny na nespočet kusů. Nebylo jasné, jak byly opraveny, slepeny dohromady a umístěny v pavilonu Huan Hua. Teprve po zřícení pavilonu znovu viděli oblohu a slunce.

Když Shen Qingqiu znovu uviděl oba meče, cítil, jak mu v srdci stoupá nejasná chuť, a podíval se na Luo Bingheho. Jeho šaty byly původně neupravené a nyní po té vlně bombardování byly všechny jeho dobře ohraničené klíční kosti a hrudník odhaleny. Na hrudníku se mu k srdci plazila ohavná jizva po meči.

Schopnost seberegenerace Luo Bingheho byla extrémně silná. I kdyby měl končetiny odříznuté, mohl je bez problémů znovu připojit a dokonce by si je bez problému nechal narůst. Pokud se záměrně nerozhodl se nevyléčit, nebyly žádné rány, které by se nemohly úplně zotavit, aniž by po nich zůstala jizva.

Luo Binghe zuřivě vykřikl: „Liu Qingge, kvůli shizunovi jsem znovu a znovu ušetřil tvůj život. Pokud pořád vyhledáváš smrt, pak mě neobviňuj!“

Jeho náhlý výbuch duchovní síly a vražedného úmyslu otřásly Shenem Qingqiu do bodu, kdy téměř změnil pozici. Věděl, že Luo Binghe se rozlítil, a tak spěšně zakřičel na Liu Qinggeho: „Ještě jsi neodešel?!“

Připadalo mu, jako by od té doby, co přišel na tenhle svět, často přinášel tyhle nezištné oběti, aby kryl ústup ostatních! Liu Qingge na něj pohlédl a skutečně nezaostával – okamžitě odešel, nesl tělo v podpaží, skočil na svůj meč, aby rychle odletěl jako blesk.

Luo Binghe chtěl původně zaútočit, ale nečekaně pocítil, jak se mu chvělo srdce – zpětný ráz meče Xin Mo přišel z čista jasna a o vlásek ho zpomalil. Jen o ten vlásek mohl bezmocně přihlížet, jak Liu Qingge odchází s mrtvolou Shena Qingqiu pod paží.

Binghe jako omráčený stál na místě, jako by se obloha propadla, dokonce zapomněl na protiútok Xin Mo. Na okamžik se na jeho tváři objevila prázdnota jako dítěti, kterému byla odebrána jeho nejmilovanější věc na světě. Shen Qingqiu plánoval využít jeho omámení k rybaření v rozbouřených vodách a vyklouznout. Ale když viděl tuhle situaci, z neznámého důvodu se mu pata přilepila k zemi a ten záblesk nesnesitelnosti byl stále intenzivnější.

Ale i když to neunesl, nemohl nic dělat. Pokud by i teď nechal mrtvolu v Bingheho držení, nebylo jasné, k jak děsivým hříšným událostem by došlo!

Problém nastal s tím předčasným obměkčením jeho srdce. Ještě se neodplížil, když Binghe náhle otočil hlavu a ty dvě prudce červené oči upřel přímo na něj.

Meč Xin Mo se ve své pochvě chvěl radostí a zlomyslností. Oči Luo Bingheho velmi jasně řekly Shenovi Qingqiu, že se z něj za chvíli stane mleté maso. Když Shen viděl jeho zuřivý a truchlící pohled, ustoupil o dva kroky. Najednou, jako by jeho rozum někdo uhranul, chtěl Binghemu říct pravdu.

Chtěl mu říct: „Nebuď tak smutný, shizun není mrtvý.“

Právě když pohnul rty, z davu učedníků paláce Huan Hua se vyrojil černý stín.

Postava se pohybovala s pozoruhodnou rychlostí, sbalila Shena Qingqiu a odešla jako vichřice. I přes vynikající zrak a rychlost reakce Luo Bingheho výbušný výstřel, který vystřelil, ve skutečnosti nezasáhl.

Stál na stejném místě a chladně zíral na zbývající ruiny pavilonu Huan Hua, zchátralého a sotva stojícího. Dav učedníků z paláce Huan Hua se neustále nemohl zapojit, ale chápali, že Luo Binghe byl dnes večer po téhle nečekané porážce snadno výbušný a nevyhnutelně by propukl v bouři. Masy učedníků spěchaly pokleknout. V té chvíli se Sha Hualing konečně podařilo přijít na scénu a rychle se vrhla dopředu. Ve chvíli, kdy dorazila, ji Luo Binghe odmrštil dozadu a ona vyzvracela tři litry krve.

Už dávno věděla, že je vrtošivý a temperamentní, a nevěděla, co ho zase rozlítilo. Zmohla se jen na vyděšený tón hlasu: „Můj pane, utište svůj hněv. Můj pane, utište svůj hněv!“

Luo Binghe promluvil: „Člověk, kterého jsi přivedla zpět, nebyl opravdu špatný.“

To „nebyl špatný“ bylo ještě děsivější, než kdyby slyšela Luo Bingheho nařídit její popravu na místě. Duše Sha Hualing téměř opustila její tělo, když spěchala říct: „Tato podřízená musí něco nahlásit! Když došlo k invazi, vaše podřízená vytušila invazi a jednala, aby se s ní vypořádala. Liu Qingge ale nebyl jediný vetřelec! Pán vrcholu Bai Zhan předtím v noci prozkoumal palác, ale nebyl schopen prolomit formaci labyrintu. Tentokrát někdo jiný nejprve zničil formaci labyrintu, a proto Liu Qingge dokázal úspěšně prorazit dovnitř.“

Luo Binghe zíral směrem, kterým Liu Qingge zmizel na meči. Pomalu zatínal pěsti až mu klouby praskaly.