Chci moc poděkovat Jitce R. za koupi tří kafí a další čtenářce za koupi kafe! Moc si toho vážím. 🙂
Pro svobodné lidi 1 光棍一更
Jenomže ani nehlesnul. Celé jeho tělo bylo zkamenělé jako socha, s oběma bulvami vylezlými z důlků.
Shen zadržel dech. Z hrdla starého mistra vycházelo bublání a do očí se mu vkradly krví podlité žíly.
Ale nemohl se pohnout ani o krok.
Konečně!
Hahahahahahahaha!
Byl tak hloupý a svatouškovský, že si myslel, že když ho někdo zbije, nebude se bránit?!
Chovat se k němu, jako k slabému, který mu nemůže opětovat facku do obličeje, když vláčí jinou osobu?!
Qiu Haitang zvolala: „Co se děje?“
Pohnula se, aby vytasila meč, ale Shen Qingqiu ji přerušil: „Madam Qiu, radím, abyste svůj meč netasila nadarmo – pokud ovšem nechcete skončit jako on.“
Qiu Haitang se podezřívavě otočila, aby se podívala na starého mistra a vykřikla.
Mezi hlubokými záhyby jeho vrásek byla tvář starého mistra posetá zelenými vřídky a zkroucená nesnesitelnou bolestí.
Qiu Haitang se zachvěla. „Shene Jiu… ty… co jsi udělal?“
„Nic jsem neudělal,“ řekl Shen Qingqiu. „Zapomněla jste, že jsme v cizí hrobce? Myslíte si, že démoni nebudou mít žádné protiopatření?“
Ve skutečnosti se ve vzduchu jako rozfoukané chmýří pampelišky vznášely výtrusy démonické rostliny ‚QingSi.‘ Tato rostlina využívala těla živých bytostí ke klíčení a byla přitahována lidmi, kteří vyzařují čchi, ať už jde o duchovní energii nebo démonickou energii. To byl také důvod, proč Shen předtím používal bojové umění namísto svých čchi technik.
QingSi se vnořívalo do těl svých obětí bez jakékoli bolesti – snad kromě lehkého svědění. Jakmile však vyrašilo, trhalo maso a zarývalo se do cév. Čím rychleji čchi cirkulovalo, tím rychleji rostla. Pokud kultivující uvolnil maximální energii, dokázala během okamžiku vyklíčit.
Starý palácový mistr útočil svým řevem a soustředil svou čchi do hlavy a hrdla. Nejen jeho tvář, ale nejspíš i vnitřek jeho úst a hrdlo byly ucpané výhonky této démonické rostliny jejími srsti podobnými úponky a kořeny zavrtávajícími se pod kůži, zasahujícímí hluboko do nervů.
Shen Qingqiu řekl: „Starý palácový mistr nesmí znovu křičet. Jinak bude růst bez zastavení, dokud nedosáhne vašeho mozku; potom nastane vaše konečná.“
Tváří v tvář této děsivé a nechutné scéně Qiu Haitang sevřela ústa a pokusila se odolat své závrati, ale neuspěla. Oči se jí obrátily do hlavy a upadla do bezvědomí
S jednou osobou imobilizovanou a druhou v bezvědomí to bylo opravdu vítězství!
Shen Qingqiu si úlevně povzdechl a snažil se vstát s Luo Binghem v náručí. Svaly se napínaly a přes zaťaté zuby starý palácový mistr neurčitě řekl: „Neraduj se příliš brzy, nejsi na tom o nic lépe.“ Tvář se mu zkroutila bolestí a výhonky na tváři se mu třásly, když pronesl těchto pár slov.
Shen Qingqiu v odpověď jen zafuněl.
Od jeho pravé paže nahoru přes ramena ho do masa a nervů nemilosrdně bodala hluboká hysterická bolest. Aby zablokoval předtím ty dva meče, byl nucen použít svou kultivaci čchi a teď spóry klíčily.
Ale naštěstí a v přinejmenším byl Luo Binghe v bezpečí.
Když viděl, jak Shen Qingqiu napůl vleče, napůl odnáší Luo Bingheho pryč, starý mistr utnul své výkřiky a ve své naléhavosti spadl z vozíku a táhl své tělo bez končetin mezi květinami a trávou po zemi – žalostná a děsivá scéna.
Starý palácový mistr zasípal: „Nechoď…. Neodcházejte…. Neodcházejte.“
Shen Qingqiu urychlil kroky, ale kdo by tušil, že tvář mistra starého paláce se náhle změní v divokou a otevře ústa, aby vydal řev?
Chtěl je s sebou stáhnout do hrobu!
Shen nemohl přijít na to, jestli je palácový mistr nechtěl nechat odejít, nebo jestli prostě odmítl nechat Luo Bingheho žít. Shen Qingqiu použil pochvu, aby stěží zablokoval úder. Pravá ruka se mu chvěla, když jeho tělem projela bolest z toho pohybu, který zhoršoval vřídky a přitom Bingheho ochranitelsky chránil. V mučivém deliriu se otočil k mistrovi paláce, jeho krev se rozproudila a v očích mu planul úmysl zabít.
S jediným řevem začaly z kůže starce vyrážet ještě další vřídky, které se rozšiřovaly až do koutků jeho očí. Zdálo se však, že už necítí bolest, když se divoce smál a válel se po zemi jako vepřová klobása, dokud nenarazil do Qiu Haitang. Hlasitě jí křičel do ucha jako blázen a řekl: „Nechceš zabít Shena Qingqiu? Je přímo před tvýma očima! Rychle, vstávej! Zabij ho! Zab je všechny!“
Qiu Haitang se omámeně probudila poté, co na ni zakřičel. Otevřela oči a podívala se na jeho tvář, zvadlou jako pomerančová kůra posetou neznámou hrůzostrašností a vytekla jí krev. Hystericky křičela a sekla mečem. Shen, který se bál, že by mohla dále rozhýbat svoji čchi a přitáhnout tak všudypřítomné spóry, zakřičel: „Uklidni se!“
Starý palácový mistr se nenechal odradit a vykřikl: „Rychle! Rychle! Nepožádala jsi mě o pomoc? Je jasné, že už to déle nevydrží – udělej to hned!
Qiu Haitang se setkala s očima Shena Qingqiu, jejich pohled pevný a neochvějný. Celkově vzato, Shen Qingqiu nechoval vůči Qiu Haitang žádné nepřátelství. Byla koneckonců obětí původního Shena Qingqiu. Ale kdyby trvala na tom, že mu bude blokovat cestu, neváhal by zasáhnout.
Kupodivu Qiu Haitang nebyla bezhlavá mašina vraždící kvůli minulosti. Když se podívala mezi Shena Qingqiu a Luo Bingheho, kterého držel v náručí, nejenže nepokročila, naopak o pár kroků ustoupila.
Rty se jí chvěly a řekla: „To není možné……to je nemožné….To je falešné! Je to všechno falešné! Tohle není můj bratr. Můj bratr se nikdy nemýlí, není to můj starší bratr. Lhal jsi mi!“
Co se to děje?
Plakala a křičela: „Nevím. Nevěděla jsem, že je to takhle. Nic jsem neudělala, tak proč jsem musela snášet tolik let utrpení?!“
Shen Qingqiu byl ohromen. Qiu Haitang omdlela jen na krátkou chvíli, tak proč to, že když se probudila, bylo to skoro, jako by byla jiná osoba?
Nebo to možná bylo proto, že viděla něco, co nemohla přijmout, a byla vyděšená do té míry, že se zbláznila.
Shen si myslel, že je něco v nepořádku, a přísně řekl: „Nehýbej se.“
Starý palácový mistr zakřičel: „Na co čekáš?!“
Qiu Haitang, která ztratila zdravý rozum, se držela za hlavu a křičela na Shena Qingqiu: „Jak se přesně cítíš, když se na mě díváš? Nenávidíš mě? Lituješ mě? Proč mě chceš mučit tím, že mě držíš na tomhle světě? Proč jsi mě nezabil? Proč mě nezabiješ?!“
Poté, co na něj znenadání zakřičela, byl Shen natolik zmatený, že Qiu Haitang využila příležitosti k útěku. Zavolal jí za zády: „Vrať se! Pokud budeš běhat po Svatém mauzoleu, určitě zemřeš!“
Jenže ona už utekla daleko a on neměl čas ji pronásledovat. Cítil nevysvětlitelný pocit ztráty. Ve svém srdci za ni zapálil svíčku a pokračoval vpřed.
Starý palácový mistr mohl jen přihlížet, jak odbíhá do dálky.
Když Shen odcházel, poslední kapka naděje mistra paláce zmizela beze stopy. Byl na zemi, omámený, náhle zabořil hlavu do trávy, která ho obklopovala, a ukousl trs zeleně.
Potom se dál nekontrolovaně smál. Jak se smál, výhonky na jeho hlavě začaly růst rychleji, delší a hustší. V mžiku vypadala celá jeho hlava, jako by byla obalena liánami. Nedlouho poté se už nemohl smát. Shen Qingqiu téměř slyšel zvuky drcení jeho lebky.
Stařec vydal několik roztřesených nádechů, než jeho hlava těžce dopadla na zem. Už ji nikdy nezvedl.
I když byl hlavou klanu, zemřel tak příšerným, děsivým způsobem. Stačilo to, aby lidé vzdychali lítostí.
Než mohl Shen udělat další kroky, ozvala se u jeho ucha ozvěna hlasu. Zdálo se, že přichází ze všech stran. Tianlang-junův hlas nesl stopy pobavení: „Mistr vrcholu Shen dokázal hrát tak skvělou hru na schovávanou. Proč nezkusíš uhodnout, jak dlouho bude trvat, než se znovu setkáme?“
Shena Qingqiu polil studený pot, když se natáhl, aby si přejel rukou po noze, a narazil na cizí předmět. QingSi už infikovala krevní cévy, které mu vyrostly na nohou.
Znovu se ozval Tianlang-junův hlas: „Celou dobu jsi mířil na východ. Je to proto, že se chceš vrátit do trhliny v ochranné formaci a uniknout ze Svatého mauzolea?!
Tenhle bastard vlastně ví, kam mířím. Shen se pokusil potlačit šok, než sklonil hlavu, aby se podíval na svou nohu. Kdyby nechal QingSi na svých nohách zakořenit, až přijde čas, nebude moci odejít, i kdyby chtěl. Shen zatnul zuby a pohlédl na Luo Bingheho. Pak zatvrdil své srdce, roztrhl si spodní lemy róby, popadl hrst výhonků a divoce škubl.
Jakoby jeho mozek vykouzlil několik desítek vteřin prázdnoty. Bolest byla stejná jako vytrhávání si části masa.
Vydal sérii namáhaných nádechů a pomalu se vrátil k sobě, než si uvědomil, že zvuky, které vydával, když lapal po dechu, byly, jako by se snažil udusit vzlyky.
V tu chvíli nebyl schopen ani natáhnout ruku, aby si otřel obličej. Prostě to nešlo. Tohle opravdu… zatraceně moc bolí!
Krev mu sice tekla jako řeka, ale aspoň mohl konečně zase chodit. Předtím si myslel, že Binghe vypadá v žalostném stavu. Kdo by si mohl myslet, že jeho současný vzhled by měl být považován za 120% nešťastný?
Protože Tianlang-jun věděl, kde je, určitě půjde tam, kde je teď Shen. Pokud by s sebou táhl Bingheho a zamířil na východ, určitě by se přímo setkali s jeho ‚milými příbuznými.‘ Shen opustil starodávnou hrobku ve stylu lesa a prošel kolem několika dalších místností. Rychle vybral kamennou rakev, která mohla být považována za čistou a pohodlnou, a chráníc mladíkovu hlavu, opatrně do ní vložil svého bezvědomého žáka. Natáhl se a položil hřbet ruky na Bingheho čelo. Bylo ještě dost horké na to, aby si popálil ruku. Uprostřed čela mu zářílo znamení démona, jasně červené světlo.
Shen vložil Binghemu do rukou meč Xin Mo. Když konečně zapečetil rakev, uklidnil se.
Tianlang-jun šel beze spěchu vpředu, zatímco Zhuzhi-Lang ho následoval těsně za ním. Když se kamenná cesta stočila, viděli Shena Qingqiu stát uprostřed hrobky s mečem Xiu Ya v ruce. Chladně je pozoroval a vypadal, jako by na jejich příchod nějakou dobu čekal.
Polovina jeho světle zeleného hábitu byla obarvena do šarlatové. Krev tekla přes zaschlé krvavé stopy na jeho levé ruce a kapala na zem. Jeho rty vypadaly stejně bledě jako jeho tvář. Tianlang-jun byl ohromen. „Od našeho předchozího setkání uběhla jen krátká doba. Jak to, že je pán vrcholu Shen tak zbitý?“
Shen Qingqiu se na něj podíval. Určitě ho celého pohltil hořící magmatický sloup v Síni hněvu. Ale teď nebylo možné z těla Tianlang-juna cítit ani vůni pečených hub. Jediným pozůstatkem byly spálené okraje jeho černého oblečení. Kde byla logika?
Tianlang-jun se zeptal: „Kde je milovaný žák mistra Shena?“
Shen Qingqiu řekl: „Odešel.“
Tianlang-jun se zasmál: „Pokud je mistr vrcholu Shen stále tady, jak je možné, že by odešel?“
Shen Qingqiu se také začal smát s ním. Jak se dál smáli jeden druhému, Tianlang-jun se najednou přestal smát.
Protože si uvědomil, že není schopen udělat další krok vpřed.
Sklonil hlavu, aby viděl proč. Nevšiml si, že ho od chodidel až k pasu zmrazila silná, pevná vrstva krystalického ledu. Šířila se odspoda nahoru po jeho těle. Zhuzhi-Lang byl v horším stavu než on. Obě nohy a jedna ruka už byly přimrzlé na místě.
Tianlang-jun si konečně všiml, že hrobka, ve které byl, byla neuvěřitelná studená. Zasmušile řekl: „Mobei-jun.“
Tuhle hrobku skutečně vytvořili Mobei-junovi předci. Měli přirozeně blízký vztah k ovládání ledu v rámci rasy démonů. Proto také pohřební komora za nimi byla neodmyslitelně spjata s ledem.
Ve Svatém mauzoleu byly všude k dispozici arény a různé předměty. I když se osobně nezapojil do konfliktu, existovaly další věci, které by mohly být použity k zadržování protivníka. Shen si vzpomněl, že v původním románu, jakmile bylo v pohřební síni něco s teplotou vyšší než vzduch, okamžitě to zamrzlo do ledové sochy. Po 2-3 dnech by se pak roztříštil na ledové střepy. Než tedy vešel dovnitř, nechal cirkulovat svou duchovní energii, aby snížil teplotu vlastního těla na co nejnižší možnou úroveň. Proto vypadal tak bledý.
Ve snaze říct jedinou větu už pevný led vyšplhal až k Tianlang-junově hrudi. Jeho výraz se nezměnil. I když měl ruku pokrytou démonickou energií, pořád nebyl schopen rozbít ledový krystal, který pokrýval jeho pěst. Účinek, který to mělo, byl minimální. I kdyby ho led nedokázal navždy zmrazit na místě, mohl by získat alespoň asi hodinu času.
Tianlang-jun řekl: „Vypadá to, že jsem se nemýlil. Zdá se, že pán vrcholu Shen skutečně zná démonskou zakázanou oblast jako své boty.“
Shen Qingqiu neodpověděl. Než se otočil a odešel, zamával jim. Tianlang-jun se podíval na Zhuzhi-Langa a klidně řekl: „Už jsem ti řekl, že pokud opravdu máš v úmyslu přivést mistra vrcholu Shena do Říše démonů, musíš slíbit, že nebude způsobovat žádné problémy. Víš, co bys měl dělat.“
Zhuzhi-Lang tiše řekl: „Tento podřízený rozumí.“
Poté, co Shen Qingqiu vyslechl jejich interakci, měl najednou pocit, jako by zapomněl nebo nevzal v úvahu něco velmi důležitého.
Ježiši, chudák Sqq