SVSSS – kapitola 65

Tenhle kruh přátel je opravdu chaotický 贵圈真乱

Aniž by Zhuzhi-Lang viděl, jak byl napaden, klekl si na zem na jedno koleno a vykašlal hrst krve. Když znovu zvedl hlavu, byla na posteli další osoba. Luo Binghe měl jednu paži omotanou kolem Shena Qingqiu a právě na něj zíral. Nejprve byl Zhuzhi-Lang šokován, ale pak se to rychle změnilo v záblesk uvědomění. „Ty? Mistr Shen? Vy oba!“

Shen zabořil čelo do dlaní. Nechtěl mluvit. Binghe zvedl druhou ruku a udělal svíravý pohyb ve vzduchu. Na Zhuzhi-Langově hrdle se objevilo několik tmavých otisků prstů, když jeho tělo bylo náhle zvednuto do vzduchu.

Shen Qingqiu řekl: „Nezabíjej ho. Nezpůsobí ti žádné potíže. Navíc věci nejsou tak, jak si představuješ…“

Binghe měl pevně zavřená ústa a žíly na hřbetu ruky mu vyvstaly, když se jeho ruka sevřela. Zhuzhi-Langova tvář pomalu zmodrala, ale stále na sobě tvrdošíjně nedal znát ani stopu bolesti.

V tu chvíli se zvenčí ozval další hlas.

„Vrcholový mistře Shene, mohu vejít?“

Proč bylo dnes večer tak živo?! My o ďáblu, tolik návštěvníků!

Tváře tří lidí ve stanu, přičemž jedna osoba byla přidušena, zatímco ostatní se dívali, všechny potemněly. Shen Qingqiu nejprve ukázal na Zhuzhi-Langa, který se dusil, když se houpal ve vzduchu, a pak ukázal na Luo Bingheho. Udělal gesto podřezání si krku, než zkřížil ruce do tvaru „X“, ze všeho byl naprostý chaos. Nevěděl, jestli Binghe rozuměl nebo ne, protože zavrtěl hlavou, než s ní zavrtěl znovu. Za takových okolností by samozřejmě nikdo neodpověděl osobě za dveřmi. Po vteřině ticha Tianlang-jun řekl: „Vstupuji.“

Stejně jako jeho synovec – oba byli ten typ, který se musel ptát, než vešel, jen kvůli zanechání dojmu!

Výsledkem bylo, že když Tianlang-jun vešel dovnitř, viděl přesně tuhle scénu.

Zhuzhi-Lang a Shen Qingqiu se přetahovali a váleli na posteli, zatímco hromada přikrývek za nimi byla nepořádně a vysoko nakupená. Když ho spatřili vcházet, oba najednou otočili hlavy, dva páry očí a dva obličeje měly stejný výraz strachu, jejich bledá kůže se mísila s červenými rumělci. Shen Qingqiu měl horní polovinu oblečení stále omotanou kolem loktů, takže byl napůl svlečený.

I když byl Tianlang-jun podivín, když viděl tuhle scénu, úsměv mu také na chvíli zmrzl.

Po dlouhé odmlce konečně tiše řekl: „…tohle jsem opravdu nečekal.“

Zhuzhi-Lang se začervenal hanbou. „Můj pane, věci jsou trochu komplikované, ale v každém případě to není to, co si představujete…“

Jeho tělo blokovalo přikrývky, ve kterých se Binghe schovával, a Shen Qingqiu byl napůl na něm a zcela zakrýval Bingheho ruku, která pevně svírala Zhuzhi-Langovu vitální bránu (1). Taková chaotická poloha ve spojení s plovoucími závěsy kolem postele opravdu ztěžovala zjištění, že tam byla alespoň na krátkou chvíli třetí osoba.

Tianlang-jun přikývl a řekl: „Není třeba vysvětlovat, rozumím. Rozumím všemu.“

S jeho zalíbením k poslouchání balady z Chunshanu a jeho pomalým způsobem přemýšlení, když řekl, že „rozumí“, to znamenalo, že Shen Qingqiu rozhodně musel situaci vysvětlit!

Shen řekl: „Z jakého důvodu přišla Vaše Excelence na návštěvu tak pozdě v noci? Pokud se něco děje, řekněte to prosím jasně, jinak si půjdu odpočinout, děkuji.“

Tianlang-jun řekl: „Ve skutečnosti to není nic vážného. Na mé straně došlo k malému incidentu, to je vše. Ani jsem nevěděl, kam Zhuzhi-Lang zmizel, tak jsem se sem přišel podívat. Zdá se však, že jsem přišel ve špatnou dobu. Nevadí, pokračujte prosím. Je mi to jedno.“

Zhuzhi-Lang, „Můj pane…“

Pokud řekl jedno slovo, bylo to příliš mnoho, Luo Binghe přidal tlak;

pokud lehce pohnul nohou, Luo Binghe přidal tlak;

pokud upravil svoji pozici, Luo Binghe přidal tlak.

Zvyšování tlaku a přidávání tlaku, jak se vzedmutá démonická energie sžíravě vlévala přímo do Zhuzhi-Langovy vitální brány, byla tak velká, až z toho Shenova ústa zalila hořkost.

Zhuzhi-Lang nevěděl, co ho dusí, věděl jen, že skutečně pociťoval dusivý pocit v hrudi.

Shen Qingqiu: „Dobře, mnohokrát děkuji za vaši laskavost. V tom případě budeme pokračovat. Vyprovoďte se prosím.“

Ale zdálo se, že Tianlang-jun neměl v úmyslu odejít. Místo toho našel stoličku a posadil se.

Nenuceně řekl: „Proč pána vrcholu Shena tahle záležitost nezajímá a nezeptá se mě, co přesně je ten ‚malý incident‘? Výrazně se to liší od vašeho předchozího zvědavého a vášnivého postoje.“

Zdálo se, že ho tak snadno nepošlou pryč. Shen Qingqiu měl pocit, jako by jeho potíže neměly konce, ale místo toho se uklidnil a usmál se. „Pokud Tianlang-jun rád pozoruje, není na škodu si promluvit a vše okořenit. Prosím, pokračujte.“

Tianlang-jun pak věci „okořenil“. „Před chvílí meč Xin Mo, který byl upevněn u mého boku, náhle vyletěl nahoru a vznášel se ve vzduchu a neustále vibroval. Je jasné, že ho nikdo neovládal, ale tenhle fenomén je opravdu trochu těžké přehlédnout.“

Shen okamžitě pochopil. Právě tehdy, když Luo Binghe nedokončil svoji větu o tom, že „byla jen jedna věc, které je třeba se obávat“, měl na mysli meč Xin Mo. Koneckonců, byl to jeho meč, který měl po boku mnoho let. Když se poblíž objevil původní majitel, nebyl samozřejmě bez odezvy.

Shen řekl: „To je opravdu zvláštní. Obávám se však, že je pro Tianlang-juna zbytečné, aby za mnou přišel, a promluvil si o tom se mnou.“

Tianlang-jun pomalu vstal. „Samozřejmě, že nemá moc smysl o tom mluvit s mistrem Shenem. Ale kdyby k nám přišlo zlobivé dítě, aby našlo pana Shena, dávalo by to velký smysl.“

Obě krátké věty rozdělil do několika částí. Každé půl věty udělal další krok blíž k posteli.

Zhuzhi-Lang byl zadržován Shenem Qingqiu, zatímco Luo Binghe tajně svíral jeho životně důležitou bránu. Jak se Tianlang-jun přibližoval, krok za krokem, pár žáka a mistra se svíral stále pevněji. Zhuzhi-Lang byl skutečně… fakticky nevinný a měl velkou smůlu.

Zrovna, když Tianlang-jun zvedl ruku a chystal se odhrnout závěs, zvenčí stanu se náhle ozvalo pronikavé vytí divokých zvířat. Honem stáhl ruku a otočil se, aby se podíval.

Z bílého stanu venku šlehaly plameny k nebi. Ze všech stran se vrhaly mihotavé černé stíny, jak se dlouhé vytí divokých zvířat mísilo s chraplavým a vyčerpaným výkřikem.

„Je tu narušitel!“

„Obklopte ho! Obklopte ho! Všichni ho obklopte!“

„Nenechte ho utéct!“

„- někoho zabil-!“

Čepele do sebe udeřily, když oblohou prolétávaly šípy a mísily se se zvukem zubů a drápů zarývajících se do masa. Tianlang-jun nestihl říct jediné slovo, než se mihl ven ze stanu. Napjatá a úzkostná nálada Shena Qingqiu se znovu ustálila. Onen útočník přišel v tak vhodnou dobu!

Luo Binghe se vyvalil z postele a uklidnil Shena Qingqiu, zatímco Zhuzhi-Lang byl odhozen na podlahu a pořád se dočasně nemohl hýbat. Shen Qingqiu sklonil hlavu a řekl: „Mockrát děkuji.“

Se svou mírou loajality, na ně mohl Zhuzhi-Lang ukázat a křičet: „Můj pane! Jsou to oni! To jsou ti dva!“ Bez ohledu na jeho osobní bezpečnost by to mohlo být považováno za záměrnou pomoc Shena Qingqiu. Když to Zhuzhi-Lang slyšel, povzdechl si a řekl: „Tento podřízený to chápe.“

Shen Qingqiu: „Chápe co?“

Luo Binghe netrpělivě řekl: „Proč s ním ztrácíš čas?“

Zhuzhi-Lang zvedl hlavu a upřímně řekl: „Aby mistr Shen zmírnil bolest z lásky, museli jste se vy dva potají setkat uprostřed noci. I když by to nevyhnutelně poškodilo vaši pověst, pořád je to omluvitelné.“

Shen Qingqiu: „…

Jistě, neměl ztrácet čas mluvením s ním!

Žák a mistr vyklouzli ze stanu, jen aby viděli hustou a tmavou masu jednotek démonské rasy NanJiangu obklopující něco poblíž v divočině. Dvě sněhobílé zářící postavy vypadaly mezi davem obzvláště oslnivě. Jedním z nich byla postava s mečem, mrazivá a neúprosná; ta druhá byla postava člověka a oba zničili a zdemolovali vše, co potkali. Obklíčení bylo neustále pod útokem, ale bylo také neustále doplňováno novými vojáky démonské rasy.

Tianlang-junovy srdečné výkřiky obdivu se vznášely s nočním větrem. „Skvělá technika meče. Velká duchovní energie!”

Nově příchozí stál na obrovské vlčí hlavě, která byla obalená brněním a kterou právě sťal holýma rukama. Jeho bílé šaty byly nedotčené, jen jedinou krvavou skvrnou, která jako by mu stříkla na tvář.

Tenhle druh okázalého, jednoduchého, drsného bojového stylu typu „útoč, když zavelím útok“, jakpak by ho nikdo v nepřátelském táboře nepoznal; když laskavě osobně dorazil, skutečně odpovídal agresivnímu a bojovnému postoji vrcholu Bai Zhan a jeho slavné válečné pověsti.

Byl to Liu Qingge.

Dva sněhobílí vlci probleskli davem šelem, které se krčily u Tianlang-junových nohou. Jeden z nich zvedl hlavu a z jeho úst vyšel lidský hlas. „Můj pane, to je mistr vrcholu Bai Zhan, mistr Liu Qingge z hory Cang Qiong!“

Tianlang-jun přikývl. „Chápu. Není divu, že technika meče a duchovní energie byly tak ohromující. Jen si nejsem jistý, proč by pán vrcholu Bai Zhan najednou poctil NanJiang svou přítomností?“

Liu Qingge se mírně posunul do strany a meč Cheng Luan vletěl zpět do jeho ruky. Setřásl kapku krve z hrotu meče a chladně řekl: „Je tady Shen Qingqiu?“

Shen Qingqiu se cítil nesmírně polichocen. Copak, přišel ho věhlasný mistr Liu zachránit?

Binghe vrhl pohled na výraz v jeho tváři a stiskl rty.

Tianlang-jun náhle uviděl světlo. „Takže jsi přišel najít mistra Shena. Opravdu je tady se mnou.“

Liu Qingge řekl: „Řekněte mu, aby vyšel.“

Tianlang-jun řekl dvojznačným tónem: „Obávám se, že pro něj není příliš vhodný okamžik vás teď vidět. I kdybyste ho viděl, s největší pravděpodobností se s vámi stejně nebude chtít vrátit na horu Cang Qiong.“

Shen Qingqiu vlastně nevěděl, na co by si měl stěžovat. Liu Qingge přimhouřil oči. Jeden z vlků u Tianlang-junových nohou řekl: „Jaký vrchol Bai Zhan? Podle toho, co vím, to nemusí být nutně pravda. Slyšel jsem, že tenhle Liu Qingge bojoval několikrát s tím spratkem Luo Binghem a nesčetněkrát prohrál; už dávno si tohle jméno nezaslouží. Při tomhle tempu by se měl jmenovat ‚Vrchol 99 bitev‘(2).“

Další vlk pokračoval: „Ne, měl by se mu říkat pán vrcholu ‚98 bitev.‘ Pokud se postaví našemu pánovi, bude nepochybně také poražen!“

Ty dvě bestie byly tak sarkastické. Jak lichotivé, tak sarkastické!

Kdykoli spolu nesouhlasili, místo toho bojovali.

Postava Liu Qinggeho vystřelila lehkým odrazem nohou jako bílý blesk. Tianlang-jun nijak nespěchal, aby se s ním setkal v bitvě. Nepatrně mávl rukou a z prstů mu vyletěla čerstvá krev. Když kapky krve dopadly na zem, nevsákly se do hlíny. Místo toho se srazily do pevných tvarů a okamžitě se proměnily v šest krvavých vlků se šarlatovou srstí, kteří zcela obklopili Liu Qinggeho, kousali a útočili na něj, když kolem něj kroužili jako kruhy ohně.

Liu Qingge byl více než připravený na tuhle výzvu. Cheng Luan vyrazil ven a všech šest vlčích hlav odletělo, proměnily se zpět v kapalinu. Ale když se meč otočil, krvaví vlci se znovu rychle zformovali a dál na něj obnažili tesáky a drápy. I když byly jeho útoky přesné a silné, nepřinesly žádné skutečné výsledky. Tianlang-jun také nestáhl ruku, ze které stále tekla krev. Jak ji líně natahoval, kapky krve padaly a nekonečně se vynořovala nová divoká zvířata.

Poté, co ztratil tolik krve, tvář Tianlang-juna ani v nejmenším nezbledla. Byl přenosná krevní banka?!

Ať už to bylo v dobrém nebo ve zlém, Liu Qingge ho přišel zachránit, takže Shen Qingqiu nemohl dál lhostejně sledovat. Už se chtěl pohnout, když se jeden krok před ním mihl Luo Binghe.

Tianlang-jun na něj zíral. „Podle očekávání jsi přišel.“

Luo Binghe chladně řekl: „Shizun je tady, jak bych nemohl?“

Tianlang-jun se zasmál. „Zhuzhi-Langu, podívej se na jeho tvář. Pohled na jeho chladný zamračený výraz mě opravdu těší… hm? Zhuzhi-Langu?“ Teprve pak zjistil, že Zhuzhi-Lang ještě nevyšel, a ukázal zklamaný výraz. Když se nepřátelé setkali tváří v tvář, bývali nesmírně zuřiví. Liu Qingge se chystal promluvit, když najednou zahlédl Shena Qingqiu. Zapomněl na vše, co se chystal kritizovat, a zamrzl na místě. Zakřičel: „Hej!“

Shen Qingqiu na něj zamával. Tianlang-junův ohromený výraz neustupoval; naopak ještě zesílil. Řekl Luo Binghemu: „Takže… právě před chvílí… jste uvnitř… všichni… tři?“

Jen jedna věta, osm slov, ale Shen jasně chápal, co se snažil naznačit.

Poznámka překladatele:
1)Vitální brána 命门 – toto je pojem z TCM. Vitální brána je část mezi ledvinami, odkud se qi pohybuje přes trojitý zářič a cirkuluje orgány, svaly, kůží a meridiány, které poskytují zdroj energie pro všechny životní funkce.
2)“Při tomhle tempu by se měl jmenovat ‚Vrchol 99 bitev‘.“ Vrchol Bai Zhan 百战峰 je doslova „vrchol 100 bitev“, ale odkazuje na idiom 百战百胜 znamenající „vždy vítězný“. Vlk ale teď říká, že by se měl nazývat vrchol 99 bitev (九十 九战峰) ne 100, protože tolik prohrával s LBH.