Speciál: Yue Qingyuan a Shen Qingqiu
岳清源与沈清秋
Křach-
Shen Jiu rychle kopl do malého tmavého dřevěného lavoru, který vyletěl do vzduchu.
Stál tam tiše, s rukama zkříženýma na hrudi. Druhý chlapec, nepamatoval si, jestli to byl Shishi nebo Shiwu, se od něj odtáhl.
Chlapci vedle něj na něj valili oči, takže sebral odvahu, narovnal záda a řekl: „Shene Jiu, přestaň být takový tyran. Nekoupil sis tuhle ulici, není důvod, abychom na ní nemohli být!“
Byla to hlavní ulice, široká a plochá, s lidmi neustále přicházejícími a odcházejícími. Pokud jste byli žebráci, bylo to bezpochyby nejlepší možné území, kde se dalo žebrat.
Kolemjdoucí se dívali na skupinku nabroušených dětí, ale většina jen pospíchala.
Vypadalo to, že ten spratek, který se tam právě dostal, se ho skutečně odvážil vyzvat: Shen Jiu sklonil hlavu a chystal se zvednout cihlu, aby mu dal lekci. Právě v tu chvíli zahlédl vysoký chlapec, který k nim šel, Shenovy vyhrnuté rukávy a skloněnou hlavu a přesně věděl, co se chystá udělat. Okamžitě k němu přispěchal a zadržel ho: „Xiao Jiu, pojďme jinam.“
„Nikam nejdu. Zůstanu tady,“ řekl Shen Jiu.
Druhý chlapec využil příležitosti a řekl mu: „Qi-ge, šikanuje mě.“
„Nešikanuje tě, Shiwu. Xiao Jiu si s tebou jen hraje,“ odpověděl Yue Qi.
„Kdo si s ním sakra hraje? Řekl jsem mu, ať vypadne. Tohle je moje území, kdokoli se mi ho pokusí vyrvat, žádá si o smrt!“, řekl Shen Jiu okamžitě.
Když Yue Qi zadržel Shena Jiu, Shiwu se stal odvážnějším. Vystrčil hlavu a křičel: „Z každého nového místa, které najdeme, si vždycky skrze násilí uděláš svůj nejlepší flek, nikdo tě nemůže vystát! Myslíš si, že jsi tak skvělej, že se tě všichni bojí!“
„Shiwu!“ pokáral ho Yue Qi.
Uprostřed hádky Shen Jiu kopl Yue Qiho do lýtka: „Jestli mě chceš zmlátit, proč sem nepřijdeš, hm? Bez talentu vám dobrý místo moc nevynese. A přestaň mu říkat Qi-ge, ty bastarde! Prostě to zkus a udělej to znovu, abys viděl, jestli na tebe něco nespadne!“
„Ty jsi parchant! Dříve nebo později se podívám, jak tě prodají, aby ses stal sluhou nějakýho nevěstince!“
Yue Qi nevěděl, jestli se má smát nebo plakat: „Kdo tě naučil, jak tyhle věci říkat? “
Odtáhl Shena Jiu s sebou pryč od cesty a přemlouval ho: „No tak, víš, že ze všech tady jsi ten nejtalentovanější. Bez ohledu na území budeš pořád nejlepší. Pojďme se přesunout do jiné ulice.“
Shen Jiu mu dupl na nohu: „Vypadni! Myslíš, že se ho bojím? Pojď, pojď, pojď! Jeden na jednoho! I když jsem to já proti celé řadě z nich najednou, stejně se nebojím!“
Yue Qi si byl dobře vědom toho, že se opravdu nebál. Pokud by s nimi měl ve skutečnosti bojovat, použil by lstivou taktiku, jako je poškrábání očí, aby je vyprovokoval, nebo udeřit je do rozkroku. Byl krutý, a i kdyby dopadl nejhůř, ti, kdo se bojí a brečí, budou stále ti druzí. Dal si záležet, aby udržel svůj smích na uzdě a pečlivě poskládal svá slova: „Nepošlapal jsi mě dost? Stop! Přestaň se na mě vybíjet! Nemůžeme se prostě pobavit? Pojď, vezmu tě s sebou.“
Shen Jiu zuřivě řekl: „Jdi se bodnout! Víš, co by bylo zábavné? Kdyby všichni padli mrtví!
Yue Qi se na něj podíval a bezmocně zavrtěl hlavou.
Byl tam Qi a Jiu, takže přirozeně bylo také mnoho dalších dětí pojmenovaných podle čísel od jedné do šesti. Avšak jediní, kdo zůstali a znali se z první várky, byli tito dva, protože více než šest z první várky už bylo buď prodáno, nebo dávno zemřelo.
Tehdy to byl jejich trik: Yue Qi seděl na zemi s „dopisem napsaným krví“ před sebou a objímal Shen Jiovu hlavu na své hrudi. V dopise se tvrdilo, že rodiče bratrů jsou oba mrtví a že je dva potkalo jen neštěstí, když hledali své vzdálené příbuzné; teď chlapci osiřeli a nikdo se o ně nestaral, bezcílně bloumali a neměli se na koho spolehnout, a tak dále a tak dále. Podle tohohle plánu si měl Yue Qi vybrečet oči, ale bohužel, bez ohledu na to, nebyl schopen uronit jedinou slzu. Tato práce pak padla na Shena Jiu, který byl nejmenší a nejhubenější z obou a měl předstírat, že je tak nemocný, že se každou chvíli chystal vydechnout naposledy. Byl maličký a roztomilý, takže kdykoli se zlomeným srdcem zakvílel, každý, kdo ho viděl, ho litoval. Přicházeli ve snaze velkoryse předat své peníze, aby jim pomohli. Byl to skutečný zlatý důl, o tom nebylo pochyb. Později, jak Yue Qi vyrostl, už nebyl ochoten dělat takové věci, takže byl místo toho vyslán na hlídku. Shen Jiu se s ním chtěl spojit, ale protože mu to nedovolil, byl stále jen tyranem na rohu ulice, kamkoli přišel.
Když se ti dva chystali opustit rušnou ulici, zaslechli náhlý výbuch spěšných dupotů kopyt.
Majitelé stánků na obou stranách ulice zbledli zděšením a spěšně tlačili své vozíky na všechny strany, jako by utíkali z bitvy. Yue Qi nechápal, co se děje, ale Shen Jiu ho pevně odtáhl zpět na krajnici, než se do ulice přiřítil vysoký a velký kůň.
Koňské udidlo bylo ve skutečnosti vykované lesknoucím se zlatem, lesklé a těžké, a povýšeně na koni jel temperamentní mladý pán. Jeho tvář byla silná, jeho obočí bylo štíhlé a jeho oči měly tmavé pronikavé zorničky. Spodní lem jeho fialových rób volně visel dolů přes obě strany sedla, úzké rukávy mu těsně svíraly zápěstí. Na dlani jedné ze svých bledých a světlých rukou držel černočerný bič.
Shen Jiu byl tak oslněn zlatým třpytem, že se nemohl zastavit a nenatáhnout se dopředu, aby se na něj podíval. Yue Qi ho spěšně stáhl zpět a vzal s sebou k odchodu.
Nedošli ještě daleko, když najednou uslyšeli přerušovaný zvuk výkřiků, a brzy se děti z dřívějška hnaly jedno za druhým směrem k Yue Qimu, vyděšeně se na něj vrhly a potřely ho svými nudlemi a slzami. Shen Jiu okamžitě vzplanul, zatímco Yue Qi se ustaraně zeptal: „Proč pláčete? Co se stalo?“
Jeden z nich vydal děsivý výkřik: „Shiwu je pryč!“
Yue Qi se zastavil v kroku, „Copak za vámi neběžel?“
Dítě kvílelo: „Ulice byla jeden chaos, špatně jsme viděli…“
„Uklidněte se, mluvte pomalu,“ požádal Yue Qi klidně.
Ukázalo se, že se stalo následující – právě když mladý pán na koni a jeho služebníci vycházeli z ulice, spatřil Shiwua a ostatní na rohu ulice. Znechuceně nakrčil nos: „Odkud se vzali?“
„Není jasné, odkud se tito žebráci vzali, mladý mistře Qiu,“ odpověděl sluha.
„Tak co bychom měli dělat s těmi špinavými věcmi?“ zeptal se mladý mistr.
Služebníci nepotřebovali, aby jejich pán dával další pokyny a drze odháněl děti. Shiwu měl takovou práci vyrvat tohle území z rukou Shena Jiu, že neexistoval způsob, jak by ho mohl jen tak nechat: „Co vám dává právo odsud vykopnout ostatní…?“
Chtěl také říct „tahle ulice není vaše“, ale mávnutím ruky toho mladého mistra na něj padl temný stín, který mu na tváři zanechal krvácející šrám bičem.
Bič udeřil necelý vlásek od jeho oční bulvy a Shiwu ještě neměl čas pocítit bolest, cítil jen tupý šok.
Mladý pán se zářivě usmál: „Nemám žádná zvláštní práva. Ačkoli moje rodina tuto ulici postavila. “
Shiwu nevěděl, jestli se mu točí hlava bolestí nebo strachem, omdlel a s hlasitým žuchnutím dopadl na zem.
Shen Jiu ani nečekal na konec příběhu, než zařval hlasitým smíchem, i když velmi brzy už se smát nebude. Yue Qi zjistil, že několik z nich chybí. Otočil se a řekl: „Pojď napřed, brzy tě dohoním.“
Shen Jiu, radující se z Shiwuova neštěstí, řekl: „Nepleť se do toho, Qi-ge, ten chlap Qiu by ve skutečnosti nebyl dost odvážný, aby je zabil.“
Yue Qi zavrtěl hlavou: „Udělej, co ti říkám: vrať se. Jsem nejstarší, nemůžu to ignorovat.“
„Neumřou. Nanejvýš je trochu potrápí. Budou si tu lekci pamatovat,“ řekl Shen Jiu.
„Vrať se,“ řekl Yue Qi.
Shen Jiu, neschopný ho zadržet, ho místo toho proklel: „Do všeho až moc strkáš nos!“
Avšak poté, co ho dosyta proklel, šel za ním.
*
Qiu Jianluo považoval Shena Jiu za neuvěřitelně zábavného.
Pocit, kdy ho udeříte, byste mohli přirovnat k pocitu, kdy udeříte psa. Kdybyste psa jednou praštili, sklíčeně by se stáhl zpět do kouta, aby si pro sebe zakňučel. I když to rozhodně nebylo hrozivé, nebyla to ani žádná zábava. Ale kdybyste na tohoto psa zadupali, vrčel a vrčel by si pod vousy, zíral na vás se strachem v očích, ale také by se nikdy neodvážil vzdorovat. Najednou to začalo být mnohem zábavnější.
Uhodil Shena Jiu přes obličej. V tu chvíli už Shen Jiu musel ve své mysli tisíckrát proklínat hrobku předků rodiny Qiu, přesto byl stále hodný chlapec a nevrátil by úder. Místo toho poslušně natáhl obličej k dalšímu úderu.
Opravdu, bylo to tak zábavné.
Jak si to Qiu Jiangluo pomyslel, nemohl si pomoct a zasmál se.
Shen Jiu právě dostal pořádný výprask. Nyní byl shrbený v rohu s rukama zakrývajícíma hlavu a sledoval, jak se Qiu Jiangluo třese vlastním smíchem.
Qiu Jiangluo koupil Shena Jiu před několika dny a od té doby ho držel pod zámkem, celého špinavého. Konečně si všiml, jak je usmolený a samotnému se mu při tom pohledu dělalo nevolno, a tak ho zvedl, jako by to bylo kotě, a předal ho několika robustním sluhům s příkazem, aby ho pořádně umyli.
Výsledkem bylo, že Shen Jiu byl nemilosrdně umyt, jeho kůže byla téměř seškrábána, než byl vrácen do pracovny Qiu Jianglua. Poté, co z něj vroucí vodou smyla letitou špínu, vypadaly jeho paže, ramena a tváře, které byly nejsilněji drhnuté, čisté a růžové a jeho vlhké vlasy stále vyzařovaly teplo. Když stál úhledně oblečený stranou a čekal na další rozkazy, jeho pohled byl nečekaně ubohý.
Qiu Jiangluo naklonil hlavu a dlouze se na něj díval; cítil v srdci poněkud zvláštní pocit, ale také určitou náklonnost. Nejdřív měl chuť ho kopnout, ale pak se ovládl.
„Jsi gramotný?“ zeptal se.
„Některé znaky znám,“ řekl Shen Jiu tichým hlasem.
Qiu Jiangluo rozprostřel po stole sněhobílý papír a zaklepal vedle sebe: „Napiš mi něco, abych to viděl.“
Shen Jiu bez nadšení a bez emocí popadl štětec na psaní z lasiččích chlupů, jeho grip a postoj byly nečekaně dobré. Namočil štětec do inkoustu a pak se na chvíli zastavil, aby přemýšlel. Poté nejprve napsal znak pro sedm dvěma rozhodujícími tahy, než pokračoval a napsal znak pro devět.
Přestože byly tahy provedeny ve špatném pořadí, nebyly ani křivé, ani šikmé, místo toho byly docela elegantní.
„Kde ses to naučil?“ zeptal se Qiu Jianluo.
„Sledoval jsem, jak ostatní píší,“ řekl Shen Jiu.
Tenhle spratek byl pouhý odpad, uměl jen mechanicky napodobit ostatní, ale nečekaně dokázal ostatní docela dobře napodobit. Qiu Jianlua to překvapilo. Díky tomu se jeho výraz stal laskavějším. Napodobil způsob mluvy svého starého soukromého učitele a chválil: „Máš pro to určité vlohy. Pokud budeš v budoucnu pilný, možná budeš schopný jít správnou cestou.“
Qiu Jianluovi bylo šestnáct, o čtyři roky víc než Shenovi Jiu a jeho rodiče do něj vkládali velké naděje. Byl pečlivě vychován v tomto domě ze zlatých cihel a nikdy se o nikoho nestaral. Jediný, koho si celý život vážil, byla jeho milovaná mladší sestra Haitang, která byla také drahocenným dítětem celé domácnosti Qiu. Qiu Jianluo byl vždy dobrý velký bratr před Haitang. V minulosti si upřímně přál, aby se jeho malá sestra nikdy celý život nevdala, ale poté, co se objevil Shen Jiu, přišla jiná alternativa.
Qiu Haitang měla Shena Jiu docela ráda, takže kdyby se mu podařilo Shena Jiu dobře vyučit, mohl se stát docela pohodovým švagrem. Jeho malá sestra mohla zůstat po jeho boku a on se mohl dál bavit se Shenem Jiu. Dokud by byl slušně vychovaný a poslušný, mohli by všichni spolu žít v míru.
Nemusel by svou sestru posílat daleko, aby se vdala, koneckonců by na něm stále záviseli, pokud by šlo o jídlo a oblečení. To, zda je vdaná nebo ne, by vůbec nic nezměnilo. Pokud jste ignorovali skutečnost, že Shen Jiu byl postavením tolik pod ní, opravdu to nemělo žádné nevýhody.
Qiu Jianluo byl na svůj plán docela hrdý. Každý den varoval Shena Jiu: „Pokud se odvážíš zarmoutit Haitang, skoncuju s tvým životem.“
„Kdyby nebylo Haitang, už bych tě ubil k smrti.“
„Lidé by měli vždy oplácet laskavost laskavostí. Naše rodina z tebe udělala správného člověka. Nemusím dodávat, že i kdyby ti to vzalo život, stejně nám to musíš splatit.“
Čím byl Shen Jiu starší, tím jasnější mu bylo, že jen vůči této jediné osobě nemůže být ani trochu neposlušný. Cokoli mu řekl, aby udělal, musí udělat. I když se mu z toho dělalo nevolno, nikdy to nemohl dát najevo, pokud si nepřál dostat brutální výprask.
Ale v duchu neustále vzpomínal na první setkání s Qiu Jianluem, na uctívanou vzpomínku s okamžikem, kdy ho vzteky vyvedl z míry.
Yue Qi trval na tom, že se vrátí pro Shiwua, a brzy zjistil, že ho málem ušlapala kopyta koně Qiu Jianlua. Ve zlomku vteřiny Shen Jiu úplně zapomněl na opakovaná varování Yueho Qi, že by neměl nikomu dovolit, aby je viděli používat jejich „nesmrtelné dovednosti“, a proměnil zlatý kousek v ostrou čepel a zabodl ho do kosti hluboko do koně.
Qiu Jianluo ztratil kontrolu nad svým koněm, ten se otočil na místě a divoce bez zábran vyskočil. Shen Jiu ho v duchu vší silou proklínal a přál si, aby jen rychle spadl z koně a zlomil si vaz. Přesto jeho jezdecké schopnosti byly nečekaně vynikající – koňská kopyta byla vysoko ve vzduchu, ale stále seděl pevně na sedle a řval vzteky: „Kdo to udělal?! Kdo to udělal!“
Samozřejmě, že to udělal Shen Jiu.
Nikdo by však nepoznal, že to byl on, dokud později Qiu Jianluo nezaklepal na jejich dveře a Shiwu by nepromluvil a neřekl to.
Kdyby ho nešli zachránit, Shiwu by byl na místě ušlapán k smrti pod kopyty Qiuova koně. Zachránil si život a pak jim to splatil tím, že je zaprodal. Shiwu měl být ušlapán k smrti, ušlapán a popliván tisíci lidmi, dokud by se z něj nestala kašovitá louže shnilého masa. Yue Qi se nikdy neměl vrátit, aby ho zachránil. Zasloužil si být mrtvý.
A tak, zatímco byl Shen Jiu každodenně mučen, utěšoval se tím, že donekonečna přemítal o těchto sladkých i neužitečných jedovatých myšlenkách, a stále čekal na toho, kdo mu řekl, že se vrátí a zachrání ho z této propasti záhad.
Shen Jiu hodně přemýšlel o tom, proč se pro něj Yue Qi nevrátil.
Možná byl při útěku chycen a otrokáři mu zlomili nohy. Možná neměl dost proviantu na cestu, a protože nebyl ochoten žebrat o jídlo, cestou zemřel hlady. Nebo možná neměl dostatek přirozených schopností a žádná nesmrtelná hora ho nechtěla přijmout. Shen Jiu přemítal o tom, jak půjde až na konec světa, aby našel jeho ostatky bez ohledu na to, jestli by mu měl vyhrabat hrob vlastníma rukama a možná by i uronil neochotně slzu. Kdyby byl naštěstí stále naživu, zachránil by ho před jakýmkoli utrpením, ve kterém se nacházel, bez ohledu na to, co by to stálo – i kdyby Shen Jiu musel jít přímo do tygřího doupěte poté, co právě opustil vlčí, a ponořit se do stejné bídy.
Přesto si nikdy nemyslel, že se znovu setkají tímto způsobem.
*
Znovu a znovu máchal mečem a potřísněná krev vykreslovala bezútěšný a násilný obraz. Do oka mu vstříkla kapka krve, ale on jen zamrkal, tvář měl bezvýraznou. Jeho pohyby by se daly popsat za klidné a zručné. Poté, co ho Wu Yanzi odvedl z rezidence Qiu, naučil jeho, svého „učedníka“, docela hodně – jak zabíjet, páchat žhářství, loupit a využívat chaosu k získávání výhod. V současné době ho učil, jak využít Konferenci aliance nesmrtelných k napadení hloupých dětí; ukrást jim bezedné váčky a zbavit se těl mladých elitních ušlechtilých kultivujících, kteří si o sobě pořád nějak mysleli, že jsou neomylní.
Když ho Yue Qi našel, byl tak ohromen jeho děsivým vzhledem, že dokonce přivřel oči před mrtvolami učedníků na zemi. Udělal dva kroky vpřed.
Shenem Jiu prošel záchvěv a on náhle vzhlédl.
Yue Qi jasně viděl jeho tvář. Ve zlomku vteřiny obě jejich tváře smrtelně zbledly.
„Nechoď sem!“ řekl Shen Jiu drsně.
Jeho první reakcí bylo nečekaně vrhnout se na zem, vytrhnout od jedné mrtvoly nouzový ohňostroj a odpálit ho směrem k nebi.
Yue Qi byl jako omráčený, kráčel k němu s nataženou rukou a otevřenými ústy, jako by chtěl zavolat –
Z hustého lesa vedle nich se ozval krutý smích.
„Kdo je ten člověk, který tě dokázal tak vystrašit, můj dobrý učedníku? Ukázalo se, že se také můžeš vyděsit?“
Shen Jiu pustil kouřící trubici ohňostroje a nechal ji spadnout na zem. Náhle se otočil: „Nebojím se ho, shifu. Právě teď jsem byl neopatrný a náhodou jsem nechal ty na zemi odpálit nouzový ohňostroj. Někdo může brzy přijít!“
Yue Qi si uvědomil, že je to nebezpečná situace, a tak zůstal zticha a sbíral svou duchovní sílu. Wu Yanzi řekl opovržlivě: „Tak proto jsem právě teď viděl ten ohňostroj. Vždy jsi měl hbité pohyby, jak se to teď mohlo stát! Když chtěli odpálit ohňostroj, proč jsi jim prostě neuřízl ruce?“
Shen Jiu sklonil hlavu a řekl: „Všechno je to vina tohoto žáka. Pojďme rychle pryč. Ti vypatlaní staříci se za námi jistě pustili, měli bychom utéct.“
Yue Qi jim zablokoval cestu a zvedl ruku ke svému meči. Když se díval na Shena Jiu, jeho oči byly stále poněkud červené. Přestože jeho hlas byl chraplavý, byl hrozivě pevný: „Nemůžeš odejít.“
Shen Jiu na něj zíral.
Wu Yanzi si ho změřil pohledem, okamžitě se zaměřil na meč na jeho boku a ušklíbl se, když řekl: „Z hory Cang Qiong. Dokonce vrchol Qiong Ding. Ty jsi meč Xuan Su, Yue Qingyuan?“
Poté, co to Shen Jiu uslyšel, byl poněkud překvapen a rychle na něj znovu naléhal: „Shifu, protože je z hory Cang Qiong, nebudeme ho moct rychle zabít. Teď je pro nás lepší utéct. Až se sem dostanou ostatní, bude s námi ámen!“
Wu Yanzi se hořce usmál a řekl: „Hora Cang Qiong může být mocná, ale nepůjdu tak daleko, abych se bál jednoho z jejich juniorů. Tím méně, když žádá svoji vlastní smrt!“
Poté, co začali bojovat, Shen Jiu si uvědomil, že má obavy o Yueho Qi a neobratné triky, které ho donutili používat, byly jen k smíchu. Bál se Wu Yanziho, svého „shifu“, ale Yue Qi, nebo by měl říct Yue Qingyuan, se proti němu dokázal postavit, aniž by dokonce tasil meč.
Přesto nemohl být v klidu, protože věděl o obvyklé taktice Wu Yanziho a také o esu, co měl v rukávu.
Wu Yanzi měl sadu tajných magických talismanů. Shen Jiu byl svědkem toho, jak je nesčetněkrát vyhazoval, kdykoli byl v boji v nevýhodě, překvapil své protivníky a zabil je jedním úderem. Mnoho renomovaných kultivujících tomuto zrádnému triku naletělo již dříve, nehledě na Yueho Qi, u kterého bylo na první pohled vidět, že má jen málo zkušeností z boje, pouze metodicky odplácí.
V okamžiku, kdy Wu Yanzi vyhodil tyto talismany, Shen Jiu mu probodl záda svým vlastním mečem.
Yue Qi ho popadl za ruku a dali se na útěk. Protože se ještě nevzpamatovali z hrůzy z toho brutálního boje, brzy se opřeli o strom, kde lapali po dechu.
Teprve poté, co se uklidnil, si mohl Shen Jiu pečlivě prohlédnout Yueho Qi.
Kultivace na vysoké úrovni, vyrovnaný postoj, kvalitní šat, důstojný a dobře vychovaný postoj. Neviděl nic z té hrozné bídy, kterou si předtím představoval.
Tohle byl Yue Qingyuan, ne Yue Qi.
Tvář Yue Qingyuana zrudla vzrušením. Už se chystal promluvit, když se před něj Shen Jiu postavil čelem a zeptal se: „Dostal ses na horu Cang Qiong?“
Yue Qingyuan tu otázku nečekal. Jeho výraz poklesl a začal blednout.
„Stal jsi se hlavním učedníkem Qiong Ding? To není zlé. Proč ses mě nevrátil hledat?“ zeptal se Shen Jiu.
„Já…“
Shen Jiu chvíli čekal, ale žádná odpověď nepřicházela.
„Proč nepokračuješ? Čekám. Stejně jsem už čekal tolik let, čekat trochu víc neuškodí.“
Jak mohl Yue Qingyuan pokračovat?
Shen Jiu zkřížil ruce na hrudi. Nakonec zaslechl tichý hlas Yue Qingyuana : „Qi-ge tě zklamal. Omlouvám se.“
Mysl Shena Jiu zcela zaplavila ledově studená zuřivost. Jeho dech se zkrátil; téměř cítil chuť a pach krve v zadní části krku.
V minulosti se jen podvolil tomu ponížení jako krysa, zakryl si hlavu rukama a čekal, až ho udeří. Později se jen tak prodíral kanálem jako krysa a každý, kdo ho viděl, na něj křičel a bil ho. Bez ohledu na to, byl jen krysa, skrývající hlavu a ocas, neschopný vystát světlo. Promarnil svůj život, promarnil čas, zatímco Yue Qingyuan byl fénix, který se zvedl z větví, aby se vznesl, kapr, který přeskočil Dračí bránu.
„‚Omlouvám se, je mi to líto‘… Vždycky umíš jen říct, jak ‚je mi to líto‘.“
Shen Jiu s hořkým úsměvem pronesl poslední slova: „K čemu to je?“
Někteří lidé se již narodili prohnilí. Shen Jiu si myslel, že je přesně jedním z těch jedovatých lidí, prohnilých od narození; protože v tu chvíli měl jasné osvícení:
raději by viděl chladné pozůstatky Yueho Qi v nějakém temném koutě, kde by je neměl kdo sebrat, než aby viděl tohohle vyšperkovaného, mocného a slibného Yue Qingyuana.
