Jednou do Švýcarska na velikonoce, podruhé v létě, kdy se můžete koupat třeba ve 1 400 m nad mořem a kolem vás jsou nádherné Alpy. Švýcarsko je sice malé, zato ale úchvatné! Připravila jsem pro vás dva krátké cestopisy z různých míst a různých období. Které by se vám líbilo nejvíc?
Pokud se vám cestopisy budou líbit, budu ráda, když mi koupíte kávu přes Buy me a Coffee, které je na spodu každé stránky mého webu. Děkuji! ⁽⁽ଘ( ˊωˋ )ଓ⁾⁾
Velikonoční Švýcarsko
Proč jet do Švýcarska na velikonoce? Protože je to tam o pár týdnů napřed a i ještě ne zelená krajina má svoje kouzlo. Vyrážíme do vesnice Pura, která je na jihu Švýcarska. Tam si zamlouváme ubytování v kamenném domě prý ze 16. století, kde bydlí i majitelka.
Je zajímavé, že už tady se daří třeba palmám, nebo kaméliím, jejichž takhle velké květy jsem viděla jen v Japonsku. Poprchává a je mlhavo. Ale to dává atmosféře na mystičnosti.
Lavertezzo – je malinkatá vesnička s kamennými domky v údolí Verzasca. Vesničkou protéká stejnojmenná řeka, která napájí přehradu, jejíž hráz je 220 m vysoká a široká 380 m. Do vesničky jezdí turisté kvůli brýlovému mostu – kamenný most se dvěma obloukovými pilíři, který se klene přes azurovou řeku, v níž jsou obrovské obroušené balvany. Vím, že tam byl i stánek, kde místní prodávali výborné klobásy. Pokud přejdete most od silnice a půjdete doleva podél břehu řeky, dojdete do malebné vesničky Corippo. Je tam jen pár domků, všechny kamenné. Místní musí parkovat pod vesničkou, jelikož uličky jsou tak úzké, že se tam auta nevejdou. Vypadá to tam spíš jako kdyby tam nikdo nežil.
Morcote – pamatuju si, že i když to bylo blízko od Pury, jelo se tam hodně dlouho. Protože se jelo přes různé vesničky, nízká rychlost… Jenomže nejdřív jsme do Morcote chtěli dojít pěšky. Turistická trasa byla totiž vyznačena jen žlutou a na rozcestnících nemáte délku v kilometrech, ale v hodinách a minutách. Přijdeme ke kostelu Chiesa della Madonna d’Ongero s božími muky po obou stranách, která jsou před ním. Následujeme ukazatale Morcote. Morcote sem, Morcote tam. Nějak chodíme v kruzích a tak tam radši zajedeme autem. Hned u silnice je parkování a přes silnici nádherná zahrada, ve které se mísí různé okrasné prvky. Sochy, římské sloupy, fontána, malé exotické pavilóny a k tomu je ze zahrad (jsou placené) nádherný výhled na jezero Lago di Lugano. Zahrady se mi velice líbí, určitě stojí za návštěvu.
Vesnička Foroglio – nachází se v údolí v sevření více než 2 000 m vysokých alpských masívů. Jelikož ale o 6 km dříve jsou cedule, že je do vesničky zákaz vjezdu kvůli lavinovému nebezpečí, necháváme auto tam a vydáváme se na cestu pěšky. Jsou tu spíše osady, než vesničky, protože mají max. 20 domů. Všechny domky tady jsou postaveny z kamene a některé, jsou obydleny na stálo. Vlevo teče řeka Bavona, divoká a dravá, kolem se tyčí hory, skalnaté, které jsou tak od poloviny nahoru zakryté sněhem a vše je vlhké a mokré z nedávného deště. Slyšíte akorát tak hučení vody. Díky důstojnosti masívu cítíte úplný klid. Hned za Foroglio je vysoký 80metrový vodopád a ve vesničce se můžete najíst v místní restauraci. Tam je dřevěný nábytek, topí se v krbu a můžete si dát například lokální jídlo kukuřičnou polentu s hovězím. To bylo nejdražší jídlo, které jsem v životě měla. 😀
Ponte Carasc – ve Švýcarsku je problém s parkováním. Všechno je totiž označeno PRIVAT, a tak když se vydáváme k mostu Ponte Carasc, necháváme auto před Coopem. K mostu se pěkně zadýcháte, převýšení je slušné. Vedou k němu lesem četné cestičky. Most je také označován jako Tibetian Bridge a je 280 metrů dlouhý a tyčí se 130 m nad zemí. Vstupné se neplatí. Ani nemusím říkat, jaká nádhera to byla! Vpravo vidíte nížinu a hory, vlevo špičky velikánů.
***
Švýcarsko – jezera, průsmyky
Psaní těchto krátkých cestopisů je pro mě moc bolestné. V šesti destinacích, které uvádím na hlavní stránce, mě totiž doprovázela moje maminka. Když si zpětně prohlížím fotky, na kterých byla fit, nemohu pořád uvěřit realitě teď. Už nikdy spolu nikam nepojedeme. Jsem šťastná, že jsem s ní tolik cestovala a že jsme toho spolu tolik prožily… Jen chci říct, že pokud něco chcete, neodkládejte to, protože nevíte, co se může stát a pokud někoho milujete, řekněte mu to.
Je léto, jedeme s naší oblíbenou cestovkou autobusem na sever Švýcarska, pod jezero Göscheneralpsee, kam nás vyveze kyvadlově jezdící autobus Postbus. Hladinu jezera, vlastně přehrady, zakrývají mlžné mraky. Zde máme rozchod a máme čas až do půl čtvrté, takže samozřejmě neodoláme a vydáváme se na túru kolem jezera, podél jeho obvodu je to celkem asi 10 km. Mlha se postupně zvedá a odhaluje nám krásu okolní krajiny. Slyšíme zvonění zvonců, to místní krávy se pasou na svazích.
Přejíždíme do městečka Andermatt a smějeme se tomu, že je tady všude COOP, ale není to jen obchod, dokonce tu má i své benzinky nebo banky. Jak Andermatt, tak jezero leží v kantonu Uri, který má ve znaku býka. Vlaječky s tímto zvířetem, ale také s medvěděm, který je znakem města, můžete vidět všude po městečku. Nad Andermattem se v té době stavělo nové lyžařské středisko, prý to financovali arabští zbohatlíci a je normální, že se tam materiál dováží vrtulníkem. Zajímavostí na Andermattu je to, že je tu obrovský kamenný památník vytesaný ve skále, když tu na začátku 19. století bojoval generál Suvorov proti vojskům francouzským. Také se v Andermattu nachází hotel, ve kterém bydlel Sean Connery, když se zde natáčela bondovka.
S Andermattem se také pojí jedna legenda. Prý se na jednom mostě, přes který chodili lidé, objevil ďábel. Nechtěl nechat místní projít a řekl jim, že smí projít jedině tehdy, pokud mu obětují živou duši. Místní se teda poradili a poslali po mostě kozu. Ďábel se rozhořčil, vzal obrovský balvan a ten hodil na most. Balvan tam možná až dodnes je… Ehm, na tom zájezdu jsme byly před 8 lety, ale ta legenda by měla být nějak takto. 😀
Furkapass (2 431 m. n. m.) – prý si jej oblíbil i básník Göthe. Kde ten taky nebyl, že? 🙂 Opravdu obdivuju cyklisty, kteří tudy projíždějí. Jsou to opravdu borci, že dokážou vyjet takové převýšení. Dále asi nemusím říkat, že průsmyk je oblíbený u motorkářů. Po červených značkách se vydáváme na vrchol Tällistock, odkud jsou nádherné výhledy a také výhled na ledovec Rhonegletscher. Rhonegletscher velice rychle odtává. Aby se tomu zabránilo, je přykrytý speciální plachtou, která tání zpomaluje. Za vstupné se můžete jít podívat přímo do útrob ledovce, kde uvidíte kýčovité odstíny modré. Některé ledovce dokážou odtát 300 metrů za 20 let. Musím se smát, když dostáváme od českých kuchařek ke svačině dva plátky chleba se sekanou. 😀
Zajímavostí Švýcarska jsou všudypřítomné vojenské bunkry. Švýcarsko svou polohou bylo vždy strategicky důležité, takže mnoho bunkrů je vytesaných ve skále a skoro byste si jich nevšimli. Přímo v Andermattu je i vojenské výcvikové středisko, myslím, že je tam i povinný vojenský výcvik.
Lugano – městečko se silným italským vlivem u obrovského Luganského jezera, které je přes 200 me hluboké. V jezeře se dá koupat, i my jsme to vyzkoušely, v létě je krásně vyhřáté. Takovým symbolem Lugana je Jezerní brána, které je v jednom parku hned u břehu. Dále jsou zajímavé třeba švýcarské miniatury, což je otevřené muzeum nebo park, kde uvidíte různé detailní zmenšeniny všemožných staveb. Nechybí ani funkční železnice. A když už jsme na úplném jihu Švýcarska, podíváme se i do Bellinzony, kde najdete dochovanou středověkou pevnost, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Zároveň je to i největší hrad v zemi.
Gotthardpass leží v nadmořské výšce 2 091 metrů, tam však nezůstáváme moc dlouho, jen se jdeme podívat na jedno jezero, které zkrášluje vrbovka a jedeme na Oberalppass, který je také 2 000 m. n. m. Odtud se vydáváme na túru, kde jsou menší jezírka a také pramen Rýna. Udivuje mě, kolik čilých švýcarských důchodců zde chodí na túry. Samozřejmě vás všichni zdraví, jak už to v horách bývá. Míříme k horské chatě Camona da Maighels (2 309 m). Je tam zasloužený odpočinek, počasí je nádherné, zatím nám pršelo jen v Bellinzoně.
Lanovkou vyjíždíme k Golzerensee. Průvodce nám radí vzít si plavky. Cestou k jezeru trháme borůvky, maliny, klikvy a potkáváme pultíky, na kterých se prodávají krystaly. Dle velikosti krystalu je jiná cena, prodavač tu není, jen kasička, do které vhodíte peníze. Prodávají i med a další produkty. U nás by to bylo naprosté fiasko. Jezero je v nadmořské výšce asi 1 400 metrů. I když je tak vysoko, teplota vody je velice příjemná. Vybíráme si místečko u břehu, ale kolem po louce jsou kravince. Slyšíme křik dítěte, napadá mě, že ho štípla vosa, ale ono jen šláplo do jednoho kravince. 😀
Už si bohužel nevzpomínám přesně kde, ale v okolí Sankt Moritz nastupujeme do panoramatického červeného vlaku. Ten projíždí Berninou, nejvyšším pohořím Východních Alp. Kolem se zvedají vrcholy, které mají přes 3 000 metrů. Scenérie je úchvatná, projíždíme kolem Lago Nero (Černé jezero) a Lago Bianco (Bílé jezero). Obě jezera jsou hned u sebe a jejich název je odvozen od barvy hladiny, na které mají podíl různá složení minerálů. Pro více info jsou stránky zde: https://www.myswitzerland.com/en-il/destinations/lago-bianco-lago-nero-2300m/