Thousand autumns – kapitola 121

Shen Qiao se dlouho nepohnul, v těchto okamžicích záblesky a hluk kolem něj ztichly, držel pomalu chladnoucí tělo Yu Aie, hlavu skloněnou, nikdo nevěděl, na co myslí.

Možná si představoval tu scénu před lety, kdy on a jeho bojoví sourozenci na hoře jedli a spali pohromadě a společně trénovali.

A přesto minulé sny se už neobjeví, lidé odcházeli, to, co se událo, se už nikdy nevrátí.

Stejně jako některé chyby nelze napravit, některé rány budou navždy přetrvávat a smrt, ze které se nebude možné probudit.

Scéna způsobila, že Yunchang truchlil, slzy mu padaly, ale koneckonců přihlížel, vzpomněl si na dění, které kolem zuřilo, a spěšně zavolal: „Shene-shishu, Shene-shishu!”
Viděl, že se Shen Qiao vůbec nepohnul, a myslel si, že je to proto, že mysl toho druhého zatemnil smutek, nemohl si pomoci, ale začal si dělat starosti.

Když se rozhlédl kolem, situace se pro horu Xuandu příliš nezlepšila.

Ačkoli bylo o Sang Jingxinga méně, většina sekty Harmonie byla stále přítomna, Xiao Se byl zraněný Bian Yanmeiem, ale zranění nebylo vážné, před chvílí se Bian Yanmei vydal s Liu Yuem pronásledovat Tan Yuanchuna. Mezi sedmi staršími hory Xuandu bylo pět, kteří museli čelit Duan Wenyangovi a vypořádat se s bojovníky z Tujue přivedenými Duanem Wenyangem. Xiao Se a zbytek vyžadoval hodně úsilí.

Ačkoli Kong Zeng byl starší, jeho bojové umění bylo stále o stupeň níže od Duana Wenyanga. V tuto chvíli byl nucený ustoupit, jeden manévr, který nedokázal ustát a meč mu téměř vypadl z ruky, jeho práce nohou byla nesynchronizovaná, takže se jeho tělo zakymácelo. Jak padal dozadu, hlídal si záda, nechal si nechráněnou přední část, Duan Wenyang nabil svůj bič pravou čchi, okamžitě se napřímil jako meč, mířil na jeho hruď s hrozivým úmyslem zabíjel.

Pokud by tento úder zasadil, do hrudi Kong Zenga by to udělalo velkou díru.

Yunchang, když to viděl, byl zoufalý, vyběhl s mečem, aby mu pomohl, ale jeho rychlost nedokázala držet krok s očima, nikdy se tam nedostane včas; byl příliš pomalý o více než tři nebo čtyři dechy. Bič Duana Wenyanga už navázal kontakt s rouchem Kong Zenga, za okamžik prorazí skrze maso. Yunchang musel vykřiknout „ach“ a očekával, že bude svědkem smrti svého shifu.

V tuto chvíli mu před očima zableskla silueta, Yunchang si myslel, že je to iluze světla, zamrkal a viděl, že bič Duana Wenyanga se už stáhl zpět a že vedle Kong Zenga stál další člověk.

„Shene-shishu!“ Yunchang se nemohl držet zpátky, jeho tón nesl úlevu a potěšení, aniž by si to uvědomil.

„Odveď svého Yu-shishu na stranu. Zbraně nemají oči, nenech nikoho, aby mu ublížil,“ řekl Shen Qiao, aniž by se ohlédl, natáhl ruku, aby pomohl Kong Zengovi, a pak se vrhl na Duana Wenyanga.

Duan Wenyang očekával, že po boji se Sang Jingxingem se výdrž Shena Qiao snížila a že jeho přesnost zmizí. Kdo by tušil, že zhengli toho druhého bude vypadat nekonečná, vlil sílu do meče, meč vyletěl kupředu. Obklopený světelnou aurou, tahle technika byla bezchybná, neproniknutelná a navzdory tomu, jak silný byl bič Duana Wenyanga, nyní se mu v mysli objevil tenhle pocit nemožnosti, že mu nemá jak čelil.

„Shen-daozhang může mluvit jak je libo, není třeba se uchýlit k násilí! Nejsem San Jingxing, nemáme mezi sebou žádnou hlubokou nenávist, dnes moji návštěvu pouze podpořil Tan Yuanchun. Smrt Yu Aie nebyla také kvůli Tan Yuanchunovi, dluhy musí být odpovídajícím způsobem splaceny, Shen-daozhang musí jednat spravedlivě!”

Duan Wenyang nebyl jako jeho shifu, i když byl pozoruhodně talentovaný a stal se Hulugovým nejcennějším žákem, byl však smíšené krve. Byl předurčený k tomu, aby nikdy nedostal úroveň respektu a uznání, které měl jeho shifu v Tujue. Takže jeho způsob jednání a činy byly také rozdílné od Huluga, kladl větší důraz na to, co se hodilo v praxi, co bylo možné získat nebo ztratit.

Ačkoli se říkalo, že mistr-žák byl jako otec-syn, stávalo se, že tygří otec mohl mít i psího syna, shifu mohl být silný, ale to nezaručovalo silného žáka. Například Qi Fengge byl uctíván celý svůj život, ale každý z jeho učedníků měl svou vlastní osobnost, nakonec kráčeli po svých vlastních cestách, neměl způsob, jak každého z nich přinutit, aby následoval jeho způsob myšlení.

Jak již bylo řečeno, kdyby tu byl Hulugu, mohl by vyzvat Shena Qiao na duel, aby si vynutil výsledek. Duan Wenyang takový nebyl, už viděl, že dnešní účel nebude splněn, a už už začal plánovat svůj ústup.

Shen Qiao, nevýrazně: „Tan Yuanchun tu není, můžeš si říkat, co chceš. Poté, co tě zajmu, tě můžeme podrobit křížovému výslechu spolu s Tan Yuanchunem pak budeme znát pravdu.”

I když to řekl, jeho postoj meče se trochu zvolnil, Duan Wenyang viděl, že existuje naděje na zvrácení situace, tajně se mu ulevilo, dodal: „Já a Shen-daozhang jsme několikrát zkřížili pěsti, i když to nikdy nebyla správná výměna schopností, vím, že jsi velmi spravedlivý. Pokud jde o to, co je dlužno a co je splaceno, jsi laskavější než kdokoli jiný. Když zvážím všechny fakty, lidé, kteří ten den způsobili tvůj pád z útesu – můj shidi Kunye už zemřel tvojí rukou a Yu Ai je také mrtvý, takže tahle kapitola by měla být uzavřená.”

Shen Qiao: „Chceš říct, že vybrat si dnešek, kdy jsem sem přišel, nebyl oportunistický trik, jak získat horu Xuandu?”

Výraz Duana Wenyanga nezakolísal, usmál se: „Člověk jedná podle své pozice, to je rčení vás lidí Han. Ty a já udržujeme různé postoje, naše činy nebudou nikdy v souladu, zvažuju výhody pro Tujue. Není to nic, co bys mohl kritizovat, nemůžeš mě za to vinit. Kdyby neexistovala tajná zpráva od Tan Yuanchuna, která by nám sdělila o dnešním výběru zhangjiaa, nevěděli bychom o tom, takže nakonec vnitřní jednota má přednost před vzdorem externích sil, taoistický knězi Shene!”

Se vším, co řekl, si ani Shen Qiao nemohl pomoci, ale musel obdivovat jeho otrlost obličeje: „Yu-Ai řekl, že byl přepaden, než spadl z útesu, měl jsi v tom prsty?”

Duan Wenyang to velkoryse přiznal: „Ano, ale to bylo také tím, že Tan Yuanchun mě vedl po cestě na horu Xuandu, která byla úzkou stezkou vinoucí se po hoře bez hlídek, musel jsem se jen dostat přes formaci, abych dorazil na vrchol. Abych ti řekl pravdu, já a Tan Yuanchun jsme už byli dlouho dohodnuti na dnešních událostech, já a Sang-zongzhu jsme měli přivést naše lidi na horu, zabít všechny starší, kteří se postavili proti jeho výběru jako zhangjiao a pak se s objevením Tan Yuanchuna stáhnout na ústup. Poté, co by plně zaujal pozici zhangjiaa, rozdělil by si s námi Purpurové sídlo hory Xuandu jako meloun. Tenhle plán byl bezchybný, kdyby se jen Shen-daozhang náhle neobjevil, všechno by šlo hladce.”

Shen Qiao znal Tan Yuanchuna po celá desetiletí, nikdy si neuvědomil, že vřelý, laskavý dshixiong byl ve skutečnosti nejproradnější dareba s vzezřením svatého, i když byl připravený, stále pro něj choval vlákno naděje, ve své mysli už začal omlouvat toho druhého, určitě muselo dojít k nějakému neštěstí. Dokud ho ten druhý pořádně nebodl do zad, místo toho zabil Yu Aie. Shen Qiao si uvědomil, že v posledních desetiletích Tan Yuanchun, kterého znali, nebyl pravý Tan Yuanchun.

Duan Wenyang, jako by vycítil, co má na mysli, ho nečekaně utěšil: „Znát někoho znamená neznat jeho srdce, Shen-daozhang nemusí být příliš smutný, ve skutečnosti v den, kdy Yu Ai dostal horu Xiangjianhu od mého shidi, tě výměnou za to otrávil, Tan Yuanchun také rozdmýchal plameny, neodvažuju se říct, že právě kvůli němu se Yu Ai rozhodl jednat proti tobě, ale když tady padne příliš mnoho provokativních slov, bude to mít nakonec nějaký účinek.”

Shen Qiao: „Máš o tom nějaké důkazy?”

Duan Wenyang se zasmál: „Samozřejmě ne, Kunye a Yu Ai jsou mrtví, mám jít do podsvětí, abych je vyhledal? Tehdy jsem se o tom dozvěděl z toho, co řekl můj shidi, ať už je to pravda nebo ne, Shen-daozhang se může zeptat samotného Tan Yuanchuna!”

Když to řekl, stáhl se a spustil ruce, zapískal, zdálo se, že ostatní tujueští bojovníci přijali jeho rozkaz, okamžitě se stáhli směrem, ze kterého přišli.

Duan Wenyang se neobtěžoval otočit hlavu, jeho hlas se nesl z dálky: „Když jsme stoupali na horu, byli tam mrtví dva učedníci, oba byli zabiti sektou Harmonie. Nikoho jsem nezabil, jen pár zranil, Shen-daozhang bude vědět, jakmile prozkoumá jejich rány, prosím, nepřipisuj mi je na vrub!”

Xiao Se byl pobouřený: „Ty nestydatý barbare!”

Dorazili spolu, ale tváří v tvář obtížím odešli samostatně a nejkrutější bylo, že si při odchodu navzájem vykopali jámu.

Sang Jingxing a Bai Rong úplně zmizeli, nyní Duan Wenyang a jeho lidé také odešli, zbývající učedníci sekty Harmonie, byli roztržití, což dalo davu lidí sekty Xuandu příležitost, postupovali a zabíjeli, dokud na druhé straně nezbyl nikdo. Z na první pohled sjednocených nepřátel nakonec ze třinácti lidí ze sekty Harmonie dokázali uniknout pouze Xiao Se a dva další, dalších deset skonalo rukama davu rozzuřených xuanduských.

Kong Zeng se zakolísal a omluvil se Shenovi Qiao: „Kong Zeng je netalentovaný, nemohl jsem se zmocnit Duana Wenyanga.”

Pohled Shena Qiao se přehnal přes ostatní, mnozí z nich měli provinilý výraz a příliš se báli setkat se s jeho očima, odvrátili pohled a sklonili hlavy.

Shen Qiao pochopil, že měli tenhle druh výrazu, nejen proto, že nebyli schopni vzít život Duan Wenyangovi nebo Xiao Semu, bylo to proto, že když Shen Qiao spadnul z útesu, nesnažili se mu pomoct, ale rozhodli se postavit se na stranu Yu Aie.

Čas plynul, prach se usadil, mnoho lidí nyní pochopilo, že se Yu Ai dohodl s Tujue na přivedení hory Xuandu zpět do sekulárního světa, aby obnovil její pozici jako taoistická sekta číslo jedna na světě. Byla květinou v zrcadle, měsícem na hladině vody, ale zvolila špatný první krok, dál ve svých krocích kolísala, krok za krokem byla předurčena k tomu, aby kráčela do propasti.

Ale kdo by tušil, že Yuwen Yong, který nedůvěřoval buddhismu, zemře rukou svého syna v nejlepších letech? Kdo by tušil, že vzkvétající Qi bude podmaněn Zhou, a že nástupce Yuwena Yonga, Yuwen Yun, nejenže nedokázal udržet dědictví svého otce, ale místo toho ho dá jinému, severu, který vstoupil do nové dynastie, a že Shen Qiao paradoxně skončí díky tomu s titulem Tongweiyuanmiao-zhengren, přivede horu Xuandu a taoistické sekty na místo, kam patřila, v dynastii Sui, která se bezpochyby od nynějška bude předávat po mnoho generací.

Relativní slabost dynastie Sui v době přeměny a nepřátelství vůči Tujue, kdy obě strany měly vytasené meče a napnuté luky, Yu Ai chtěl využít tujueský potenciál k realizaci přání, aby hora Xuandu znovu povstala, ale nakonec neuspěl. Svět se neustále mění, kdo to všechno mohl předvídat od začátku?

Jelikož to neudělali, mnozí z nich se cítili provinile, báli se čelit Shenovi Qiao, v tomhle bodě to nebyli špatní lidé.

Shen Qiao samozřejmě věděl, že Yu Ai se mohl úspěšně stát zhangjiaem jen díky podpoře starších, dokonce i většina učedníků souhlasila s tím, že Yu Ai se na tuto roli více hodil. Pokud by chtěl, aby se za všechno zodpovídali, musel by je všechny vykopnout ze sekty, ale to by horu Xuandu příliš ovlivnilo. Některé věci vyžadují přivření jednoho oka, není třeba brát všechno tak vážně.

Na světě neexistovalo nic jako dokonalý člověk, ačkoli Shen Qiao zažil mnoho strádání, vůči svým starším členům sekty a členům mladší generace nechoval žádnou velkou nenávist, neměl v úmyslu hledat pomstu nebo pózovat.

Řekl tedy Kong Zengovi: „Tehdy mě Yu Ai otrávil, mělo to být netolerovatelné co se týče pravidel sekty, ale je už mrtvý. Umírající člověk je jako zhasnutá lampa, už se za tím nebudeme dál ohlížet, přinesu jeho tělo do síně předků, abych pro něj hledal odpuštění.”

Když to dořekl, změnil témat: „Ale od nynějška doufám, že celá hora Xuandu může fungovat jako jeden, jednotná v síle, pokud se někdo jiný pokusí domluvit s cizími lidmi, bude podle toho potrestán, nikdo nebude ušetřen.”

Už nebyl Shen Qiao minulosti, pronesl to s chladnou bezohledností, všichni byli otřeseni a spěchali vyjádřit svůj souhlas.

Takže bez nutnosti velkého obřadu, vše zapadlo na své místo, všichni přijali pozici Shena Qiao jako zhangjiaa.

Všude kolem bylo pole trosek, mnoho lidí je začalo uklízet, Shen Qiao nechal Kong Zenga vést pátrací skupinu dolů z hory, aby našel ty učedníky, kteří byli na stráži. Ti, kteří byli zranění, byli ošetřeni, těla zabitých byla dopravena zpět, aby byla v krátké době pohřbena.

Předtím už byl zhangjiao, takže byl zcela ve svém živlu, řídil tyhle záležitosti metodicky a byl důkladný.

V tu chvíli se Bian Yanmei vrátil: „Zajali jsme Tan Yuanchuna, Liu-zhanglao ho má v síni, kde držíte vězně, čekají, až se rozhodneš, co s ním dělat dál.”

Shen Qiao viděl, že je pokrytý krvavými skvrnami, s čerstvou krví na rtech, spěšně se zeptal: „Jsi zraněný?”

Bian Yanmei mávl rukama: „Ále, Liu-zhanglao je zraněnější než já.”

Příliš se styděl přiznat, že je žákem Yana Wushiho, protože nemohl ani zajmout Tan Yuanchuna.

Shen Qiao přinesl léky na jeho zranění: „Můj niegong je opačné cesty než ten tvůj, nemůžu ti pomoci s cirkulací čchi, abys uzdravil svá zranění.”

Bian Yanmei to přijal s poděkováním a pak se usmál: „Bez ohledu na to, zranění nejsou vážná, několikadenní meditace by mi měla přinést úplné uzdravení, měl by ses jít podívat na Tan Yuanchuna, mám pocit, že se ho potřebuješ na mnohé zeptat.”

Shen Qiao měl rozhodně spoustu otázek, ale když se přiblížil k síni, krok za krokem, jakmile uviděl Tan Yuanchuna připoutaného ke sloupu, rozcuchaného jako divocha, najednou cítil, že už není třeba se ptát.

Byl to Tan Yuanchun, který vypadal klidně, jakmile ho viděl vstoupit a nic neříkat, chladně se zasmál: „Když mě takhle vidíš, musíš být potěšený?”

Shen Qiao dlouho mlčel, pak řekl strážícím učedníkům: „Uvolněte jeho pouta a pak přineste židle.”

Učedníci byli trochu znepokojeni: „Zhangjiao…?”

Shen Qiao: „Netrapte se, dokud tu budu, bude to v pořádku.”

Učedníci vykročili vpřed, rozvázali lana a pak přinesli židle.

Shen Qiao je nechal opustit halu a pak se posadil naproti Tan Yuanchunovi.
Tan Yuanchun se původně rozhodl nic neříkat, kdo by tušil, že po dlouhém čekání ten druhý ještě neřekne ani jednu věc, místo toho se začal cítit podrážděně: „Co mi chceš říct, ať už tak či tak, skončím stejně podříznutý, prostě to už udělej!”

Shen Qiao: „Nevím, co na to říct.”

Tan Yuanchun: „Vítězové píší historii, není třeba falešných sympatií.”

Shen Qiao zůstal nerušený a nevýrazně prohlásil: „Dshixiongu, ty a já jsme byli shixiongdi po celá desetiletí, od té doby, co jsem se stal shizunovým žákem, když byl jinde, ty jsi se o mě staral. Náš čas strávený společně je delší než s Yu Aiem, Yuanem Yingem a kýmkoli z ostatních. Myslel jsem, že tě dobře znám, ale ukázalo se, že tomu tak není, ale ty, měl bys mě dobře znát, ať už předstírám soucit nebo ne, měl bys také vědět, že mě nemusíš záměrně provokovat.”

Oba se na sebe podívali, Tan Yuanchun viděl oči toho druhého.

Tmavé a jasné, jako by byly průhledné na jediný pohled, stejně jako dříve, byly beze změny.

Na vnějšek pichlavý háv, který si vybudoval, se zmenšil kousek po kousku, už neměl to odhodlání a tvrdohlavost, nakonec zůstalo jen množství nehybné vody.

Tan Yuanchun zavřel oči: „Přemýšlel jsi o tom, jak mě potrestáš? Zabiješ mě, aby ses pomstil za Yu Aie?”

Shen Qiao: „Když Duan Wenyang odcházel, řekl mi, že tvoje slova podnítila Yu Aie, takže byl nakonec schopný jednat tak, až mě otrávil.”

Tan Yuanchun: „Správně.”

Upřímné přiznání toho druhého způsobilo, že se Shenovi Qiao třásla ruka na koleni.

Tan Yuanchunovým očím tenhle detail neunikl, jeho ústa se zkroutila v úšklebek: „Je možné, že doteď pořád chováš naději pro tohoto dshixionga? Slyšel jsem, že jsi venku hodně trpěl, dokážu si představit, s čím se setkal slepý muž bez bojového umění, ale nejen že jsi v tom vytrval, tvoje bojové umění se navrátilo, to jsem nečekal.

Gratuluji, A-qiao, shizun říkával, že cesta ke kultivaci bojového umění znamená postupné benefity, ale jedna situace je výjimkou, prolomení se k vytvoření něčeho nového. Při správné příležitosti lze rychle postoupit v duchovní a bojové úrovni. Je to velmi neobvyklé, vsadím se, že sis už uvědomil tuhle fázi, o které shizun mluvil. V posmrtném životě může shizun s klidem zavřít oči a usmát se.”

Shen Qiao: „Proč?”

Tan Yuanchun věděl, že se ptá na to předchozí: „Nebyl žádný důvod, od chvíle, kdy ti shizun předal pozici zhangjiaa, jsem byl nespokojený. Ta věc s Yu Aiem byla jen dobrá příležitost, nemusel jsem to udělat sám, stačilo tlačit vor po proudu, tak proč ne? Vidíš, ani Yu Ai si neuvědomil, že záměrně provokuju jeho nespokojenost s tebou, kdyby ses dnes neobjevil, už dávno bych spravedlivě přijal pozici jako zhangjiao.”

V agónii Shena Qiao bylo těžké skrýt jeho vztek: „Ty a já jsme byli shixiongdi tolik let, měl bys znát moji osobnost, toho roku jsem dostal od shizuna plášť zhangjiaa, obával jsem se, že bys z toho mohl být nešťastný, a zeptal jsem se tě na to. Tehdy jsi nevykazoval žádné známky znepokojení, i kdyby to bylo později poté, co jsem už byl zhangjiaem, kdybys chtěl tu pozici, kvůli harmonii v sektě bych našel způsob, jak ji na tebe přenést. Proč bys přesto zacházel do takové krajnosti, jako jsi to udělal!”

Tan Yuanchun se chladně zasmál, najednou úplně oživl: „Proč! Ptáš se mě proč? Stal jsem se učedníkem ještě před tebou, ale shizun tě upřednostňoval! Byl jsem dshixiong, ale shizun ti dal všechno! Bez ohledu na to byl tvůj talent vysoký, byl jsi od přírody nadaný, shizun uvažoval o budoucnosti sekty a samozřejmě ti byl nakloněný. To jsem chápal, ale proč tě preferoval i v malých osobních záležitostech! V jeho srdci byl jen Shen Qiao, jeho oblíbený žák, nebyl prostor pro stín někoho jiného! Kdyby mě neměl rád, mohl mě vyloučit ze sekty, proč používal naši existenci, aby byla v kontrastu s tvým zjevným nadržováním?!”

Shen Qiao cítil, jak mu do srdce sestupuje chlad, nevěřícně ho sledoval: „To je tvůj názor na shizuna?”

Tan Yuanchun: „Shizun tě upřednostňoval, miloval tě, byl ti nakloněný ve všem, ve tvé mysli je samozřejmě dokonalý a bezchybný! Ale co všichni ostatní! Chci být zhangjiao, takže se toho pro mě zřekni. Ano, vážíš si svých sourozenců, jsi laskavý a spravedlivý, ale k čemu to je, není to to, co mi Qi Fengge osobně předal, proč by mi na tom záleželo! I kdybys mi dal sto pozic zhangjiaa, k čemu by to bylo, chci dokázat, že se mýlil, nezasloužil sis jeho úctu a plášť, chci dokázat, že svěřit horu Xuandu do tvých rukou bylo špatné rozhodnutí, chci, aby otevřel oči v podsvětí a jasně viděl, že se mýlil! Chci, aby si pamatoval, že má dalšího žáka jménem Tan Yuanchun!”

Tenhle dravý dshixiong před jeho očima neměl žádný pozůstatek přátelské masky dobráka, kterou si nasazoval tolik let.

Shen Qiao dlouho nic neříkal, jen si vyčerpáním povzdechl: „Yuan Ying a Hengbo nesdílejí tvoje postoje.”

Tan Yuanchun se chladně zasmál: „Je to proto, že se stali učedníky mnohem později. Od prvních dnů k nim byl shizun distancovaný, tys velice často zastupoval shizuna ve cvičení Yuana Yinga v bojovém umění, samozřejmě neměli žádné očekávání. Ptáš se člověka jak chutná rýže, kterou nikdy nejedl. Jak by byli schopni odpovědět?”

„Teď víš, že ten dobrý chlap dshixiong byl ve tvé mysli od začátku falešný, celé ty roky jsem to držel pod pokličkou. Když byl shizun naživu, bál jsem se ho zklamat, po jeho smrti jsem se bál odhalit se příliš brzy a teď už konečně nemusím předstírat, nemůžu ti ani říct, jak je to osvěžující!“

Hodil hlavou dozadu a zasmál se: „Osvěžující! Tak osvěžující!”

Shen Qiao ho sledoval, jak se směje, jeho bolestný výraz zmizel, nic neříkal a jen stál.

Tan Yuanchun: „Jak jsi se rozhodl? Přímo mě zabiješ, nebo anuluješ moje bojové umění? Vypíchneš mi oči, vyhodíš mě, abych i já mohl zažít bolesti, kterými jsi utrpěl?”

Shen Qiao se na něj na chvíli díval, najednou vytáhl meč z pochvy, vykročil vpřed a natáhl ruku.

Tan Yuanchun viděl před sebou jen záblesk světla meče, nesnesitelná bolest se rozlila po celém jeho těle. Snažil se cirkulovat svoji čchi, zjistil, že jeho vnitřní rezervy jsou zcela prázdné a že nezůstal ani kousek nieli.

Chtěl, abych prožíval život bolestivější než smrt! Tan Yuanchun se nemohl ubránit smíchu.

Místo toho slyšel, jak Shen Qiao říká: „Spikl jsi se proti svému shixiongdimu, porušil jsi pravidla sekty, měl bys dostat smrt jako trest, ale shizun tě dříve svěřil mně, abych chránil své sourozence. Chránil tvoje štěstí a bezpečí, navíc se k tobě choval s úctou a ne jinak, i když jsi nebyl zhangjiao. Ode dneška je Yu Ai mrtvý, shifu v posmrtném životě by si jistě nepřál, aby se k němu přidal další žák. Od teď půjdeš na vrchol Qunling a budeš hlídat shizunův hrob, bez ohledu na roční období, nebude ti dovoleno opustit vrchol Qunling. Pro mě budeš mrtvý.”

Aniž by se jednou otočil, jeho postava se postupně vzdalovala, dokud nezmizela, ale jeho hlas mu stále zněl v uších.

Tan Yuanchun klečel/seděl na podlaze, bolest v jeho těle nezmizela, mohl jen prázdně zírat na záda Shena Qiao.

Po dlouhé době se najednou rozplakal!

Jeho výkřiky se ozývaly v síni a šířily se ven, Shen Qiao zastavil své kroky a zvedl hlavu, aby se podíval na oblohu.

Byl slunečný den, že viditelnost byla deset tisíc li, ani jediný mráček, obloha jasně modrá, neovlivněná utrpením nebo štěstím lidí.

Shen Qiao zavřel a otevřel oči, sklonil pohled na meč Nebeské truchlení ve svých rukou a najednou si vzpomněl na scénu v jeskyni, kde Yan Wushi použil tenhle meč k očištění ryb.

Aniž by si toho všimls, smutek v jeho srdci postupně ustupoval.