Thousand autumns – kapitola 122

Poté, co se usadil prach, dospěla tato kapitola k závěru.

Pro horu Xuandu byla cena, kterou zaplatili, nejbolestivější.

Yu Ai byl mrtvý, bojové umění Tan Yuanchuna anulováno, aby strávil zbytek svých dnů střežením hrobu, což se příliš nelišilo od smrti. Z dalších šesti starších byli čtyři vážně zraněni, včetně Liu Yueho, když bojoval s Tan Yuanchunem a utrpěl vnitřní zranění, to bude pravděpodobně vyžadovat, aby zašel do ústraní a zotavil se tam. Zbývající dva byli také zraněni.

Pokud jde o učedníky, Le’an a Yunchang šli oznámit svému shifuovi, jakmile Sang Jingxing a jeho lidé vykročili na horu, vrátili se jen s Kong Zengem uprostřed dění a vyhnuli se tak nejdivočejšímu zabíjení, které potkalo učedníky na stráži. Když Le’an bojoval se Xiao Sem, byl zraněn, ale v porovnání s ostatními nebyla Le‘anova zranění tak rozsáhlá. Zbývající učedníci byli všichni vážně zraněni, jeden byl zasažen přímo Sang Jingxingem, spadl do propasti s kostmi úplně rozdrcenými. Naštěstí byl zachycen větví, když padal, visel tam a měl na kahánku, dokud ho někdo nezachránil.

Všude kolem byli zranění, po celou dobu byl slyšet nářek.

Ale až poté, co zažili tuhle událost, ti, kteří si stále dělali iluze o spolupráci s Tujue, konečně viděli tujueské skutečné záměry a také si konečně uvědomili, že xuanduská touha znovu vkročit do sekulárního světa a povstat mezi taoistickými sektami, se nemohla spoléhat na podporu z vnějšku. Nejsilnější podporou by mohly být akorát výšivky na brokátu, nakonec se všechno vrátí k vlastním schopnostem sekty.

Shen Qiao získal zpět pozici zhangjiao hory Xuandu, to již bylo nesporné, nebylo třeba o tom diskutovat, s výjimkou Liu Yueho, dalších pět starších se sebralo a vyhledalo Shena Qiao a vyjádřilo své naděje, že uspěje jako zhangjiao, a vyjádřili jejich hluboké výčitky svědomí nad dřívější důvěrou Yu Aiovi.

Když Yu Ai zmizel, Liu Yue a Tan Yuanchun bojovali o post zhangjiaa, nyní s návratem Shena Qiao, tato záležitost už nestála za spor, i kdyby Liu Yue vyšel z ústraní, pozice zhangjiaa by mu nepřipadla.

Shen Qiao poslouchal, dlouho nic neříkal.

Každý, kdo to viděl, byl trochu vrtkavý, bál se, že by je Shen Qiao mohl stále nenávidět, s tím, jak porazil velkého nepřítele před chvílí, teď samozřejmě nastal čas srovnat účty.

Kdo by tušil, že když Shen Qiao otevřel ústa, řekne „Nově založená dynastie Sui se chce spřátelit s taoistickými sektami, císař Sui mi přidělil finanční prostředky na stavbu daochangu v Changanu, který bude použit k revitalizaci hory Xuandu. Když jsem opustil hlavní město, Xuanduguan se blížil dokončení, v budoucnu to bude další odnož Purpurového sídla Xuandu. Můj čas je omezený, nemám způsob, jak se tomu všemu věnovat, takže ve věci Xuanduguan v Changanu – navrhuji, aby se tam starší střídali každý rok a dohlíželi na něj, co si všichni myslíte?”

Všichni se na sebe podívali, nečekali, že Shen Qiao bude mluvit o tomhle. Věděli, že od té doby, co hora Xuandu znovu otevřela své brány, Yu Ai při spolupráci s Tujue nařídil, aby se nábor nových učedníků konal každý rok na jaře a na podzim, ale ve skutečnosti byl přínos z toho špatný. Z těch, kteří hledali mistra, bylo jen velmi málo dobrého nadání, což frustrovalo starší. Nevěděli, jak rozšířit vliv hory Xuandu v taoistických sektách a v srdcích lidí.

Pokud by mohli získat podporu dynastie Sui, v Changanu založit svůj guan a učit, pak to, co bylo v minulosti obtížné, by se snadno vyřešilo. Nejen to, ale Changan byl shromaždištěm talentů, kdyby se starší mohli střídat a dohlížet na věci tam, nikdy by se nemuseli starat o to, že už nenajdou dobré učedníky.

Sekta, která jde kupředu a s vyhlídkou získání nástupců, jak by nemohli být šťastní?

Lianshan se styděl: „Zhangjiao je velmi milosrdný, nezabývá se věcmi minulými, nemůžeme však jít dál, jako by se nic nestalo. Ale dejme věci stranou, pokud jde o střídání se v dozoru v Changanu, nemusíš mě do toho zahrnovat, jsem ochotný strávit zbytek svých dnů učením učedníků, pomáháním s záležitostmi sekty a už nikdy nevykročit z hory.”

Ze čtyř xuanduských zhanglao, kteří podporovali Yu Aie, byl Lianshan nejblíže Yu Aiovi, samozřejmě měl své vlastní zájmy a doufal, že s Yu Aiem jako vůdcem bude mít také větší moc.

Ale Lianshan nebyl schopný páchání velkého zla, ať už šlo o generace hory Xuandu, učedníci byli vybíráni s velkou péčí, s důrazem na charakter, samozřejmě existovaly výjimky, ale těch bylo málo. Tváří v tvář okolnostem si Lianshan také uvědomil svou chybu, když viděl velkorysost Shena Qiao, byl dojatý, cítil se více zahanbený, takže tahle slova pronesl od srdce.

Kong Zeng také řekl: „Pokud mluvíme o chybách, já jako zhanglao jsem stál mimo to všechno, ignoroval zkraty v mé sektě a snažil se vyhnout všem pletichám. Jsem víc vinný ze zanedbávání svých povinností. Prosím zhangjiaa, aby mě odpovídajícím způsobem potrestal, i kdyby to bylo strávit zbytek mých dnů střežením hrobek našich předků, jsem ochotný!”

Ostatní starší, kteří to viděli, začali mluvit o svých vlastních chybách.

Shen Qiao věděl, že je třeba říct pár věcí: „Ohledně Yu Aie jsem také udělal chybu z nedbalosti, jinak by mě nevyužil. Řekl jsem to už dříve, nemyslel to špatně se svým záměrem s horou Xuandu, špatné bylo to, že se pokusil požádat tygra o jeho kůži a tím způsobil újmu svému shixiongovi. Nyní je mrtvý, v mnoha ohledech nemá smysl mluvit víc, protože všichni chcete věci napravit, pak máte důvod navíc poslouchat má slova. Ledaže ve vašich srdcích je pokání za to, co jste udělali v minulosti, důležitější než dodržování příkazů zhangjiaa?”

Spěšně přitakali, že by se neodvážili.

Shen Qiao: „Pokud ano, pak už není třeba nic říkat.”

Tehdy si mohli být jisti, že Shen Qiao neměl v úmyslu si vyrovnat staré účty, vydechli si jeho řeč s úlevou a cítili se velmi vděční.

Na rozdíl od předchozí doby, kdy zdědil pozici zhangjiao od Qi Fengga, se tentokrát Shen Qiao formálně stal zhangjiaem jen díky svému vlastnímu potenciálu. Nikdo nebyl nespokojený ani neměl pocit, že nemůže dostát svému jménu.

Lianshan řekl: „Slyšel jsem, že když byl zhangjiao ve světě, přijal učedníky. Jelikož jsi se vrátil, měli bychom někoho nechat, aby ty dva shizhi přivedl zpět.”

Vždy byl schopný uvažovat tak, jak ostatní nedokázali.

Shen Qiao byl tak zaneprázdněný, že téměř zapomněl: „Děkuji shishu za připomenutí. Shiwu a Qilang jsou v současné době hosty sekty Nefritového oblaku. Vidím, že učedníci Konga-shishu, Le’an a Yunchang jsou ve svém jednání vytrvalí, proč je nenechat jít a přivést je zpět?”

Kong Zeng přikývl: „Bude to pro ně dobrá příležitost jak získat nějakou praxi.”

Nakonec Shen Qiao rozhodl o politice týkající se obnovy sekty a náboru učedníků a podle toho delegoval úkoly. Dvěma starším, kteří byli nyní odpovědní za hodnocení nových učedníků, řekl: „Na své cestě jsem potkal tři lidi na úpatí hory, urazili tisíc li, aby zde hledali mistra, bohužel nedostali šanci vystoupit na horu. Kdybych vás dva mohl požádat, abyste někoho poslali dolů a zjistili, zda tam stále jsou? Potom je přiveďte a ohodnoťte je podle předpisů. Navíc v budoucnu už není třeba nábor učedníků omezovat jen na dny jarní a podzimní rovnodennosti, pokud někdo hledá mistra, může být kdykoli zhodnocen. Avšak počet lidí, kteří sem od nynějška budou chodit, se bude jen zvyšovat, takže hodnocení musí být přísné, zejména pokud jde o osobní charakter. Už nechci vidět podruhé, jak někdo zdecimuje naši sektu.”

Oba starší vyjádřili souhlas, Shen Qiao jim poté řekl jména Duana Yinga a jeho tříčlenné skupiny a jméno hostince, kde bydleli.

Po odchodu těch dvou přišel Bian Yanmei: „Taoistický knězi Shene: důležití lidé mají tendenci být zaneprázdněni. Vykonáváš deset tisíc úkolů za den, neznič si zdraví!”

Shen Qiao se zasmál: „Děkuji za tvoje obavy, jsi úředník u císařského dvora, musíš pravidelně jednat se spoustou lidí, přesto to děláš tak snadno, klidně a vyrovnaně, moc to obdivuju. Kdybys to byl ty, kdo by byl zhangjiao, hodil by ses stokrát na to víc než já!”

Bian Yanmei se usmál: „Taoistický kněz Shen mi lichotí, léta jsem strávil jednáním s lidmi, zanedbával jsem svoje bojové umění. Vůbec jsem se nezlepšil. Shizun je extrémně rozčilený, kde je zisk, tam je i ztráta, nakonec jak může existovat něco dokonalého?”

Shen Qiao: „Zlepšila se tvoje zranění?”

Bian Yanmei: „Je to všechno díky lékům hory Xuandu. Je to mnohem lepší. Jelikož je tahle záležitost zde vyřešena, nebudu tě dále obtěžovat a přišel jsem se s tebou rozloučit.”

Shen Qiao věděl, že v Changanu má ještě mnoho práce: „Tentokrát ti děkuji za pomoc, Shen Qiao je velmi vděčný, v budoucnu, pokud budeš něco potřebovat, dej mi prosím vědět, pokusím se ti pomoct.”

Bian Yanmei se usmál: „Taoistický knězi Shene, není třeba být tak zdvořilý, pokud chceš někomu poděkovat, pak poděkuj mému shizunovi. Kdybych neměl pokyny od svého ctihodného nadřízeného, jak bych mohl jednat sám?”

Shen Qiao: „Víš o boji mezi vůdcem sekty Yanem a Hulugem, kde se bude odehrávat?”

Bian Yanmei zavrtěl hlavou: „Netuším, pravděpodobně budeš muset někoho poslat, aby to zjistil.”

Shen Qiao nevědomky svraštil obočí: „Pak, jak to vidíš, má tvůj shizun šanci na výhru?”

Bian Yanmei: „Minule jsem na shijiandaihui nebyl, neviděl jsem Hulugovu sílu, ale slyšel jsem, že jeho bojové umění je mimořádně silné. Bylo by těžké najít soupeře jeho úrovně na světě?”

Shen Qiao: „Ano, bojoval jsem s ním, i když jsem vynaložil veškeré úsilí, během padesáti úderů jsem si byl jistý, že prohraju.”

Výraz Biana Yanmeie se změnil: „Tak silný? Co naplat, chyba v shizunově démonickém jádru se ještě úplně nevyřešila!”

Shen Qiao spěšně: „Jak je to možné, naposledy jsem ho slyšel jasně říkat, že je opravená, jinak, jak, když bojoval s Xuetingem, by dokázal vyhrát?”

Bian Yanmei si povzdechl: „To ti shizun řekl? Po pravdě řečeno, v den, kdy shizun bojoval s Xuetingem, byla jeho nieli zásadně poškozena, jeho téměř bezchybné démonické jádro začalo znovu praskat. Chtělo by to tak rok a půl odpočinku, kdo by tušil, že situace na hoře Xuandu se změní, kdyby nikdo nezastavil Huluga, určitě by pomohl svému žákovi Duan Wenyangovi tím, že by ho doprovodil sem na horu, takže shizun musel vymyslet tenhle ne úplně ideální plán, tahle výzva…“

Nevěstí nic dobrého.

Větu nedokončil, ale jeho vážný výraz už tenhle sentiment vyslovil.

Srdce Shena Qiao spolu s jeho slovy stále klesalo, kousek po kousku.

„Ty a vůdce sekty Yan musíte mít nějaký způsob komunikace? Můžeš zjistit, kde je?”

Bian Yanmei: „Můžu, ale k čemu to je, tenhle boj se uskuteční ať tak či tak. Taoistický kněz Shen se nemusí cítit provinile. To, co dělá můj shizun, dělá jen tehdy, když chce on sám, není nikdo, kdo by ho mohl přinutit.”

Shen Qiao chvíli mlčel a tiše řekl: „Vím, ale když ho neuvidím, jak můžu být v klidu?”

Bian Yanmei si povzdechl: „V tom případě…“

Jeho věta zůstala nedokončená, jelikož zvenčí přispěchal žák, aby nahlásil: „Zhangjiao, na úpatí hory je někdo, kdo vás hledá, říká, že je žák sekty Očistného měsíce, Yu Shengyan.”

Než mohl Bian Yanmei reagovat, Shen Qiao už řekl: „Rychle ho přiveď!”

Vypadal šťastně, dokonce i jeho hlas stoupal v intonaci.

Bian Yanmei se zasmál: „To je skvělé, není třeba ztrácet čas snahou o kontakt, shidi určitě ví, kde je shizun!”

Po chvíli Yu Shengyan přišel se žákem, Shen Qiao ho viděl vstoupit, vstal, aby ho pozdravil.

Pokud jde o bojové umění, pozici nebo bojovou generaci, nemusel to dělat. Když ho viděl vstát, Bian Yanmei, který původně neplánoval, že vstane, nemohl nenásledovat dekórum, pomyslel si, můj rozhovor s ním musel taoistického kněze Shen pěkně vykolejit.

Na cestě nahoru Yu Shengyan viděl, že ačkoli výrazy lidí byly bezútěšné, všechno bylo v pořádku. Domníval se, že hora Xuandu si musela procházet kalamitou, ale nebezpečí už bylo minulostí.

„Gratuluji taoistickému knězi Shenovi k opětovnému získání pozice zhangjiaa. Vsadím se, že jsem první, kdo přišel na horu, abych ti poblahopřál? Daozhang by mi měl dát velký hongbao!“ Když viděl Shena Qiao a svého staršího bojového bratra, jak ho vítají u dveří, byl velmi dojatý, ale nedal to najevo, spěchal vzdát úctu a prohodil tenhle malý vtip.

Shen Qiao se však nedokázal usmát: „Děkuji, odkud přicházíš?”

Yu Shengyan viděl, jak Bian Yanmei, který stál za Shenem Qiao, na něj střelil pohledem, na okamžik byl trochu zmatený, neodvážil se ledabyle odpovědět: „Z-z Changanu!”

Vzpomněl si na účel své cesty, ze svých šatů vytáhl malou bambusovou tubu: „Shizun přivedl Xuetinga do sekty Tiantai, výměnou získal od vůdce sekty Tiantai kopii Strategie rumělkového jangu. Chtěl, abych ji přinesl knězi Shenovi.”

Shen Qiao ji přijal, rozdělal bambusovou tubu, zevnitř vytáhl hedvábný svitek, který byl zcela pokrytý slovy.

Hedvábný svitek byl v jeho rukou lehký, ale z nějakého důvodu měl Shen Qiao pocit, že drží sto liber zlata, jeho tíhu sotva udržel.

Hedvábnou látku sevřel ještě více, jeho srdce bylo zmatené pocity, bylo těžké to popsat.
„Pak víš, kde je momentálně tvůj shizun, a o boji mezi ním a Hulugem. Kde se bude konat?“

Yu Shengyan: „Bude se konat na vrcholku Půl kroku.”

Shen Qiao ztuhl.

Tehdy se jeho boj s Kunyem také odehrál na vrcholku Půl kroku, poté následovalo zranění a pád, záchrana Yanem Wushim, všechno začalo tam.

Nyní to měl být opět vrcholek Půl kroku.

Yu Shengyan dodal: „Sekta Očistného měsíce má vedlejší rezidenci nedaleko vrcholku Půl kroku. Myslím, že shizun tam dorazí v předstihu a prozatím se tam usadí.”

Tu rezidenci, kterou nemusel dále popisovat, si Shen Qiao pamatoval. Poté, co ho tam přivedl Yan Wushi se svým žákem od vrcholku Půl kroku, tam odpočíval.

Neúprosně se dostal do tohoto kola osudu.

Když to zmínil, Yu Shengyan byl trochu v rozpacích, tehdy nalhal Shenovi Qiao se ztracenou pamětí, že je žákem sekty Očistného měsíce, a naléhal na něj, aby mu říkal starší bojový bratr.

Otrlost obličeje Yu Shengyana nebyla kultivovaná tolik jako jeho učitele, kdyby tady byl Yan Wushi, necítil by se ani trochu trapně, ve skutečnosti by nejspíš s nestydatostí řekl něco, co by místo toho způsobilo, že se Shen Qiao bude cítit trapně.

Shen Qiao na to pomyslel a chtěl se smát, ale nemohl, sevřel hedvábný svitek pevněji v ruce, v hlavě si vytvořil plán.

*

Duan Ying, jeho skupina tří cestovala tisíc li, aby hledala mistra, ale setkala se s odmítnutím, že ani nebyli schopni vystoupit na horu Xuandu. Velice je to odradilo, po dni váhání Zhong Bojing odešel jako první, plánoval jít na horu Qingcheng zkusit štěstí, koneckonců sekta Chunyangguan byla také renomovanou velkou taoistickou sektou.

Duan Ying a Zhang Chao zůstali, nevěděli, zda jít nebo zůstat, byli právě uprostřed debaty, když přišli návštěvníci a měli na sobě šaty učedníků hory Xuandu a řekli, že jsou tady, aby je vzali na horu, a že je zhodnotí, jestli mají na to stát se novými žáky.

Ti dva byli napůl skeptičtí, napůl věřili, ale nechtěli se vzdát tohohle posledního vlákna naděje. Spěchali tedy na horu, po mnoha zkouškách a soužení konečně prošli testy, dokonce měli pohovor s zhanglaem hory Xuandu, byli nadšení a cítili, že jsou ztělesněním štěstí, které následovalo po velkém zklamání. Kdo by tušil, že poté, co byl Zhang Chao odveden žákem, aby si odpočinul, Duan Ying přišel za Shenem Qiao.

Shen Qiao si už sbalil své věci, připravoval se na cestu a musel učedníkům vysvětlit některé věci na poslední chvíli. V tomhle nekonečném množství záležitostí si našel čas pro Duana Yinga a zeptal se ho: „Jsi ochotný přijmout moje vedení a stát se mým učedníkem?”

Duan Ying už byl tímhle obrovským obratem osudu v úplné závrati, starší mu musel připomenout, než si konečně uvědomil následující: mírný, snadno přístupný, laskavý taoista, kterého všichni tři potkali na úpatí hory, byl ve skutečnosti zhangjiao hory Xuandu. Řadil se mezi deset nejlepších bojových mistrů na světě, Shen Qiao!

Shen Qiao viděl toho druhého v šoku, a tak znovu zopakoval svoje slova a pak laskavě řekl: „Pokud nejsi ochotný, můžeš také vstoupit pod vedení jiného zhanglaa.”

„Jsem ochotný! Jsem ochotný! Jsem velmi ochotný!“ Duan Ying se probral, jeho tvář byla jasně červená, jako by chtěl tuhle frázi říct stokrát.

Yu Shengyan sledoval tuhle scénu ze strany, nemohl se ubránit úšklebku, pomyslel si, úsudek Shena Qiao, když došlo na přijímání učedníků, nebyl skvělý. Stačí pohled na tu hloupou tvář toho druhého, ve srovnání s ním samotným opravdu zaostával.

Jakmile si tohle pomyslel, viděl, jak na něj jeho bojový bratr Bian Yanmei vykuluje oči.

Yu Shengyan, zmatený: co jsem udělal tentokrát?

Poznámka překladatele:
Už se těšíte na kolouška? Já jo!
Sheníku, tak kdy si už konečně přiznáš, že ti záleží na Yanu Wushim? A kdy se mu vyznáš, có???