Thousand autumns – kapitola 125

Okamžik rozptýlení, pozornost odvedená otázkou toho druhého a oba skončili v této zajímavé pozici, nikdo Shena Qiao neupozornil, ani koloušek a ani Yan Wushi.

A výraz vůdce sekty Yana byl žalostně vážný, většinu času nesla jeho ústa úšklebek, ať už úsměv ne-úsměv, nebo arogantní smích. Budil dojem, že je bezohledně ležérní, ale teď na jeho tváři nebylo ani stopy po úsměvu, který se stal tou nepostřehnutelnou silou, která zastavovala lidi v jejich šlépějích, zastavila je v přemýšlení na cokoli, jen aby plně poslouchali, to, co se chystá říct.

Pouze slyšel, jak Yan Wushi říká: „Výběr žáků sekty Očistného měsíce se zaměřuje na kvalitu a ne kvantitu, takže pod svým vedením mám pořád jen Bian Yanmeie a Yu Shengyana, tyhle dva. Pokud jde o bojové nadání, Bian Yanmei není na vrcholu, lze jej považovat pouze za nadprůměrného, ale jeho inteligence je někde jinde.”

Shen Qiao souhlasil s tím tvrzením, interpersonální a politické dovednosti Bian Yanmeie nebyly zdaleka průměrné, v posledních letech se sekta Očistného měsíce pevně zakořenila u císařského dvora, i po zamýšlených smrtelných ranách Yuwena Yuna, dokázala v nové dynastii rychle znovu vzkvétat, to by bylo nemožné bez úsilí Bian Yanmeie. Yan Wushi měl sice své schopnosti, ale asi ne trpělivost na to.

„Pokud jde o Yu Shengyana, je v bojovém umění přirozeně nadaný, akorát je stále příliš mladý. Pokud zemřu, budou oba celkem bezmocní a sami, až přijde čas, budou potřebovat, aby ses o ně postaral.”

Pokud zemřu…

Shen Qiao ztuhl.

Když to slyšel, v jeho srdci se objevil zcela nový, nepopsatelný pocit.

Za hlavním městem Tuyuhun, Yana Wushiho přepadlo pět velmistrů, když tam Shen Qiao přispěchal, už ležel na zemi v bezvědomí. V té době Shen Qiao také věřil, že zemřel, ale…

V té době si jen povzdechl, ale bylo to z důvodu nevyřešených dluhů a rozhořčení, z lítosti nad smrtí těla a duše velmistra generace, a ne jako nyní, kde ho zastrašovaly a přemáhaly četné neznámé city.

„Truchlíš pro mě?“ Yan Wushi viděl jeho výraz a vybuchl smíchem.

Shen Qiao se sebral: „Řekl jsi, že vada ve tvém démonickém jádru byla opravena, takže do toho boje s Hulugem můžeš jít naplno.”

Yan Wushi se usmál: „To je pravda, ale u všech věcí existují výjimky. Nevadí, že soupeřem je sám Hulugu. Nebo na základě tvého porozumění ohledně mě doufáš, že arogantně prohlásím, že jsem si jistý, že vyhraju?”

Shen Qiao se také usmál: „Kdyby vůdce sekty Yan řekl něco v tom duchu, nebyl bych ani v nejmenším překvapený.”

Konečně cítil, že je něco divného na jejich poloze, natáhl ruku, aby toho druhého odstrčil, a snažil se vstát.

Ale Yan Wushi se nehýbal. Nejen že se nehýbal, držel ho přibitého v technicky zajímavé pozici, která úplně znehybnila toho druhého, aniž by Shen Qiao pocítit nepohodlí.

Shen Qiao si myslel, že pořád čeká na jeho odpověď, a tak řekl: „Chápu vůli vůdce sekty Yana, udělám vše pro to, abych je ochránil. Pokud má sekta Očistného měsíce potíže, pokud nebude dělat nic, co půjde proti logice nebes, udělám také maximum, abych je bránil.”

V jianghu měl slib hodnotu tisíce zlatých, s charakterem Shena Qiao měl tenhle slib hodnotu ještě více než tisíce zlatých. Pokud by nezemřel, tenhle slib by vydržel tváří v tvář všem hromům a bouřím.

Vzpomněl si na Yan Wushiho „svěřím ti věci poté, pokud zemřu“, najednou cítil, že je to nesmírně směšné a žalostné.

Bian Yanmei a Yu Shengyan, ti dva, jak by se mohli slučovat se slovy „bezmocní“ nebo „osamělí“? I kdyby byli ponecháni světě jianghu, šikanovali by jen drtivou většinu, a ne naopak.

Po jeho reakci se Yan Wushi stále nepohnul.

S upřímností a jemností, kterou Shen Qiao nikdy předtím neslyšel, se zeptal: „A-qiao, chováš se ke mně tak hezky, jak ti to můžu splatit?”

Shen Qiao: „Upřímně se chovej k přátelům, proč hledáš oplátku?”

Yan Wushi, jako by neslyšel jeho slova, pokračoval: „To, o čem ostatní sní – zlato, drahokamy, sláva, bohatství – to je v tvých očích bezcenné.”

Shen Qiao ho opravil: „To není pravda, mám také rád slávu a bohatství.”

Yan Wushi: „En?”

Shen Qiao: „Hora Xuandu nemohla zůstat oddělená od světa a co se týče mě, abych ji ochránil, taky nemůžu zůstat oddělený od světa. V jianghu je potenciál nejsilnější podporou, ale hora Xuandu je také taoistická sekta a taoistická sekta nemůže být separována od dynastie. Potom, co jsi mě spojil s Yang Jianem, nechá pro horu Xuandu postavit oporu v Changanu, takže jsem ti velmi vděčný.”

Na tváři Yana Wushiho se objevil malý úsměv, tahle osoba rozumí všemu.

Shen Qiao: „Sláva a bohatství jsou tedy užitečné, ale člověk se musí mít na pozoru, aby se jím nedal pohltit.”

Každý znal tenhle princip, bylo snadné něco říci, ale těžké to udělat. Yu Ai a Tan Yuanchun pravděpodobně také myslel tímhle způsobem, ale kdo by byl schopný odolávat až do konce?

Yan Wushi tiše: „Proto jsi jedinečný, tyhle věci jdou opravdu mimo tebe, přemýšlel jsem o tom a nebyl jsem schopný přijít na něco, čím bych ti to mohl splatit. Můžu ti dát jen sám sebe jako splacení, co myslíš?”

Ne! Shen Qiao zíral, když viděl, jak se chystá sklopit hlavu, už neváhal a namířil úder dlaně na jeho hruď!

Yan Wushi ho chytil za zápěstí, ale pak si nedokázal udržet své těžiště, byl nucený se trochu pohnout na jednu stranu. Druhá ruka Shena Qiao se prosmýkla k jeho druhému rameni, v okamžiku si oba vyměnili několik úderů. Shen Qiao využil příležitosti a opětoval útok, místo toho ho přibil pod svoje tělo.

Yan Wushi, ohromený: „Takže tobě se líbí tahle pozice, měl jsi to říct dřív!”

Zase má ten nevinný výraz, jakkoli se na to díváte!

Podle životní zkušenosti taoistického kněze Shena, i když nevěděl, na co přesně ten druhý narážel, i tak dokázal pochopit nejednoznačnost těch slov.

Teď opravdu věřil, že démonické jádro toho druhého bylo opravené, jinak s blížícím se bojem, jak mohl mít ještě čas dráždit ostatní!

Shen Qiao chtěl zapečetit jeho aku body, avšak Yan Wushi mu nedovolil uspět, paže vyletěla a během mrknutí oka si znovu vyměnili několik úderů, každý pohyb byl přesný jako bodnutí nože. Oba byli vysoce postavenými bojovými mistry, Shen Qiao mohl být o stupeň pozadu, ale rozdíl nebyl tak významný. V tomhle okamžiku se Yan Wushi jednoduše vzdal a otevřel se úderu dlaně toho druhého.

Jak se dalo čekat, Shen Qiao se zastavil a nemohl to udělat, místo toho Yan Wushi využil příležitosti a znovu ho přibil pod své tělo.

Kráska byla v jeho objetí, bylo by těžké najít takového druhého pod nebem, ale jeho nejdojemnějším atributem nebyl jeho vzhled. Každý, kdo s ním zkřížil cestu, věděl, že tenhle člověk měl srdce jako moře, do kterého se vlévaly všechny řeky, vytrvalý při bouřích a neúspěších, a přesto by nikdy nepřenesl své utrpení na ostatní. Kdykoli mohl, byl nejlaskavějším a nejbližším přítelem, v krizi mohl být nejdůvěryhodnějším společníkem na život a smrt.

Shen Qiao se nemýlil. Dříve v očích Yana Wushiho, krom jeho učedníků existovaly pouze dvě kategorie lidí, jedna byla rivalové, druhá mravenci. Avšak nyní význam Shena Qiao v jeho srdci zjevně nepatřil do žádné kategorie, víc než to, byl ještě větší a hlubší, než si dokonce i Bian Yanmei dokázal představit.

Tenhle pocit, ať už kdykoli začal, nebyl důležitý, důležité bylo, že Shen Qiao ve svých interakcích pomalu zvolnil svou ostražitost a byl ochotný s ním znovu zacházet jako s přítelem. Ochotný mu dát tak velký slib, ale to nestačilo.

Pro Yana Wushiho to bylo daleko, daleko od jeho záměru.

To, co chtěl, byla zvláštnost, která se objevila jen jednou, v nebi a pekle, pozice, kterou někdo jiný nemohl jen tak napodobit nebo ukrást. Vždy byl panovačný, to, co chtěl, muselo být ten nejlepší, že ho nikdo nemohl nahradit.

Yan Wushi tenhle záměr zjevně nedal najevo, nechtěl tlačit na pilu, ve srovnání s jeho předchozími metodami by se to dalo považovat za jemné. To vše proto, že Shena Qiao příliš dobře rozuměl.

Tahle osoba vypadala povolná, ve skutečnosti měl bezkonkurenční páteř, jakákoli metoda, která překročila hranici, by mohla vést k tomu, že odejde, distancuje se od něj dál a dál. Stačilo se podívat na Yu Aie, nemohla to být lepší demonstrace.

Yan Wushi tedy změnil své obvyklé metody, postupně přitáhl toho druhého do své pasti, vůbec nebyl intenzivní, ani nezapečetil meridiány toho druhého. Když si vyměňovali údery— kdyby zapečetil meridiány toho druhého, mohl toho druhého přinutit do pasivní pozice, kdy by ho nutil poslouchat. Ale jaký by to mělo smysl?

Nemělo to smysl.

Shen Qiao podlehl jemnosti a ne tvrdému zacházení, Yan Wushi využil této příležitosti k získání převahy, nebylo to úplně neočekávané.

„Nic nechceš, můžu ti dát jen sebe, nestačí to?“ Z jejich pozice by se Yan Wushi na něj měl dívat svrchu, s pocitem nadřazenosti, ale Shen Qiao cítil za jeho úsměvem, že se drží zpátky. Přišlo mu to iritující a zábavné.

„Pamatuješ si ještě, co se stalo tehdy v jeskyni?“ Pomalu sklonil hlavu, tón jeho hlasu lehký a teplý.

Co se stalo v jeskyni, Shen Qiao si vzpomněl na dva případy. Jeden byl poté, co Yan Wushi a Ruyan Kehui bojovali, Shen Qiao si myslel, že byl zraněný, vystopoval ho do jeskyně, aby zjistil, zda je v pořádku. Výsledek byl, že ho téměř uškrtil k smrti. Druhý případ byl ten, když Yan Wushi použil jeho meč Nebeské truchlení k očištění ryb.

Jeho myšlenky se tam zastavily, výraz Shena Qiao potemněl.

„Žádám vůdce sekty Yana, aby mě pustil, nejsem zvyklý takhle mluvit s lidmi.“

„Stejně tu nikdo jiný není.“ Yan Wushi se zasmál, vtáhl ho do náruče, napůl přitisknutý ke zdi, tímhle způsobem Shen Qiao přešel z polohy vleže do polohy v sedě, ale stále byl napůl uvězněný v objetí toho druhého.

Shen Qiao: „…“

Druhý nezablokoval jeho meridiány. Šlo o to, že kdyby se chtěl vymanit, musel by zakročit proti Yanu Wushimu, kdyby udeřil lehce, druhý by to mohl bez námahy vyrušit, kdyby udeřil silou, druhý by to prostě vzdal, s žalostným „dělej, jak chceš“. Shen Qiao prostě neměl na výběr, bylo to naprosto nemožné.…

Mrtvé prase se nebojí vroucí vody.

Yan Wushi: „Chystám si dát sraz se svojí smrtí a ty nemáš ani trpělivost si ode mě vyslechnout pár slov?”

Shen Qiao si povzdechl a vzdal se boje: „Mluv.”

Yan Wushi se usmál: „Víš, právě teď jsem o tom přemýšlel a místo mluvení bych měl jednat.”

Od tématu k tématu, Shen Qiao nemohl držet krok s tímhle myšlenkovým pochodem, prázdně řekl: „Ach?”

A pak už nemohl říct nic, jeho hlas byl náhle utlumen, zrak mu zahalil stín, na rtech ucítil teplo a měkkost, ten druhý mu vypáčil zuby a bezohledně se vkradl vpřed.

Ze strany se ozval krátký výkřik, Yu Shengyan byl u dveří, koloušek mu zezadu kousal roucho. Měl v úmyslu ustoupit a téměř zakopl o jelínka.

Shen Qiao udeřil dlaň směrem k rameni Yana Wushiho, narovnal trup, vstal a vytrhl se.

Ale jeho rty byly trochu oteklé, vlasy trochu rozcuchané, výraz dosti nepřirozený, rozpačitý a naštvaný, nejistý, jestli byl víc v rozpacích nebo víc naštvaný, ale vypadal už takhle, nemohl si ani udržet klid.

Yu Shengyan viděl, jak se jeho shizun začíná dívat jeho směrem, raději by si rozrazil hlavu o sloup.

Se svým bojovým uměním by takovou chybu neudělal, chyba spočívala v jeho načasování. Potuloval se po celé rezidenci a myslel si, že ti dva už svoji diskusi dokončili, chtěl jít pozdravit shizuna, kdo by tušil, že dorazí přímo na tohle „nevidím žádné zlo“.

Opravdu … nešťastné!

Yu Shengyan se suše zasmál: „Ehm, můžete předstírat, že jsem tu nikdy nebyl?”

Už neměl odvahu pozdravit svého shifu, otočil se a zmizel, utíkal tak daleko, co mu nohy stačily.

Dshixiongu, je příliš pozdě na to, abych s tebou zůstal v Changanu, wuwu!