Dva dny před duelem.
Téměř každý měl upnutou pozornost na boj.
Hostince v okrese Funing už dávno byly vyprodané, tohle neznámé město zaplavil nespočet lidí jianghu, připomínalo to dobu, která předcházela boji Shena Qiao a Kunyeho.
Rozdíl byl v tom, že tehdy měl Shen Qiao velkou pověst, nebylo to kvůli jeho bojové zdatnosti. Jejich boj s Kunyem přitahoval pozornost, jelikož na určité úrovni představoval pokračování dědictví Qi Fengga a Huluga, lidé se na ně šli podívat, aby viděli stín dvou velmistrů z dávných dob.
Tenhle boj mezi Yanem Wushim a Hulugem mnoho lidí vidělo jako zúčtování mezi Centrálními pláněmi a Tujue.
Buddhistické, taoistické a sekty Ru, spolu s různými dalšími významnými a vedlejšími sektami, osm nebo devět z deseti lidí po vyslechnutí této noviny, sem přispěchali.
Prý si jeden hostinec úplně zarezervoval Linnchuanský institut, dokonce i jejich vůdce sekty Ruyan Kehui tu byl osobně, připravený být svědkem tohoto boje na vlastní oči.
Fayi-chanshi ze sekty Tiantai, Yi Bichen ze sekty Chunyangguan, Purpurové sídlo Xuandu, sekta Fajing, Liuligong, sekta Nefritového oblaku, dokonce i Jushe-zhizhe z dalekého Tuyuhunu… všichni tihle lidé zde byli buď osobně, nebo poslali žáka jako delegáta, zjevně nechtěli přijít o tohle zúčtování konající se jednou za tisíc let.
Bylo tam deset tisíc párů očí!
Bude to brilantnější než boj mezi Shenem Qiao a Kunyem! Zároveň to přitahovalo oči celého světa, indikovalo to také velkolepou podívanou.
Vyhraješ, pak budeš bezkonkurenční pod nebesy.
Prohraješ, pak sestoupíš do propasti.
Nebyla to jen konfrontace bojového umění, ale také konfrontace pověsti a života. Nikdo nebyl natolik naivní, aby věřil, že se ti dva zastaví po přátelské bitce. Před dvaceti lety, kdy Hulugu bojoval s Qi Fenggem, byl Hulugu vážně raněn, téměř zemřel, teprve poté složil dvacetiletý slib, že se nevrátí na Centrální pláně. Putoval ve stínech v ústraní, Qi Fengge na tom nebyl o moc lépe— mnoho lidí věřilo, že právě kvůli závažnosti zranění utrpěných v tom boji se u něj vyvinul chronický stav, který vedl k pozdější smrti Qi-zhengrena. Byla to jen fáma, nikdo neměl žádné důkazy.
Nicméně pro mnoho lidí z jianghu, kteří nevěděli, která bije, u nichž bylo nepravděpodobné, že by někdy zahlédli vrchol kultivačního světa a nemohli zde být přítomni, i když nebyli schopni vystoupit na strmý vrchol Yinghui a mohli jen čekat v okrese Funing, i tak to byla nejúžasnější událost za celý jejich život.
„Slyšel jsem, že největší herna v okrese Funing otevřela přepážku a přijímá sázky na výsledek v boji vůdce sekty Yana a Huluga.“ Ten, kdo mluvil, byl majordomem rezidence, momentálně s úctou předával svou zprávu Yanu Wushimu.
Yu Shengyan se v posledních několika dnech neodvážil ukázat před Yanem Wushim, kdo ví, kam utekl.
Přestože byli v rezidenci na venkově, nebyli odříznuti od zpráv, právě naopak, majordomus posílal někoho, aby každý den získal nejnovější zprávy o nejnovější sektě, která dorazila do kraje, kde pobývali, kam dnes šli lidé Linchuanského institutu atd. všechno to proudilo sem.
Jako jeden z účastníku duelu, byl Yan Wushi mnohem nečinnější a usazenější, než si kdokoli dokázal představit.
Aktuálně držel kousek ořechové skořápky, kterou služebná rozbila, a hodil ji malému jelínkovi: „A-qiao, pojď sem.”
Koloušek se ostýchavě přitulil k Shenovi Qiao a sklonil hlavu, aby se napil vody z jeho šálku, ale byl zasažen kouskem ořechové skořápky. Nevyplašil se, pokračoval v pití vody jako dobře vychovaný člověk.
„…“ Shen Qiao nemohl dál sledovat jelena, který měl jméno totožné s jeho, zjevně to nebylo zamýšleno s dobrým úmyslem, jelínek se choval dobře, nikoho netrápil, ale někdo ho stále šikanoval a škádlil.
Další ořechová skořápka vyletěla, tentokrát nezasáhla jelínkovu hlavu, v polovině letu byla zachycena listem, odrazila se od ucha majordoma a poté se zapíchla do sloupu za ním.
Majordoma pokryl studený pot.
Shen Qiao omluvně: „Promiňte, doufám, že jsem vás nevyděsil?”
Majordom neustále vrtěl hlavou, jak se mu mohlo od osoby této ctností a schopností dostat omluvy.
Yan Wushi se začal smát.
Shen Qiao k němu opravdu chtěl obrátit oči v sloup, ale to by bylo k ničemu, pohladil nevědomého kolouška, pomyslel si, až budu mít šanci, co kdybych ti dal nové jméno?
Yan Wushi se náhle zeptal: „Jaké jsou sázky?”
Majordom byl chvíli nemluvný, pak si uvědomil, že se ho ptá a rychle dodal: „Jedna ku deseti.”
Shen Qiao předtím nesázel, ale věděl, co znamená jedna ku deseti. Byl překvapený: „Na koho?”
Majordom: „Na mistrovu výhru.”
Shen Qiao: „A pokud Hulugu vyhraje?”
Majordom tiše zakašlal: „Jedna ku dvěma.”
Shen Qiao: „…“
Yan Wushi se nehněval, místo toho se usmál: „Vypadá to, že ode mě moc neočekávají!”
Hulugu se znovu objevil v Centrálních pláních, jeho prvním bojem byl jeho šokující příchod na jeviště hory Qingcheng, nejprve porazil Yi Bichena a poté Shena Qiao, dva z deseti nejlepších bojových mistrů. Oba velmistři, mrknutím oka prohráli, tento bojový rekord stačil omámit svět.
Yan Wushi byl mocný, ale s Hulugem v centru pozornosti ztratil část svého lesku.
Navíc, Hulugu byl ze stejné bojové generace jako Qi Fengge, jakmile něčí bojové umění překonalo určitou fázi, věk již neomezoval tělo, položil fyzické limity, na rozdíl od toho to znamenalo více zkušeností.
Shen Qiao nevýrazně: „Když jsi takový, také moc neočekávám.”
Yan Wushi zvedl obočí: „Tento ctihodný má být jaký? Myslíš, že před duelem bych měl být totálně rozhozený, neschopný spát nebo jíst? Nebo by mi měly oči přetékat slzami a měl bych se držet tvé nohy a říkat A-qiao už nechci jít?”
Shen Qiao se na něj podíval, nic neřekl.
Yan Wushi se ho pokusil uklidnit: „Nemyslím si, že je se čeho bát, také by ses neměl bát. Svěřil jsem ti sektu Očistného měsíce, pokud dojde k nejhoršímu, moje lebka utrží další prasklinu. Už jednou se předtím otevřela.”
Shen Qiao: „…“
Yan Wushi se vesele usmál a pokrčil rameny: „Další prasklina a možná se Xie Ling vrátí, pak si můžete znovu šeptat sladké řečičky.”
Shen Qiao: „…“
Byl to člověk jianghu, jeho bojové umění bylo také výjimečné, navíc bojoval s Hulugem, přirozeně chápal, co tenhle boj obnáší, a protože to věděl, v posledních dnech si lámal hlavu, co by mohlo pomoci Yanu Wushimu, co by mu mohlo dát ještě větší šanci v boji.
Ale v cestě bojových dovedností, jak by se v ní dala vzít snadná zkratka? Shen Qiao dokázal znovu vybudovat své meridiány, ale to bylo za podmínky, že úplně zničil vlastní bojové umění, i když se říká, že stavba je postavena na troskách, pokud se vám vedlo dobře, kdo by se zajímal o „trosky“? Yan Wushi, aby byl schopný opravit vadu ve svém démonickém jádru, už to samo o sobě byl dar z nebes.
Shen Qiao byl hluboko zahloubaný, lámal si mozek, procházel svými minulými zkušenostmi, a poslední dobou vypadal vážněji a zřídka mluvil. Teď se na dlouhou chvíli odmlčel, zachytil další dvě ořechové skořápky mířené na kolouška: „Přemýšlel jsem, pamatuji si, že tehdy po shizunově boji s Hulugem měl nějaké poznámky, ale je to už mnoho let, byl jsem velmi mladý. Moje paměť není tak jasná, pamatuju si jen útržky, možná to moc nepomůže, ale pokud trochu budeš vědět, je to lepší než nic.”
Yan Wushi zahučel na souhlas, aby ukázal, že poslouchá, pozorně čekal na zbytek.
Shen Qiao uspořádal své myšlenky: „Shizun řekl, že Hulugu byl bojový génius, prakticky je dobře zběhlý ve všech zbraních, lze jej považovat za experta, ale nakonec si nevybral žádnou zbraň. Používal pouze holé ruce, není to jen proto, že jeho niegong je hluboký a kvůli tomu nemusí mít zbraň, je to spíš proto, že všechny zbraně zakomponoval do své techniky. Ale i síla má svoji slabinu, na tomhle světě, kromě nebes, neexistuje nic jako dokonalost, včetně Huluga. Musí mít slabinu. Před dvaceti lety prohrál se shizunem pouze o jeden úder, také proto, že jeho nieli bylo o stupeň níže než shizunovo. Ale tentokrát, pokud hodláš vsadit na nieli, není to ve tvůj prospěch, takže musíš hledat příležitost jinde.”
Zdálo se, že si to uvědomil: „Není to pro tebe asi užitečné, můžeš to použít jako referenci.”
Když dva lidé bojovali, bylo těžké z pozorování něco vyčíst, nemožné to vyjádřit, museli byste pouze být tím, kdo se na tom boji podílel. Potom byste věděli. I kdyby měl Shen Qiao brilantní květnatý jazyk, pořád by to nedokázal vysvětlit, ale zjevně doufal, že ten druhý vyhraje, takže vynaložil tolik energie na vylovení si těchto věcí ze své paměti.
Yan Wushi se na něj podíval s laskavým pohledem: „Jsem to já, kdo bude bojovat s Hulugem, ale ty jsi ten, kdo je nervózní, je to pro tebe těžké.”
Shen Qiao, nevědouc, jestli se smát či plakat: „Tenhle boj není žádná prkotina, Jen se podívej, kolik lidí je právě teď v okresu Funing a ty, jenom ty můžeš být tak ležérní! Není třeba zmiňovat tvoje učedníky, nevšiml sis, že tyhle poslední dva dny jsou lidé v téhle rezidenci extrémně nervózní?”
Yan Wushi se zasmál haha a vstal: „Vím, že si o mě děláš starosti, proč používat ostatní jako výmluvu? Takhle sedět celý den je nuda, pojď, vezmu tě ven za zábavou.”
Shen Qiao se zamračil, když viděl, že už odchází, mohl ho jen následovat. Yan Wushi ho přivedl do města, ale ne do žádného hostince ani na návštěvu jakéhokoli wulinského velmistra, místo toho šel známou cestou do herny.
Shen Qiao zvedl hlavu, aby se podíval.
Karbanický dům Tongfu.
Uvnitř bylo rušno, kvůli nově příchozím jianghu to tu bylo ještě živější, mnoho lidí využívalo čas před duelem, aby sem přišli si vsadit a zkrátit si čas, většina lidí obléhala stůl, kde brali sázky na Huluga vs. Yana Wushiho. Pevná barikáda lidí byla kolem, Yan Wushi našel zaměstnance a nechal je vsadit jeho jménem na svou výhru, a pak odtáhl Shena Qiao na druhou stranu.
„Tohle je sázení dxiao, nejjednodušší hra, tři kostky, pokud je součet menší než deset, považuje se za malý, víc než jedenáct je velký,“ řekl Shenovi Qiao, když viděl prázdný výraz toho druhého, usmál se.
Pro Shena Qiao to byl úplně cizí, jiný svět, všude hlasité výkřiky, byli mezi nimi ti, kteří křičeli, protože vyhráli, a ti, kteří naříkali, protože prohráli. Shen Qiaovy taoistické róby sem rozhodně nezapadaly, jeho rysy také příliš vynikaly, nebýt skutečnosti, že většina lidí v herně nebyla z jianghu, někdo by ho už dávno poznal.
Nehledě na Yana Wushiho, aura toho druhého – když jste byli příliš blízko, měli byste potíže s dýcháním. Nikdo se neodvážil vrhnout více než pár pohledů jeho směrem.
Zde to, co určovalo výsledek, nebylo bojové umění, ale štěstí. Kdo by tušil, kolik lidí vyhrálo tisíc zlatých v jedné hře a pak zde přišlo o celé své rodinné jmění. Rok co rok byla herna neustále zaplněná, lidé přicházející a odcházející mohli projít několika odděleními.
Taoistický kněz Shen, který neucouvl tváří v tvář kolapsu hory Tai, stál tady teď trochu bezradný.
Yan Wushi při tom považoval Shena Qiao za velmi roztomilého, myslel si, že tenhle výlet skutečně stojí za to, natáhl ruku, aby ho zatáhl, a přitom se usmíval: „Qi Fengge tě určitě předtím nepřivedl do herny?”
Shen Qiao se zamračil, význam jasný: proč by ho shizun přivedl na takové místo?
Yan Wushi ho přitáhl k přední části stolu pomocí tónu vyhrazeného pro uklidnění dětí: „Je to opravdu zábavné, vidíš, tenhle typ sázení dxiao, má pozornost každého, bojí se propásnout byť jen jednu tečku na kostce.”
Shen Qiao se rozhlédl kolem sebe, opravdu, všichni byli velmi soustředění, jejich oční bulvy přilepené k porcelánové třepačce v rukou rentiéra.
V okamžiku, kdy byla porcelánová třepačka zvednuta a výsledky odhaleny, výrazy všech se změnily. Očekávání se vypařilo, někteří se radovali, někteří si povzdechli.
Shen Qiao nemohl pochopit jejich postoj, nebyl stvořením tohoto místa, byl přihlížejícím, bez bodu zájmu.
Yan Wushi vložil dřevěný žeton, který si dříve vyměnil, do jeho rukou, zde to představovalo deset liangů, tahle částka stačila na nakrmení celé rodiny po většinu roku. Tady to byla značná sázka, ale sekta Očistného měsíce měla peníze, samozřejmě ani nemrkl: „Zkus to.”
„Sázejte! Ruce pryč od stolu!“ zařval rentiér, porcelánová třepačka po dlouhém intervalu přistála na desce stolu.
Shen Qiao zaváhal, švihl prstem, dřevěný žeton tiše přistál v „malém“ čtverci nakresleném na stole.
Tohle gesto bylo nesmírně půvabné, rentiér vzhlédl ve svém nesčetném množství úkolů, viděl, že je to docela mladý taoista, s mečem na zádech, pomyslel si, možná tu je, aby způsobil scénu?
Porcelánová třepačka byla odkryta, byla to malá.
Tenhle stůl měl kurzy jedna ku jedné, Shen Qiao vyhrál další dřevěný žeton, což znamenalo, že měl dvacet liangů.
Druhé kolo, další sázka, tentokrát vsadil „velký“.
Výsledek byl skutečně „velký“.
Následovalo několik kol, v každém kole měl pravdu, dokonce i hosté kolem si ho začali všímat, mysleli si, že i mladí taoisté jsou nyní gambleři, ani to jim nezabránilo ve všech sázkách zírat po Shenovi Qiao.
Rentiér začal panikařit, tajně to nahlásil vedoucímu, vedoucí někoho poslal a viděl, že ten druhý je z jianghu, a že vypadal dost jako ten typ, který byste nechtěli vytočit, spěchal jim jen předat velký dárek, velmi uctivě je vyzval k odchodu a také jim dal vědět, že ve městě je další herna zvaná Herna Sifang, ještě větší než jejich.
Yan Wushi se začal smát, jakmile vyšli ven, smál se tak, že se musel držet ramene Shena Qiao a v pase se ohnul.
Shen Qiao: “…Přestaň se smát.”
Yan Wushi byl na pokraji slzení ze smíchu: „Je to poprvé, co mě vyhodili z herny, je to všechno díky tobě, použil jsi svůj nieli k poslechu rentiérových kostek?”
Shen Qiao: „… nevěděl jsem, že to v hazardních hrách není povoleno.”
Byl v tom dotek sebelítosti, o které si nebyl vědom.
Yan Wushi: „To je pravidlo, i kdyby tu byl Qi Fengge, nemohl by použít nieli, jinak by neexistoval žádný karbanický dům, který by ho nechal znovu vstoupit.”
Shen Qiao byl opět rychle vyrovnaný a usmál se: „Bez ohledu na to, kdybys mě neodtáhl, nešel bych dovnitř.”
Zvědavě se podíval na těžký váček s penězi v ruce Yana Wushiho: „Vyhrál jsi hodně? Nepoužíváš nieli?”
Yan Wushi se zasmál: „Tahle herna má mezi obyvateli města dobrou pověst, rentiéři nepodvádí, každý podle svého štěstí, což je pro ně ještě jeden zdroj radosti. Nemáš pocit, že používání svého nieli k poslechu kostek, abys znal výsledek předem, není žádná zábava?”
Shen Qiao neměl rád hazardní hry, ale dokázal ocenit jeho slova, když to slyšel, přikývl: „Neznát jistotu by bylo zajímavější.”
Yan Wushi si hrál s váčkem s penězi tak, že ho hodil do vzduchu a mrknutím oka přistál v rozbité misce žebráka sedícího u silnice s maximální přesností. Žebrák neočekával, že k němu jednoho dne sestoupí z nebe bohatství, byl úplně ohromený.
Ten, kdo mu hodil peníze, se na něj ani jednou nepodíval, jako by to, co vyhodil, byl jen kámen.
„To je pravda, život je sázka po celou dobu, narození je sázka, ti, kteří se narodili bohatým rodinám, jsou dobře krmení a oblečení, ti, kteří se narodili žebrákům, žijí život chudoby; manželství je také sázka, jsou páry, které spolu vycházejí a páry, které se neustále hašteří. Obyčejná domácnost, nebo extravagantní, dokonce i císařova domácnost, kde to není hazardní hra?”
Shen Qiao si myslel, že kdyby ho Qi Fengge nepřijal jako žáka, bez ohledu na to, jak talentovaný byl, bylo pravděpodobnější, že v chaotickém světě by se z něj už dávno stal potulný duch.
Druhý používal hazardní hry jako příklad, pěl různé písně na stejnou melodii, nebylo to nepravdivé.
Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Yane Wushi, v srdci jsi hráč.”
Aby získal vzrušení, byl ochotný vsadit svůj život, pod nebem pravděpodobně nebyl žádný bláznivější hráč než on.
Yan Wushi se usmál: „A-qiao mě zná, kdyby byl boj s Hulugem jistý na devět z deseti, proč bych šel? Je to jen proto, že výsledek není známý, proto je to zajímavé, bez tohohle vlákna nejistoty by byl život tak nudný!”
Shen Qiao se stínem úsměvu na rtech: „Lidé, kteří vidí svět jako ty, pravděpodobně jich není mnoho.”
Yan Wushi: „Pojď, vyhráli jsme peníze, pozvu tě na večeři.”
Shen Qiao mu připomněl: „… svou výhru jsi dal žebrákovi.”
Yan Wushi: „Výhra peněz je pro (ušlechtilé), (ušlechtilá) je pak večeře, co to má společného s výhrami?”
Význam je, jsem šťastný.
Shena Qiao potom beze slov odtáhl.