Thousand autumns – kapitola 128

Vrcholek Půl kroku byl stále vrcholkem Půl kroku.

Stál zde už sto tisíc let, zažil vzestupy a pády lidských dějin, střídajících se dynastií, nebyl jimi ovlivněný ani v nejmenším.

Kvůli včerejšímu dešti mraky zakrývaly slunce, na řece vlhkost zkondenzovala do stoupající mlhy, dokonce i sousední vrchol Yinghui byl zahalen bílým mrakem, bezděčně nebeskou krajinou.

Lidé čekající v krajině neměli v úmyslu si vychutnat scénu, neměli žádné iluze o tom, že se mraky rozprchnou.

Díky mnoha deštivým dnům byla skalnatá cesta neobvykle kluzká, v kombinaci s vertikálním sklonem vrcholu Yinghui, každý, kdo stál na jeho úpatí a díval senahoru, by byl nucen prudce se nadechnout, nemluvě o lezení, bylo by to podobné šlapání po tenkém ledu; dokonce i experti na bojové umění s dovedností lehkosti a nieli byli nuceni jít pomaleji než obvykle.

Koneckonců, dnešní vrchol Yinghui byl místem velké události.

Jindy cesta patřila příležitostnému dřevorubci nebo putujícímu básníkovi, dnes na horu stoupal přerušovaný proud lidí jianghu vybavených zbraněmi, cesta na horu nebyla vytvořena člověkem, pouze ušlapaná kroky předchozích cestovatelů v průběhu času. Tam, kde byly sotva jasně vyšlapané schody, byl v útesu svislý průřez jako nožem, přímý sráz, kde se nedalo stát, jen ti s výjimečným uměním lehkosti mohli pokračovat dál. Ti s průměrným bojovým uměním byli nuceni se zde zastavit a jen vzdychali, když jejich pohled padl nahoru.

Dalo by se to popsat tak, že od úpatí k vrcholu bylo devět extrémně zrádných úseků, těchto devět úseků sloužilo jako test pro autenticitu bojového umění lidí, pokud jde o počet lidí, kteří by mohli dosáhnout vrcholu, dali se spočítat na jedné ruce. Takže ti, kteří mohli sledovat boj z vrcholu Yinghui, bylo ještě méně.

Mnoho lidí ušlo více než tisíc li, aby se sem dostali, jen proto, aby byli svědky této monumentální vrcholové bitvy. I když jen dokázali stát na úpatí hory, i tak se budou později chlubit svým dětem. Bez ohledu na to, jak zrádné bylo stoupání, mnozí byli stále ochotni se o to pokusit, krok za krokem stoupali po cestě.

„Bratře, pokud je tak těžké vystoupat na vrchol Yinghui, proč nezkusíme vrcholek Půl kroku?“

„Nebojuje Yan Wushi a Hulugu na vrcholku Půl kroku, i kdybychom tady vystoupali na vrchol, museli bychom pozorovat boj od druhé strany řeky, nebylo by to zdaleka tak jasné jako sledování z vrcholku Půl kroku a mlha je dnes tak těžká!“ Ten, kdo mluvil, byl Kuaiji Wang, Wang Zhuo. V den shijiandahui byl téměř zraněn Duanem Wenyangem a byl zachráněn Gu Hengbo.

Mládí nebylo imunní vůči krásné ženě a Wang-sanlang nebyl výjimkou, tajně obdivoval Gu Hengbo ve svém srdci a chtěl s ní navázat kontakt, ale nepočítal s tím, že ho Gu Hengbo bude ignorovat. Na konci shijiandahui, Yuan Zixiao a Wang-erlang nemohli vystát, jak se jeho bratr celý den lituje, když slyšel o zápase mezi těmito dvěma velmistry na vrcholku Půl kroku, přivedl svého bratra, aby mohl sledovat.

Ačkoli tihle dva byli talenty mezi novou generací v jianghu s neobvykle dobrým bojovým uměním, tváří v tvář devíti zrádným úsekům vrcholu Yinghui, nakonec uvízli v posledním.

Před nimi nebyly žádné schody, jen prostá skalní stěna, vertikální (převis) přesáhl tři zhangy, to znamená, že pokud jste chtěli dosáhnout vrcholu, museli jste přeskočit tuhle stěnu útesu, uprostřed se nebylo kde chytit, kvůli včerejším dešťům, se uvolněná skála zhroutila, tahle stěna útesu byla ještě kluzčí a hladší. Kromě toho, že by ji museli celou přeskočit, neexistovala žádná jiná možnost.

Dva bratři Wangové zírali na tuhle útesovou stěnu, bylo tam sedm nebo osm dalších, kteří byli podobně zaseknutí ve stejném bodě, všichni byli připraveni sledovat boj shora, prošli předchozími osmi úseky a nyní uvízli zde.

Wang-erlang se podíval na svého bratra: „Myslíš si, že všichni ostatní jsou hloupí, kdyby byl vrcholek Půl kroku jednodušší na stoupání než tady, všichni by tam už byli, proč by jinak byli tady? Říká se, že vrcholek Půl kroku má jen jeden čtvereční cun, byl by to výkon tam stát a aby se tam mohli bojovníci utkat, musí být mimořádní. Jaký jiný prostor zbývá pozorovatelům?”

Wang-sanlang, ohromený: „Co bychom tedy měli dělat, ušli jsme tak dlouhou cestu, ale musíme tu jen stát?”

Zamžoural směrem k vrcholku Půl kroku, podrážděně si povzdechl, když si uvědomil, že jeho pohled na něj je tímhle skalním útesem zcela znemožněný, i kdyby natáhl krk, viděl by jen úsek bílého mraku, natož postavy nahoře.

Tváří v tvář tomuhle scénáři byl Wang-erlang také překvapený, řekl laskavě: „Teď si uvědomuješ, že mimo lidi, které znáš, je více lidí, kteří jsou nad tvými schopnostmi, právě teď, Li-shaoxia a Su-shaoxia ze sekty Chunyangguan byli schopni vyjít nahoru.”

Wang-sanlang pomyslel na Gu Hengbo, otočil se a ještě zklamaněji: „Na vrcholku Půl kroku už museli začít. Zajímalo by mě, jaká je tam situace?”

Wang-erlang to také opravdu chtěl vědět, včetně těch dvou, deset dalších se na sebe podívalo, někteří ještě nebyli připraveni vzdát se, chtěli udělat další pokus. Nadechl se, skočil a jeho tělo stoupalo svisle ve vzduchu jako volavka rozprostírající křídla, divoká husa uprostřed letu, nesmírně půvabná.

Na tu osobu bylo upřeno deset párů očí, viděli, že nejvyšší bod, kam ta osoba doskočila, byl více než v polovině útesu, avšak došla mu síla, musel se snést na skálu s úmyslem se od ni odrazit, ale pod jeho nohama to bylo kluzké, nebylo možné dál postoupit. Jeho tělo začalo padat, přestože vyvíjel síly na hranici svých možností, nebylo možné jít výš, byl nucený vrátit se dolů.

Osoba, která přistála před davem, byla trochu v rozpacích: „Moje dovednosti jsou nedostatečné, omlouvám se za scénu.”

Pokud by někdo z ostatních mohl jít nahoru, nestáli by kolem, všichni ho uklidnili: „Jste příliš skromný, vaše umění lehkosti je už velmi dobré, jen včera v noci pršelo, takže cesta je ještě zrádnější než obvykle, jinak bychom tam už byli všichni!”

Wang-erlang a všichni ho chválili a trochu si povídali: „My dva jsme se sem právě dostali, kolik lidí dokázalo jít nahoru?”

Někdo odpověděl: „Ne moc, ale také ne příliš málo, Ruyan-gongzhu, Yi-guanzhu, Duan Wenyang, tihle mistři, které ani nemusíme zmiňovat, bylo jich také několik z mladší generace. Poznal jsem Li Qingyua, Su Qiaa a Xie Xianga, ale ne toho druhého.”

Někdo jiný dodal: „Poznal jsem ho, byl to Chao Yu z Chixiajianpai.”

Wang-erlang byl překvapený, předtím bojoval s Chaem Yu, druhý byl o stupeň níže, kdo by tušil, že Chao Yu dokáže odtud také vyskočit, bylo jasné, že je v tomhle ohledu horší než on.

V tuto chvíli se jiný člověk pokusil vyskočit, skončil se stejným sestupem a závěrem, všichni byli velmi odrazeni: „Už je skoro chen shi, uplynul shichen. Boj pravděpodobně už dávno začal, až bude rozhodnuto o výsledku, myslím, že je lepší jít čekat na zprávy na úpatí hory, pořád lepší, než tady stát zaseklí.”

To dávalo to smysl, ale s jediným posledním úsekem v cestě, kdo by se teď mohl vzdát?

Ten, kdo se právě pokusil skočit, si povzdechl: „Aj, můžu si jen vyčítat, že moje umění lehkosti je k ničemu, nesoustředil jsem se na to, a teď jsem tu uvízl. To je tak iritující…“

Než jeho slova dozněla, vydal tón překvapení: „Podívejte, přichází další člověk, Zajímalo by mě, jestli se sem dostane!”

Všichni se otočili, aby se podívali, skutečně se blížila lidská silueta, závratnou rychlostí, mrknutím oka byl přímo před nimi.

Bratři Wangové poznali toho nově příchozího a vykřikli: „Shene-daozune!”

Shen Qiao si neuvědomil, kdy jeho jméno přešlo z „Shen-daozhang“ na „Shen-daozun“, neměl v úmyslu se tím zabývat, jediné, na čem mu teď záleželo, byl duel na vrcholku Půl kroku, takže i když poznal bratry Wangy, jen přikývl hlavou a neměl v úmyslu s nimi vést rozhovor.

Z deseti lidí zde, polovina z nich znala Shena Qiao ze shijiandahui, druhá polovina ne, tehdy se nezúčastnili, ale i kdyby ne, slyšeli o nezaměnitelném „Shen-daozunovi“, věděli by, kdo je Shen Qiao.

Z druhé poloviny lidí se pohled, který věnovali Shenovi Qiao, okamžitě změnil v úctu a respekt.

Wang-sanlang, když viděl, že kroky Shena Qiao se nezpomalily, a chystal se pokračovat v cestě, reflexivně zavolal, aby ho zastavil: „Shene-daozune, prosím, počkej!”

Na čele Shena Qiao se objevila vráska, ale zastavil se a otočil, aby se na něj podíval.

Wang-sanlang váhavě: „Mohu se zeptat, jestli Shen-daozun nedávno viděl svou shimei?”

Hengbo? Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Neviděl jsem ji od shijiandahui.”

Když to Wang-sanlang slyšel, nemohl skrýt své zklamání.

Shen Qiao: „Chceš jít nahoru?”

Wang-sanlang byl trochu v rozpacích: „Ano, ale tahle skalní stěna je příliš vysoká, není si kam uprostřed stoupnout, takže…“

Shen Qiao se na ni podíval a řekl: „Můžu tě vzít s sebou.”

Wang-sanlang: „Ach?”

Shen Qiao: „Jdeš?”

Wang-erlang reagoval rychleji, přijal nabídku: „Ano, ano, děkuji Shene-daozune! Akorát, že jsme dva, obávám se, že budeš muset udělat dva výlety…“

Shen Qiao: „Na tom nezáleží.”

Wang-erlang nevěděl, co tím myslí „na tom nezáleží“ cítil, jak jeho rameno pevně uchopila ruka.

Než mohl zareagovat, jeho zrak se rozmazal, nohy opustily zemi, Wang-erlang se cítil zvednutý jako balík.

Shen Qiao, s osobou v každé ruce, aniž by se zastavil na půli cesty, přímo vystoupil na skalní stěnu!

Nejen bratři Wangové, ale všichni, kteří sledovali, jak ti tři mizí z jejich zorného pole, byli beze slov.

Viděli Li Qingyua a zbytek odtud vyskočit, jejich umění lehkosti bylo dobré, ale kdybyste je nechali nést s sebou dva lidi, možná by to nedokázali, a proto bylo jasné, jak výjimečné bylo umění lehkosti Shena Qiao.

Všichni byli ohromeni, někteří byli smutní a lítostiví, litovali, že nebyli schopni promluvit, takže je Shen-daozun mohl vynést také s sebou. Po dlouhé době si někdo konečně povzdechl dlouhým povzdechem: „Mimo lidi, které znáte, je tu více lidí, v porovnání se kterými jsme jen tečky. Shen Qiao je už tak silný, že vešel do úrovně, kam se Yan Wushi a Hulugu dostali, uvědomuju si, že není třeba, abych sledoval tenhle duel. Měl bych jít domů a kultivovat ještě pár let a pak uvidím!”

Když to řekl, zavrtěl hlavou, vydal se dolů z hory, přešlý a nešťastný. Lidé, kteří odešli, nebyli zdaleka tak pesimističtí, ale podobně dostali facku do obličeje ukázkou schopností Shena Qiao.

Po absolvování tohohle úseku už neexistovaly žádné zjevně obtížné, Shen Qiao jim dvěma řekl: „Jdu dál, nepřijdete pozdě, i když budete postupovat pomalu.”

Wang-erlang spěšně řekl: „Děkuji Shen-daozunovi za pomoc, zbývající část už překonáme sami!”

Shen Qiao přikývl, zrychlil kroky, za chvíli dosáhl vrcholu.

V tuto chvíli už nahoře stálo několik lidí, Shen Qiao se krátce podíval a poznal několik známých tváří.

Všichni se zcela soustředili na sledování dvou postav na sousedním vrcholku Půl kroku, ještě nezaregistrovali příchod Shena Qiao.

Pokud jde o vzdálenost, vrcholek Půl kroku a vrchol Yinghui nebyly tak daleko od sebe, ale kvůli řece tekoucí mezi nimi byly oba vrcholy rozděleny.

Mlha nadále vířila a zakrývala okolí, ale horský vítr pronikal mlhou a přerušovaně ji rozptyloval, Netřeba dodávat, že lidé schopní dosáhnout vrcholu, museli mít bojové umění a zrak prvotřídní, takže pro ně nebylo těžké jasně vidět situaci na protilehlém vrcholu.

Shen Qiao neměl čas na klábosení s ostatními, jakmile dorazil, jeho pozornost byla zcela upoutána druhou stranou.

Yan Wushi a Hulugu, ani jeden z nich nedrželi žádnou zbraň v ruce, přesto v prostoru mezi každým jejich pohybem a každým úderem, róby se vlnily, rukávy létaly, bylo to možná díky projetí horského větru nebo prudké pravé čchi, veškerá mlha byla od hory rozptýlena jejich soubojem, což pozorovatelům na vrcholu Yinghui poskytlo jasný výhled na duel.

Než dorazil Shen Qiao, oba bojovali asi shichen, při pohledu na ně se zdálo, že ani jeden nemá v úmyslu přestat, pod dopadajícími údery dlaní praskaly balvany, mlha kolem rozptýlená, síla tak mocná, že to na této straně bylo jasně slyšet.

Jako bojový mistr a jako někdo, kdo vstoupil do říše velmistrů, si Shen Qiao brzy uvědomil, že tihle dva nic nezadržují, pokud budou pokračovat tímhle tempem, neexistuje způsob, jak by to skončilo „to stačí“, ale výsledkem „až do smrti“.

Pokud si to Shen Qiao mohl uvědomit, Ruyan Kehui, Yi Bichen a ostatní vedle něj si to přirozeně dokázali uvědomit také.

Na vrcholu Yinghui bylo slyšet kvílení větru, róby vlály v nevyzpytatelném tanci, Xie Xiang a zbytek mistrů z mladší generace byli nuceni nechat obíhat svou čchi, aby udrželi rovnováhu, na opačném vrcholku Půl kroku byla dokonce skromná vegetace, vítr tam byl ještě prudší, Yan Wushi a Hulugu nebyli ani v nejmenším ovlivněni.

Vítr kolem nich burácel, ale místo toho ho přitahovala jejich pravá čchi, která získala podobu cyklónu, přičemž oba byli středem a podrobili si to, co bylo neústupné.

Xie Xiang rychle promluvil, nebyl schopný držet jazyk za zuby jako Li Qingyu, když byl tohohle svědkem, musel se prostě zeptat svého shifu: „Shizune, jak to vidíte vy, kdo má větší šanci na výhru?”

Neřekl, „kdo vyhraje“, jen čí šance na výhru je větší, znamenalo to, že také viděl situaci jako nevýchodnou, nejistou a neřešitelnou.

Ruyan Kehui úmyslně testoval svého žáka a místo toho se ho zeptal: „Koho tipuješ?”

Xie Xiang dlouho přemýšlel, obočí svraštěné a pak řekl: „Asi Hulugu?”

Ruyan Kehui: „Proč?”

Xie Xiang: „Tihle dva jsou oba mimořádní bojoví mistři, i když právě teď není jasné, kdo je lepší, ale s ohledem na hloubku nieli by to měl být Hulugu, kdo má na vrch.”

Protože byl přítomen také Duan Wenyang, Ruyan Kehui nebyl ochotný udělat nějaké podceňující poznámky, aby nenafoukl ego toho druhého, takže nic neřekl, ale ve svém srdci si to nutně nemyslel.

Byla pravda, že Yan Wushi byl extrémně silný, jeho pověst dobře známá, ale Hulugu byl Hulugu, dokázal na hoře Qingcheng porazit Yi Bichena stejně snadno jako rozseknout bambus. Aby dosáhl tohohle výkonu síly, Yan Wushi tam asi úplně nebyl, takže v tomhle boji, i když pro cizého mohl vypadat nejistě, pro ně s jejich mistrovskou úrovni bojového umění, se závěr mohl začít odvíjet od samého začátku.

Ačkoli se jim Yan Wushi nelíbil, pořád žili ve stejných Centrálních pláních. Kdyby prohrál, byla by to obrovská rána pro Centrální pláně, takže Ruyan Kehui a ostatní samozřejmě doufali, že tenhle boj vyhraje.

I když pravděpodobnost nebyla velká, alespoň nebyla nulová.

Netřeba dodávat, že každý, kdo sledoval, měl své vlastní názory, ale ti dva, kteří byli na vrcholku Půl kroku, byli ponořeni do svého vlastního světa.

Hulugu se dříve nesetkal s Yanem Wushim, ale před bojem jeho žák Duan Wenyang nashromáždil všechny informace týkající se Yana Wushiho. Hulugu také věděl, že ten muž byl arogantní, tehdy, když jeho bojové umění ještě nedosáhlo žádného vrcholu, odvážil se vyzvat Cui Youwanga a Qi Fengga. To, že mu nyní poslal výzvu, nebylo tak úplně mimo jeho charakter.

Věnoval se cestě bojového umění, takže aby mohl zkřížit cesty s hodným protivníkem, považoval to za velmi dobrou věc.

Vrcholek Půl kroku se zubatými skalními útvary, podivnou vegetací a porostem, plochou, na které se dalo sotva stát, nebyl větší než čtvereční cun. Mohl pojmout tři lidi sedící se zkříženýma nohama, ale pokud byste chtěli na tomhle prostoru bojovat proti silnému protivětru, byla by to upřímná zkouška vašeho gongli.

Obě strany bojovaly bez příkras nebo extra elegance, poté, co začal, to byla tvrdá hrana proti tvrdé hraně, Hulugu trénoval s mnohými zbraněmi, začlenil sílu těchto zbraní do svých rukou, každý pohyb, každý úder obsahoval formu různých mečů, šavlí, dlouhých kopí, jeho pohyby měly podobu bortících se hor a převracejících se moří, jako by to byly oceány, které pršely na Zem, jejich nárazové vlny, utlačující a ovládající, zamýšlející chytit Yana Wushiho.

V současné době silný vítr stoupal ze všech směrů, v režii Hulugovy nieli, obklopující Yana Wushiho, centimetr po centimetru trhal obranu jeho pravé čchi, kterou ten druhý postavil, hřmící, měla v úmyslu toho člověka úplně roztrhnout!

Mezi nebem a zemí, jako by zůstal jen jeden člověk, byla nieli Yana Wushiho silná, ale neměl způsob, jak odolat vůli nebe a země. V určitém okamžiku jeho nieli dojde, v tu chvíli by Hulugova ofenzíva prudce vzrostla a nezanechala žádnou šanci na útěk.

Vypadalo to, že vítr v kombinaci s nieli úplně uvěznil Yana Wushiho, kdyby chtěl postoupit nebo ustoupit o půl kroku, cítil by její tlak a nebyl by schopný ji překročit.
Ale kdyby byl tak snadno poražen, nebyl by to Yan Wushi.

Protivětry, které se prořezávaly v každém náhodném směru, od jihovýchodu, pak severozápadu; vrchol byl zcela vystaven živlům, což znamenalo, že vítr byl neutuchající, kde byl zisk, byla ztráta, to byla logika vesmíru. Kdyby si Hulugu chtěl půjčit sílu protivětru, musel by vynaložit více nieli, aby se tak stalo.

Yan Wushi byl v nevýhodě, ale jeho tváří nepřelétla ani vlnka, jeho nohy se nehýbaly, pomalu zavřel oči, nasměroval celé své tělo na nieli najednou, vytvořil bariéru, dočasně zastavil Hulugovu ofenzívu, ale tváří v tvář Hulugovi tenhle druh slabé obrany nevydrží dlouho. Jen si koupil okamžik, brzy se bariéra rozptýlí a celé jeho tělo podlehne náporu vzduchu, který zasahoval všemi směry a zemře, s mrtvolou zmrzačenou.

Yan Wushi nepotřeboval tolik času, důvodem, proč právě teď zavřel oči, bylo pečlivěji poslouchat pohyb protivětru.

Nebe a země se neshodovaly, protivítr také nebylo možné předvídat, ale lidské manévry po sobě zanechaly stopy, bez ohledu na to, jak moc chtěl Hulugu být jedním s Nebem a Zemí, nakonec nemohl dosáhnout dokonalého sloučení, přesně tam dojde k příležitosti.

Okamžik stačil!

Yan Wushi náhle otevřel oči, úder dlaně zaměřený na Huluga, po kterém okamžitě následovalo jeho tělo, které vyskočilo do vzduchu, další dlaň natažená.

Už nebyl v bezvýchodné situaci, nejen to, přešel z defenzivy do ofenzivy!

Během délky shichenu, Hulugu v jejich boji ocenil vůli svého protivníka, nepočítal s tím, že bude schopný porazit Yana Wushiho tímhle jediným úderem, takže nebyl překvapený, jeho rukávy vyletěly kupředu, jeho tělo se vzneslo zpět, přistálo na jediné jehlici borovice, jeho přítomnost nulová, splynul s foukajícím větrem.

Ale to mu stačilo, aby se znovu mohl vznést několik zhangů do vzduchu, jeho silueta skrytá v bílé mlze, téměř jako setkání s duchem.

Samozřejmě to nebyl žádný duch.

Hulugu využíval mrtvého úhlu v zorném poli lidí, aby uvedl svého protivníka v omyl, v kombinaci s jeho mimořádnou rychlostí nebylo po něm vidět žádné stopy, dokázal vytvořit tuhle iluzi pro lidi, kteří sledovali; za bílého dne nepotřeboval krytí noci, tahle úroveň dovedností stačila na to, aby každého vyděsila.

Lidé, kteří se dívali, nemohli zabránit tomu, aby se na jejich tvářích neprojevila mírná grimasa, někteří už začali spekulovat, že kdyby se s takovým scénářem setkali, zda by ho dokázali překonat.

Není třeba zmiňovat bratry Wangy, pokud jde o Li Qingyua, Xie Xianga a ostatní, tihle mladí lidé, talentovaní a chytří, trochu hrdí, kteří se upřímně ptají, věděli, že kdyby to byli právě oni v téhle situaci, na 80 % by to neměli jak vyřešit.

Za kolik let budu moct vstoupit do stejné říše jako Yan Wushi a Hulugu?

Tato otázka se v tuto chvíli dostala do myšlenek mnoha lidí.

Yan Wushi se nepohnul.

Protože věděl, že pohyb je zbytečný, rychlost toho druhého byla dostatečně rychlá, aby uvedla v omyl oči všech, takže kdyby se pokusil pronásledovat toho druhého, bylo by to plýtvání jeho energií.

Yanu Wushimu bylo jasné, že v okamžiku, kdy se ten druhý konečně zastavil, bude okamžik, kdy Hulugu udeří v plné síle!

Místo pohybu si tedy vybral klid, ruce, které měl schované v rukávech, začaly mobilizovat jeho nieli a hromadily pravou čchi.

Celoživotní kultivace se prokáže v příští chvíli.

Hulugu byl připravený udeřit jako první, ale objevil něco, co ho šokovalo: Yan Wushi neměl slabinu!

Bojové umění člověka bez ohledu na to, jak vysoko bylo, i kdyby dosáhl úrovně /vše zahrnující všesnášenlivosti), měl by stále slabinu.

Všechny formy života, stromy a živé věci, lidé, nic nemůže být bezchybné.

Yan Wushi také nebyl výjimkou.

Hulugu pochopil, že důvod, proč ten druhý neměl slabinu, byl ten, že nemohl objevit jeho slabinu, a ne proto, že ten druhý dosáhl dokonalosti existující ve stejné rovině jako nebesa.

S úžasem zjistil, že odhodlání, způsob, vytrvaloar a mazanost této osoby byly působivější než Qi Fengga tehdy.

Časem by mohl také dosáhnout něčeho velkého, prolomit horní hranice kultivace bojového umění, najít přímý výstup do nebes.

Tenhle druh nanebevstoupení neměl nic společného se smrtí a duší, bylo to víc než vůle logiky Nebes, (které zachytilo záblesk konce a zázraku chaotického vesmíru!)

Hulugu trénoval po celá desetiletí, na své cestě prohrál s Qi Fenggem, byl ochotný bloudit po periferii více než dvacet let, nikdy mu neubyla trpělivost, ale tady, tváří v tvář Yanu Wushimu si nemohl pomoci, ale cítil, jak z hlubin jeho srdce stoupá kousek závisti.

Ano, závist.

Druhý byl mladší než on, jeho talent nebyl nutně vyšší, ale měl šanci prolomit hranice kultivace bojových umění, jen tohle obdarování štěstím, nebylo něco, na co měl každý nárok.

Být člověkem znamenalo žárlit, Hulugu nebyl bůh, mohl jím být také, ale tenhle nepatrný záblesk žárlivosti rychle zasunul do zadní části své mysli.

Rozhodl se udeřit.

Hulugových pět prstů bylo vytříbených, ale nebyly pěkné, byl z Tujue a stejně jako bojový mistr, byly jeho ruce pokryty mozoly a místy byly trochu tmavší.

Ale tenhle pár rukou obsahoval sílu těžkého hromu, obrovskou sílu, která by okamžitě omráčila dav.

Rukávy vlající kvůli prudké pravé čchi, sevřel svých pět prstů, jako jemné vody, které se v okamžiku rozplynuly v ledový, zubatý hrot nože, udeřil směrem k hlavě Yana Wushiho!

Téměř ve stejnou chvíli Yan Wushi vyskočil, otočil se ve vzduchu a čelně se setkal s Hulugovým úderem dlaně.

Síla se setkala se sílou, jeden se musel stát slabším!

Hulugu poznal potenciál Yana Wushiho, také si uvědomil, že když byl ve věku Yana Wushiho, nedosáhl jeho úrovně, ale to neznamenalo, že připustí porážku a nechá druhého vyhrát.

Oba věděli, že ti dva by zkřížili cesty, i kdyby to nebylo dnes, dříve nebo později by ten den přišel.

Po Qi Fenggem existoval na světě jen Yan Wushi, který si zasloužil být Hulugovým protivníkem.

Byli jako staří soupeři, dnešní boj skončí smrtí.

Jejich aury se setkaly, pravá čchi explodovala v každém směru, v okamžiku létaly stromy, praskaly balvany, ozval se hluk z kolize, dokonce ani hustá mlha se tomu nemohla včas vyhnout, rozptýlila se ve větru. Jelikož obě jejich těla byla chráněna bariérou jejich sjednocené pravé čchi, částice hornin a prach se k nim nemohly přiblížit.

Všichni zadrželi dech a sledovali tenhle okamžik.

Byl to jen okamžik!

Nepřátelská kolosální pravá čchi se srazila ve vzduchu, Hulugu se vznesl k zemi, Yan Wushi mírně ustoupil a poté přistál.

Wang-sanlang měl pocit svázaného jazyka, neschopný vyslovit půl věty, zatáhl za rukáv svého bratra a nakonec vyplivl pár slov: „Tohle… je Hulugovo vítězství?”

Wang-erlang neodpověděl, jeho pohled zůstal na vrcholku Půl kroku a nemohl se ani v nejmenším odtrhnout.

Ostatní, kteří se dívali, byli většinou stejní.

Hulugu a Yan Wushi, byli pouhé palce od sebe, stáli naproti sobě, dívali se na sebe, z dálky připomínali více přátele, kteří se setkali po dlouhém odloučení, než oponenti jsoucí v boji na život a na smrt.

Je možné, že to ještě neskončilo?

Jakmile si to pomyslel, Hulugu se pohnul!

Použil rychlost, která byla pro Wang-sanlanga nepředstavitelná, aby se vrhl na Yana Wushiho, a zdálo se, že ten druhý očekával pohyb toho prvního. Obě strany se vrhly na sebe, v okamžiku došlo k výměně tuctu dalších úderů, Hulugu začlenil do svého stylu dlaně praxi šavle za deset let, divoká aura byla jako ostří šavle, divoce stoupající, polykající, nedržela se zpátky, když vrazila směrem k Yanu Wushimu.

Yan Wushi se najednou usmál.

Z tohoto vše podmaňujícího, bezchybného stylu dlaně viděl náznak slabiny, který Hulugu dobře skryl.

Možná to byl pozůstatek něčeho, co po sobě zanechal Qi Fengge před dvaceti lety, možná to bylo tím, že se tentokrát cítil uspěchaný, nebo možná jen dychtil porazit Yana Wushiho.

Bez ohledu na to to bylo něco, čeho si Yan Wushi rád všiml.

Vzpomněl si na slova, která mu Shen Qiao řekl dříve, Hulugu byl neskutečně zručný v používání mnoha zbraní a začlenil to všechno do svého stylu dlaně, aby to zdokonalil, ale být blízko dokonalosti neznamenalo bezchybné.

Všechny věci na světě byly nedokonalé.

Najednou natáhl jeden prst!

Aura toho druhého se proměnila v deset tisíc podob, ale natáhl jen jeden prst!

Tenhle jeden prst byl namířený přímo na druhého.

Hulugův výraz se změnil, uvědomil si, že Yan Wushi našel jeho slabinu.

Rychleji, než by se dalo popsat, Hulugova aura dlaně již přistála na Yanu Wushim a prst Yana Wushiho, který podobně nahromadil zkušenosti za deset let, jako rozseknutí bambusu, přistál přímo nad srdcem toho druhého.

Ozval se zvuk obrovské exploze, Hulugu byl odhozen dozadu, zareagoval včas, aby se chytil větve, dokázal se vyšvihnout zpět, těžce přistál na balvanu a vyplivl obrovskou hrst čerstvé krve, jeho tvář se změnila z fialové na bílou, téměř průhlednou.

Naproti tomu Yan Wushi tam stále stál, nepohnul se, jen jeho natažená ruka slabě spadla a třásla se.

„Ty … vyhráváš.“ Hulugu vyplivl krev s každým vysloveným slovem.

S každou ztrátou krve se jeho barva obličeje zhoršovala.

Yan Wushi se stále nepohnul.

Hulugův pohled se od něj odvrátil k neuspěchaným mrakům nad hlavou na temně modré obloze. Jeho celoživotní lítost nebyla to, že nemohl pomoci Tujue dobýt Centrální pláně, nebo že prohrál s Qi Fenggem a pak Yanem Wushim, ale že nyní nemohl postoupit dále na cestě bojového umění.

Po smrti, pokud existuje reinkarnace, možná v příštím životě bude mít další šanci usilovat o vrchol kultivace bojového umění?

Pomalu zavřel oči.

„Hulugu… je mrtvý?“ Wang-sanlang zakolísal, podíval se na Yana Wushiho, zdálo se, že jeho pohled na něm uvízl.

„Zdá se, že ano, vůdce sekty Yan…“ tón Wang-erlanga trochu váhavý, protože nemohl vědět, jak je na tom Yan Wushi.

Nikdo nevyvolal myšlenku odchodu z hory, bylo to, jako by se z toho boje ještě úplně nevzpamatovali, Ruyan Kehui a Yi Bichen tu byli ještě dlouhou dobu, jako by si uvědomovali něco pozoruhodného a nevyslovitelného.

Yu Shengyan se však velmi strachoval, cítil jistě, že jeho shizun byl zraněný, ale vzdálenost byla příliš velká, nemohl prostě natáhnout ruku, kdyby měl seběhnout z hory a pak zase nahoru na vrcholek Půl kroku, kdo ví, kolik času by zbytečně uteklo.

Situace mu nedovolila dál přemýšlet, otočil hlavu s úmyslem sestoupit z hory, ale rameno mu zadržela ruka.

Yu Shengyan se ohlédl, byl to Shen Qiao.

„Knězi Shene?”

„Já půjdu.“ Shen Qiao řekl pouze tato dvě slova.

V příštím okamžiku Yu Shengyan nevěřícně otevřel oči dokořán.

Protože Shen Qiao udělal pohyb, který nikdo nemohl očekávat.

Odlomil větev z nedalekého stromu, pak ji hodil do vzduchu, větev stromu byla naplněna nieli a letěla do dálky, Shen Qiao vyskočil do vzduchu, jedním dechem skočil ve směru větve stromu, jeho postava byla v klidu unášena, jako by byl jedním z nebeských božstev.

Shen Qiao měl v úmyslu skočit odtud až na vrcholek Půl kroku?!

Jak… by to bylo možné?!

Wang-sanlang byl ohromen.

Byla pravda, že tyhle dva vrcholy nebyly tak daleko od sebe, ale bez ohledu na to, jak pozoruhodné bylo vaše umění lehkosti, překonat tento druh vzdálenosti, bylo trochu nad rámec sil a nebylo se kde zastavit. Pokud jste nebyli opatrní a spadli, to, co by čekalo, by byl pád desetitisíc zhangů, potom neúprosné říční vody!

Najednou si uvědomil, k jakému účelu sloužila větev, kterou Shen Qiao odhodil.

Umění lehkosti toho druhého nemělo obdoby, v jianghu by bylo těžké najít jemu rovného, ale zároveň se nikdo nepokusil skočit z vrcholu Yinghui na vrcholek Půl kroku, s řekou mezi nimi. Opravdu to bylo o riskování života. Shen Qiao se nyní vznášel ve vzduchu, blížil se ke svému limitu, jeho tělo začalo klesat, srdce Wang-sanlanga také kleslo.

Ale Shen Qiao neztratil oporu, měl vynikající kontrolu nad svou situací, tenhle pokles byl proto, aby dokázal pevně dopadnout na tu větev stromu, vypůjčil si její sílu, znovu vyletěl nahoru a plul na opačnou stranu.

Ta větev stromu poté, co na ni šlápl, ztratila svou hybnost směrem dopředu, rychle začala padat. Všichni omámeně zírali na vzdalující se postavu Shena Qiao, dokonce i Ruyan Kehui a zbytek měli ohromené výrazy, bylo to mimo lidské chápání.

Wang-sanlangův pohled přešel od úžasu k úctě.

Shen Qiao ignoroval reakce všech, jeho pozornost byla pouze na Yanu Wushim.

S tím, jak silný byl Hulugu a že byl mrtvý, jak by mohl být Yan Wushi nezraněný?

S pozorovacími schopnostmi bratrů Wangů možná neměli žádný způsob, jak to poznat, ale Shen Qiao to viděl jasně na první pohled. Yan Wushi byl nejen zraněný, jeho stav nebyl o moc lepší než Hulugův.

Nečekal však, že právě když přistane na vrcholku Půl kroku, bude muset chytit kolabující tělo toho druhého.

„Yane Wushi!“ výraz Shena Qiao se změnil, chytil ho a cítil jen nával ledu!

Oči Yana Wushiho byly pevně zavřené, na obličeji žádný výraz, z koutku úst mu vytékal pramínek rudé a kapal mu po bradě.

Shen Qiao neřekl nic, jen vyhrabal svoji nádobku na léky, vysypal několik tobolek, opatrně jimi nakrmil druhého a poté položil ruku na jeho meridiány. Jak ho vyšetřoval, i když byl připravený, zasáhla ho taková devastace, jako by mu byly rozdrceny vnitřní orgány!

Yuanqi vyčerpaná, ztráta jangu zřejmá, všechny známky ukazovaly na chřadnutí, žádná šance na přežití.

Žádná šance na přežití…

V tu chvíli získala tvář Shena Qiao stejný odstín jako Hulugova.

Ruce se mu začaly třást, přinutil se to potlačit a z roucha vytáhl další lahvičku léku, vylil téměř veškerý její obsah, jako by ho chtěl přimět spolknout to všechno najednou.

Když se Shen Qiao dozvěděl o konání boje, připravil tyhle léky, pro každý případ záměrně vyhledal léky na těžká zranění předávané po generace na hoře Xuandu, ale doufal, že je nebude muset použít.

Uklidni se, to, co mu zbylo z rozumného uvažování Shena Qiao, mu připomnělo, že se má zhluboka nadechnout, napočítal tři tablety a nakrmil jimi druhého.

Po dlouhé době se pleť Yana Wushiho ani v nejmenším nezlepšila.

Srdce Shena Qiao bylo jako ledové pole.

Podpíral hlavu toho druhého, ale jeho vlastní tělo znecitlivělo, klečel, oblázky ho přes roucho tlačily do kolen, bolest vůbec necítil.

Shen Qiao pevně držel zápěstí Yana Wushiho, sílou tak velkou, že to vypadalo, jako by chtěl rozdrtit jeho zápěstí.

Vítr kolem nich kvílel všemi směry, lidé shromáždění na vrcholu Yinghui se ještě nerozešli, ale to vše nemělo absolutně šanci, aby odvrátilo pozornost Shena Qiao.

Zavřel oči a doufal, že všechno před ním je sen.

Když znovu otevřel oči, ten, co viděl svět jako hračku a nesnesitelně arogantní člověk, stále ležel v jeho náručí, očima zavřenýma, se životem u konce.

Nikdy netušil, že smutek a bolest v takovém extrému a se srdcem rozdrceným, ho budou takhle bolet.

„Yane Wushi,“ zašeptal Shen Qiao hrubým hlasem vedle jeho ucha: „pokud se probudíš…“

„Pokud se probudíš, udělám, co chceš, i kdybys mi jen řekl, že je tohle všechno další z tvých legrácek, abys mě oklamal…“

Shen Qiao nemohl pokračovat, byl šokovaný, když si uvědomil, že ten druhý měl v srdci tak těžkou váhu.

Tahle váha přesáhla tisíc liber, byla těžší, než dokázal unést.

Jeho tělo se chvělo, sklonil hlavu a pomalu přitiskl rty k tváři, a na čelo toho druhého, pak jemným pohlazením zabořil obličej do jamky krku toho druhého.

Tkanina límce jeho róby pomalu zvlhla, Yan Wushi se mírně pohnul.

Shen Qiao: „…“

Měl podezření, že to byl falešný pocit, neměl ani odvahu zvednout hlavu.

Pak, v příštím okamžiku zazněl slabý hlas toho druhého v jeho uších: „Právě jsi řekl, že něco uděláš?”

Shen Qiao: „…“

---

*Poznámka překladatele:

milí čtenáři,
tohle je poslední díl hlavního příběhu Thousand Autumns. Osobně musím říct, že popis boje Yana Wushiho s Hulugem je tak barvitý a epický, že jsem si to skoro dokázala představit a nesmírně mě bavil a úplně vtáhl. Člověk to čte se zatajeným dechem (15 stránek a říká si, jak to tedy dopadne). Thousand Autumns je jistě její nejlepší dílo, doufejme, že její další budou dosahovat takové kvality.
Jak se vám líbil Shen Qiao nebo Yan Wushi? Nebo další postavy? Jak už bylo řečeno autorkou, hlavní postavy nejsou toho typu, že si vyznají lásku, ale vyznávají si své city skrze svoje činy, oba ví, co ten druhý v srdci cítí.

Dohromady jsem přeložila 143 kapitol a 994 stránek. Nejen tato web novela je zde zadarmo, proto by mi udělalo velkou radost, kdybyste mi koupili kávu jako díky za všechnu práci, výtěžek půjde na provoz webu. Bude mě to motivovat nadále a o to raději vám přinesu další skvělé příběhy. Vím, že všichni chtějí v té naší kotlině všechno zadarmo, ale za každou prací je nějaké úsilí, které ostatní nevidí. Troufli byste si sami nezištně přeložit tolik stránek? 🙂

Pokud se vám stýská po Thousand Autumns a po alfa samci jako je Yan Wushi, určitě si přečtěte Wushuang (Peerless) od stejné autorky. Dokonce tam zmiňuje i Yana Wushiho a Shena Qiao, sice jen malinko, ale je to taková nostalgie!

Teď budou následovat speciály, obzvláště jedna kapitola, vlastně dvě, opravdu stojí za přečtení. Možná se něčeho dočkáte… 😉