Thousand Autumns – kapitola 14

Jaký je to pocit být dobrým člověkem?

I když jasně věděl, že Shen Qiao je slepý, Chen Gong se stále podvědomě vyhýbal očnímu kontaktu s ním.
Když to Mu Tipo viděl, zasmál se: „Chen Gong mi řekl, že tady je krasavec, který je stokrát hezčí než všichni moji muži dohromady. Nejdřív jsem mu nevěřil, myslel jsem si, že tenhle chlapec toho moc ve světě neviděl a dokáže se jen chlubit, tak jsem ho následoval, abych se podíval. Ale teď, když jsem tě uviděl, konečně vím, že to opravdu nepřeháněl.“

Shen Qiao mlčel, jeho tvář byla bezvýrazná.

Mu Tipovi to nevadilo. „Jsem Mu Tipo, velitelský princ z Chengyangu. Jeho Veličenstvo mě má ve velké oblibě, takže pokud jsi ochotný se mnou odejít, budeš od nynějška žít luxusní život v bohatství a ctí a nebudeš už muset žít na tak drsném místě.“

Teprve potom si Shen Qiao konečně povzdechl: „Chen Gongu, ty jsi ten, kdo mu řekl, kde jsem?“

Chen Gong věděl, že není cesty zpět, zatvrdil své srdce a odpověděl: „Neměl jsem jinou možnost! Kdybych je sem nepřivedl, musel bych sám sloužit Mu… princi veliteli Mu!“

Shen Qiao zavrtěl hlavou. „Opravdu si myslíš, že se z toho dostaneš, jen když je sem přivedeš? Proč se nezeptáš velitelského prince z Chengyangu, jestli je ochoten tě nechat jít, nebo ne?“

Mu Tipo se zasmál: „Máš pravdu. I když tento chlapec není nic ve srovnání s tebou, alespoň není zmrzačený. Je chytrý a jeho obličej vypadá docela dobře. Řekl bych, že udělat z něj sluhu by bylo taky pěkné!“

Chen Gong byl šokován. „Právě jste řekl, že mě necháte jít!“

Mu Tipo mu nevěnoval žádnou pozornost. Mávnutím ruky vykročili muži zleva i zprava a zmocnili se Chen Gonga.

Mezitím šel směrem k samotnému Shen Qiaovi.

Možná, že Shen Qiao cítil, že se blíží a vstal s pomocí stolu. Vypadalo to, jako by se chystal pozdravit Mu Tipa sepnutím rukou.

V koutcích Mu Tipových úst vyrazil úsměv. Vše proběhlo tak, jak očekával. Když šlo o moc a autoritu, každý na světě se toho buď děsil, nebo je záviděl. Ti, kteří se toho děsili, se třásli strachem, zatímco ti závistiví se za tím hnali jako můra k plameni. I když ten druhý vypadal, že se právě teď zdráhá, i on si brzy zvykne na bohatství, moc a krásné ženy nebo se do nich dokonce zamiluje. V tu chvíli, pokud by se chtěl dostat ven, už by nebylo na něm, aby se rozhodl.

Mu Tipo se zeptal: „Jak se jmenuješ?“

„Jsem Shen Qiao.“

„Je to ‚Qiao‘ jako v ‚Da Qiao‘ a ‚Xiao Qiao'[1]? Opravdu ti to padne.“

„Je to ‚Qiao‘ s ‚Shan (hora)‘ na levé straně.“

Mu Tipo zvedl obočí a zasmál se: „Jako v ‚přišel jsem, abych usmířil všechny bohy na světě, včetně těch v řekách a vysokých horách (Qiao)‘? To ‚Qiao‘ působí trochu příliš divoce. Není to jméno pro krasavce.“

Ale Shen Qiao se nesmál. „Myslím, že to jméno je dobré.“

„Fajn, fajn, pokud se ti líbí. Máš zdvořilostní jméno [2]? Nebo ti mám říkat Xiao-qiao? A-qiao?“ Mu Tipo se zasmál. Jeho tón podvědomě obsahoval trochu humoru a souladu.

Shen Qiao se sehnul, aby zvedl bambusovou hůl, a pod límcem se odhalila část jeho krku. Byl jemný a tenký, v ostatních vzbuzoval všechny druhy fantastických představ.

Mu Tipa z toho svrbělo srdce. Nemohl se ubránit tomu, aby natáhl ruku a pomohl Shenovi Qiao, protože si myslel, že by mohl využít příležitosti a přitáhnout si toho člověka do své náruče.

Tělesná teplota Shena Qiao byla nízká. Byl vyhublý kvůli nemoci. Když Mu Tipo držel Shena Qiao za zápěstí, cítil dokonce kosti pod tenkou vrstvou kůže.

Normálně by se někomu jako Mu Tipovi, který viděl všemožné krásky a krasavce, určitě nelíbilo, jak kostnatý Shen Qiao byl na dotek v jeho ruce. Ale právě v tuto chvíli to jeho mysl uchvátilo a ještě víc po něm toužil.

„A-qiao…“ Řekl jen dvě slova.

A měl čas říct jen tato dvě slova.

Než ucítil bodnutí na hrudi.

Podíval se dolů. Ta bambusová hůl se nějakým způsobem objevila před ním a směřovala přesně tam, kde bylo jeho srdce.

Reakce Mu Tipa nebyla pomalá. Hned poté, co ucítil bodnutí, okamžitě využil dynamiky a naklonil se dozadu, jednou rukou popadl bambusovou hůl a druhou zaútočil na Shena Qiao.

V první řadě nebyl velkorysý člověk. Ještě víc nenáviděl tuto zdánlivě neškodnou krásku, která se odvážila ho bodnout; proto v době, kdy zaútočil, nezbylo času na slitování.

Mu Tipo se také věnoval bojovému umění. Navzdory skutečnosti, že jeho dovednost byla pouze druhé nebo třetí kategorie, pokud by jeho dlaň skutečně zasáhla Shena Qiao, byl by přinejmenším těžce zraněn, ne-li zabit.

K jeho velkému překvapení však bambusová hůl, která mu nepochybně měla spadnout do ruky, rychle sklouzla na stranu a unikla tak z dosahu Mu Tipa.

Nejen to, nýbrž ani druhá ruka Mu Tipa nedokázala zasáhnout cíl.

Osoba, kterou považoval za nemocnou, křehkou krásku, se ve skutečnosti vyhnula jeho útoku pomocí vynikající práce nohou, dokonce se mu podařilo vrátit úder a udeřit ho bambusovou holí do pasu.

Neměl žádnou vnitřní čchi, takže zásah nemohl Mu Tipovi způsobit velké zranění. Zasáhla ho však přímo do nejslabšího místa mezi žebry. Mu Tipo byl zaskočen, a tak nedokázal použít vnitřní čchi k obraně. V důsledku toho mu bolest způsobená úderem téměř způsobila slzení očí. Nemohl se ubránit, aby nevykřikl, než se spěšně stáhl.

Teprve pak si jeho služebníci konečně uvědomili, co se stalo. Někteří z nich vykročili kupředu, aby podepřeli Mu Tipa, zatímco ostatní se vrhli z davu vpřed, připraveni zpacifikovat Shena Qiao.

Mu Tipo nikdy neočekával, že na tomto místě utrpí zásah, jeho tvář nadutá do té míry, že se chystal explodovat. Když se zuřivě díval na Shena Qiao, v mysli už měl více než sto způsobů, jak toho muže bude mučit. „Chyťte ho živého!“

Někteří ze služebnictva, které přivedl, byli docela zruční v bojovém umění. Spoléhali na to, že byli v přesile, nebrali slepého, nemocného člověka vážně; přesto byli nečekaně všichni poraženi.

S jedinou bambusovou holí je všechny držel od sebe. Nikdo se k němu nedokázal přiblížit. Ale to nebylo vše. Shen Qiao věděl, že Mu Tipo má na své straně více lidí, a ani s nimi se nehodlal mazlit. Jeho útoky byly čím dál nemilosrdnější, jeho tvář, která se normálně jevila poněkud křehká, protože byl slepý, byla nyní zahalena chladem. Jeden z nich se tajně přesunul za Shena Qiao ve snaze ho zajmout, ale Shen Qiao ho sejmul poutkem své hole. Osoba klopýtla dozadu a Shen Qiao ho bez jakéhokoli slitování okamžitě následoval a vystrčil ho z okna.

Když osoba spadla z druhého patra, vzduchem pronikl pronikavý výkřik a všichni byli poněkud vystrašeni. Na chvíli se dokonce zapomněli pohnout.

„Kdo ještě?“

Shen Qiao se na všechny „podíval“ s bezvýraznou tváří. Špička bambusové hole se dotkla země, zatímco on tam stál, neochvějně a nehybně.

Jeho tvář byla stále bledá, ale dala se na ní slabě rozeznat další stopa přísnosti.

Chen Gong stál tam, kde byl, a zalapal po dechu.

Naposledy viděl Shena Qiao bojovat s několika žebráky, když byli ještě v chatrném chrámu. V té době věděl, že Shen Qiao byl s největší pravděpodobností expertem na bojové umění, než ztratil paměť a onemocněl. Nicméně poté, co byl svědkem boje mezi Yanem Wushim, zenovým mistrem Xuetingem a ostatními v klášteře Za hranicemi mraků, se jeho rozhled také rozšířil a už nevnímal, že Shen Qiao je tak silný.

Až do této chvíle se zdálo, že konečně zahlédl některá tajemství Shena Qiao, ale zároveň se zdálo, že se stále drží v temnotě a vůbec nic neví.

Mu Tipo se cítil trapně a jeho nenávist a zášť vůči Shenovi Qiao rostly. Na okamžik chtěl toho člověka zabít, ale zároveň si myslel, že samotné zabití nestačí k utišení jeho znechucení. Musí ho chytit živého a oukat ho aspoň několikrát poté, co se vrátí. Nakonec ho může odhodit a nechat své podřízené, aby ho oukali k smrti – jedině tak by mohl ventilovat tuto hnilobnou nenávist ve svém srdci.

Rozhlédl se. Když viděl, že všichni jeho muži váhali a nikdo se neodvážil přijít, nemohl si pomoci, ale nadával jim a káral je: „Neříkejte mi, že nemůžete bojovat ani se slepým! Mohli byste ho rozdrtit jen svoji váhou!“

Jenže pořád se neodvážili pohnout, hlavně proto, že se ho teď příliš báli, protože každý z nich byl v předchozím boji více či méně zraněn. Nikdo nečekal, že ten člověk dokáže v takové míře skvěle využít bambusovou hůl.

Tvář Shena Qiao vypadala lhostejně. Jen tam beze slov stál, jako by čekal, až odejdou, nebo budou dál přicházet a provokovat ho.

Mu Tipo se ponuře zasmál: „Právě teď jsi nepoužil žádnou vnitřní čchi a skvělé pohyby samy o sobě dlouho nevydrží. Už jsem je požádal, aby obklíčili hostinec. Jestli jsi rozumný, měl bys prostě pokleknout a prosit mě, možná ti pak ukážu cestu ven. Jinak…“

„Jinak se stane co?“

Mu Tipův výraz se změnil na divoký: „Jinak…“

Ale než mohl dokončit, viděl, jak Shen Qiao udeřil dlaní do strany.

Každý, kdo si myslel, že Shen Qiao nemá žádnou vnitřní čchi, byl ohromen. Když proud vzduchu vytvořený dlaní prošel kolem, jedna skříň okamžitě spadla.

Neviděli to, takže museli uhnout a Mu Tipo nebyl výjimkou. Vzhledem k tomu, že skříň nebyla daleko za ním, nemohl ustoupit a jediná možnost, která mu zbývala, bylo naklonit se na stranu. Zatímco však uhýbal, Shen Qiao využil příležitosti a okamžitě vystřelil další dlaň směrem k jeho zádům.

Mu Tipo se otočil do protiútoku, ale nečekaně spadl přímo do pasti Shena Qiao. Ten si okamžitě vyhrnul rukáv a chytil ho za zápěstí. Když se stáhl k oknu, Shen Qiao ho odtáhl dozadu a druhou rukou mu sevřel krk.

Když to ostatní lidé viděli, neodvážili se ani pohnout.

Mu Tipo neočekával, že jeho kostnaté zápěstí bude tak silné, že pod jeho sevřením nebude úplně schopen dýchat; druhá ruka Shena Qiao pevně držela jeho vitální bránu, takže se bál dokonce použít svou vnitřní čchi.

„Tímhle způsobem pouze – kuck, kuck – směřuješ ke své vlastní zkáze!“ Mu Tipo si nikdy nepomyslel, že si nakonec nechá vyklovnout oči od orla poté, co strávil svůj život tréninkem a hraním si s nimi. Byl k smrti rozzuřený, přesto se neodvážil jednat unáhleně.

Ale kdo by si pomyslel, že Shen Qiao si může stále pohrávat s každým, i když má tělo jako je toto?

„Nevím, jestli mířím ke své vlastní zkáze, ale vím, že pokud mě dnes nenecháte jít, pravděpodobně tu svou zkázu potkáte jako první.“ Tón Shena Qiao byl téměř fádní, ani nemluvil moc nahlas. Občas bylo slyšet tiché zakašlání, ale v jeho hlase nebyl žádný hněv.

„Být schopen mít svůj ušlechtilý život výměnou za můj bezvýznamný, to je opravdu skvělý obchod.“

Jak si sakra spletl tuhle osobu s někým, kdo byl neškodný a křehký!

Mu Tipo neměl jinou možnost, než nařídit služebníkům, kteří na ně zírali a byli připraveni jednat, aby se stáhli. „Jděte ven a řekněte jim, aby se stáhli!“

Shen Qiao si povzdechl: „Nebylo by lepší, kdyby princ velitel jednal tak pohotově dříve? Pojďme. Prosím, doprovázejte mě až za město a pak mi dejte kočár.“

Mu Tipo se ušklíbl: „Jak kočár pomůže slepci, jako jsi ty? Neříkej mi, že ti musím také přidělit kočího!“

Shen Qiao se na chvíli zamyslel a řekl: „Princ velitel Mu má pravdu. Pak mě prosím omluvte, že jsem vás zdržel o něco déle. Jsem si jistý, že tímto způsobem by se kočí neodvážil neuposlechnout.“

Mu Tipo byl podrážděný.

Vydali se tedy až za město. Mu Tipo byl nucen nastoupit do kočáru pod rukama Shena Qiao, kočí se neodvážil klást odpor.

Kočár mířil na západ dva dny a jednu noc, dokud nebyli blízko hranic Severního Zhou. Shen Qiao si byl jistý, že sluhové Mu Tipa je chvíli nebudou moci dohonit, než nechal kočího vrátit se s kočárem, zatímco on vešel do hostince a držel Mu Tipa jako rukojmí. Nejprve omráčil Mu Tipa a pak učinil jeho rozmnožovací orgán nepoužitelným, aby mu v budoucnu zabránil ubližovat jiným lidem. Poté, co ho Shen Qiao nechal v jednom z pokojů pro hosty, odešel nakonec úplně sám.

Když Shen Qiao vyšel z hostince, rychle zamířil k městské bráně. Mohl však udělat jen pár kroků, než musel zastavit. Našel kout v prázdné odlehlé uličce. Když se tam opřel o zeď, nemohl se už déle udržet v tomto stavu úplného vyčerpání. Sklonil se a vykašlal velkou hrst krve.

Od vedle se ozval úšklebek.

Aniž by zvedl hlavu, Shen Qiao už věděl, kdo to je. Rukávy si setřel krvavé skvrny na rtech a jednoduše se posadil ke zdi.

Objevila se osoba v černém rouchu, ale nikdo nedokázal určit, kdy se to stalo. Jeho tvář byla pěkná a jeho chování bylo panovačné. Kolem jeho dlouhých a úzkých očí se mu objevilo několik vrásek, které však spíše zvýrazňovaly jeho postavu nepopsatelným kouzlem.

Yan Wushi tam stál s rukama sepjatýma za zády. Když viděl, jak bledý Shen Qiao vypadá, jako by ten člověk měl každou chvíli zaklepat bačkorama, mlaskl jazykem: „Je tak zřejmé, že ses s Chen Gongem oddělil, protože jsi ho nechtěl do ničeho zaplést. Ale tvoje srdečná laskavost byla oplacena zradou hned v příští vteřině. Ten kluk Chen nechtěl být sám Mu Tipovým hošíkem na hraní, tak tě okamžitě zaprodal. No, jaký je to pocit být dobrým člověkem?“

Shen Qiao pocítil v hrudi extrémní nevolnost. Zakryl si ústa a přál si, aby mohl vyplivnout ještě pár hrstí krve, jen aby se cítil lépe.

„To, co jste řekl, je špatně. Já jsem ten večer v klášteře Za hranicemi mraků četl text a jsem jediný, kdo je z nás dvou gramotný. I když má Chen Gong vynikající paměť a pamatuje si pár vět, nezná význam, který se za nimi skrývá. Pokud se lidé z Asociace šesti harmonií rozhodnou nás hledat, musí jít po mně. Proto jsem se s ním rozešel, jelikož ho nechci zatahovat do mých potíží. Trápilo by mě svědomí, kdyby kvůli mně trpěl.“

Neměl dost energie na domluvení, takže musel na chvíli zastavit a popadnout dech, než pokračoval:

„Ale já nejsem prorok. Nevěděl jsem, že narazí na Mu Tipa, a co víc, nevěděl jsem, že ke mně přivede tu pohromu, aby se osvobodil. Ale i tak ho nemohu použít jako svého obětního beránka, aniž bych se necítil provinile jen za cenu, že by v budoucnu mohl udělat něco, co mi ublíží.“

Poznámky překladatele:
[1] Da Qiao, Xiao Qiao (大乔, 小乔): dvě slavné krásky z období tří království.
[2] Zdvořilostní jméno (字 zi): jméno, které je člověku dáno v dospělosti k jeho křestnímu jménu, obecně používané místo jeho křestního jména jako forma úcty.

***A je to tady! Ďábelský Yan Wushi se znovu objevuje na scéně, tentokrát už bude víc interakce se Shenem Qiao, který má úplně jiný pohled na svět…
Mu Tipo -> tys dopadl, co?