Thousand autumns – kapitola 18

Nenechám tě odejít.

I když byla hora Xuandu taoistickou sektou číslo jedna pod Nebesy,
mezi jejími učedníky se neodehrávaly žádné intriky ani spiknutí, jak by si lidé zvenčí mohli představit.

Shen Qiao od dětství vyrůstal v pokojném a klidném prostředí.

Jeho mistr byl soucitný, byl pro něj učitelem i otcem. Jeho bojoví bratři byli všichni tak přátelští, že často nebyl rozdíl mezi staršími a juniory, když si spolu hráli v soukromí. Dokonce ani Qi Fengge nebyl tak cool, když čelil svým žákům, jak by od něj ostatní očekávali.

Vzhledem k tomu, že se všichni kolem Shena Qiao chovali jemně a laskavě, vyrostl z něj také jemný a laskavý člověk.

Načasování, kdy vstoupil do sekty, nebylo příliš dobré. Nebyl ani nejstarším žákem Qi Fengga, ani posledním.

Z pěti učedníků Qi Fengga byl Shen Qiao druhý, což byla údajně nepříjemná pozice. Protože však jeho povaha i talent byly vynikající a on sám byl velmi laskavý a shovívavý při jednání s ostatními, stal se ve skutečnosti oblíbeným žákem Qi Fengga. Nakonec mu Qi Fengge předal svůj plášť.

Yu Ai se umístil na třetím místě mezi žáky. Byl o dva roky starší než Shen Qiao, ale protože se k sektě přidal později, musel Shena Qiao oslovovat ‚starší bojový bratře‘. Trápilo ho to dlouhou dobu během jejich dětství, takže Shena Qiao často otravoval a dráždil a snažil se, aby mu Shen Qiao říkal starší bratr. I když nakonec samozřejmě neuspěl.

Oba byli věkem podobně. Hráli si spolu už jako malé děti, takže jejich vztah byl velice blízký. Pokud by se někdo zeptal Shena Qiao, kterému člověku na tomto světě nejvíce důvěřuje, odpověď by rozhodně byla jeho mistrovi, Qi Fenggmu a všem jeho bojovým bratřím.

Pokud by měl své bojové bratry hodnotit podle blízkosti jejich vztahů, Yu Ai by byl pravděpodobně na prvním místě.

Před výstupem na horu si Shen Qiao také představoval, jaké to bude, až se znovu setkají. Yu Ai by mohl být překvapen, že někdo jako on, který měl být mrtvý, se vrátil k životu, nebo by se mohl cítit trochu provinile a vyděšeně, nebo by mohl mít dokonce znechucený výraz kvůli neochotě vidět Shena Qiao.

Ale Shena Qiao nikdy nenapadlo, že ten druhý bude tak šťastný. I když jasně neviděl Yu Aiův výraz, Shen Qiao z jeho hlasu poznal, že to není falešné.

Bylo mnoho věcí, které chtěl zpočátku říct. Ale když se mu slova dostala na jazyk, nevěděl, kterou otázkou začít. Yu Ai po výkřiku „Starší bratře, vůdce sekty“ už nic dalšího neřekl. Shen Qiao uhodl, že ho pravděpodobně pozorně pozoroval, a tak si jako úvod mohl vybrat jen tu nejběžnější větu: „Jak jde všechno v sektě?“

Druhá osoba neodpověděla. Shen Qiao mírně naklonil hlavu a nejistě se zeptal: „Třetí mladší bratře?“

„Co se ti stalo s očima?“

Když druhý znovu otevřel ústa, hlas už byl blízko. Shen Qiao chtěl podvědomě ustoupit, ale už ho někdo chytil za zápěstí.

„Co se ti stalo s očima?“ zeptal se Yu Ai znovu.

„Spadl jsem z útesu během bitvy s Kunyem. Když jsem se probudil, už byly takové.“ Shen Qiao toto téma lehce zamluvil.

Ruka svírající jeho zápěstí se neuvolnila. Yu Ai řekl: „Zůstaň v klidu. Změřím ti puls.“

Shen Qiao chtěl říct, že to není potřeba, ale protože se nedokázal osvobodit, musel Yu Aie nechat, ať si poslouží.

Yu Ai vnímal jeho tep s napjatou pozorností. Po nějaké době se konečně zeptal: „Tvoje vnitřní čchi je tak slabá, že je téměř nerozeznatelná. Co se stalo?“

Shen Qiao se bez emocí zeptal: „Nepředvídal jsi takový výsledek, když jsi mě otrávil?“

Ruka druhého člověka se kvůli jeho slovům na vteřinu zastavila. Shen Qiao využil příležitosti a stáhl vlastní ruku.

Když bojové umění člověka dosáhlo stavu, ve kterém byl Yu Ai, bez ohledu na to, jak tmavá byla noc nebo jak slabé světlo svíček, neovlivnilo to jeho zrak.

Pozorně si Shena Qiao prohlédl od hlavy k patě. Pleť toho druhého byla chladná a bledá a jeho postava byla mnohem hubenější než předtím. Bylo jasné, že během této doby ten člověk utrpěl mnoho útrap. Jeho zápěstí, které drželo bambusovou hůl, bylo napůl odhalené pod rukávem. Bylo tak vyhublé a kostnaté, že při pohledu na něj by lidi bolelo srdce.

Yu Ai si tiše povzdechl: „Protože jsi zpátky, už neodcházej. Dovol mi, abych ti to pomalu vysvětlil, dobře?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou. „Hora Xuandu si zvolí svého nového vůdce sekty. Neztížilo by ti to situaci, kdyby tady zůstal starý člověk jako já, který zahanbil horu Xuandu?“

Yu Aiovi to přišlo divné: „Kdo řekl, že hora Xuandu bude mít nového vůdce sekty?“

„Nekoná se taoistická konference Nefritové terasy za deset dní a při ní také obřad pro horu Xuandu, aby ustanovila svého nového vůdce sekty?“

Yu Ai chtěl zavrtět hlavou, ale uvědomil si, že ten druhý jeho akci neuvidí. Řekl tedy: „Od té doby, co ses po pádu z útesu ztratil, posílám lidi všude, aby tě tajně hledali, ale nemohli jsme tě najít, ať se dělo cokoliv. Pokud bys byl naživu, musel jsem tě vidět osobně; i když bys byl mrtvý, musel jsem vidět tvou mrtvolu. Dokud nezemřeš, vůdce sekty hory Xuandu se nikdy nezmění. Je pravda, že všechny záležitosti řídím tvým jménem, ale pouze jako dočasný vůdce. Nikdy jsem neměl v úmyslu to překročit a nahradit tě.“

Kdyby to bylo v minulosti, Shen Qiao by bez jakýchkoli pochyb pevně věřil všemu, co Yu Ai řekl. Avšak doba a situace byly nyní jiné a dnešní Shen Qiao se již neodvážil tato slova vyslovit.

Chvíli mlčel, než řekl: „Když jsem toho dne bojoval s Kunyem, už jsem zjistil, že více než polovina mé vnitřní čchi zmizela a ta čchi, která zbyla, byla tak stagnující, že neproudila hladce. Snažil jsem se ze všech sil držet proti Kunyemu, ale nakonec to stejně nepomohlo. V té době jsem se také snažil vše pečlivě si vybavit, ale od začátku do konce jsem nemohl pochopit, kdy jsem byl otráven a kde jsem byl otráven. V každém případě jsem nikdy netušil, že jsi to byl ty.“

Yu Ai stál se svěšenou hlavou. Nic neřekl, ale ruce zakryté rukávy se téměř nepozorovaně třásly.

Správně. Shen Qiao od dětství vůci němu, nebo vlastně ke všem na hoře Xuandu, nikdy nepochyboval o jejich důvěře.

Nebylo to proto, že by byl Shen Qiao hloupý a ignorantský, ani proto, že by byl naivní a důvěřivý. Bylo to proto, že v ně věřil. Věřil, že na tomto světě vždy existuje laskavost. Věřil v lidi a věci, které ho provázely, když vyrůstal. Navíc věřil, že tito bojoví bratři, kteří byli jako jeho sourozenci, ho nikdy nemohli zradit. Proto si před nimi vůbec nedával pozor, a tak Yu Ai mohl snadno uspět.

Shen Qiao pokračoval: „Později jsem spadl z útesu a upadl do bezvědomí. Poté, co jsem se probudil, ztratil jsem vzpomínky a celou dobu jsem byl natvrdlý a duchem nepřítomný. Teprve nedávno jsem si konečně vzpomněl na mnoho detailů. Noc před mou bitvou s Kunyem jsi za mnou přišel a řekl jsi, že u mě chceš přespat. V minulosti jsi hodně mluvil o věcech, říkal jsi, že tě přitahuje naše mladší sestřička, ale byla tak chladná a ve skutečnosti s nikým nemluvila. Trápilo tě to, takže jsi mohl přijít a říct mi to jen v naději, že bych si s ní po bitvě s Kunyem mohl jít promluvit za tebe.“

Yu Ai nic nekomentoval.

Shen Qiao pokračoval: „Když nám Kunye poslal písemnou výzvu k duelu, nechtěl jsem ji nejprve přijmout. Ty jsi však nastínil boj mezi mistrem Kunyeho, Hulugem, a naším mistrem a řekl jsi, že pokud výzvu nepřijmu, může to poškodit reputaci mistra a hory Xuandu. Poté jsi přede mnou opakovaně dával najevo, že máš rád mladší sestřičku, ale zvláštní bylo, že jsi před ní nikdy neměl žádné impulzivní projevy nebo chování. Netušil jsem, že jsi tehdy měl jiné motivy. Dokonce jsem tě neustále utěšoval a vytvářel příležitosti, abyste oba mohli trávit čas o samotě. Když o tom teď přemýšlím, všechno to bylo také falešné, že?“

Yu Ai si nakonec povzdechl: „Máš pravdu. Nikdy jsem neměl žádné pomyšlení na mladší sestru. Důvod, proč jsem řekl ta slova, byl jen proto, abych tě obelhal a abys byl ještě méně podezřívavý k jiným věcem. Bylo to také pro vytvoření příležitosti, abych si s tebou promluvil o samotě před závěrečným duelem. Zdědil jsi mistrův plášť (*pozn. pozici vůdce sekty) a tvoje dovednosti v bojovém umění jsou nejlepší ze všech našich bojových bratrů. Normální jed na tebe nemá žádný účinek, takže jsem musel použít jeden z nejvzácnějších jedů na světě, Quietus [1]. Quietus nezabije lidi okamžitě. Pokud je dávkování dobře řízeno, může v tichosti účinkovat, aniž by si to někdo uvědomoval. Po dlouhé době pronikne jed do kostí člověka, takže to vypadá jako přirozená smrt.“

„Ale nikdy mě nenapadlo vzít ti život. Použil jsem jen trochu, abys prohrál bitvu s Kunyem. Myslel jsem, že s tvou úrovní bojového umění, i kdybys spadl z útesu, že na to nezemřeš. Maximálně by ses zranil o něco vážněji a to by se dalo během pár měsíců vyléčit. Ale k mému překvapení věci stále nešly tak, jak jsem plánoval. Když jsi spadl z útesu, okamžitě jsem poslal lidi, aby tě hledali, ale vůbec jsme tě nemohli najít.“

Shen Qiao se zamračil ještě víc. „Quietus je extrémně vzácný. Říkalo se, že tento jed poprvé přinesl do Centrálních plání Zhang Qian při své cestě do Západních oblastí a později se ztratil. Ani císařský palác ho možná nemá, natož hora Xuandu. Kde jsi to sehnal?“

Než mohl Yu Ai odpovědět, Shen Qiaův pohled se náhle změnil. Byl ohromen: „Kunye? Získal jsi to od Kunyeho?“

„…Ano.“

„Dokonce ses dohodl s lidmi z Tujue, jen abys mě sesadil z pozice vůdce sekty?“

Na tváři Shena Qiao se konečně objevil slabý hněv. „Byla pravda, že mistr předal pozici vůdce sekty mně, ale dobře víš, že jsem pro to nikdy neměl velké ambice. Během těch mnoha let jsem se na tebe také hodně spoléhal, kdy jsi mi pomáhal zvládnout záležitosti sekty. Kdybys to jen řekl, určitě bych ti tu pozici dal. Jen nechápu, proč bys raději hledal to, co je daleko, než abys bral to, co se ti nabízí, a místo toho jsi šel za lidmi z Tujue?!“

Jeho mysl byl v režimu vzteku, takže jeho tón byl dost drsný. Když domluvil, nemohl si pomoci a začal kašlat.

Yu Ai chtěl pohladit Shena Qiao po zádech, aby mu pomohl dýchat. Jakmile však natáhl ruku, na vteřinu se odmlčel. Pak ji konečně stáhl zpět a pomalu řekl: „Protože hora Xuandu takhle nemůže pokračovat. Tím, že se uzavře před všemi ostatními světskými záležitostmi, dokonce i taoistická sekta číslo jedna pod Nebesy, jako je hora Xuandu, nakonec ztratí svou výhodu!“

„Jen se rozhlédni po tomto světě. Zdá se, že mezi všemi taoistickými sektami roste moc taoistického kláštera Chunyangu na hoře Qingcheng. Jejich vůdce kláštera Yi Bichen je také jedním z deseti nejlepších bojových mistrů a jeho sláva je ještě mnohem větší než tvoje. Naproti tomu se podívej na nás, Purpurové sídlo na hoře Xuandu. Od té doby, co mistr nanebevstoupil jako nesmrtelný, co jiného nám zbylo kromě jeho zbylé prestiže?“

„Tvoje dovednosti v bojovém umění nejsou o nic horší než Yi Bichena. Pokud jsi ochotný vstoupit do sekulárního světa, můžeš mít dokonce šanci usilovat o to místo jako nejlepší bojový mistr. Ale ty jsi se dobrovolně držel v tichosti, čímž jsi naznačil, že bys raději zůstal jako nikdo hluboko v horách. Pokud budou věci takto pokračovat, bez ohledu na to, jak hluboký a bohatý je základ hory Xuandu, bude nakonec nahrazen jinými!“

Když domluvil až sem, Yu Aiův tón začal být vášnivý: „Svět je teď v chaosu. Všechny taoistické sekty zakládají své vlastní taoistické ortodoxie, zatímco další dvě školy, buddhismus a konfucianismus, každá přišla se svými vlastními kroky, aby se stala vedoucím hlasem, s úmyslem pomoci moudrému vládci uchopit moc světa. Dokonce i démonické sekty v tom měly prsty! Všichni kromě naší hory Xuandu, stažené ze společnosti, nevidící a neslyšící před okolním světem. Máme v ruce velký meč, a přesto ho odmítáme použít. Pokud panovník podporovaný buddhistickými sektami nebo konfuciánskými sektami bude chtít jednoho dne sjednotit svět, myslíš si, že v té době bude ještě místo pro naše taoistické sekty?!“

Uklidnil svůj hlas: „Starší bratře, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych tě nahradil. Jsem si také vědom toho, že ti, kteří nejsou naši příbuzní, budou mít určitě jiný názor. Spolupráce s lidmi z Tujue je jen součástí mého plánu. Pokud bys tu však stále byl, rozhodně bys mi to nedovolil, takže mi nezbylo nic jiného, než přijít s tímto zlým nápadem. Protože jsi teď zpět, už neodcházej. Zůstaň tady a pěkně se uzdrav, ano?“

Shen Qiao se zeptal: „A co za deset dní?“

Yu Ai byl překvapen: „Co?“

„Jak vysvětlíš ostatním bojovým bratrům a učedníkům v sektě můj návrat na horu Xuandu? Za deset dní, na konferenci Nefritové terasy, jak to vysvětlíš všem ostatním na celém světě?“

Na krátkou chvíli mu Yu Ai nebyl schopen odpovědět.

Shen Qiao se dále zeptal: „Koneckonců, jaké pikle kuješ s lidmi z Tujue?“

„Omlouvám se. V tuhle chvíli ti nemůžu nic říct.“

„Co když jsem proti?“

Yu Ai neodpověděl.

„Pokud budu proti, dáš mě do domácího vězení. Od té doby zůstanu pouze jako nominální vůdce sekty, který se už nikdy neobjeví na denním světle, abych nebránil tvému skvělému plánu. Mám pravdu?“

Znovu mu bylo odpovězeno mlčením.

Shen Qiao si povzdechl: „Tvůj zdravotní stav nebyl dobrý, když jsi byl mladý. I když jsi o dva roky starší než já, na tvém vzhledu to bylo těžké poznat. Vždycky ses rád choval rozmazleně, když jsi byl nemocný. Jen proto, že jsi se bál, že tě mladší generace budou brát na lehkou váhu, protože jsi nebyl dostatečně stálý, jsi celý den nasazoval tuto důstojnou a zralou tvář. Dodnes si ještě pamatuju scénu, jak jsi mě pronásledoval a trval na tom, abych ti říkal ‚starší bojový bratře‘.“

Když vyprávěl události z minulosti, Yu Aiův výraz mírně změkl. „To je pravda, taky si to pamatuju. Nemíval jsem dobrou náladu, když jsem byl mladý, přede všemi jsem se tvářil chladně a moje slova často stavěla ostatní lidi do nepříjemných pozic. Dokonce i mladší bojová sestřička se mi vyhýbala. Ze všech bojových bratrů jsi ten, kdo má nejlepší povahu a vždy jsi mě toleroval.“

„Bez ohledu na to, jak dobrou mám povahu, jsou tu nějaké meze. Nemám co říct k tomu, že chceš být vůdcem sekty a že jsi plánoval mou porážku s Kunyem. Můžu si vyčítat, že jsem ti příliš důvěřoval. Ale lidé z Tujue jsou posedlí ambicemi. Dlouho touží po Centrálních pláních. Přestože hora Xuandu nikdy nepomohla žádné zemi v boji o nadvládu nad světem, nebude spolupracovat ani s lidmi z Tujue!“

Yu Ai se hořce usmál: „Věděl jsem, že mi to nikdy nedovolíš. Proč bych jinak podstupoval tak úmorné úsilí, abych tohle všechno plánoval?“

Shen Qiao řekl: „Princip samotářství prosazovaný generacemi našich sektovních vůdců může být špatný, ale rozhodně to nebylo proto, abychom spolupracovali s lidmi z Tujue. Ještě máš čas se tady zastavit a činit pokání.“

Yu Ai naštvaně odpověděl: „Hora Xuandu je také místo, kde jsem vyrostl, takže si samozřejmě přeju, aby se stala lepší. Mé srdce a city k ní nejsou o nic menší než ty tvoje, tak proč potom musíš mít tenhle pohled světce? Říkáš, že jsi jediný, kdo má na světě pravdu, a všichni ostatní se mýlí?!“

„Proč se nezeptáš ostatních učedníků v sektě? I když nic neřekli, cítí se také uvnitř nespokojení s vejitím do ústraní hory Xuandu během těchto let? Po taoistické konferenci Nefritové terasy mohu oficiálně oznámit, že otevřeme naše brány světu a přijmeme další učedníky. Do té doby se reputace a postavení hory Xuandu jen zvýší a já nikdy nedovolím, aby si sekta Tiantai a institut Linchuan monopolizovaly všechnu slávu!“

Shen Qiao dlouho nic neřekl. Yu Aiova hruď se zvedala a plně ventiloval svůj hněv. Ti dva proti sobě mlčky stáli uprostřed nočního vánku.

Yu Ai se najednou cítil trochu smutný. Bez ohledu na to se už nikdy nemohli vrátit k blízkému vztahu, který měli předtím.

Shen Qiao nakonec řekl: „Vzhledem k tomu, že jsi se již rozhodl, nemám k tomu nic co říct.“

Yu Ai se zeptal: „Kam jdeš?“

Shen Qiao lhostejně odpověděl: „Má porážka rukou Kunyeho již zahanbila horu Xuandu ve všech aspektech. I když ostatní nic neřeknou, už jsem ztratil pověst být vůdcem sekty. Pokud jde o jed, nemám kromě vlastního svědectví žádné důkazy. I kdybych tě veřejně obvinil, lidé tomu pravděpodobně neuvěří. Mohli by si dokonce myslet, že plácám nesmysly, protože nejsem ochotný přijmout svou porážku. Všechno už máš promyšlené. Proč se pořád staráš o to, kam jdu? Ať půjdu kamkoli, nebude to bránit tvému skvělému plánu.“

Yu Ai tiše přesvědčoval: „Jsi vážně zraněný. Musíš tu zůstat, aby ses zotavil.“

Shen Qiao zavrtěl hlavou a otočil se, připravený odejít.

Yu Aiův mírně chladný hlas však za ním zazněl: „Nenechám tě jít.“

Poznámka překladatele:
[1] Quietus: pozn. aj překladatele -> původní název jedu byl 相见欢, což doslovně znamená „radostný, že se oba vidíme“, a je to také předloha názvu/textu pro básně a písně během dynastie Song. Jméno nijak zvlášť nesouvisí s účinkem jedu a je velmi těžké jej přeložit, takže jsem přijal návrh mého přítele a pojmenoval jsem ho Quietus.