Thousand autumns – kapitola 19

Nejsem z toho moc nadšený.

Shen Qiao se zeptal: „Co když budu trvat na tom, že půjdu?“

Místo odpovědi se Yu Ai zeptal: „Tohle je místo, kde jsi vyrůstal, a jsou zde bojoví bratři a sestry, kteří tě doprovázejí od tvého dětství. Říkáš mi, že máš to srdce opustit horu Xuandu a odejít? Po tom všem jen tak?“

Yu Ai se ho snažil přesvědčit s láskou a rozumem zároveň, ale odpověď Shena Qiao byla stejná jako předtím: „Pokud máš na mysli spolupráci s lidmi z Tujue, to neschválím.“

Poté, co viděl, že se Shen Qiao stále pevně drží svého původního názoru, Yu Aiův tón zchladl: „Jaký rozdíl je v tom, jestli to schválíš, nebo ne? Na hoře Xuandu je nyní sedm starších a čtyři z nich souhlasili s mým plánem. Ostatní tři se kultivují v meditaci Za zavřenými dveřmi. Už se nestarají o světské záležitosti. Mezi našimi bojovými bratry je nejstarší bratr mírotvůrce. Říkat mu o tom by bylo zbytečné. Čtvrtý mladší bratr a mladší sestra budou velmi rádi, že tě uvidí zpět, ale ani oni s tebou nemusí nutně souhlasit. Reforma hory Xuandu je nutností. Nechci být svědkem toho, že největší sekta své generace během mého života pomalu upadá, a oni s ní.“

„Jinak, proč si myslíš, že se mi podařilo stabilizovat situaci a stát se dočasným vůdcem sekty v tak krátkém čase? Uspěl bych bez jejich souhlasu a podpory úplně sám?“

„Ty, mistr a dokonce ani způsob myšlení předchozích generací vůdců sekty už nebude fungovat. Jak je možné, že se hora Xuandu stará jen o sebe, když je svět, ve kterém se nacházíme, plný chaosu?“

Noc byla velmi tichá, jako by zmizeli i ptáci. Vítr také ustal. Šustění listí už nebylo slyšet. Zdálo se, že se všechno zastavilo.

Nikdo nedokázal říct, kdy se měsíc schoval za mraky. Svět se ponořil do nesmírné temnoty. Světlo svíčky v Yu Aiově ruce zakmitalo. Postupně uhasínalo a pak najednou zhaslo.

Od té doby, co oslepl, byly dny a noci pro Shena Qiao stejné.

Nakonec byl pouze člověkem. Také se cítil zraněný, když byl zraněn, a zoufalý, když se dostal do nesnází. Vždy ale věřil, že je před ním naděje, a vždy byl ochoten čelit všemu optimisticky. Poté, co se mu vzpomínky vrátily, nezklamal, přestože se v něm hromadilo mnoho otázek. Pořád přemýšlel o tom, že vystoupá na horu Xuandu a požádá Yu Aie o odpověď tváří v tvář.

Avšak právě v tomto okamžiku, kdy před něj byla postavena pravda, Shen Qiao náhle pocítil hlubokou únavu, která vyvěrala ze dna jeho srdce; bylo to, jako by ho sevřela ruka a táhla ho do ledového oceánu.

Nemohl si pomoct a pevně sevřel bambusovou hůl v ruce.

Yu Aiovi ho bylo trochu líto, když viděl výraz Shena Qiao, ale protože věci již dosáhly tohoto stádia, cítil, že musí tato slova vyjádřit jasně: „Starší bratře, nikdo by dobrovolně nepřilnul k osamělosti. Hora Xuandu je taoistická sekta číslo jedna pod Nebesy a má sílu podporovat moudrého vládce a šířit vliv taoistické školy do celého světa. Proč bychom se tedy měli tvrdošíjně držet hluboko v horách jako nějací poustevníci? Myslí si to téměř každý na hoře Xuandu, až na tebe. Ty jsi ten, kdo je příliš naivní!“

Shen Qiao se zhluboka nadechl, „Kunye je z Tujue. Tvoje spolupráce s ním nezašla tak daleko, abys pomohl lidem Tujue při vstupu a vládnutí nad Centrálními pláněmi, že?“

Yu Ai odpověděl: „Samozřejmě, že ne. Již dříve jsem řekl, že spolupráce s Kunyem byla pouze jedním z kroků v mém plánu. Bez ohledu na to, jak moc si přeji, aby hora Xuandu znovu vstoupila do sekulárního světa, nevyberu si někoho, jako je Tujue. Ač jsou násilní a nemilosrdní, jak by mohli být považováni za moudré vládce?“

Shen Qiao stáhl obočí, až se zauzlovalo. Měl neurčitý pocit, že Yu Ai zatáhl horu Xuandu do nějakého obrovského plánu, ale jeho mozek byl právě teď trochu zmatený a v tuto chvíli na to nemohl přijít.

Yu Ai znovu řekl: „Pokud se teď vrátíš, pořád můžeme být blízcí bratři, kterými jsme bývali. Nedojde k žádnému odcizení. Tvoje oči se ještě nevzpamatovaly a stále máš vnitřní zranění. Vyšplhat na horu tě muselo stálo velké úsilí. Jak daleko může takové tělo ještě putovat? Tvým domovem je pouze hora Xuandu.“

Shen Qiao pomalu zavrtěl hlavou. „Můžeš jít po hlavní cestě, ale já projdu po své úzké lávce. [1] Loutkový vůdce sekty… Raději takovou pozici nezaujmu. Od této chvíle…“

Chtěl říct další krutá slova, aby přerušil všechna jejich přátelská pouta, ale v očích se mu nečekaně mihly scény, jak spolu trávili čas od mládí.

Tyto vzpomínky byly v jeho mysli tak živé, že nebyly něčím, co by mohl skutečně přerušit pouhým vyslovením věty jako ‚Skončili jsme jeden s druhým‘.

Shen Qiao si mlčky povzdechl. Nakonec neřekl nic. Jen našpulil rty, otočil se a odešel.

V té době, kdy byli tito bojoví bratři přijati za žáky Qi Fengga, měl Shen Qiao nejlepší schopnosti ze všech. Avšak s někým, jako je „mistr bojového umění číslo jedna pod Nebesy“, jako byl jejich mistr, bylo nemožné, aby ostatní lidé byli opravdu špatní. Aby byl člověk Qi Fenggem považován za žáka, musel být jak jeho talent, tak i konstituce vynikající.

Pokud by dřívější Shen Qiao odcházel, Yu Ai by ho pravděpodobně nedokázal zastavit, ale současný Shen Qiao jistě nedal Yu Aiovi žádný důvod, aby nezaútočil!

Bleskově se objevil před Shenem Qiao a zablokoval druhému cestu, aniž by o tom přemýšlel.

„Starší bratře, nechoď,“ řekl tichým hlasem a zvedl ruku, připravený toho druhého srazit seknutím.

Nicméně, jako by Shen Qiao již předvídal jeho akci, ustoupil jako první, zatímco držel svou bambusovou hůl ve vzduchu, zjevně aby odrazil útok.

Yu Ai se o tenhle pohyb samozřejmě nestaral. Natáhl se k bambusové holi.

Tohle chňapnutí mělo být zaručené, ale prostě se minul!

Bambusová hůl vyklouzla a minula mu ruku. Místo toho, aby ustoupila, ve skutečnosti postupovala a udeřila Yu Aie do zápěstí.

Yu Ai se mírně zamračil. Odmáchl ji prstem, zatímco jeho druhá ruka směřovala k rameni Shena Qiao. Bylo bezvětří, ale jeho rukávy se pohnuly a on sám se posunul k Shenovi Qiao zády ve snaze zablokovat Shenovi cestu ven.

Rameno Shena Qiao padlo přímo do Yu Aiovy ruky. Yu Ai vyvinul trochu síly a Shenovi Qiao to způsobilo mírnou bolest. Ale ten tomu nevěnoval pozornost – bambusová hůl v jeho ruce pořád zasahovala Yu Aie do pasu. Yu Ai tam měl staré zranění po pádu ze stromu, když byl mladý. Tehdy si zlomil kost. Proto, i když se z toho úplně zotavil, stále to v Yu Aiově mysli zanechalo stín, takže podvědomě uhnul, když bylo toto místo napadeno.

Shen Qiao měl jen třicet procent své bojové síly. Vůbec se nerovnal Yu Aiovi. Nicméně, protože se znali od dětství, i když neviděl na oči, stále věděl uvnitř o každém pohybu toho druhého a o tom, jaké pohyby z kung fu by mohl použít. Byl si také jistý, že Yu Ai mu nevezme život, a proto Shen Qiao mohl zaútočit bez obav.

Yu Ai jasně věděl o plánu Shena Qiao. Poté, co chvíli bojovali rukama, začal být postupně poněkud nervózní a nechtěl to takhle protahovat. Natáhl dlaň na rameno druhé osoby, tentokrát použil svou vnitřní čchi.

Shen Qiao slyšel vítr vytvořený dlaní a podvědomě zvedl svou bambusovou hůl, aby jej zablokoval. Bylo to však zbytečné. Vnitřní čchi se dostala přímo do jeho hrudi. Bambusová hůl se s „prásk“ rozlomila na dva kusy, zatímco on sám udělal několik kroků dozadu. Chvíli klopýtal a pak spadl na zem.

„A-qiao, přestaň bojovat a vrať se se mnou. Nedokážu si ani představit, jak šťastná bude mladší sestřička a ostatní, až budou vidět, že jsi zpátky!“ Yu Ai udělal pár kroků vpřed a chystal se ho vytáhnout nahoru.

Shen Qiao neřekl ani slovo.

Hned poté, co ho Yu Ai popadl za zápěstí, uviděl toho druhého, jak drží polovinu té bambusové tyče a máchá jí proti němu silou, která slabě připomínala blesk a hrom.
Shen Qiao si šetřil svou sílu, aby mohl čekat na takovou příležitost, když byla ostražitost toho druhého nízká!

Yu Ai by nikdy nečekal, že mu ještě zbude energie na odpor, přestože byl vážně zraněn tak, že z toho oslepl.

Nevěděl, že Shen Qiao má v sobě jen třicet procent své bojové síly. Bambusová hůl kolem sebe rozvířila spirálu větru. S chladem jako studený proud se zdálo, že jeho ledovost pronikne hluboko do kostí. Fyzicky se k úderu neodvážil, a tak otočil tělo na stranu, aby uhnul. K jeho překvapení se s ním ale Shen Qiao vůbec nepustil do boje. Okamžitě stáhl dlaň uprostřed pohybu a pak se stáhl směrem k cestě, ze které přišel!

Vyrůstal zde od mládí, i když Shen Qiao právě teď pořádně neviděl, stále byl s to schopen rozeznat prostředí. V tuto chvíli se vrhl kupředu pomocí svého umění lehkosti a neotočil hlavu, ani když ho Yu Ai zezadu pronásledoval. Poslouchal zvuk, vystopoval Yu Aiovu pozici a pak hodil zbytek bambusové hole za sebe.

Yu Ai byl odhodlaný tu osobu nepustit, a tak přestal mít laskavé srdce. Sroloval rukávem bambusovou hůl a hodil ji přímo zpět na Shena Qiao.

Když se za ním ozval pronikavý zvuk, bambusová hůl proletěla Shenovi Qiao přes rameno a roztrhla mu šaty. Krev okamžitě vytryskla. Neuhnul a rozhodl se i přes bolest pokračovat v běhu, ale jeho postava se nevyhnutelně trochu pohupovala.

Takhle ho Yu Ai mrknutím oka dohonil. Zezadu udeřil dlaní do Shena Qiao. Ten se tomu včas nevyhnul. Zasáhlo ho to přímo do středu zad. Vyplivl velkou hrst krve a celé jeho tělo spadlo na zem a schoulilo se tam, jak lapal po dechu.

„Přestaň utíkat!“ Yu Ai byl opravdu naštvaný. Znovu se natáhl, aby ho vytáhl nahoru.

„Odkdy jsi tak tvrdohlavý? Nechci ti ublížit, proč mě prostě neposloucháš!“

„Kdo by neutekl, když ví, že bude uvězněn? Musel by to být jen idiot!“

Ve tmě se ozval úšklebek. Znělo to nezřetelně a chladně, ale nikdo nedokázal říct, odkud to přišlo.

Yu Ai byl ohromen šokem. Zastavil se a rozhlédl se, ale nepodařilo se mu najít pozici toho druhého.

„Která krysa to je? Vylez ven!“

„Nejdřív jsem si myslel, že žáci hrdého syna Nebes, jako byl Qi Fengge, by neměli být příliš velkým selháním, ať se bude dít cokoliv. K mému překvapení se nejen Shen Qiao stal napůl zbytečným člověkem, dokonce i Yu Ai, který se stal dočasným vůdcem sekty, je z hlediska bojového umění na pomezí. Pokud se o tom Qi Fengge doví v podsvětí, pravděpodobně se obrátí i v hrobě.“

V příštím okamžiku se objevil Yan Wushi s úšklebkem a výsměchem ve tváři.

Yu Ai si uvědomil, že se svým bojovým uměním ani nemohl jasně vidět, odkud ten člověk právě vyšel, ani kde se před tím skrýval.

Uvnitř byl šokován, ale na povrchu byl stále klidný. „Mohu znát ctěné jméno tohoto váženého pána? A co vás přivedlo k návštěvě hory Xuandu o půlnoci? Pokud jste starý přítel mého váženého mistra, dejte si prosím čaj v hlavní síni.“

Yan Wushi odpověděl: „Hora Xuandu bez Qi Fengga je opravdu příliš fádní. Bez čaje se obejdu. Také ještě nemáš kvalifikaci, aby sis se mnou čaj mohl vychutnat tváří v tvář.“

Yu Ai měl v úmyslu nechat horu Xuandu znovu vstoupit do sekulárního světa, proto se na to předem hodně připravil. Když viděl, jak výsměšně arogantní jsou slova tohoto člověka, kromě jeho nevyzpytatelného bojového umění, chvíli hledal ve své mysli a najednou přišel na jméno: „Yan Wushi? Vy jste ten ‚Démonický suverén‘, Yan Wushi?!“

Yan Wushi se zamračil. „‚Démonický suverén’… Tuhle přezdívku nemám moc rád.“
Yu Ai přeskočil téma libosti. Jeho tvář nabyla důstojnosti, když se zeptal: „Mohu se zeptat, co přivedlo mistra sekty Yana na horu Xuandu? Yu právě teď řeší nějaké vnitřní záležitosti v rámci sekty, a proto se o vás možná nepostará jaksepatří. Přijďte prosím na návštěvu během dne, mistře sekty Yane.“

„Můžu přijít, kdy budu chtít. Odkdy máš právo mi rozkazovat?“

Yu Ai byl zaskočen jeho náhlým zjevením se právě teď, takže o tom nepřemýšlel. Teď ho konečně napadlo, že hora Xuandu není místo, kam by se lidé mohli snadno vkrást, jak by se jim zachtělo. Dokonce ani experti na úrovni velmistra jako Yan Wushi a Ruyan Kehui nemohli přijít, kdykoli by chtěli, jako například vstoupit na nehlídané místo. Jedinou možností bylo, že přišel z cesty na zadní straně hory lemované útesem.

Najednou se otočil a podíval se na Shena Qiao.

Hlava druhé osoby byla mírně svěšená, jeho výraz byl nerozeznatelný. Rukou nahmatal kmen stromu vedle sebe a snažil se vstát opřením se o něj. Zdálo se, že i závan větru by ho mohl odfouknout.

Vítr ve skutečnosti postupně zesílil a mužům v něm začalo šustit oblečení. Stále tam však stál neochvějně, zdánlivě nezlomný pod jakoukoli devastaci.

Když Yu Ai viděl, že ho příchod Yana Wushiho nepřekvapil, najednou přemýšlel o další možnosti. Byl překvapený a rozzuřený zároveň: „A-qiao, jak ses mohl scházet s lidmi z démonických sekt?!“

Poté, co Shen Qiao uslyšel tuto větu, pomalu vydechl zakalený dech s krvavým zápachem . Otřel si krev, která mu vytekla z koutku úst, a chraplavým hlasem se zeptal: „Když se můžeš domluvit s lidmi z Tujue, tak proč nemůžu být spolu s lidmi z démonických sekt?“

Poznámka autorky:

Nejsem si jistá, jestli nějací hezouni pochopili správně zdejší vztahy. Vyřeším to za vás: Yu Ai uskutečňuje plán a tento plán vyžaduje, aby spolupracoval s lidmi z Tujue. Ví, že Shen Qiao s tím nebude souhlasit, takže musí odstranit Shena Qiao z vedoucí pozice. V mysli Yu Aie: plán století pro horu Xuandu je důležitější než starší bratr, a proto udělám, co je správné i na úkor své rodiny. Jdeme na to! Poté, co Shen Qiao spadl z útesu, se Yu Ai přirozeně stal zastupujícím vůdcem sekty. Jiní lidé samozřejmě také souhlasili s myšlenkou, že hora Xuandu musí vstoupit do sekulárního světa, takže Yu Ai je široce podporován. Ale nevědí, že Yu Ai otrávil Shena Qiao, a nevědí, že tajně spolupracoval s Kunyem.

Důvod, proč se Shen Qiao rozhodl odejít, je ten, že se Yu Ai dříve choval příliš hezky. Nemá žádné důkazy a ostatní lidé mu nemusí věřit, i když řekne pravdu.

Shen Qiao se nenechal oklamat, protože by byl příliš hloupý, jen moc důvěřoval Yu Aiově osobnosti. U ostatních je to stejné. Všichni spolu od mládí vyrůstali a jsou si bližší než skuteční bratři, takže nejsou proti sobě podezřívaví.

Jelikož tady to bylo tak jemné prostředí, dokázalo vychovat tak jemného Qiao Qiao~

Ostatně musím zmínit i toto:

nyní je konec Severní a Jižní dynastie. (420–580 n. l.)
Kvůli Povstání pěti barbarů v Severní oblasti zavedly všechny druhy menšinových skupin režimy.

V této době byl vliv lidí z Tujue obrovský. Zabírají obrovské území. Dokonce uzavřeli spojenectví s Východořímskou říší (Byzancí), aby bojovali proti Perské říši.

Dokonce ani Severní Zhou a Jižní Qi se jim nemohou postavit čelem a musí se jim občas podvolit. Není to něco, co by bylo ostudné pro severní režimy.

Nemohou ale zastupovat všechny. Stále existuje mnoho lidí, kteří se hlásí k ortodoxii Centrálních plání a chtějí obnovit její ztracené území.

To zahrnuje Puliuru Jiana. Poté, co získal vládu nad světem, okamžitě pokračoval ve svém příjmení Han (Yang, takže se jeho jméno stalo Yang Jian) atd.

Tento román není historický román. Chci hlavně vysvětlit, že jelikož se odehrává s tímto vším na pozadí, Yu Ai sám nevnímá, že spolupráce s lidmi z Tujue je velice vážná věc. Shen Qiao má své zásady a mezní hranice a věří, že není správné ustupovat.

Je to přesně jako to, co Qiao Qiao říká v tomto románu. Také si myslí, že pro horu Xuandu nemusí být vhodné uzavřít horu a vyhýbat se světu, jako to dělali předtím, ale nikdy nebude souhlasit se spoluprací s lidmi z Tujue z jakéhokoli důvodu.

A v tom se liší.

Poznámka překladatele:
[1] Můžeš jít po hlavní cestě, ale já projdu po své úzké lávce: starej se o své vlastní záležitosti a mě nech, ať se starám o ty své.
*A-qiao – je to velice intimní oslovení užívané pro obě pohlaví, taková univerzální zdrobnělina, která znamená – hezký, krásný, atraktivní. Normálně se používá při oslovování dětí. Když Shena Qiao Yan Wushi oslovuje A-qiao, je jasné, že je to jako výsměšek.
*Qiao Qiao – v doslovu autorky -> také je to roztomilá zdrobnělina, něco jako Honzíku…? Aspoň myslím. 😀

***Jak vidíte, román není jen tak ledajaký. Odehrává se na pozadí reálných událostí, vyskytují se v něm reálné osoby tehdejší doby. K tomu se však dostaneme postupně.
Shen Qiao se tu už začíná zviditelňovat. No, co tentokrát udělá Yan Wushi?