Thousand autumns – kapitola 25

A-qiao, on tě uráží.

„Tujue?“ Někdo jiný se zvědavě zeptal: „Proč by císař Zhou začal válku s Tujue?
Proč by bojoval o jejich divokou, neřízenou zemi spíš než o bohaté Centrální pláně?“

Muž odpověděl: „Zatímco války a tažení pokračují na Centrálních pláních, Tujuové také expandují v severní oblasti. Dokonce porazili mocnou Perskou říši. Čína má bohaté množství přírodních zdrojů – její bohatá a úrodná půda také podporuje mnoho talentovaných lidí. I když jsou lidé z Tujue agresivní, jak by se mohli vzdát této skvělé příležitosti? Právě teď, za vlády Taspara Chána, nebyli Tujuové nikdy ve své historii mocnější. S arogancí jeho lidí tato výhoda v síle zaručeně povede k ctižádosti. Pokud chtějí napadnout Centrální pláně, obě země, Qi a Zhou, budou jistě první, které budou čelit hlavnímu náporu.“

„Z pohledu Severního Zhou síla národu Qi každým dnem klesá. Země Qi je tedy jejich dokonalým cílem, zatímco Tujue jsou jim trnem v oku. Pokud je císař Zhou moudrým vůdcem, nenechá si tuto skvělou příležitost uniknout. Ve srovnání s těmito dvěma by dynastie Chen měla být odsunuta na později. Nemluvě o tom, že Velký Chen není slabá země, kterou lze snadno zmanipulovat. I kdyby chtěl Yuwen Yong zaútočit na Chen, nebude to jen otázka pár slov. Všichni si prostě děláte příliš mnoho starostí.“

„To, co řekl tento pán, dává smysl,“ všichni si navzájem šeptali.

Někdo se zeptal: „Pane, když jste o tom hovořil jako o ‚Velkém Chenu‘, znamená to, že jste občanem dynastie Chen?“

„Tak jest.“ Muž to na rovinu přiznal.

Někdo jiný poznamenal: „Pane, pozoroval jsem vaše chování a způsoby. Nevypadáte jako obyčejný obchodník – jste spíše učenec. Tohle je místo, kde se schází hlavně obchodníci, takže se obávám, že když tu zůstanete, znesnadní to vaše postavení.“

Muž s odkašláním vysvětlil: „Nejsem učenec ani obchodník. Jsem tu jen proto, abych se připojil k zábavě.“

Před chvílí mluvil s takovou jistotou a vyrovnaností, ale jeho tělo zůstalo sedět vzpřímeně jako borovice. Každý zde byl obchodník, který procestoval nespočet míst. Jak nemohli z chování toho muže poznat, že je zjevně z aristokratické rodiny? Protože však muž netoužil odhalit svou identitu, nevyptávali se ho. Téma se tak vrátilo k místním zvykům dynastie Zhou.

Shen Qiao byl jeho řečí mírně dojat a ponořen do rozjímání. Než si to uvědomil, Yan Wushi už ho nakrmil dušenou husou přímo do pusy.

Dokonce se láskyplně zeptal: „A-qiao, chutná to dobře?“

Shen Qiao: „…“

Bylo by nevkusné vyplivnout věci, které už měl v ústech, takže to musel s velkými obtížemi spolknout. Dokonce i jeho tvář byla z toho mírně pokroucená.

Nebýt skutečnosti, že Shen Qiao trochu rozuměl osobnosti Yana Wushiho, opravdu by věřil, že ho ten druhý chtěl brát jako hračku. Ve skutečnosti to však Yan Wushi udělal jednoduše proto, že měl náhlý impuls vidět, jak se Shen Qiao rozzlobí. Byla to pro něj jen zábava, stejně jako tehdy, když se rozhodl zachránit Shena Qiao pod vrcholkem Půl kroku.

Yan Wushi neměl nic společného s tím, co by lidé nazývali „dobrým člověkem“. Nikdy by nejednal ani nezachraňoval ostatní, aby pomáhal lidem. Kdyby jím byl zachráněn někdo jiný, mohl by to brát jako samozřejmost a vůbec by se necítil dlužen Yanu Wushimu. Ale Shen Qiao byl geniální a čestný muž. Kromě toho, v jeho mysli pro něj ten druhý udělal laskavost. Bez ohledu na to, jaký byl původní záměr Yana Wushiho, nakonec z toho hodně těžil. Dokud Yan Wushi nedělal nic nemorálního, Shen Qiao ho nechal být a nedělal by si z toho hlavu.

Právě tahle osobnost Shena Qiao však byla přesně to, co přimělo Yana Wushiho si s ním neustále hrát. Chtěl najít spodní limit toho druhého. Ve skutečnosti byl šťastnější pokaždé, když viděl, jak se Shen Qiao zlobí.

Poté, co byl jednou oklamán, když mu Yan Wushi podával další lžíci polévky, Shen Qiao odmítl otevřít ústa, ať se dělo cokoliv.

Ostatní nevěděli, co se mezi nimi odehrává. Jediné, co viděli, byla jedna osoba, která se snažila nakrmit druhou osobu, zatímco ta první odmítala neochotně. To dále potvrdilo jejich domněnky o jejich vztahu. Od dynastií Wei a Jin bylo běžné vidět muže s ustřiženými rukávy. Všichni obchodníci byli znalí a zkušení muži. Navzdory tomu, že byli uvnitř trochu oněmělí, jak otevřeně se chovali tito dva lidé na veřejnosti, na to nereagovali.

Shen Qiao kvůli své nemoci hodně zhubl. Byla ztracena také velká část jeho důstojnosti jako vůdce sekty. Když nebyl ani naštvaný, ani úmyslně nezachovával svou vážnost, vypadal jako dokonale jemná a neškodná nemocná kráska. Yan Wushi vypadal jako muž, se kterým si není radno zahrávat, ale jeho postoj k Shenovi Qiao byl poněkud nedbalý, když ho tu a tam škádlil. Když viděl, že není úplně nadšený z Shena Qiao, někdo jiný to chtěl zkusit. Přišel a pokusil se navázat konverzaci. „Dobrý večer, pane. Mohu vědět vaše jméno? Jsem Zhou Fang, z rodiny obchodníka v Longxi. Zajímalo by mě, jestli bychom se mohli trochu poznat?“

Yan Wushi ani nevstal. Zůstal tam, kde byl, a líně se zeptal: „Co je?“

Zhou Fang by se dal považovat za místní velké zvíře v oblasti Longxi. Když viděl, že Yan Wushi neřekl ani své jméno, ani mu nevěnoval pozornost, nemohl si pomoci, ale cítil se trochu nešťastný: „Je to váš oblíbený hošík? Pane, jsem ochoten zaplatit 20 zlatých, pokud mi ho přenecháte.“

Yan Wushi odpověděl se smíchem. Otočil se a řekl Shen Qiaovi: „Podívej, A-qiao, i když si nevyděláváš na živobytí v pugilistickém světě, stále můžeš vydělat spoustu peněz pouze svou tváří. Až mu tě prodám, najdu příležitost, jak tě odvézt a najít ti jiného kupce. Tímhle způsobem si za méně než měsíc budeme moct dovolit velkou rezidenci s krásným služebnictvem v Changanu!“

Shen Qiao už byl zvyklý na nesmysly Yana Wushiho. Ani mu nevěnoval pozornost, ale řekl Zhou Fangovi: „Pane Zhou, mýlíte se ve mně. Nejsem hošík na hraní.“

Jeho chování bylo přirozeně odhaleno v okamžiku, kdy otevřel ústa. Bylo jemné a pomalé, podobně jako vítr procházející lesem. Pouhým poslechem samotného tónu Shena Qiao Zhou Fang věděl, že on je ten, kdo je lehkovážný. Osoba jako Shen Qiao by se nikdy nestala něčím hošíkem.

„Bylo to ode mě neslušné, prosím, nevšímejte si toho.“ Zhou Fang byl trochu v rozpacích. „Mohu znát vaše jméno, pane? Dopřejete mi to potěšení vás poznat?“

„Jsem Shen Qiao.“

„‚Qiao‘ jako ‚les (Qiao) na jihu‘?

„Je to ‚Qiao‘ jako ‚Přišel jsem, abych uklidnil všechny bohy na světě, včetně těch v řekách a vysokých horách (Qiao)‘.“

Zhou Fang zalapal po dechu. Omluvně se usmál: „Je to poměrně vzácný znak. No, toto malé nedorozumění dnes vlastně vedlo k tomu, že jsme se poznali. Proto prosím omluvte mou hrubost, pane. Určitě k vám někdy přijdu s formální omluvou.“

Shen Qiao se zasmál: „Pan Zhou je příliš zdvořilý. Není třeba přicházet. Mám špatné oči a obávám se, že pro mě není příliš vhodné zvát své hosty. Jestli se ještě někdy v budoucnu setkáme, určitě vás pozvu na víno.“

Vzhledem k tomu, že Shen Qiao zde skončil, bylo by nevhodné, aby na tom Zhou Fang dále trval. Zdvořile sepjal ruce v gesto a pronesl několik vět, pak se omluvil.

Yan Wushi se při sledování konverzace hodně bavil. Neřekl nic, co by přerušilo jejich rozhovor, a poté, co Zhou Fang odešel, se jen zasmál: „A-qiao. Nejsi vůbec roztomilý. Mohli jsme mít těch 20 zlatých, ale teď jsou pryč.“

Tento druh rozhovoru se odehrával nesčetněkrát každý den. Shen Qiao už byl zvyklý. Yan Wushi ho prostě ignoroval, jako by nic neslyšel.

Chtěl se vrátit do svého pokoje, ale Yan Wushi ho zastavil: „Právě teď je brzké jaro. Na okraji města kvetou květiny. Pojďme se nejdřív podívat, než se vrátíš do svého pokoje.“

Když Yan Wushi otevřel ústa, spíše než aby se zeptal na názor, bylo to obvykle proto, aby řekl své rozhodnutí.

Shen Qiao se mu právě teď nemohl rovnat co se týkalo bojového umění, ale to neznamenalo, že neměl absolutně žádné právo se rozhodovat, když byli spolu. Po vyslechnutí, co Yan Wushi řekl, zavrtěl hlavou: „Ne, děkuji. Mistr sekty Yan může jít, pokud chce. Já se vrátím do svého pokoje.“

Přesto ho Yan Wushi chytil za zápěstí a odmítl ho pustit: „Zůstáváš ve svém pokoji celý den a neděláš nic, jen tupě zíráš. Jsem k tobě ohleduplný, když tě nechám jít na procházku za odpočinkem.“

Shen Qiao: „…“

Byla pravda, že zůstal celý den ve svém pokoji, ale nedělal jen nic. Buď praktikoval bojové umění prostřednictvím meditace, nebo studoval Strategii rumělkového jangu. Proto se během těchto dnů, zatímco se jeho tělo zotavovalo a uzdravovalo, pomalu obnovovala i jeho bojová síla. Právě teď už získal asi padesát procent svých bojových dovedností, než se zranil. Strategie rumělkového jangu byla skutečně rozsáhlá a hlubokomyslná kniha. Nemohl ani říci, že plně porozuměl obsahu Qi Fengga, který mu tehdy předal.

Teď měl navíc Knihu svobodné vůle. Mohlo by se zdát, že je to něco, kvůli čemu by člověk mohl být u vytržení, protože ostatní lidé ji nemohli získat, i kdyby o to prosili. Shen Qiao o tom přemýšlel dnem i nocí, jen aby měl pocit, že Tao Hongjing byl skutečně nebeský talent. To, co napsal, bylo tak hlubokomyslné a těžko srozumitelné, že to nebylo něco, co by člověk mohl pochopit v krátkém čase. Vzhledem k tomu, že byl slepý, nepotřeboval přes den chodit, a tak o tom jen přemýšlel ve svém pokoji osamotě. Ve skutečnosti byl občas osvícen nápady o tom a tamtom, což by se dalo považovat za zábavu v nudné meditaci.

Ale když chtěl Yan Wushi něco udělat, ostatní nikdy neměli šanci odmítnout. Shen Qiao se mu nevyrovnal, a tak se mohl jen nechat odtáhnout Yanem Wushim.

Nedošli daleko, než se zezadu ozval hlas: „Mistře sekty Yane, počkejte chvíli, prosím!“

Zastavili se a otočili se. Shen Qiao namáhal oči a prohlížel si lidi, kteří přišli. Vzhledem k tomu, že byl několikrát zraněn, jeho tělesný stav nebyl příliš stabilní a stejné to bylo s jeho očima. Někdy se mu podařilo odhadnout siluety lidí, zatímco jindy to bylo úplně černé. Jeho oči se nedávno zotavily trochu víc. Pod slunečním svitem poznal podle jejich oblečení, že to byla ta osoba, která během jídla mluvila.

Podle toho, jak odhalili identitu Yana Wushiho, byli zjevně připraveni. Možná byly také důvodem, proč se tito dva lidé před chvílí objevili v separovaném oddělení.

Muž ve žluté róbě k nim přistoupil a zastavil se asi pět nebo šest kroků od nich. Sepjal ruce v gesto na pozdrav: „Jsem Xie Xiang z Linchuanského institutu. Zdravím mistra sekty Yana.“

Byla s ním další osoba, která byla o něco starší. „Zhan Ziqian z Linchuanského institutu. Má úcta, mistře sekty Yane.“

Yan Wushi nic nekomentoval. Pohlédl na Zhana Ziqiana a pak obrátil oči zpět k Xie Xiangovi. „Takže jsi oblíbený žák Ruyana Kehuie?“

Xie Xiang odpověděl: „Nezasloužím si kompliment od mistra sekty Yana, ale Ruyan Kehui je vskutku můj mistr.“

Yan Wushi byl překvapen: „Proč sis myslel, že ti skládám komplimenty? Ještě jsem neskončil. Vypadáš nevalně.“

Xie Xiangovi zacukala ústa.

Shen Qiao: „…“

Zhan Ziqian: „…“

Shen Qiao byl dobromyslný. Yan Wushi se ho snažil stimulovat všemi možnými způsoby, takže si na tyto urážky a posměchy, které byly ostré jako čepele, zvykl a už byl odolný. Přesto stále soucítil s tímto mladým mužem před sebou.

Už předtím slyšel o Xie Xiangovi. Pocházel z rodiny Xie v Chenském komandátu a byl nejpozoruhodnějším žákem v Linchuanského institutu své generace. Říkalo se, že Ruyan Kehui předá svůj plášť Xie Xiangovi, a ten nezklamal ani svého mistra. Navzdory svému nízkému věku již hluboce rozuměl všemu, co ho Ruyan Kehui naučil, a patřil mezi špičkové experty z mladé generace.

Navíc se říkalo, že svého mistra předčí i v konfuciánství. Linchuanský institut často zval konfuciánské učence z celého světa na debaty a Xie Xiang byl vždy na prvním místě při takových událostech. Pro člověka, jako je on, by se k němu ostatní chovali zdvořile alespoň kvůli jeho mistrovi, nemluvě o tom, že to byl také vynikající člověk. Kdy se mu kdo kdy takhle vysmíval?

Člověk, na kterém Ruyan Kehuimu hodně záleželo, by nebyl impulzivní člověk. Hněv mu jen probleskl obličejem a Xie Xiang se již uklidnil: „Přišel jsem, abych doručil pozvání od vedoucího mistra Linchuanského institutu. Rád by se 5. května setkal s mistrem sekty Yanem v restauraci Huiyang v Changanu.“

Yan Wushi se ušklíbl: „Pokud mě chce vidět Ruyan Kehui, může přijít sám. Na co tohle všechno?“

Otočil se a chtěl okamžitě odejít. Tón hlasu Xie Xianga se prohloubil: „Mohu vědět, jestli má Xiang příležitost vyměnit si pár úderů s mistrem sekty Yanem?“

Yan Wushi se usmál a najednou ukázal na Shena Qiao: „Když řeknu, že se mu ani nerovnáš, budeš mi věřit?“

Člověk by mohl vinit pouze Shena Qiao za to, že jeho vzhled byl příliš klamný. Kromě intimity, kterou před chvílí ukázal Yan Wushi, se dokonce Xie Xiang mýlil ohledně Shena Qiao. Zamračil se. Aniž by se podíval na Shena Qiao, odpověděl: „Mistr sekty Yan je legendární hrdina. Proč by si dělal ostudu tím, že mě urazí svým hošíkem na hraní?“

Shen Qiao se od nich už trochu vzdálil, ale Yan Wushi ho okamžitě stáhl zpět a promluvil tónem, ze kterého téměř kapal med: „A-qiao, uráží tě. Budeš to prostě tolerovat?“

Shen Qiao: „…“

Jen tiše stál stranou. Proč býval neustále zapojován?