Thousand autumns – kapitola 37

Neříkej to nikomu jinému!

Yan Wushi mlčky přemýšlel.
Shen Qiao řekl: „Nemám žádné odborné znalosti ve fyziognomii, ani nejsem lékař, takže jsem to asi neslyšel tak jasně. Bylo by vhodnější, kdybyste přesvědčil Jeho Veličenstvo, aby zavolalo císařské lékaře, kteří by se na to podívali.“

Ve skutečnosti Yuwen Yong nemusel mít žádné vážné nemoci. Ale od té doby, co se zmocnil trůnu po svém bratranci Yuwen Huovi, pracoval usilovně a pečlivě od časných ranních hodin až do pozdních nocí. Nebylo dne, kdy by nedřel jako mezek na řízení státních záležitostí. Aby nad Tujue zvítězil, dokonce daroval hodnost císařovně a musel se k ní chovat něžně a ohleduplně, aby ukázal Tujue svou upřímnost. To bylo nepochybně ponižující pro císaře, zvláště pro mocného císaře, jako byl on. Měl dobrý zdravotní základ, takže v prvních letech se nejevily žádné známky. Ale jak čas plynul, ani tělo vyrobené ze železa by takový životní styl nevydrželo. Když se jeho imunita, čchi, výživa a krev [1] rozpadly, jeho tělo se definitivně zhroutilo.

Předtím, než se to skutečně stalo, však nemusely existovat žádné konkrétní příznaky. I kdyby zavolal císařské lékaře, pravděpodobně by jen řekli, že má nedostatek čchi kvůli úzkosti a že by měl odpočívat a starat se o své tělo. Císař je rozhodně nehodlal poslouchat.

Yan Wushi nic nekomentoval. Místo toho se zeptal Shena Qiao: „Proč jsi nesouhlasil s návrhem Yuwena Yonga? S tvou současnou situací to pro tebe může být jedině výhodné.“

Shen Qiao se zeptal: „Také by mě to zajímalo. Kdybych souhlasil, nová taoistická sekta by získala plnou podporu císařského dvora a nevyhnutelně by to ovlivnilo vliv sekty Očistného měsíce v Zhou. Proč tím mistr sekty Yan nebyl dotčen?“

Yan Wushi odpověděl: „Protože bez ohledu na to, kolik nových sekt Zhou vytvoří, nezmění status sekty Očistného měsíce. Můžeme Yuwen Yongovi pomoci dosáhnout určitých věcí, které ostatní sekty nemohou. A i kdyby mohly, neměly by odhodlání to udělat. Letos je mu pouhých dvaatřicet, je nedlouho po dosažení nezávislosti [2]. Pokud bude žít ještě deset let, budu moci dokončit to, co chci.“

Shen Qiao naklonil hlavu a podíval se na něj poněkud tázavě: „Chcete sjednotit Tři démonické sekty?“

Yan Wushi se zeptal: „Víš, jak velké bylo území říše Han?“

Shen Qiao odpověděl: „Pokud si dobře vzpomínám, na vrcholu své síly a prosperity začlenil wimanskou Koreu na východě a Severní Vietnam na západě. Na severozápadě se rozprostíral přes Pamírskou plošinu, zatímco sahal až k pohoří Jin na severu.“

Yan Wushi položil další otázku: „Jak velké bylo území, když Sima Zhao založil Jin?“

Shen Qiao se zamračil: „V době, kdy byla tři království sjednocena pod Jinem, byla některá území již odtrhnuta kvůli předchozímu chaotickému období. Místa jako Koguryo, Baekje a Silla již nebyla součástí Centrálních plání od dynastie Jin a národy jako Xianbei a Qiang postupně povstaly na Západní řece. I když Jin sjednotil Centrální pláně, země nebyla tak bohatá a mocná jako předtím. Nemluvě o tom, zanedlouho poté propukla Válka osmi princezen…“

Yan Wushi pokračoval: „Nadále se Centrální pláně úplně rozpadly. Nejprve došlo k Povstání pěti barbarů, pak ke střídání šestnácti království, která se stále nahrazovala navzájem. Svět zůstal ve zmatku dvě stě padesát devět let až dodnes…“

Shen Qiao si povzdechl: „Během těch dvou set padesáti devíti let k nám cizí národy opakovaně vtrhávaly. Kdokoli, pokud má určitou vojenskou sílu, se nemůže dočkat, až založí vlastní zemi a bude si nárokovat vládu, zatímco většina z nich ani není schopna bránit to, co vytvořili. Výsledkem je, že často propukají války a všude se objevuje chaos, díky čemuž se tisícikilometrová rozloha země stává místem nářku a zoufalství plného mrtvol uprchlíků!“

Yan Wushi odpověděl s úsměvem: „Je to tak. Během těchto zhruba dvou set let nebyl nikdo schopen přivést svět k jednotě. Linchuanský institut o sobě tvrdí, že jsou konfuciánskou ortodoxií, ale přísně dodržují Sinocentrický princip, který věří, že pouze dynastie Chen je božskou manifestací. Protože buddhismus a taoismus byl zakázán a vyhnán ze země, chovají také zášť vůči Yuwen Yongovi a myslí si, že diktátor jako on nemůže dokončit grandiózní počin jako je velké sjednocení.“

„Nemáš ponětí, kolik lidí na tomto světě se mu snaží házet klacky pod nohy, otevřeně i tajně za jeho zády. Všichni čekají, až ho uvidí padnout v těžkých časech. Pokud Yuwen Yong padne, situace Severního Zhou bude nešťastná. Avšak já chci udělat pravý opak. Pomůžu takovému nepopulárnímu císaři sjednotit zemi. Nebylo by zajímavé, kdyby démonická sekta dosáhla něčeho, co nedokážou ani ti, kteří se chlubí pravověrností Tří škol?“

Čím víc lidí ho varovalo, aby to nedělal, tím víc to chtěl zkusit. Protože všichni říkali, že Yuwen Yongova bezohlednost ho diskvalifikovala z pozice, aby byl moudrým vládcem, měl Yan Wushi o to větší důvod, aby mu pomohl nastoupit na trůn a stát se velkým vládcem světa. Tak by se ti, kteří byli ohledně toho pesimističtí, proti tomu, nebo se dokonce snažili ze všech sil tomu zabránit, museli plácnout do obličeje. Tak nestálý a vrtošivý charakter nutil mnoho lidí skřípat zuby nenávistí, ale zároveň s ním nemohli nic udělat. Pokud by jiní lidé chtěli položit ruce na Yuwena Yonga, museli by nejprve projít přes Yana Wushiho. Jako nepřekonatelná hora byl však tento člověk tak silný, že je to prostě odradilo.

Shen Qiao se zeptal: „Podle toho, co jsem slyšel, je korunní princ stále mladý. Proč se mistr sekty Yan každopádně nesnaží korunního prince vzdělávat a zároveň mu asistovat? Jinak, pokud brzy nastane poslední den císaře Zhou, nebude vaše pečlivé úsilí marné?“

Yan Wushi si pohrával s třásněmi visícími vedle dveří. Zeptal se: „Co když je korunní princ blázen, který se nedá učit? Mám jen zatnout zuby a překousnout to, pomoci idiotovi, co má v hlavě zmatek, nastoupit na trůn a pak se podrobit, abych mu sloužil?“

Poselství, které jeho slova naznačovala, bylo skutečně ohromující. Dokonce i Shen Qiao si nemohl pomoci, ale byl na vteřinu zaskočen. „Chystáte se uzurpovat trůn?“

Yan Wushi vyprskl smíchy: „Co si myslíš? Nemám zájem stát se císařem. Opravdu si myslíš, že Yuwen Yong má šťastný život? Každý den se musí setkávat s lidmi, které nemá rád, a musí udělat spoustu byrokratických řečí. Dokonce ani manželka, kterou si vzal, se příliš neliší od dekorace, ke které nechová žádnou náklonnost. Tráví den a noc čtením zpráv úředníků, vstává dříve než kohout a jde spát později než psi. Může se uspokojit pouze s iluzorní slávou vlastnictví neomezeného území. Nepřipadá ti ubohý? I kdybych se stal císařem, pravděpodobně bych promrhal bohatství země za méně než tři roky. A v porovnání s tím, nejsem teď nespoutanější a volnější?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „To mě mate ještě víc.“

Yan Wushi řekl: „S tvou inteligencí jsem si jistý, že to dokážeš uhodnout. Proč to nezkusíš? Dám ti odměnu, pokud to vyluštíš~!“

V poslední větě dokonce protáhl poslední slovo. Shenovi Qiao to připomnělo afektovaný koketní tón Bai Rong. Ústa mu nekontrolovatelně zacukala, když měl podezření, jestli to není nějaký zvláštní zvyk lidí z démonických sekt.

Tento člověk byl absolutně bezzásadový, jeho slova a činy byly pro ostatní většinu času nepochopitelné. Ve skutečnosti by člověk mohl jeho trikům snadno propadnout, kdyby nebyl dostatečně opatrný. Shen Qiao však musel uznat, že Yan Wushi měl neobyčejně bystrý a do hloubky jdoucí pohled na obecný stav ve světě, něco, co u běžných bojových mistrů nenajdete. Diskutovat s ním o těchto věcech Shenovi Qiao také hodně prospělo.

Yuwen Yong silně spoléhal na sektu Očistného měsíce, ale nebyla žádná záruka, že v tom jeho nástupce bude pokračovat. Kvůli incidentu s Yuwenem Hu, se buddhistické sekty dodnes stranily a rozhodně by si nenechaly ujít šanci získat přízeň nového císaře. Protože Yan Wushi netoužil po trůnu a nerespektoval současného korunního prince, buddhistická sekta přirozeně využila příležitosti a „přitulila“ se ke korunnímu princi.

Shen Qiao se váhavě zeptal: „Mistr sekty Yan chce… podporovat moudřejšího pána?“

Yan Wushi s úsměvem řekl: „Můj A-qiao je tak chytrý!“

Tvář Shena Qiao potemněla. Kdo je „tvůj“ A-qiao?

Jako by neviděl změnu ve výrazu Shena Qiao, Yan Wushi ho dokonce štípl do tváře. „Je to tak. Imperiální princ Qi, Yuwen Xian, není jen proti náboženstvím. Je také statečný a zručný ve válčení, což mu získalo nesmírnou podporu armády. Určitě bude schopen pokračovat v ambicích Yuwena Yonga.“

Naklonil se a zašeptal do ucha Shena Qiao: „Jsi jediný člověk, kterému jsem kdy řekl tohle tajemství, takže to nemůžeš říct nikomu jinému!“

Shen Qiao: „…“

Mohl předstírat, že to nikdy neslyšel?

*

Bylo 4. března, jasný a slunečný den.

Kola kočáru neustále rachotila, jak jel kupředu, ale díky kvalitním tlumičům to uvnitř tolik nehoupalo. Závěs se zvedl a zevnitř vyšla hřejivá vůně. Podle zvláštní sladkosti vůně netrvalo dlouho uhodnout, že v tomto kočáru jely ženy z rodiny.

Na cestě byla skoro půl měsíce. Nicméně poté, co vstoupili na území Chen, Yu Zi necítila žádnou únavu, která přišla s dlouhou a náročnou cestou, a její elán byl každým dnem lepší a lepší. Bylo to všechno proto, že se narodila v Jiangnanu [3] a vyrostla v Jiankangu, když byla dítě. Nyní, když se vrátila do svého rodiště, nemohla si pomoci, ale cítila chvění slasti, když neustále vykukovala ven a její jasné a vodnaté oči bez mrknutí hleděly na okolní scenérie. Až když na ni její služebná, která jela s ní v kočáru, několikrát zavolala, konečně otočila hlavu.

„Madam, vaše duše musela odletět společně s očima!“ Služka ji škádlila.

„Je to deset let, co jsem naposledy opustila Jiangnan.“ Yu Zi si nemohla pomoct a znovu vyhlédla ven. „V té době jsem byla ještě mladá a nemyslela jsem si, že by na tom místě bylo něco zvlášť hezkého. Teď, když ho znovu vidím, si konečně uvědomuji, že jsem o něm v koutku své mysli neustále přemýšlela. Ačkoli je sever dobrý, koneckonců to není moje rodiště!“

Služka řekla: „Tentokrát Jeho Veličenstvo nařídilo pánovi, aby navštívil dynastii Chen a předložil pověření Zhou jejich vládcům. Byl mu přidělen tak důležitý úkol, přesto neopomněl vzít s sebou madam. Jasně dokazuje, jak moc vás miluje, požehnání, které ostatní lidé nebudou moci mít, i kdyby o to požádali!“

Yu Zi zčervenala ve tvářích a byla příliš plachá, než aby řekla další slovo.

Byla to konkubína řadového velmistra Yuwena Qinga. Byla s ním tři roky. Protože ji Yuwen Qing hluboce miloval, všichni v sídle se k ní chovali, jako by to byla jeho zákonná manželka. Tentokrát byl Yuwen Qing poslán na diplomatickou misi do dynastie Chen a vzal ji s sebou, což ukázalo, jak moc je jí nakloněn.

Byla to doba nepokojů a všude se potulovali lupiči. Když se cestující obchodníci vydali na cesty, museli se často spolehnout na ochranu vlády nebo najmout velké množství ochránců. Tentokrát, když viděli vyslance ze Zhou mířit na jih, všichni za ním přišli v naději, že zaplatí nějaké peníze, aby mohli cestovat společně s konvojem. Mnozí z nich byli velcí obchodníci, kteří měli úzké vazby se šlechtici v Severním Zhou. Yuwen Qing je nemohl jen tak odmítnout, a tak je vzal všechny s sebou. V důsledku toho bylo nyní v konvoji ještě více lidí. Přineslo to ale i výhody. Protože to byl tak velký dav, který majestátně pochodoval vpřed pod ochranou zkušených bojových mistrů, nikdo se neodvážil je bezohledně napadnout.

Právě opustili prefekturu Yuan a do hlavního města další prefektury to bylo ještě daleko. Na cestě nebylo mnoho odpočinkových stanic, takže když konečně na jednu narazili, Yuwen Qing nařídil konvoji, aby se tam na hodinu zastavil, odpočinul si a reorganizoval se. Konvoj se pomalu zastavil. Někteří lidé šli do stanice a žádali o teplou vodu, jiní měli jen nějaké příděly a odpočívali na místě.

Služka byla ještě mladá a ráda chodila s ostatními. Bylo nevhodné, aby Yu Zi náhodně vystoupila, kdy se jí zachtělo, ale služka takové starosti neměla. Po poskakování kolem stanice se vrátila a řekla Yu Zi: „Madam, v našem konvoji je zvláštní kočár. Je hned za pánovým kočárem. Určitě jsou v něm lidé, ale nikdo z něj nikdy neslezl. Jak zvláštní!“

Nezdálo se, že by to Yu Zi znepokojovalo. „Možná už vylezli, ale ty jsi to prostě neviděla.“

Služka zavrtěla hlavou ze strany na stranu: „V žádném případě. I ostatní byli zvědaví, když mi o tom vyprávěli. Zdá se, že nikdo nikdy neviděl lidi v tom kočáru vystupovat. Zajímalo by mě, co je to za lidi. Jedí, pijí a dokonce tam vykonávají i potřebu? Jak je to nechutné!“

Yu Zi plísnila: „Nesmysl!“

Služka škodolibě vyplázla jazyk a navrhla: „Pán musí vědět, kdo jsou zač. Madam, proč se na to nezeptáte pána?“

Yu Zi odpověděla: „Můžeš se ho zeptat sama, jestli to chceš vědět. Já nepůjdu!“

Mladá služka pokračovala: „Právě jsem slyšela ty obchodníky, jak si na to vsadili. Říkali, že když je kočár tak velký a nádherný, osoba v něm pravděpodobně je…“

Yu Zi se zeptala: „Pravděpodobně je co?“

Služka odpověděla: „Pravděpodobně je… je pánova milenka.“

Výraz Yu Zi se mírně změnil.

Služka spěšně vysvětlila: „Ti lidé venku jen mluví nesmysly. Také si myslím, že to není nic jiného než nesmysl. Jen je za to nemůžu pořádně vyplísnit. Kdo by nevěděl, že pánova skutečná pravá láska jste vy!“

Pro někoho, jako je Yu Zi, i když právě teď dostávala veškerou laskavost a přepych, moc dobře věděla, že všechno, co měla, záviselo na náklonnosti Yuwena Qinga k ní. Jakmile tato náklonnost začne slábnout a její krása uvadne, mohla by skončit ještě hůř než tato služka.

Proto si nesmírně uvědomovala, jak ji Yuwen Qing miluje, a okamžitě ji znervóznila zpráva, že Yuwen Qing by mohl mít novou oblíbenkyni. Pokud byla pravda, co řekla služka, a v tom kočáru byla skutečně ukryta kráska, o které ani neslyšela, pak nebylo těžké si představit, jak moc si ji Yuwen Qing musí vážit, a bylo velmi pravděpodobné, že se ji brzy chystal nahradit za Yu Zi.

Yu Zi, která po boku Yuwena Qinga dlela dlouhou dobu, znala své místo velmi dobře. Nikdy se neptala na věci, na které by se ptát neměla, nebo na cokoli, co Yuwen Qing nechtěl, aby věděla. To byl jeden z důvodů, proč byla jeho oblíbenkyně. Dnes to však jen těžko zadržovala a celé odpoledne se cítila špatně.

Když Yuwen Qing té noci přišel k jejímu kočáru, Yu Zi ho chvíli jemně a opatrně sledovala, než se zeptala: „Pane, zajímalo by mě, která sestra sedí v tom kočáru za tvým. Musí být tak dusivé zůstávat uvnitř po celou dobu v kočáru. Proč mi ji nedovolíš pozvat k sobě? Mohla by si se mnou povídat, a to by ji mělo alespoň ušetřit od nudy!“

Yuwen Qing byl na chvíli překvapený, ale brzy pochopil a zasmál se: „No. Pokud je to něco, na co by ses neměla ptát, tak to nedělej. Nepřinese ti to nic dobrého. Nemusíš se bát. Jediné, co musíš udělat, je zůstat tiše ve svém kočáru.“

Od rušného davu venku je dělilo jen prkno kočáru. Bez ohledu na to, jak zoufale si Yuwen Qing přál intimnější přistup, nemohl to udělat jen tak. Svou touhu si proto mohl ulevit pouze tím, že hladil rukou celou Yu Zi, než se neochotně vrátil do svého kočáru.

Poté, co Yuwen Qing odešel, vystrčila mladá služka hlavu a usmála se: „Už se madam ulevilo?“

Yu Zi se začervenala. Vrhla na dívku pohled.

Mladá služka se zeptala: „Jsem si jistá, že pán už musel madam utěšit. Kdo je ta kráska v tom kočáru?“

Yu Zi zavrtěla hlavou. „Neřekl, ale nemyslím si, že je to kráska. Jestli má pán opravdu novou milenku, proč to přede mnou musí skrývat? Není to jako bych byla hosteska nebo tak něco.“

Nakonec v jejím hlase zazněl náznak žárlivosti, kterou si ani sama neuvědomovala.

Služka řekla: „Ale viděla jsem z něho vycházet služku!“

Yu Zi byla šokována: „Co?“

Služka si myslela, že tomu nevěří, a pokračovala ve vysvětlování: „Je to pravda. Před chvílí ven vyšla služka s pytlem na vodu, pravděpodobně ho doplnit. Je tak hezká. Všichni obchodníci, kteří cestují společně s námi na ni upřeli oči bez mrknutí oka!“

Yu Zi se zmateně a znepokojeně zeptala: „Je tam opravdu žena?“

Služka navrhla: „Proč mi zítra něco nesvěříte, madam? Můžu to použít jako záminku, abych zahájila konverzaci a podívala se, co se děje.“

Yu Zi si tím nebyla jistá, „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Pán nebude šťastný, když to zjistí.“

„Udělám to tajně, aby se o tom pán nedozvěděl. Madam, musíte alespoň znát identitu té druhé osoby, abyste mohla vymyslet způsob, jak se s ní vypořádat. Jinak byste možná ani nevěděla, kdo je vaším nepřítelem v době, kdy se místo vás zmocní mistrovy přízně!“

Yu Zi chvíli zaváhala, pak si z vlasů vytáhla nefritovou sponku do vlasů a podala ji služce: „Buď opatrná.“

„Můžete si být jistá, madam!“

To, o čem diskutovaly, bylo ve vnitřní rezidenci běžné téma. Později té noci Yuwen Qing nepřišel. Yu Zi a její služebná odpočívaly ve stejném kočáru jako obvykle. Přestože nemohli u silnice najít hostinec, kde by se ubytovali, ale když je chránili bojoví experti z císařského paláce Zhou, Yu Zi se velmi ulevilo. Kromě toho, že musela zůstat uvnitř dusného kočáru, nebylo si opravdu na co stěžovat.

Kolem půlnoci Yu Zi náhle ucítila na tváři mírný chlad. Omámeně otevřela oči, ale než si stačila uvědomit, co se děje, už jí někdo zakryl ústa.

V tu samou chvíli u ucha uslyšela lehký smích: „Jsi dost horlivá. Máš štěstí, že mám dnes večer dobrou náladu, takže nikoho nezabiju. Muž jako on by dokonce zachránil koně. Kdyby věděl, že jsem tě zabila, určitě by to prohloubilo jeho znechucení vůči mně.“

To byla poslední věta, kterou Yu Zi tu noc slyšela, protože bezprostředně poté upadla do bezvědomí.

Mladá služka ji dokonce zabalila do deky, než vstala a seskočila z kočáru. V ruce nesla šaty a rozběhla se ke kočáru Yuwena Qinga a vypadala celá zmatená.

Stráže ji zastavily před kočárem, takže mohla jen tichým hlasem zavolat: „Můj pane! Můj pane!“

Yuwen Qing pravděpodobně ještě nespal. Po chvíli se závěs kočáru zvedl a objevila se tvář plná netrpělivosti. „Co se stalo?!“

Mladá služka se podívala na experty, kteří hlídali kočár. Poněkud v rozpacích zašeptala: „Nastal skoro ten den v měsíci pro madam a v noci se jí špatně spí. Měla právě noční můru a teď tam pláče. Šel by se na ni můj pán prosím podívat?“

Na výletě ho doprovázela kráska, ale musel spát sám jen s dekou, kterou místo ní mohl objímat. To nutkání bylo o to těžší snést. Yuwen Qing cítil, jak se jeho srdce zahřívá, když slyšel dívčina slova. „Půjdu ji zkontrolovat.“

Když viděl, že se s ním chystají stráže vyslané Yuwenem Yongem, okamžitě si lehce odkašlal. „Jen se půjdu podívat na kočár své konkubíny. Není třeba se mnou chodit.“

Všichni tito experti měli bystré oči a uši. Pokud chtěl v kočáru něco dělat, nemuseli ani nastražit uši, aby všechno snadno uslyšeli. Pro odposlouchávaného by to byla rozhodně nepříjemná věc.

Ochránci z toho takovou radost neměli. Koneckonců, nebyl to typ ochránců, na které by Yuwen Qing házel rozkazy. I když měli titul císařských bojových mistrů, ve skutečnosti patřili k sektě Očistného měsíce. Kromě Yana Wushiho a Yuwena Yonga jim nikdo jiný nemohl přikazovat. Normálně následovali císaře kam šel a doprovázet vyslance byl pro ně tentokrát akt blahosklonnosti. Měli také svou hrdost, a tak se nad jeho slovy zastavili. Poté, co viděli, že Yuwen Qing nastoupil do jednoho z kočárů vzadu, který byl jen pár kroků od nich, nebrali to vážně.

Yuwen Qing následoval mladou služku do kočáru. Jakmile se dveře zavřely, zdálo se mu něco divného, „Yu Zi? Proč jsi nezapálila lampu?“

Když uvažoval o návratu, bylo už příliš pozdě.

Do zad se mu tiše vkradl mrazivý pocit. Byla to nefritová vlásenka držená štíhlou, světlou rukou. Ale rychlost byla prostě příliš vysoká. Nestihl ani mrknout, když už půl palce ostrého konce té vlásenky prorazilo jeho šatem a zabořilo se mu do masa!

Yuwen Qing otevřel ústa a na tváři se mu objevil děsivý výraz. Jak by v tuto chvíli nemohl vědět, že byl zaveden do pasti? Mohl si vyčítat jen svou vlastní hloupost, že dokonce řekl expertům, kteří ho doprovázeli, aby zůstali na místě. I když od něj byli jen pár kroků, stačilo už tomu druhému, aby ho probodl vlásenkou až do srdce.

Skoro viděl, jak ho vítá peklo.

Ale vlásenka se v příštím okamžiku neposunula. Ve skutečnosti se dokonce stáhla a vytáhla z jeho těla. Yuwen Qing spadl přímo na Yu Zi, která byla stále v bezvědomí.
Ve svém náručí měl krásku, ale vůbec na to neměl náladu. Spěšně se ohlédl a křičel o pomoc.

Služka, která se na něj vrhla, se poměrně rychle stáhla. V prchavém okamžiku se již vzdálila o několik metrů. Někdo byl však ještě rychlejší než ona. Brzy ji dostihla postava v modrém hábitu. Zdálo se, že si vyměnili údery, a služebná zasténala bolestí, jak její celé tělo vyletělo stranou.

„Preceptore! Nižší preceptore, zachraňte mě!“ Yuwen Qing, nadšený z příchodu této osoby, měl dokonce nutkání přitisknout se pevně na stehno Yana Wushiho.

Právě v tu chvíli se vzduchem ve všech směrech prodraly svištící zvuky. Ze tmy se najednou objevilo nespočet přízraků a vrhly se na něj.

Velká radost Yuwena Qinga se změnila ve velké zděšení. Když jeho stráže začaly s těmi muži bojovat, překulil se a vlezl zpět do kočáru, ani ho nezajímalo, že mu záda stále krvácejí.

Yuwen Yong ho před odjezdem varoval, že Severní Qi vyzkouší všechny možné způsoby, jak zabránit Zhou ve vytvoření spojenectví s Chenem. Yan Wushi ho osobně doprovázel na jeho cestě na jih a chránil ho na cestě. V té době si Yuwen Qing ještě myslel, že císař kvůli tomu dělá velký rozruch. Protože však ne každý na tomto světě měl tu čest být chráněn samotným Démonickým suverénem, velmi to uspokojilo ješitnost Yuwena Qinga. Také se řídil jejich příkazy a skrýval identitu Yana Wushiho, takže si všichni mysleli, že osoba uvnitř kočáru je jen další kráska jako Yu Zi. Kdo by to byl řekl, že ho na místě málem zabijí?!

Kdyby hned na začátku nezatajil přítomnost Yana Wushiho, druhá strana by se tak rychle neodhalila. V tom případě by možná použili klamnější metody, před kterými bylo ještě těžší se bránit. Yuwen Qing velmi dobře chápal, že pokud by mohl využít příležitosti a dnes večer porazit většinu nepřátel, jeho cesta by byla nepochybně mnohem bezpečnější až do Chenu.

Yuwen Qing poslouchal, jak venku řinčí meče spolu s pachem krve, který se vznášel kolem jeho nosu, a cítil se na pokraji udušení. Ani přítomnost Yana Wushiho nedokázala úplně uklidnit jeho mysl.

Jako by ho najednou něco napadlo, málem vyskočil a spěšně strčil Yu Zi prst pod nos. Po chvíli pomalu vydechl úlevou, když celé jeho tělo kleslo na podlahu uvnitř kočáru.

Boj venku pokračoval.

Yuwen Qing nebyl jediný, kdo měl strach. Všichni experti, kteří s nimi cestovali, se ve strachu schovávali ve svých kočárech. Několik z nich, kteří si mysleli, že jsou zkušení v bojovém umění, chtěli přijít na pomoc, ale všichni byli zabiti přímo na místě a nebyli schopni snést ani jedinou ránu. Útočníci byli zlí a nemilosrdní; ani se neobtěžovali skrýt své tváře. Pokud šlo o některé lidi, kteří včas neutekli, čepele si okamžitě našly jejich duše.

Yan Wushi byl v obležení čtyř starších ze sekty Harmonie. Počet nebyl v jeho prospěch, přesto to byli další čtyři lidé, kteří se zdáli být v úzkých. Jen o chvíli později už zbyla z jejich formace ohavná sekaná, skoro jako rozcupovaná poražená armáda. Navzdory tomu, že byl obklopen čtyřmi lidmi, měl Yan Wushi v sobě něco okázalého a nespoutaného, zvládal situaci s takovou zdatností, že jeho diktátorské chování samo o sobě stačilo k potlačení těch čtyř.

Xiao Se za pomocí dlaně odhodil do vzduchu další osobu, ale nechtěl se přiblížit k Yanu Wushimu. Místo toho se pokusil proklouznout ke kočáru, kde se schovával Yuwen Qing, a přitom se nezapomněl posmívat Bai Rong, když se pohyboval: „Mladší sestro, určitě zvoráš víc věcí, než abys je dokázala splnit. Jak by ti Mistr mohl přidělit v budoucnu nějaké další úkoly?“

Bai Rong seděla na stromě vedle něj. Se zkříženýma rukama se zasmála: „Ale starší bratr Xiao mi neřekl, že mistr sekty Yan bude s nimi taky? Když jsi tak schopný, proč se nepostavíš tváří v tvář sektovnímu mistrovi Yanovi?“

Xiao Se se ušklíbl a neodpověděl. Pohladil dlaní kočár a ten se okamžitě roztříštil na kousky a odhalil Yuwen Qingovu užaslou tvář.

„Mistr nás požádal, abychom ho zabili, ne abychom se poflakovali a sváděli hádky. Pospěš si a pomoz mi, zatímco starší zadržují Yana Wushiho!“ Xiao Se vyštěknul na Bai Rong, ale brzy byl zatažen do dalšího boje.

I když tito císařští bojoví mistři nebyli pro Xiaa Se žádným soupeřem, protože ho převyšovali, stále mu dokázali bránit v tom, aby se staral o jiné úkoly. Zatímco propast mezi silami obou stran nebyla nepřekonatelná, takový rozdíl v bojovém umění nebyl obvykle vyjádřen silou jejich vnitřní čchi nebo dokonalostí jejich pohybů; místo toho se většinou spoléhalo na jejich praktické zkušenosti a techniky. Jakmile Xiao Se porazil jednoho, objevil se další. Xiaa Se to naštvalo natolik, že si nemohl pomoct, aby nedal průchod netrpělivosti.

Bai Rong však zůstala nehybná: „Už jsme o tom mluvili, než jsme odjeli! Mistr sekty mě jen požádal, abych našla šanci tajně zabít Yuwena Qinga. Použila jsem veškerou svou sílu, abych utekla z rukou mistra sekty Yana, a moje hruď mě ještě teď bolí. Jak můžu mít ještě sílu, abych ti pomohla bojovat?“

Xiao Se zatnul zuby vztekem, když v hlavě laskavě „pozdravil“ všechny předky a příbuzné Bai Rong, včetně jejího mistra Sang Jingxinga. Ale byl dočasně sevřen několika lidmi a nemohl najít šanci zabít Yuwena Qinga.

Když Xiao Se viděl, že Yuwen Qing běží k jinému kočáru a táhne za sebou svou krásku, cítil, jak v něm vzplanul vztek. Než se vydal za Yuwenem Qingem, nemohl si pomoci, ale použil všechnu svou bojovou sílu k rychlému zničení několika nepřátel.

V té době už Yuwen Qing vešel do kočáru. Xiao Se se chladně zasmál a pomyslel si, jak hloupý ten člověk musí být. Byl tenhle kočár vyroben z rafinovaného železa? I zaběhnout do lesa by byla lepší volba než zůstat tady. Bleskově se rozhodl a udeřil do kočáru další dlaní, jak to před chvílí udělal.

Tentokrát byl ale jeho pohyb zablokován.

Nebo přesněji řečeno, proud vnitřní čchi prudce vytryskl do jeho tváře a nezbylo mu nic jiného než ustoupit!

Spolu s proudem vnitřní čchi se dveře kočáru otevřely a odhalily bledou a krásnou tvář uvnitř.

Poznámka překladatele:
[1] Ying (výživa), wei (imunita), čchi, xue (krev) [营卫气血]: termíny v tradiční čínské medicíně, čtyři stádia nemoci.
[2] Věk nezávislosti [而立之年]: věk 30 let.
[3] Jiangnan [江南]: odkaz na region jižně od Žluté řeky.