Thousand autumns – kapitola 52

Jsem to stále já

I když byl Shen Qiao schopen dosáhnout stavu Srdce meče v okamžiku života a smrti, tento nový stav ještě nebyl stabilní. Boj s Kunyem ho také fyzicky i psychicky vyčerpal, že stěží mohl pokračovat. Když teď Kunyeho čepel seshora mířila dolů, stál jen pevně na místě, jako by byl v transu, s bledou tváří a nemohl včas zareagovat.

Ostatní lidé od nich byli daleko. Jediné, co viděli, bylo, že Shen Qiao, přestože měl příležitost zabít Kunyeho, se zastavil poté, co ten vykřikl a prosil o milost. Ti dva něco řekli, pak Kunye využil okamžik Shen Qiaovy nepozornosti a náhle zaútočil!

Shiwu se nemohl ubránit výkřiku: „Mistře! Dávej si pozor!“

Kunyemu ztěžkl dech. Skoro slyšel tlukot vlastního srdce. Pokud by ho tento úder zasáhl, mohl by Shen Qiaovi rozhodně rozdrtit lebku a zabít ho na místě!

Nepovažoval svoje chování za nečestné a nespravedlivé. Nejen, že byl bojový mistr, ale byl také levicovým moudrým králem Tujue. Shen Qiao byl proti spolupráci mezi Tujue a horou Xuandu. Kdyby nechal Shena Qiao ovládnout Srdce meče, stalo by se to obrovskou potenciální hrozbou pro Tujue i horu Xuandu. Proto musel tuhle hrozbu zabít, dokud byla ještě v kolébce. Nemohl mu dát žádnou šanci vyrůst a rozvinout se!

Všechny tyto věci se staly během zlomku vteřiny.

Zemi otřásající Ostří čchi tlačila shora. Shen Qiao stál přesně na stejném místě a vůbec se nehýbal. Možná neměl čas, možná stále ještě nepřišel k sobě, nebo byl možná ohromen mocným útokem toho druhého. Ani nezvedl meč v ruce. Jediné, co udělal, bylo, že ustoupil tři kroky dozadu.

V očích ostatních to byly jen tři kroky, ale pro Kunyeho se tyto tři kroky nelišily od reálné rokle. Jeho čepel kvůli tomu vlastně minula!

Shen Qiao nakonec zasáhl.

Jako bílá svatozář pronikající sluncem, proniklo Světlo meče nekonečnou oponou Ostří čchi a narazilo přímo do Kunyeho hrudi!

Poté, co Kunye se svým úderem minul, jeho tělo jako by zamrzlo, stejně jako výraz v jeho tváři. Nemohl se pohnout dál, jeho oči bez mrknutí upřeně hleděly na Shena Qiao.

„Jak…“ Nakonec utrousil jedno slovo s použitím vší své síly.

Světlo meče zmizelo. Shen Qiao stál jen pár centimetrů od Kunyeho. Ti dva byli tak blízko, že se zdálo, že na sebe dýchají.

Ale hrot meče Nebeské truchlení už probodl Kunyeho hruď.

Tvář Shena Qiao byla stejně bledá jako Kunyeho. Nebýt toho, že jeho meč byl stále v těle toho druhého, mohl vypadat spíše jako poražený.

„Protože jsem si na tebe celou tu dobu dával pozor,“ řekl chladně. „Nemůžeš příliš věřit v bojovou etiku člověka, který otráví svého protivníka Quietusem.“

Shen Qiao mu řekl: „Jsem tebou velice zklamaný. Můj mistr jednou řekl, že Hulugu byl uctivý protivník. Ty však jako jeho žák nejsi ani desetinou jeho charakteru. Nejsi hoden být jeho učedníkem!“

Kunye otevřel ústa, jako by chtěl odpovědět. Ale když Shen Qiao vytáhl meč, který měl v ruce, to, co se vyřítilo z Kunyeho úst, nebylo nic jiného než čerstvá krev.
Shen Qiao lehce poklepal nohama o zem a odskočil několik metrů, čímž se vyhnul krvi tryskající ze srdce druhého člověka, když vytáhl hrot svého meče z Kunyeho těla.

Kunye se vůbec nehýbal. Jeho dech se postupně vytrácel, ale oči měl stále doširoka otevřené. Jeho tělo se odmítlo zhroutit.

Zůstat pevně stát i po smrti – – taková vážná a tragická scéna se u člověka, jako je on, neměla objevit.

Shen Qiao držel meč v ruce, přešel k němu a lehce ho postrčil.

Kunye padl přímo na záda a nakonec vydechl naposledy.

Shen Qiao na něj zíral, ale na jeho tváři nebyla žádná radost.

Tato osoba byla počátkem veškerého chaosu na hoře Xuandu a jeho pozvání na souboj na vrcholku Půl kroku bylo také prologem všech neúspěchů a neštěstí Shena Qiao.
Kunye byl nyní mrtvý, ale vše ještě zdaleka neskončilo. Hora Xuandu se nikdy nemohla vrátit ke své staré mírumilovnosti a tento svět bude nevyhnutelně svědkem dalšího kola plamenů války.

Shiwu a zbytek skupiny zajásal poté, co viděli Kunyeho padat. Nestačili se ještě ani radovat, když se znovu vyděsili z pohledu na Shena Qiao: zatímco se podpíral mečem, pomalu padl na kolena a vyplivl plnou pusu krve.

Shiwuova schopnost lehkosti nebyla dost dobrá na to, aby přímo přeskočil přírodní propast ležící mezi nimi. Zhao Chiying už přistála vedle Shena Qiao ve chvíli, kdy byl obavami bez sebe. Vzala ho za paži, druhou rukou objala Shenův pas a pak ho přivedla zpět.

Když se přiblížili, všichni si konečně uvědomili, jak bledá byla tvář Shena Qiao. Dnes mu zbyla jen polovina jeho bojové síly. I když se mu na poslední chvíli podařilo proniknout do stavu Srdce meče, důsledkem násilného prolomení jeho limitu za použití veškeré jeho vnitřní čchi, bylo naprosté přetížení jeho organismu. Vyplivnutí krve bylo jen přirozeným výsledkem.

Vážnější než jeho plivání krve bylo, že nemohl ani stát na nohou. Většinu jeho tělesné hmotnosti podpírala Zhao Chiying.

„Omlouvám se za své vychování…“ Shen Qiao se zamračil a jeho hlas byl příliš lehký na to, aby ho bylo slyšet.

„Taoistický knězi Shene, vložil jsi své tělo a duši do záchrany sekty Nefritový oblak, zatímco já, vůdce sekty, jsem nedělala nic jiného, než že jsem přihlížela. Měla bych to být já, kdo se omlouvá.“

Když domluvila, jednoduše se sehnula a dala si Shena Qiao na záda, když se vraceli do sekty.

Yue Kunchi oněměl: „…“

Přemýšlel o tom, že by jí nabídl, že ponese Shena Qiao sám, ale než to stačil říct, jeho mladší bojová sestra už zakročila. Slova mu nakonec uvízla přímo v krku – – nemohl je ani spolknout, ani vyplivnout. Nakonec mohl jen nemotorně zírat na záda Zhao Chiying.

Shiwu je následoval a kličkoval sem a tam jako psí ocásek. Nebyl schopný moc pomoci, ale zdálo se, že vidět Shena Qiao na vlastní oči byla jediná věc, která mohla uklidnit jeho mysl. Shen Qiao však upadl do bezvědomí, jakmile ho Zhao Chiying přivedla zpět a nebylo možné ho probudit, i kdyby se dělo cokoliv. I když Zhao Chiying řekla Shiwuovi, že to bylo proto, že Shen Qiao nadměrně použil své bojové síly a potřeboval čas, aby se zregeneroval, chlapec stále trval na tom, že zůstane vedle Shena Qiao a odmítal i na okamžik odejít.

Shen Qiao spal opravdu dlouho. Ve snech se mu míhalo mnoho groteskních lidí a věcí, a když se konečně probudil, stále vypadal trochu ztraceně a v transu.

„Mistře?“ Shiwu úzkostlivě mával před očima Shena Qiao.

Shen Qiao stáhl chlapcovu ruku dolů a usmál se: „Jsem v pořádku.“

Od chvíle, kdy poté, co byly jeho základy zničeny, začal znovu praktikovat Strategii rumělkového jangu, vypadal dost nemocně. Kromě jeho očí, které se ještě úplně nezotavily, by nikdo tam zvenčí nevěřil, že je ve skutečnosti expertem na bojové umění, který již dosáhl stavu Srdce meče – – člověk upoutaný na lůžko s přetrvávající nemocí by zněl mnohem více přesvědčivě.

Jako skutečná osoba, která ho zachránila před branami smrti a přivedla ho zpět k životu, měl Shiwu hlubší pochopení stavu zranění Shena Qiao. Vždy měl obrovský strach, že se Shen Qiao každou chvíli zhroutí.

Jako by Shen Qiao zachytil chlapcovo rozpoložení, jemně pohladil Shiwua po hlavě a zeptal se: „Zemřel Kunye?“

Shiwu přikývl: „Je mrtvý. Vůdkyně sekty Zhao to sama potvrdila.“

Shen Qiao pomalu vydechl úlevou.

Od boje na vrcholku Půl roku uplynul skoro rok, ale mezitím se stalo tolik věcí, že když se ohlédl zpět, bylo to jako včera.

„Shiwu, pokud tě někdo dá do rukou zlomyslného padoucha, který nakonec způsobí zhroucení tvého základu a zničení tvého taoistického jádra, budeš ho nenávidět?“

Shiwu přikývl: „Budu.“

„Momentálně je tato osoba uvězněna v nebezpečné situaci. Pokud se budeš dívat, jak umírá, může to vést k tomu, že mnoho dalších nevinných lidí přijde o své domovy nebo dokonce o život. Rozhodneš se ho zachránit?“

Shiwu se hluboce zamračil a usilovně se snažil vymyslet odpověď. Tato otázka byla pro dítě v jeho věku zřejmě příliš sofistikovaná a nesrozumitelná. Ostatně nejtragičtější a nejkomplikovanější věc, kterou kdy zažil, byla smrt Zhu Lengquana a Chuyiho.

Shen Qiao se navzdory sobě zasmál. Už měl v hlavě odpověď, tak proč se obtěžovat tím, že dítěti dělá těžkosti?

Shiwu něco vycítil. Vzhlédl a zeptal se: „Mistře, ty toho člověka zachráníš, že? Je to on, kdo způsobil, že jsi málem přišel o život?“

Shen Qiao se to nesnažil skrývat. Přikývl: „Ano.“

„Ten bastard s krutým srdcem si nezaslouží být zachráněn!“ řekl Shiwu naštvaně.

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Není krutý. Prostě nemá srdce pro ostatní. Ke všem na tomhle světě se chová stejně bezcitně – – není k nikomu zvlášť laskavý. Nejdřív jsem tomu nerozuměl a myslel jsem, že dokážu rozpustit i to nejtvrdší srdce z ledu. Já jsem ten, kdo ho vnímá jako přítele, a je také mým zbožným přáním, aby se ke mně choval stejně.“

„Pokud si myslíš, že je tvůj přítel, neměl by se on cítit stejně?“

Shen Qiao se usmál: „To není pravda. V tomhle světě je mnoho věcí, kterým i když jsi věnoval čas a úsilí, za ně možná nedostaneš nic na oplátku. Musíš si to uvědomit před svou „investicí“, jinak ublížíš jen sám sobě.“

Shiwu cítil, že se v úsměvu Shena Qiao, když to řekl, zdálo být něco hlubšího. Ale sotva mohl pochopit, co tato slova znamenají, natož aby se dostal k významu za nimi.

„…Takže, sejdeš z hory, abys toho člověka zachránil?“

Po dlouhé době ticha Shen Qiao řekl: „Ano.“

„Jdu s tebou!“ řekl Shiwu bez sebemenšího zaváhání.

A to byla poslední věc, kterou řekl Shenovi Qiao, když byl ještě při vědomí.

*

Zhao Chiying převzala Shiwua z náruče Shena Qiao – chlapec usnul okamžitě poté, co Shen Qiao zasáhl jeho spánkový aku bod – a povzdechla si: „Je to opravdu nutné?“

„Rozloučení přichází bez ohledu na neochotu lidí. Je ještě mladý. Na této cestě na mě čeká nespočet nebezpečí. Nemůžu ho nechat jít se mnou. Po probuzení to pochopí. Teď ti svěřuji Shiwua, vůdkyně sekty Zhao. Děkuji, že se o něj postaráš.“

Když skončil, sepjal ruce k Zhao Chiying a hluboce se uklonil.

Zhao Chiying řekla: „Proč trváš na tom, že musíš jít, když víš, že před tebou bude nebezpečí? Yuwen Yong není nutně moudrý vládce. Bez ohledu na to, jak se politická situace v tomhle světě mění, jak to souvisí s námi? S tvými schopnostmi a nadáním, pokud se zaměříš na kultivaci v sektě Nefritový oblak, je i prolomení stavu Srdce meče a pokročení k Duchovi meče jen otázkou času.“

Shen Qiao se posměšně usmál: „V tomhle světě jsou určité věci, které člověk prostě musí udělat, přestože si je vědom toho, že to možná není možné. Výsledek není často takový, jaký se člověku líbí, ale dokud existuje sebemenší naděje, nechtěl bych se snadno vzdát. Možná jsem jen nevinný a naivní člověk.“

Zhao Chiying chvíli přemýšlela a nakonec si dlouze povzdechla: „Nejsi naivní. Znáš všechny důsledky, které se můžou stát, a přesto se rozhodneš pokračovat bez rozmýšlení. Vždy upřednostňuješ spravedlnost nad vším ostatním. Musím uznat, že jsi lepší než já!“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Nejsem tak skvělý, jak si myslíš. Jediné, co si přeji, je potkat toho člověka ještě jednou, vidět zklamaný výraz na jeho tváři a předvést mu, že se mu nepodařilo zasadit do mě démonické jádro. Ani já jsem nepadl pod jeho kontrolu – – jsem to stále já.“

Znovu sepjal ruce v gesto a zamířil přímo dolů z hory, aniž by se ohlédl.

Během svého pobytu v sektě Nefritový oblak Shen Qiao už svlékl své neformální oblečení a převlékl se zpět do taoistického roucha, které nosíval v minulosti. Nyní, s vlasy upravenými nefritovou sponkou a bílým taoistickým rouchem vlajícím ve větru, vypadal z dálky jako nesmrtelný, tak nádherný, že z něj člověk stěží mohl spustit oči.

Zhao Chiying se za ním mlčky dívala a najednou ji napadly dva řádky z básně.

Pro ideál, který mi leží na srdci,
bych nelitoval, že jsem zemřel tisíckrát.