Thousand autumns – kapitola 57

Odkdy má nějaký cizinec právo ponižovat učedníky hory Xuandu?

Dou Yanshan musel do toho úderu vložit veškerou svou bojovou sílu. Neexistoval způsob, jak by mohl svému protivníkovi prokázat slitování. Výsledkem byla nejen fraktura lebky Yana Wushiho, ale mnohem nepříjemnější bylo, že to muselo vážně poškodit i její vnitřek. Poté, co si to Shen Qiao v mysli urovnal, mohl pouze začít s rozpouštěním krevních sraženin v hlavě Yana Wushiho, pak pokračovat v pomalé nápravě všech ostatních poškozených meridiánů v jeho těle a také v opravě vnitřních orgánů. Pokud jde o to, zda se Yan Wushi znovu probudí nebo zůstane v tomto polomrtvém stavu po zbytek svého života, to by byla otázka nebes.

Byl tady a lámal si hlavu a přemýšlel, jak ho zachránit, zatímco ten druhý tam jen ležel v hlubokém kómatu, oči zavřené a dech slabý, zcela nevědomý změn, které se dějí ve vnějším světě. Shen Qiao se na něj podíval a tiše vzdychl, pak se na něj hořce usmál.

Měli dvě jídla denně, většinou jehněčí maso a placky – koneckonců, malá a cizá vesnice nemohla nabídnout nic lepšího. Ale Shen Qiao byl vždy pohodový člověk. Snědl vše, co mu přinesli, a nikdy si nestěžoval.

Co se týče Yana Wushiho, věci byly poměrně komplikované. Byl úplně v bezvědomí a mohl sníst nanejvýš trochu vývaru. S pevně sevřenou čelistí a jazykem blokujícím přední část hrdla ho však nebylo možné krmit lžicí. I kdyby mu polévku mohl vlít dovnitř násilím, později by mu vytekla z koutku úst. V dnešní době existovaly speciální nástroje určené ke krmení odvary, ale Shen Qiao neměl žádný způsob, jak se k nim v malé tuyhunské vesnici dostat. Neměl jinou možnost, nejprve si sám usrkl polévky, pak vypáčil zuby Yana Wushiho a stlačil druhému jazyk tím svým, když ho silou krmil polévkou z úst do úst. Tímhle způsobem mohl přimět toho druhého alespoň spolknout sousto nebo dvě.

Tělo Yana Wushiho se zotavovalo extrémně pomalu. Vnitřní čchi v jeho dantianu nikdy nezmizela, ale byla tak slabá a bylo ji tak malé množství, podobně jako svíčka ve větru, která může každou chvíli zhasnout. Shen Qiaova vlastní bojová síla se ještě úplně nezotavila, takže svou vnitřní čchi mohl předat pouze Yanu Wushimu a vést ji jeho tělem jednou denně. Nevěděl, co v této situaci dělat. Víceméně jen zkoušel vše, co ho napadlo.

Kdysi nespoutaný, egoistický a nesnesitelně arogantní muž, mohl nyní jen ležet na posteli a byl vydán napospas ostatním. Dokonce ani ten stín úsměvu, který vždy dráždil koutky jeho rtů, už neexistoval. Obličej měl hezký jako předtím, ale to bylo všechno. Všechny ty zvláštní rysy a temperament, které lidem připomínaly velmistra démonických sekt, zmizely, kromě roztroušených šedin vedle jeho spánků a těžko uvěřitelné poslušnosti v jeho tváři.

Karty se obrátily. Možná ani sám Yan Wushi nikdy netušil, že jednou upadne do takového stavu.

Jak bylo řečeno, podle toho, co Shen Qiao o tom muži věděl, i když ten zákeřný útok předvídal, pravděpodobně by se schůzky stejně zúčastnil. Ostatní by se tomu vyhnuli jako moru, ale pro Yana Wushiho to byla tak lákavá bojová příležitost, kterou by si stěží nechal ujít.

Jeho chybou bylo, že byl příliš sebevědomý. Myslel si, že nikdy neprohraje. I kdyby prohrál, pořád by mohl snadno odejít. Neočekával, že jako člen démonických sekt se zúčastní i Guang Lingsan a zlikviduje ho i za cenu, že prozradí skrytou vadu v Hlubokých základech čchi-lina a fénixe.

Shen Qiao neměl léčivé přísady potřebné k výrobě odvarů. Vše, co měl Yan Wushi, byla jediná stopa vnitřní čchi, kterou mu Shen Qiao předával. Čtvrtý den však jeho dech opět zeslábl tak, že byl téměř nepostřehnutelný. Shen Qiao věděl, že to nebude fungovat. I kdyby měl ten muž stále šanci na přežití, táhnout to takhle ještě pár dní by ho nakonec úplně udolalo.

Shen Qiao držel v ruce polévkovou mísu, mírně se zamračil a upadl do hlubokých myšlenek. Najednou viděl, že Yanovi Wushimu se jakoby zachvěla víčka.

Pohyb byl tak nepostřehnutelný, že si skoro myslel, že je to iluze.
„Mistře sekty Yane?“ Shen Qiao se pokusil zavolat ho jménem, ale jak očekával, bez odezvy.

Chytil toho druhého za zápěstí. Puls byl tak slabý, že byl téměř zanedbatelný. Aniž by se podíval zblízka, muž vypadal, že se neliší od těla mrtvoly.

Shen Qiao z nějakého důvodu pocítil pocit ironie.

Když Yan Wushi vlastníma rukama předal Shena Qiao Sang Jingxingovi a postavil Shena Qiao do té bezvýchodné situace, pravděpodobně ho nikdy nenapadlo, že sám skončí tam, kde je dnes, natož že bude zmasakrován z vůle ostatních. Kdyby Shen Qiao nepřišel, to, jak Guang Lingsan a Dou Yanshan jednali, Yan Wushi by byl už dávno býval bez hlavy. V tu chvíli by se už ani ten nejmocnější nesmrtelný nemohl vrátit k životu.

Dokonce i teď, pokud by Shen Qiao provedl pouze další úder do jeho hrudi nebo hlavy, stačilo by to proměnit Yana Wushiho z polomrtvého na zcela mrtvého muže.

Shen Qiao dlouho na druhého mlčky zíral, než konečně trochu zvedl hlavu a napil se polévky. Pak vzal Yana Wushiho za zátylek, popadl ho za bradu, donutil ho otevřít ústa a pomalu mu podával polévku.

Když to Shen Qiao opakoval několik dní, byl už v této sérii akcí velmi zručný a plynulý. Jeho taoistické srdce bylo čisté a jeho záměrem bylo zachraňovat lidi. Proto to nepovažoval za trapné nebo přehnaně intimní.

V očích jiných lidí to však vypadalo jinak.

Bona zbožňovala Shena Qiao. Navzdory skutečnosti, že stav existence Yana Wushiho ji stále děsil, trvala na tom, že denní jídlo bude donášet sama, jen aby mohla se Shenem Qiao o něco více mluvit, kdykoli sám přijde otevřít dveře. Přestože jazyková bariéra komunikaci mezi nimi dost ztěžovala, byla stále dokonale spokojená.

Dnes přinesla oběd jako obvykle. Z nějakého důvodu byl podnos na nádobí možná trochu těžký a nechtělo se jí zaklepat na dveře. Otevřela je ramenem a prošla dvorem přímo do zadní místnosti.

Dveře do zadní místnosti zůstaly otevřené a ona tam stála beze slova a beze slova zírala na scénu před jejíma očima: Shen Qiao se skláněl a držel čelist mrtvého muže, zatímco přitiskl své rty k těm druhého, zcela ignoroval skutečnost. že Bona právě vešla dovnitř. Pod oslnivým slunečním světlem Bona dokonce viděla, jak se jejich jazyky proplétají!
Přesněji řečeno, jazyk Shena Qiao se usilovně snažil protlačit mezi zaťaté zuby toho druhého a dosáhnout co nejhlouběji, aby mohl úspěšně dopravit polévku do úst Yana Wushiho.

Ale druhá osoba byla v bezvědomí – koneckonců živá mrtvola. I přes veškerou snahu mu koutkem úst stále stékala trocha polévky.

Lidé v západních oblastech byli otevřenější a Bona byla mladá, krásná a mezi chlapci ve vesnici velmi oblíbená. Přesto za mnoho let svého života ani jednou nezažila tak intimní styk s mužem. Dlouho na ně zírala, tvář ji hořela, srdce jí bušilo, v ústech vyschlo, ale nebyla schopna se pohnout ani na krok.

Shen Qiao byl uprostřed krmení polévkou Yana Wushiho a nečekal, že Bona náhle vejde. Nezbylo mu, než dokrmit tím, co mu zbylo v ústech, odložil polévkovou mísu a pozdravil Bonu, která teď horlivě zrudla.

S uslzenýma očima se zeptala Shena Qiao svou lámanou čínštinou: „Takže ho máš rád. Proto se ke mně nepřiblížíš ani nepřijímáš moji lásku. Je to tak?“

Nedorozumění bylo opravdu velké! Shen Qiao se hořce usmál: „Tahle vesnice nemá nástroje na krmení vývarem, takže ho musím krmit takhle. Nechápej to prosím špatně, nejsme ani přátelé.“

Bona se zmateně zeptala: „Proč tedy pan Shen odmítá přijmout moji lásku? Je to proto, že nejsem tak hezká jako dívky z Centrálních plání? Nebo je to proto, že nejsem tak jemná a zženštilá? Můžeš mi to říct a já se to naučím.“

Shen Qiao nečekal, že během svého krátkého pobytu mu bude nabídnut milostný poměr. Ženy v Centrálních pláních by to nikdy neřekly nahlas tak upřímně, i kdyby se na první pohled zamilovaly do kavalíra. Bonu to však nezajímalo. Pokud se jí někdo líbil, raději by se vyznala brzy. Jinak, pokud se ten druhý muž vrátí na Centrální pláně a už se nikdy neuvidí, bude pozdě plakat.

Shen Qiao jí trpělivě vysvětlil: „Jsem taoistický kněz. Kněží se nemohou ženit.“

Ale Bona na to neskočila, „Papa řekl, že kněží se mohou rozhodnout, jestli obnoví světský život.“

Vlastně přišla připravená.

Shen Qiao, lapený mezi slzami a smíchem, neměl jinou možnost, než jí říct: „Je ti teprve čtrnáct, ale já už mám věk nezávislosti za sebou. Věkový rozdíl mezi námi je příliš velký.“

„Jaký je věk nezávislosti?“

„Třicet let.“

Překvapená Bona řekla: „Už je ti třicet? To bych vůbec neřekla!“

„Mistři bojového umění mají tendenci žít déle.“

Bona se kousla do rtu a zeptala se: „Budeš pořád takhle vypadat, až mi bude padesát?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Jak by to bylo možné? Nejsem nestárnoucí nesmrtelný. Pravděpodobně budu v té době vypadat podobně jako on.“

Bona se podívala na Yana Wushiho. Kromě prošedivělého lesku roztroušeného po jeho skráních vypadal muž nesmírně pohledně a nevykazoval žádné známky senility.

Třesoucím se hlasem se zeptala: „Kolik let je jemu?“

Shen Qiao se na chvíli zamyslel a pak s jistou nejistotou odpověděl: „Myslím, že méně než padesát?“

Bonu to zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Protože západní oblasti byly vždy plné větru a písku, tváře oněch čtyřiceti nebo padesáti mužů ve vesnici už byly ošlehané a pokryté vráskami. Jak se vůbec mohli srovnávat s Yanem Wushim? Nemluvě o tom, že ženy stárly ještě rychleji: většina z nich začala přibírat po třicítce, prohloubily se jim i vrásky. Bona věděla, že je stále mladá a krásná, ale co za deset nebo dvacet let? Co když muž, kterého milovala, by byl stále stejně hezký jako vždy, ale ona by už byla stará a šedivá? I pouhá myšlenka na to ji bolela.

Ubohá dívka právě zažila to, co bylo v jejím životě pravděpodobně „úsvitem“ lásky, přesto už narazila na tak neřešitelný problém. Okamžitě ji to vyvedlo z míry a zanechalo ji v propasti smutku, který nelze popsat.

Bona se slzami v očích strčila podnos Shenovi Qiao do náruče a vzlykala: „Nevadí. Buddha tě ke mně poslal, ale odmítl z nás udělat pár. Je jasné, že si nejsme souzeni. Doufám, že vám dvěma požehná šťastným životem, dokud vás smrt nerozdělí.“

Shen Qiao: „…“

Navzdory trapnosti neměl Shen Qiao jinou možnost, než zastavit Bonu, která utíkala a hledala koutek, kde by zahojila své emocionální rány, „Musím na půl dne odejít do města. Pokud se na nás někdo zeptá, můžeš předstírat, že nevíš. Ale pokud přijdou jeho nepřátelé a požádají, abyste ho vydali, tak jim prostě budete muset vyhovět. Důležitější je být v bezpečí. Není třeba kvůli němu riskovat život.“

Bona si otřela slzy: „Má hodně nepřátel?“

Shen Qiao přikývl: „Docela hodně.“

Bona se hluboce obávala: „Není pro tebe nebezpečné být s ním?“

Dívka byla čistá a nevinná a řekla svůj názor. Shen Qiao se jí líbil, a tak mu to řekla přímo. Byla hluboce zarmoucená, když byla odmítnuta, ale jakmile slyšela, že Yan Wushi má mnoho nepřátel, okamžitě se začala obávat o bezpečí Shena Qiao.

Zlovolnost v srdcích lidí byla často děsivější než démoni, ale právě proto, že se v ní nacházela také laskavost, byla tato laskavost o to cennější.

Shen Qiao cítil teplo u srdce. Utěšoval ji: „Neboj se. Vím, co dělám. Jen se bojím, že bychom do toho zapletli tebe a tvého dědečka, tak mi slib, že budeš opatrná, ano?“

On a Yan Wushi pobývali v této malé vesnici několik posledních dní bez jakýchkoli zpráv zvenčí, takže si musel udělat výlet zpět do královského hlavního města. Kdyby všichni ti bojoví mistři byli pryč, mohl by vzít Yana Wushiho zpět do Changanu a dát ho Bian Yanmeiovi dřív. Démonické sekty měly mnoho tajných technik. Možná by Bian Yanmei věděl, jak zachránit svého mistra.

Poté, co se rozloučil s Bonou a jejím dědečkem, se Shen Qiao vrátil do královského hlavního města. Město bylo přeplněné, hemžilo se to tu lidmi stejně jako předtím. Veletrh Svíjejícího se draka skončil právě včera a nyní to bylo jediné téma diskuse v hostinci. Shen Qiao, oblečený v obyčejném pouštním plášti hozeném přes taoistické roucho a se schovanou hlavou pod kápí, se posadil do rohu, aniž by si toho někdo všiml.

Aby získal více informací, záměrně si vybral největší, nejrušnější hostinec ve městě, objednal si láhev likéru a trochu masa a pak tiše naslouchal všem těm hlasům kolem sebe.

„Slyšel jsi? Meč Tai’e má nyní nového majitele. Někdo ho koupil za dvacet tisíc taelů zlata!“

Ta slova okamžitě vyvolala v okolí vlnu výkřiků.

„Musí být šílení, nebo prostě mají příliš mnoho peněz na rozhazování! Meč Tai’e je skutečně slavný meč, ale je jen o něco ostřejší než ostatní. Jak může stát tolik?“

Muž se zasmál: „Samozřejmě to má svůj důvod. Ten, kdo ho koupil, byl vévoda z okresu Pengcheng z Qi, Chen Gong.“

Ostatní okamžitě pochopili: „Pak se není čemu divit. Meč Tai’e byl kdysi v zemi Chu známý jako královský meč. Hádám, že chce nabídnout meč císaři Qi.“

Někdo to slyšel a ušklíbl se: „Qi jako země je na pokraji zničení. Opravdu si myslí, že je meč Tai’e ochrání?“

„Kdo ví? Říká se, že Chen Gong je dvořan, který získal své postavení tím, že podlézal císaři Qi. Pokud bude Qi zničen, pravděpodobně s tím půjde dolů i celý jeho majetek a dokonce i jeho život. S největší pravděpodobností zkouší, co může, a dělá to na poslední chvíli, víš!“

Jakmile doznělo jeho poslední slovo, vešla dovnitř skupina lidí. Vedoucí muž byl vysoký a statný a měl na sobě křiklavé roucho převázané nefritovým opaskem. Jeho tvář nebyla tak hezká, ale měla živého, hrdinského ducha, kterého nedokázalo skrýt ani luxusní oblečení. Když vešel, prohlédl si místnost, pak s krátkým přikývnutím před něj okamžitě přispěchali sluhové, aby zajistili místa k sezení a nádobí. Ten dojem velikosti ho okamžitě odlišoval od zbytku lidí jianghu.

My o vlku a on je za dveřmi. Lidé, kteří o něm ještě před chvílí vzrušeně mluvili, se všichni cítili víceméně trochu trapně a uklidnili se.

Nejen, že ostatní pokukovali po Chen Gongovi, ale Shen Qiao, aniž by pohnul hlavou, také vrhl pohled na muže ze svého rohu.

Nebýt toho, že by člověk stále nejasně rozeznával onen známý rys jeho tváře a všechny lidi kolem, kteří si mezi sebou šeptali: „Ten člověk je tady, prď na to,“ Shen Qiao by se nikdy neodvážil vytvořit spojení mezi tímto arogantním, rezervovaným mladým aristokratem a tím chlapcem v ošuntělém chrámu.

Hospodský nepotřeboval znát jeho identitu, aby si uvědomil, že jde o důležitého zákazníka, kterého nesmí urazit. Přivedl s sebou služebnictvo a rychle uklidil těch pár stolů, které zbyly po předchozí skupině. S obličejem ověnčeným úsměvy pak odvedl Chen Gonga na jeho místo.

Jakmile Chen Gong a jeho muži usedli na svá místa, objevila se další skupina.

Shen Qiao se na ně rychle podíval a zamračil se, pomyslel si, jaká to musí být náhoda, když si stáhl kápi, která mu už zakrývala čelo, ještě níže.

Yu Ai a Dou Yanshan se posadili ke stejnému stolu. Yu Ai byl sám. Nevzal s sebou žádné učedníky, zatímco Dou Yanshana doprovázelo několik členů Asociace šesti harmonií. Dva z nich vypadali poněkud povědomě, podobali se bratrům Hu, které Shen Qiao poznával z té noci v klášteře Za hranicí mraků.

Neviděl je však ostře a také se bál, že by si toho všimli, kdyby zíral příliš dlouho, a tak rychle sklonil hlavu, vrátil se k ochutnávání vína a trpělivě čekal, až všichni odejdou.

Hostince mimo Velkou zeď se nijak zvlášť nezajímaly o detaily. Ani tento, největší a nejlepší hostinec v královském městě, neměl žádné soukromé pokoje. Tím, že se pod jednou střechou shromáždilo tolik lidí, bylo tu docela živo, ale i jejich hlasy se navzájem překřikovaly. V důsledku toho ostatní samozřejmě slyšeli ty, kteří mluvili hlasitěji.

Protože tu byl Chen Gong a přivedl s sebou velké množství sluhů, až na několik výtržníků, nechtěli si bojoví mistři dělat bezdůvodně nepřátele. Tím téma meče Tai’e skončilo a bylo pro ně normální, že naservírovali další extrémně šokující novinky, které byly v posledních dnech zmíněny již nesčetněkrát.

„Myslíš, že Yan Wushi je opravdu mrtvý?“

Soudě podle toho, jak ten muž mluvil, nebyl příliš znalý v bojovém umění, ani nebyl z prominentní sekty. Protože když řekl tyto tři slabiky, „Yan Wushi“, nevědomky ztišil hlas, jako by se bál, že se v příští vteřině náhle přede všemi objeví živý Yan Wushi, stejně jako to udělal Chen Gong.

To jméno zřejmě neslo mimořádnou moc. Jakmile ho muž vyslovil, místnost upadla do chvilkového ticha, jako když vešel Chen Gong. Pak někdo odpověděl: „Asi ano. Říká se, že vůdce sekty Yu a předseda Dou se také účastnili jeho přepadení. Sedí přímo támhle. Jestli tomu nevěříš, můžeš se jich jít zeptat.“

Kdykoli v minulosti pugilisté slyšeli jméno Yan Wushi, jejich srdce se nevyhnutelně mírně zachvěla. Po nedávných zprávách, že byl zabit pěti nejlepšími mistry tohoto světa, to však ve skutečnosti vzbudilo další nevoli.

Co znamenalo být přepaden pěti špičkovými bojovými experty? Jinými slovy, těchto pět mužů si nebylo jistých, že by mohli vyhrát boj jeden na jednoho, takže se museli spojit, aby ho zabili. Pugilistický svět vždy respektoval silné. Je pravda, že se mnohým ulevilo, když slyšeli o tom, co se stalo, ale bylo také mnoho lidí, kteří kvůli tomu tajně obdivovali Yana Wushiho: věřili, že by se pravděpodobně stal dalším bojovým expertem číslo jedna na tomto světě po Qi Fenggovi, kdyby nebýval zemřel.

Většina lidí se to neodvážila říct nahlas, ale někteří byli tvrdohlaví a příliš upřímní. Okamžitě zaslechli, jak někdo hlasitě řekl: „Koneckonců použít mnoho k poražení několika je proti pugilistickému principu. Je škoda, že velmistr jako Yan Wushi zemřel tak nespravedlivě!

Yu Ai po něm vrhl chladný pohled, ale nic neřekl. Dou Yanshan naproti tomu lehce švihnul prstem a osoba, která mluvila, okamžitě vykřikla a zakryla si ústa, jako by ho to zabolelo.

Jeho přítel, bledý úlekem okamžitě vyskočil na nohy. „Bratře, jsi v pořádku?!“

Pak položil ruce na Dou Yanshana: „Předseda Dou je velkorysý člověk. Můj bratr má vždycky problém držet jazyk za zuby a má tendenci žvatlat nesmysly, když je trochu opilý. Prosím, neberte to vážně!“

Dou Yanshan se ušklíbl: „Můžeš jíst, co chceš, ale nemůžeš říkat, co si myslíš. Vyrazil jsem mu jen jeden přední zub. Je to pro něj jen malá lekce. To už je dostatečné slitování.“

Jistě, zatímco Dou Yanshan mluvil, druhá osoba vyplivla hrst krvavé pěny a zub. Jeho tvář stále vypadala rozhořčeně a chystal se říct něco, co by mohl vyvrátit, ale jeho přítel mu rychle zakryl ústa a káral ho: „Nedělej problémy!“

Ten člověk mohl jen v rozpacích držet ústa. Jeho kamarád ho vytáhl a oba ve spěchu odešli.

S touto krátkou scénkou se lidé neodvážili znovu plácat náhodné řeči. Asociace šesti harmonií působila po celém světě. Urazíte Chen Gonga a nanejvýš by vás těžce zmlátili a už by vám nikdy nebylo dovoleno vstoupit na území státu Qi, ale pokud jste urazili Asociaci šesti harmonií, možná byste si ani neuvědomili, kdy jste omylem vstoupili do jejich vod nebo použili zboží, které bylo jejich značky.

Bylo však těžké mlčet s tolika hubami v místnosti. Po krátkém tichu, kdy někteří odešli a někteří přišli, se křik a hluk znovu rozezněl na maximum. Smrt Yana Wushiho byla nepochybně nevyhnutelným tématem a tohle bylo jen vzdálené město za Velkou zdí, takže si člověk dokázal představit, jaké množství vln a problémů vzbudí, až se zpráva rozšíří na Centrální pláně.

Shen Qiao slyšel, jak někdo vedle něj říká: „Jelikož je Yan Wushi mrtvý, Shen Qiao to musí mít těžké.“ Neřekl to nahlas, pravděpodobně mluvil se svým přítelem.

„Opravdu?“

„Neztratil Shen Qiao všechno bojové umění a neodešel k Yanu Wushimu, aby hledal útočiště a stal se jeho hračkou? Teď, když je jeho velký taťka mrtvý, co může ničema jako on dělat? Opravdu si myslíš, že má ještě tu drzost, aby se vrátil a požádal horu Xuandu, aby ho vzala zpět?“

Tihle lidé očividně nevěděli, že uplynula dlouhá doba od chvíle, kdy se Shen Qiao naposledy objevil společně s Yanem Wushim. Naposledy slyšeli, jak se Shen Qiao zúčastnil banketu v Rezidenci Su jménem Yana Wushiho.

„Máš pravdu. Vsadím se, že se neodváží vrátit. Nevyslala už hora Xuandu zprávu, že Shen Qiao už není jejich vůdcem sekty?“

„Ale nikdy ho veřejně nevyloučili. Musí jim pořád záležet na vztahu, který měli předtím. Proč si myslíš, že by se mohl jenom tak utápět v hanbě a raději následoval Démonického suveréna, než aby se vrátil ke své sektě?“

„Možná, že mu Yan Wushi může poskytnout potěšení, které nikdo jiný nemůže?“ Když domluvil, oba se chlípně zasmáli, výraz jejich tváří očividně odrážel jejich myšlenky.

Netušili, že člověk, kterého pomlouvali, sedí u stolu hned za nimi a tiše poslouchá jejich rozhovor, aniž by mrkl okem. Ve skutečnosti měl Shen Qiao dokonce čas na to udělat si hovězí rolku, dát si ji do úst a pomalu si ji vychutnávat.

„Protože sekta Očistného měsíce a sekta Harmonie mají stejný původ, musí také sdílet určité techniky. To, co jsi právě řekl, není úplně nemožné. Démonický suverén je zkušený v bojovém umění — — musí být ještě zručnější v posteli. Možná, že Shen Qiao bez něj nemůže žít poté, co ochutnal toho muže. Možná už je z něj Démonický suverén unavený a on je ten, kdo prosí, aby zůstal!“

Jakmile dořekl poslední slovo, mluvčí vykřikl a zakryl si ústa rukou, okamžitě se sklonil a válel se po podlaze bolestí.

Nečekaný incident všechny šokoval. Všichni se podívali současně. Osoba, která mu mohla ublížit, za ním evidentně neseděla. Shen Qiao byl také poněkud překvapený a podíval se před muže.

Viděl Yu Aie, jak sedí vzpřímeně a nehybně, pomalu odkládá hůlky a chladně se ptá: „Odkdy má nějaký cizinec právo ponižovat učedníky hory Xuandu?“

**Pozn. nemůžu si to odpustit – Shen Qiao se tady naučil, jak pořádně líbat! (ʃƪ ˘ ³˘)♥(˘ ε˘ʃƪ) 😀