Thousand Autumns – kapitola 6

Tři oslí karbanátky.

Od migrace národa Jin na jih uplynulo více než dvě stě let.
Po Povstání pěti barbarů se teritoriální rozdělení severu postupně ustálilo.
Tyto dvě země, Qi a Zhou, obsadily východní a západní regiony. Císař Qi, Gao Wei, byl poněkud absurdní muž, jehož nedbalost ve vztahu k národním záležitostem způsobila postupný pokles moci Severní Qi a uprchlíky roztroušené po celé zemi. Zatímco ve stejné době se Severní Zhou pod vedením jejího císaře Yuwena Yonga den ode dne dařilo, zvyšovalo svou stabilitu a blahobyt.

Z oblasti Funing do země Zhou to byla poměrně velká vzdálenost a na cestě bylo mnoho uprchlíků. Pokud by se člověk vydal na cestu, aniž by byl plně připraven, jistě by to byla definice „nebesa a země neodpovídaly na žádné modlitby“.

Severní Qi zažívalo v posledním roce velké sucho. Ani přes zimu moc sněhu nenapadlo, sucho z předchozího roku se přehodilo i na letošek.

Uprchlíky bylo vidět všude podél silnice táhnoucí se na jih od města Ye až k hranici Chenu. Někde se prý dokonce začaly vyměňovat děti, aby bylo co jíst. Poté, co si to v duchu promyslel, Shen Qiao cítil, že bude kvůli jeho špatnému zraku a nedostatku bojových schopností pravděpodobně první, kdo bude zajmut a vhozen do hrnce, pokud by se situace někdy změnila v kanibalismus.

Vzhledem k tomu, že se oblast Funing nacházela v severní oblasti a byla relativně blízko města Ye, nedošlo v okolí k žádným vážným katastrofám a situace byla poměrně stabilní navzdory nedostatku deště v průběhu minulého roku. Okresní město bylo docela velké; právě probíhal chrámový trh [1], díky němuž bylo město extrémně živé a mnoho lidí přicházelo a odcházelo.

Obě země Qi a Zhou se nacházely na severu a zvyky Xianbei [2] převládaly v jejich raných letech. Po dlouhé době byly zvyky postupně sinicizovány a v důsledku toho jejich oblečení a doplňky zahrnovaly prvky Xianbei na vrcholu sofistikovaného stylu lidí Han. Šlechta z vyšší třídy hledala elegantní a kvalitní oblečení, takže jejich oděvy byly často zdobeny dlouhými stuhami po stranách, které vlály ve větru, visícími perlami a nefrity, které při chůzi cinkaly. Tento druh módy také ovlivnil masy, takže členové bohatých rodin také nosili dlouhé šaty, které sahaly až na zem, zatímco někteří jiní nosili klobouky a splývavé šaty, které napodobovaly cizí styly. V průběhu chrámového veletrhu vykreslovala tato rozmanitost oděvů obraz „malého hlavního města“ v tomto okresním městě oblasti Funing.

Chrám vévody Jianga, kde se konal chrámový veletrh, byl postaven později s ohledem na samotného vévodu Tai, Jiang Shanga [3]. Původní chrám vévody Jianga byl v jižní části města. Údajně byl poprvé postaven za dynastie Han, ale po škodách způsobených válkou se zcela přestal používat, nezbylo z něj nic než rozpadlá ruina a dokonce ani socha vévody Jianga nebyla nikde k nalezení. Tento prázdný, zchátralý chrám se pak stal úkrytem pro žebráky a chudáky.

Nedávno se ke skupině zde žijících lidí připojil nový člen, muž jménem Chen Gong.

Přes den pracoval na částečný úvazek v obchodě s rýží ve městě, nakládal a vykládal pytle rýže z vozíků a dělal další manuální práce tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že mzda byla nízká, nebyl ochoten ji celou utratit za nájem, a tak se v noci vracel do tohoto zchátralého chrámu – žil docela svobodný a příjemný život. Jediné, co bylo, že v chrámu žili další dva žebráci, takže nebyl vhodný k dlouhodobému obývání; své peníze musel neustále nosit u sebe a dokonce si hlídat jídlo, aby mu je neukradli, kdyby zvolnil na ostražitosti.

Když se večer vrátil, okamžitě si všiml další osoby uvnitř zchátralého chrámu.

Seděl tam muž v šedobílém šatu.

Chen Gong se nejprve podvědomě zamračil. Prostor v omšelém chrámu byl dost omezený. Když tu byl ještě jeden člověk navíc, bylo to, jako by mu byla odebrána další část jeho území.

Pak si všiml, že ten člověk má v rukou něco zabaleného v papíru. Jedl z něj pomalu, jedno sousto po druhém, se skloněnou hlavou. Z papírového obalu se linula libá vůně.

Byla to svůdná vůně karbanátků z oslího masa. Mohl to poznat pouhým čichem. Když byl jeho otec ještě naživu, Chen Gong je párkrát jedl. Ale po smrti jeho otce se jeho nevlastní matka spojila se svými vlastními dětmi a vyhodila ho z domu. Co se týče těch několika měďáků [4], které vydělal každý den nošením pytlů rýže, měl dost toho, jak jejich rozřezání napůl nemohlo zdvojnásobit jejich hodnotu, jak si mohl dovolit něco takového jíst?

Na druhý pohled Chen Gong uviděl další papírový bochánek vedle té osoby.
To znamenalo, že tam byl ještě jeden karbanátek z oslího masa.

Chen Gong nebyl jediný, kdo si toho všiml, objevili se i další dva žebráci, když už jeden z nich křičel: „Hej! Ptal ses nás vůbec, jak tady žijeme? Tenhle chrám je pro tolik lidí příliš malý. Dělej a vypadni!“

Chen Gong věděl, že se s ním hádali schválně. Aniž by cokoliv řekl, šel rovnou na místo, kde obvykle spal, a začal sbírat kupu slámy, zatímco jeho uši zůstaly nastražené a jeho pohled zůstal koutkem oka upřený na karbanátek z oslího masa.

Muž v šedém rouchu jemně řekl: „Ani já nemám kam jít. Vzhledem k tomu, že toto místo má ještě nějaké místo, přemýšlel jsem o tom, že si zde odpočinu. Kdyby mi tento bratr laskavě prokázal laskavost, byl bych mu hluboce vděčný.“

Žebrák řekl: „Jestli si tady chceš odpočinout, tak klidně. Dej nám všechno, co máš!“

Chen Gong se opovržlivě ušklíbl: „Nepotřebuju tvoje věci. Pokud mi můžeš zaplatit jídlem, budu ochotný ty dva držet mimo tvůj dosah!“

Žebrák se rozzuřil: „Nejstarší Chene [5]. Nic jsme ti neudělali, proč se nám pleteš do cesty!“

Chen Gong byl poměrně mladý. V pouhých šestnácti letech neměl příliš vysokou postavu, ale jeho ohebnost a vytrvalost byly vynikající, spolu s téměř krutou silou, která byla hluboce zakořeněna v morku jeho kostí. Nebýt těchto dispozic, nemohl by jako nováček získat převahu a zmocnit se největšího „fleku“ v chrámu.

„Tak co? Mluvit smíš jen ty a já ne?“ odpověděl Chen Gong líně.

I když ti dva byli jen žebráci, pravdou bylo, že všichni žebráci ve městě se spojili a zůstali spolu v kontaktu. Počítali s tím, že to byli dva proti jednomu, usoudili, že možná nebude nutné, aby se krčili před Chen Gongem.

Žebrák se s Chen Gongem dále neobtěžoval. Místo toho vstal a sáhl po karbanátku z oslího masa u muže v šedém rouchu. „Nech toho! Dej mi všechno! Chceš tu zůstat? No, jsem to já, tvůj starší Lai, kdo o tom rozhoduje!“

Než se ale jeho ruka mohla dotknout jídla, už ho někdo chytil za zápěstí. Žebrák vybuchl vztekem: „Nejstarší Chene! Zase strkáš nos do cizích věcí! Chtít si dát něco k snědku je taky tvoje doména?“

Chen Gong rychle zvedl karbanátek sám. „Já chci taky jíst. Jak to, že ses mě nezeptal?“

Hned po těchto slovech roztrhl papírový obal a zakousl se, pak vítězoslavně řekl: „Už je to můj zbytek. Ještě ho chceš?“

Žebrák se vrhl na Chen Gonga a ten si okamžitě zastrčil papírový obal do svého oblečení. Oba dva spolu zápasili. Druhý žebrák se také přidal a změnil bojovou scénu ze dvou na tři. Chen Gong nebyl ani o moc silnější než ostatní dva, ale jeho tajemstvím vyhrávat souboje bylo, že bojoval za cenu svého života – jinými slovy, velmi surově.

Poté, co Chen Gong nemilosrdně zadupal na břicho jednoho z žebráků, zatleskal rukama. Pak s rukama v bok si odplivnul: „Už vás mám dost, dobíráte si mě celou dobu jen proto, že jste tu byli první! Nemyslete si, že jsem si nikdy předtím nevšiml, že jste mi tajně plivali do jídla! Chceš se dál prát? Tak pojď! Stejně nemám co ztratit. Pokud dojde k nejhoršímu, jediné, co můžu ztratit, je svůj život. Pojď na mě, jestli se odvážíš!“

Tato nerozvážnost byla přesně to, čeho se jeho protivník děsil. Poté, co uslyšel Chen Gongova slova, pohlédl na svého společníka, který byl stále rozvalený na zemi, neschopný vstát, a tak se okamžitě stáhl. Podepřel si pas rukama, otočil se a okamžitě utekl.

Když druhý žebrák viděl, že jeho kamarád už utekl, neodvážil se pokračovat v boji. Zakryl si břicho rukama a vstal s proudem bolestivého sténání, pak sotva prchal s nějakými výhrůžkami jako „ty blbče, jen počkej!“

Chen Gong vytáhl z oblečení oslí karbanátek, který nedojedl, znovu si ukousl, pak řekl v dokonalé spokojenosti: „Ten není špatný! Koupil jsi to u Liho v jižním městě? To maso je opravdu šťavnaté a je ještě horký. Málem mi to spálilo hrudník!“

Kvůli onomu kousnutí do tohoto oslího masa cítil, že všechno, co se stalo při tom souboji právě teď, stálo za to. V každém případě tihle dva mu byli trnem v oku už nějakou dobu. Bylo by skvělé, kdyby mohl mít tohle místo v budoucnu jen pro sebe, jen se musí chopit příležitosti, která se mu dnes náhodou naskytla.

Když viděl, že muž v šedé róbě nereaguje, zeptal se znovu: „Hej! Ptal jsem se tě na něco. Jsi hloupý?“

Druhá osoba zvedla hlavu. „Když jsi je zahnal, nebojíš se, že se vrátí pro pomstu?“

Mezitím si Chen Gong konečně uvědomil, že je asi nějaký problém s očima toho druhého. Byl v nich prázdný pohled, a když se na něj muž podíval, měl pocit, jako by se soustředil někam jinam.

Když se jeho pohled přesunul na bambusovou hůl vedle toho člověka, najednou mu bylo jasné, ‚Takže nebyl němý, ale slepý‘.

S mlasknutím jazyka si odfrkl: „Bojím se? Nikdy jsem se ničeho nebál! Jen se na ně podívej! Čeho můžou být schopni?“

Chen Gong si muže v šedém prohlédl od hlavy až k patě. Měl na sobě hrubé oblečení, v materiálu ani stylu nebylo nic výjimečného; jediné, co na něm stálo za pozornost, byla jeho tvář.

Upřímně řečeno, místo bezdomovce, jako byl on, ten člověk připomínal spíše učence na cestách.

„Jak se jmenuješ? Nevypadáš jako někdo v bídě. Proč jsi sem potom přišel? Ani krysy nejsou ochotné na tomhle místě hrabat díry!“

Muž v šedém šatu na něj s úsměvem kývl: „Jmenuji se Shen Qiao. Kvůli nemoci mi došly peníze, a tak jsem byl nucen na pár dní najít úkryt na tomto místě. Vrátím se domů. až si našetřím dost peněz na cestu. Mockrát ti děkuji, že jsi ty lidi právě teď odehnal. Smím vědět, jak tě mám oslovovat?“

To, co Yu Shengyan řekl, byla jen poloviční pravda, a proto tomu všemu nemohl věřit. Nebýt hory Xuandu, Shen Qiao by se neměl na koho jiného obrátit. Proto, poté, co o tom několikrát přemýšlel, se přesto rozhodl nejprve zamířit na horu Xuandu.

Hora Xuandu se nacházela na hranici mezi Severním Zhou a Jižním Chenem. Abyste se k ní odtud dostali, existovaly dvě cesty: jedna směřovala úplně na jih a poté, co překročila území Jižního Chenu, se stočila na severovýchod, což byla velmi dlouhá oklika, zatímco druhá vedla přímo na jih, což bylo blíže a také pohodlnější.

Shen Qiao si vybral tu druhou.

Přestože byl svět v chaosu, protože oblast Funing nezažila mnoho katastrof, zůstala poněkud mírumilovná a bohatá, Čistá země, kterou bylo těžké najít v tak chaotickém světě. Stejně jako to, co řekl Shen Qiao, neměl jinou možnost, nežli se na tomto místě nejprve trochu zdržet, jelikož byl momentálně bez peněz.

Jeho zrak se zotavoval poměrně pomalu, ale alespoň došlo k nějakému pokroku. Během dne, kdy bylo dostatečné množství světla, viděl nejasné obrysy. Ve srovnání s černou tmou, když se právě probudil, to už bylo mnohem lepší.

Chen Gong se posadil. „Jak chceš. Mé příjmení je Chen a mé křestní jméno je Gong. Můžeš mi říkat nejstarší Chene. Právě jsem snědl jeden z tvých oslích karbanátků, což můžeš považovat za tvůj poplatek za to, že tě tu dnes večer nechám zůstat. Jelikož jsem ti taky pomohl zahnat ty dva pryč, včetně zítřejšího dluhu, rovnou mi zítra dej celkem tři oslí karbanátky!“

Shen Qiao se zasmál: „Jasně.“

Když Chen Gong viděl, jak rychle souhlasil, cítil trochu podezření: „Neříkal jsi, že už jsi bez peněz? Tak kde bereš peníze na nákup karbanátků?“

Shen Qiao odpověděl: „Vždycky dokážu vydělat víc!“

Chen Gong se jeho slovům zasmál: „Ty? Slyšel jsem, že učenci můžou být účetními nebo psát dopisy pro ostatní, ale jak můžeš psát, když ani nevidíš? Budeš nosit pytle rýže jako já? Říkám ti. Tři karbanátky z oslího masa a ani o jeden míň! Nemysli si, že se z toho můžeš dostat podvodem. Klidně jdi a poptej se kolem, jen zjistíš, že já, starší Chen, jsem dobrý v ničem jiném než že dokonce i démoni by se mě báli, kdyby došlo na boj! Jestli mi zítra nemůžeš dát tři karbanátky, tak prostě vypadni a jez si vítr!“

Povaha Shena Qiao byla dobrá. Poté, co slyšel Chen Gonga takto mluvit, nejenže se nezlobil, ale dokonce s tím s úsměvem souhlasil.

Ošuntělý chrám byl opravdu zchátralý, ze všech stran dovnitř pronikal průvan a ani jedno z jeho oken nebylo v dobrém stavu. Ale naštěstí tu bylo kromě několika oltářů, které bylo možné použít k zabránění pronikání větru, spousta sloupů a několik stohů sena a dříví, které sem Chen Gong sám nanosil a naskládal – to první sloužilo jako přikrývka a jako ochrana před větrem a to druhé pálil, aby se zahřál. Ale to vše bylo pro jeho osobní potřebu. Nyní, vzhledem k tomu, že Shen Qiao byl ochoten mu „přinášet obětiny“, Chen Gong mu neochotně předal část sena a dříví.

Když Chen Gong viděl, že je Shen Qiao ke svému překvapení plně připraven, dokonce si s sebou ve svém osobním ranci přinesl tlustý kus starého oblečení, který měl použít jako přikrývku, nemohl si pomoct, ale nahlas si odkašlal.

Ti dva žebráci se od té doby nevrátili, že prý už našli nová místa k pobytu. Beze stopy zdvořilosti přinesl Chen Gong oblečení, které původně používali jako přikrývky. Přičichl k nim, ale vydávaly kyselý zápach, a tak je s našpulenými rty odhodil a pak se přiblížil k ohni.

Nejprve chtěl sebrat i oblečení Shena Qiao, ale poté, co se nad tím zamyslel, tušil, že by nebylo špatné počkat do zítra a pěkně si ho vychutnat, kdyby mu nedokázal donést „obětiny“.

S touto myšlenkou ve své mysli nevědomky usnul.

Chen Gong byl již druhý den brzy ráno vzhůru a chystal se jako obvykle jít do práce do obchodu s rýží.

Rozhlédl se, ale Shen Qiao už byl pryč a nechal za sebou jen hromadu slámy a prohlubeň po jeho těle a hromadu černého popela, který zůstal po spáleném dříví.

Chen Gong se o to moc nestaral a šel do obchodu s rýží jako obvykle. Absolutně nevěřil, že by dnes Shen Qiao skutečně mohl přinést ty tři karbanátky, protože pokud by měl peníze navíc, nemusel bydlet v tak zchátralém chrámu, který ani duchové nechtěli navštěvovat. Navíc Shen Qiao byl nejen slabý, ale také slepý. Co mohl dělat, aby si vydělal peníze?

‚Nevracej se s prázdnýma rukama, jinak tě zmlátím tak, že tě už ani tvoje máma nepozná!‘

Chen Gong si pomyslel, když šel večer k zchátralému chrámu.

Než prošel bránou, ucítil známou vůni.

Zdálo se, že zvuk jeho kroků upoutal pozornost Shena Qiao, který zvedl hlavu a usmál se: „Jsi zpět.“

„Oslí maso…“ Chen Gong se zachmuřenou tváří dokázal vydat jen dvě slova, než se zarazil.

Protože viděl tři karbanátky zabalené v papíru, úhledně naskládané na hromadě slámy, kde spal.

Poznámka překladatele:
[1] Chrámový trh (庙会 miaohui): také známý jako chrámové shromáždění, náboženské shromáždění pořádané různými chrámy kolem čínského Nového roku nebo narozenin bohů. Aktivity obvykle zahrnují rituály slavené v chrámu, operu na jevišti čelem k chrámu, procesí s obrazy bohů na voze po vesnicích a městech, vystoupení hudebních a rituálních souborů, požehnání obětin přinesených do chrámu rodinami a různé finanční aktivity. [zdroj: wikipedia.org]
[2] Xianbei (鲜卑): Proto-Mongolové žijící v dnešním východním Mongolsku, Vnitřním Mongolsku a severovýchodní Číně. Spolu s Xiongnu byli jednou z hlavních kočovných skupin v severní Číně během dynastie Han a následujících dynastických období. [zdroj: wikipedia.org]
[3] Vévoda Tai, Jiang Shang (姜太公/姜尚/姜子牙): také známý jako vévoda Tai z Qi nebo Jiang Ziya. Slavná historická postava čínské historie, která se také objevuje v některých legendárních příbězích a mytologii. Podrobnosti najdete na stránce wiki. [zdroj: wikipedia.org]
[4] Měďák: odkazuje na 铜钱 (tongqian), také známý jako měděné mince nebo wen, nejnižší měnu ve starověké Číně.
[5] Nejstarší Chen (陈大/陈大郎): doslova znamená nejstarší syn Chen, protože byl pravděpodobně nejstarším synem v jeho rodině.