Thousand autumns – kapitola 60

Uhádneš, kdo teď jsem?

Bona se vrátila se stádem ovcí při západu slunce. Jako obvykle nejprve zahnala ovce do ohrady, kromě malého jehněte, které držela v náručí. Přinesla ho s sebou, když šla zaklepat na pokoj Shena Qiao.

Shen Qiao hned přišel otevřít dveře. Když Bonu uviděl, s úsměvem ji pozdravil: „Jsi zpět.“

Ustoupil stranou, ale Bona ze strachu, že Yan Wushi zase přijde o rozum jako včera, nešla dovnitř. Jen strčila hlavu do místnosti a rozhlédla se.

Ale ten muž jen seděl na posteli a tiše na ni zíral. Ani jeho výraz nevypadal tak násilně jako den předtím.

Bona se zeptala: „Už se plně zotavil?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou a přinutil se k úsměvu. „Obávám se, že je to horší.“

Bona vydala tón překvapení a o to víc se bála vstoupit. Shen Qiao nevěděl, jak vysvětlit složitou příhodu, která se stala Yanu Wushimu. Mohl se to jen pokusit shrnout do několika slov: „Dostal ránu do hlavy a teď je někdy při smyslech a někdy ne – většinou ne.“

„Teď je při smyslech?“ zeptala se Bona. Zvědavě se podívala na Yana Wushiho a ten se ohlédl na ni. Jeho černé oči bez emocí ji nemálo rozechvěly.

„…Ne, není,“ odpověděl Shen Qiao.

Bona trochu zpanikařila: „Chytá ještě lidi pod krkem?“

Shen Qiao řekl: „To si nemyslím. Právě teď má chápání podobné chápání malého dítěte a nedokáže ani jasně mluvit. Minule to byla moje chyba. Byl jsem příliš neopatrný. Nedovolím, aby znovu ublížil tobě a tvému dědečkovi.“

Bona o něčem takovém nikdy předtím neslyšela. Podívala se na Yana Wushiho a zamrkala.

Yan Wushi skutečně oplatil zamrkání.

Bona: „…“

Shen Qiao: „…“

Mnul si spánky.

Bona se na chvíli zamyslela a pak položila jehně, které držela. Vedla ho směrem k Yanu Wushimu a vesele řekla: „Co takhle ho nechat hrát si s jehnětem? Všechny děti ve vesnici mají rády jehňata.“

Beránek byl bílý jako sníh. Už jen pohled na něj vyvolal v lidech touhu obejmout ho a otírat si o něj tváře. Dokonce i Shen Qiao si myslel, že byl velmi roztomilý.

Ale Yan Wushi svraštil obočí, když viděl, jak se k němu jehňátko potácí a sklonilo hlavu ve snaze přičichnout ke spodnímu lemu jeho róby. Najednou vymrštil ruku a odstrčil ho stranou.

Beránek zabečel. Ještě pár kroků klopýtal a pak klesl na kolena. Bona, která byla právě příliš ustaraná na to, aby myslela na svůj strach z Yana Wushiho, přispěchala a zvedla jehně.

Shen Qiao se také obrátil k Yanu Wushimu, nespokojeně se zamračil, ale ten na něj pohlédl jen párem nevinných očí.

„Bono, já se o to postarám. Můžeš jít dělat, co musíš.“

Bona se očividně ještě nevzpamatovala z malého incidentu a byla stále v šoku. Přikývla a poslušně odešla, aniž by řekla cokoli, jehně berouc s sebou.

Shen Qiao se zeptal Yana Wushiho: „Proč jste odstrčil to jehně?“

Yan Wushi neodpověděl. Jen zíral na Shena Qiao.

Zdálo se však, že Shen Qiao si něco uvědomil.

Bez ohledu na to, jak moc se změnila osobnost člověka nebo jak zmatené byly jeho vzpomínky, některé z nejzákladnějších věcí hluboko vrytých do lidských kostí se nikdy nezmění. Yan Wushi byl vždy podezřívavý muž a tato skutečnost by zůstala pravdivá, i kdyby mu zbylo jen pár rozptýlených vzpomínek.

Shen Qiao řekl: „Podejte mi ruku, abych vám mohl změřit tep.“

Yan Wushi natáhl ruku.

V jeho postoji vůči Shenovi Qiao a Boně byl ostrý kontrast.

Shen Qiao však věděl, že je to kvůli téměř magické intuici toho druhého: věděl, že mu Shen Qiao nikdy neublíží.

Položil tři prsty na zápěstí Yana Wushiho a zeptal se: „Můžete teď hýbat rukama a nohama? Dokážete chodit?“

Yan Wushi přikývl: „Můžu. Ale závrať…“

Shen Qiao se mu snažil připomenout: „Dnes ráno jste mi řekl, že už je pozdě vrátit se do Changanu. Pamatujete si to ještě?“

Yan Wushi odpověděl prázdným pohledem. Shen Qiao si jen těžce povzdechl.

„Proč si nelehnete a neodpočinete?“ navrhl Shen Qiao a myslel si, že možná bude ten člověk zase normální, až se příště probudí.

I kdyby se mu Yan Wushi dál posmíval s planoucí satirou, pořád by to bylo lepší než tenhle stav naprosté nevědomosti.

Ale Yan Wushi řekl: „Nechci.“

Myslel tím, že nechce spát.

Když došlo na obyčejné děti, vždy existovalo mnoho způsobů, jak je přemluvit, aby něco udělaly, ale tahle osoba zjevně nebyla žádné dítě. Když se Shen Qiao díval do tváře Yana Wushiho a měl by říkat tak něžná a milá slova, jako by je říkal dítěti, prostě to nedokázal.
Ti dva na sebe zírali s nevyřčenou frustrací, když najednou uslyšeli, jak někdo zaklepal na dveře.

Shen Qiao, jako by byl právě propuštěn z dlouhodobého věznění, nevědomky vydechl úlevou a vstal, aby otevřel dveře.

Venku byla Bona.

Udělala nějaké olejové placky a dala jim je spolu s jehněčí polévkou. Ti dva prohodili pár slov u vchodu. Shen Qiao jí poděkoval. Když Bona odešla, konečně zavřel dveře a vrátil se dovnitř.

Položil jehněčí polévku a olejové placky před Yana Wushiho. „Máte hlad? Pojďme se najíst.“

Yan Wushi pohlédl na Shena Qiao. Pak rychle sklonil hlavu a zamumlal: „Ty mě nakrmíš.“

Shen Qiao: „…“

Yan Wushi nějakou dobu neslyšel odpověď, a tak se podíval na Shena Qiao a váhavě řekl: „Jako minule. Poli…”

Když ho rovnou klepnu po hlavě, probudí se s normálnější osobností? Shen Qiao se se vší vážností zamyslel.

Jako by vycítil nebezpečí, Yan Wushi spolkl nedořčené slovo „polibek“ do žaludku a celé jeho tělo se schoulilo do rohu postele.

Shen Qiao s dalším povzdechem přistrčil jehněčí polévku k Yanu Wushimu a sám zvedl olejové placky. Odlomil malý kousek, vložil si ho do úst a pomalu ho žvýkal.

Teprve potom se Yan Wushi vrátil z rohu a sáhl po polévkové misce. Během boje byly poškozeny jeho meridiány i kosti. Při držení misky se mu lehce třásly ruce, ale už to bylo mnohem lepší, než když se poprvé probudil.

Když Shen Qiao sledoval, jak Yan Wushi sklonil hlavu a pomalu usrkával vývar, najednou ho něco napadlo a zeptal se: „Požádal jste mě, abych vás nakrmil, protože jste měl podezření z polévky?“

Protože kdyby tomu tak bylo, Shen Qiao by byl první, kdo polévku vypil, a pokud by byla polévka otrávená, byl by první, kdo by padl.

Yan Wushi neodpověděl, ale jeho mlčení stačilo jako odpověď.

Shen Qiao by se měl zlobit, ale řekl jen klidně: „Nevím, kolik si toho ještě pamatujete. I když vám řeknu, že nemám v úmyslu vám ublížit, pravděpodobně mi nebudete věřit. Ale Bona a její dědeček jsou oba laskaví lidé. Protože bydlíme u nich, měl byste se trochu krotit, abyste nezranil jejich city, a také vám nedovolím, abyste znovu ubližoval ostatním.“

Když Shen Qiao viděl, že Yan Wushi mlčel, nevěděl, co jiného říct, a také přestal mluvit.

Kdysi věřil, že naprostá upřímnost dokáže roztavit i kamenné srdce – – když bude dost času, i lidé jako Yan Wushi budou nakonec obměkčeni, ale teď si konečně uvědomil, jak se mýlil.

Bez ohledu na to, jakým člověkem se Yan Wushi stal, věřil jen sám sobě.

Oba seděli odděleně, jeden na posteli, jeden vedle stolu. Nebyli od sebe příliš daleko, ale jejich oči na sebe nepohlédly. Přesněji řečeno, Shen Qiao jedl se sklopenou hlavou, zatímco Yan Wushi se díval na Shena Qiao.

Po chvíli Yan Wushi konečně otevřel ústa, „Hezký. Bratr…“

Shen Qiao se při těch slovech otřásl. Právě když se chystal napomenout toho druhého, najednou zaslechl venku nějaký hluk.

Chvíli pozorně poslouchal, pak se náhle zvedl a vydal se ke dveřím, přičemž nezapomněl otočit hlavu, aby cestou upozornil Yana Wushiho: „Zůstaň tady a nevycházej ven.“

Na druhé straně také Bona slyšela hluk. Moc o tom nepřemýšlela a myslela si, že se její dědeček vrátil, a tak zajásala a vyběhla ho pozdravit. Jakmile otevřela bránu, uviděla malou skupinu koní, jak se blíží plným cvalem a zvedají za sebou oblak prachu.

Její dědeček mezi nimi nebyl.

Bona si okamžitě vzpomněla, že Shen Qiao a jeho přítel jsou stále tady. S podezřením, že tito lidé jedou za nimi, okamžitě zavřela bránu a otočila se, aby to řekla Shenovi Qiao.

Jezdci však byli ještě rychlejší než ona. Jeden přitáhl otěže a sesedl z koně, pak přistoupil k bráně a okamžitě ji rozkopl – vše proběhlo tak hladce, že Bona neměla čas reagovat.

Vyjekla překvapením. Náraz způsobený kopnutím do brány ji posunul o několik kroků dozadu. Zavrávorala a málem upadla na zem. Ale natáhla se ruka a podržela její padající tělo za pas, čímž jí zabránila v pádu.

Shen Qiao odtáhl ruku, jakmile jí pomohl ustálit se. Otočil se k těm lidem a zeptal se: „Kdo jste?“

Osoba ze zadní části skupiny sesedla z koně. Přistoupil k nim, stáhl si šátek zakrývající obličej a sepjal ruce k Shenovi Qiao: „Omlouvám se, že hrubost mých mužů tuto mladou dámu vyděsila. Posledně bylo v hostinci příliš mnoho lidí a neměli jsme příležitost si moc popovídat, tak jsem tě sem přišel vyhledat. Jak se ti v poslední době dařilo, taoistický knězi Shene?“

Každý muž si tu a tam zasloužil nové přehodnocení. Jeho řeč byla zdvořilá a kultivovaná a dokonce i jeho úsměv překypoval sebevědomím. Na první pohled by se dalo poznat, že musí být zvyklý zastávat vysokou funkci a žít v příznivém prostředí. Už to nebyl Chen Gong, který byl negramotný a hrubý, ale byl také pozorný.

Mezi lidmi, které s sebou Chen Gong přivedl, bylo také několik známých tváří. Shen Qiao poznal pár a také Murong Qina, hlavu rodiny Murong v zemi Qi, který byl jedním z nich. Byl té noci v klášteře Za hranicí mraků, kde se sešli experti ze všech koutů, aby bojovali o zboží doprovázené Asociací šesti harmonií. Jak čas plynul, věci se změnily. Když se tento bojový expert, který pracoval pro císařský dvůr Qi, nyní stal jedním z Chen Gongových podřízených, člověk si musel jen povzdechnout nad nepředvídatelností osudu.

Shen Qiao odvrátil oči od Murong Qina, Tuoby Liangzheho a ostatních. Podíval se na Chen Gonga a zeptal se hlubokým hlasem: „Tato vesnice je zapadlá a odlehlá, a přesto se sem vévoda Chen dokázal dostat. Můžu se zeptat, odkud jsi slyšel, kde jsem?“

Chen Gong pohlédl na Bonu a usmál se: „Potkal jsem starého muže. Předpokládám, že to musí být dědeček té mladé dámy?“

Bona byla vyděšená, ale stále poněkud zmatená, ale Shen Qiaoův výraz se mírně změnil, jakmile to uslyšel. „Ať jsi sem přišel pro cokoliv, vyřiď to jen mezi námi. Není potřeba do toho tahat ostatní.“

Chen Gong ho naopak utěšoval: „Nebuď tak nervózní. Jen jsem se ho chtěl zeptat, kde jsi byl. Protože už jsem dostal odpověď, nic jsem mu neudělal. Tady venku je dost silný vítr, není to nejlepší místo pro rozhovor. Nepozveš mě dovnitř?“

Když Bona slyšela, že byl její dědeček zajat, málem se zhroutila. Shen Qiao natáhl ruku, aby jí pomohl. Po krátké chvíli ticha řekl: „Rač vstoupit.“

Murong Qin a ostatní je chtěli následovat, ale Chen Gong je zastavil: „Taoistický kněz Shen je čestný muž. Nic mi neudělá. Můžete počkat venku.“

Jakožto bojový expert číslo jedna na císařském dvoře Qi, se Murong Qin té noci v klášteře Za hranicí mraků choval arogantně. Ale teď před Chen Gongem vypadal nesměle jako myš před kočkou a jednal podle každého příkazu bez dalšího slova. Sepjal ruce k Chen Gongovi a pak s sebou přivedl ostatní, aby hlídali venku.

Chen Gong následoval Shena Qiao do místnosti. Vydal ze sebe tón překvapení a pak se usmál: „Kde je mistr sekty Yan?“

Shen Qiao neodpověděl. Druhý už od starého muže pravděpodobně získal mnoho informací. Poté, co se každý posadil na své místo, Shen Qiao přímo položil otázku: „Co tě sem přivedlo, vévodo Chene?“

Chen Gong se usmál: „Jsme přece staří známí a předtím jsi mi prokázal laskavost. Bylo by ode mě příliš hrubé a nelidské kousnout do ruky, která mě kdysi krmila. Proto mi taoistický kněz Shen nemusí nasazovat takovou nálepku.“

Shen Qiao na rovinu odpověděl: „Netroufám si tvrdit, že to byla moje zásluha. Vévoda hrabství Chen už tuhle malou laskavost oplatil několika truhlami karbanátků. Pokud nám vévoda Chen prokáže milost a bude souhlasit s propuštěním Bonina dědečka, budu mu hluboce vděčný.“

„Má se dobře a nechám ho jít, není třeba se znepokojovat. Když jsme byli v královském hlavním městě, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, ale ty jsi ve spěchu odešel a zmizel jsi téměř okamžitě. Nezbylo mi nic jiného, než poslední možnost.“

Shen Qiao neodpověděl.

Chen Gongovi jeho chladný postoj nevadil. Po krátké odmlce dodal: „Důvod, proč jsem sem dnes přišel, je ten, že je tu něco, na čem bych rád spolupracoval s taoistickým knězem Shenem.“

Poté změnil téma: „Existuje mýtus, že mistr sekty Yan je mrtvý. Nikdy jsem nečekal, že bude ještě naživu, tím méně, že jsi to ty, kdo ho zachrání. Z toho, co vím, se k tobě Yan Wushi choval velmi uboze, přesto jsi ochotný mu odpustit a dokonce oplatit zlo dobrem. Takový skutek je opravdu obdivuhodný!“

Shen Qiao nebyl někdo, kdo rád satirizoval ostatní. Vytočilo ho však to, že Chen Gong použil starého muže jako rukojmí, a musel odpověděl: „Vzhledem k tomu, že všude na světě jsou lidé, kteří oplácejí laskavost nevděkem, jak moc je odlišné oplácet zlo dobrem?“

Chen Gong okamžitě pochopil naznačený význam a jeho výraz se mírně změnil. Ale v příštím okamžiku se znovu usmál, jako by se nic nestalo: „Už je to dlouho, co jsme se naposledy viděli, a taoistický kněz Shen začal mít docela ostrý jazyk. Zajímalo by mě, co by udělali experti na bojové umění, kteří přepadli Yana Wushiho, kdyby věděli, že je stále naživu. Schopnost bojového umění taoistického kněze Shena je nepochybně vynikající, ale i když dokážeš bojovat s Yu Aiem sám, dokáže si poradit s Guang Lingsanem a Duanem Wenyangem současně? Nemluvě o tom starém mnichovi Xuetingovi.“

„Odkazuje vévoda Chen svým proslovem na tu takzvanou spolupráci?“

Chen Gong řekl: „Samozřejmě, že ne. Slyšel někdy taoistický kněz Shen o Ruoqiangu?

Ruoqiang.

Shen Qiao si to dvakrát v duchu zopakoval. Znělo to jako jméno osoby. Zavrtěl hlavou.

Chen Gong řekl: „V knize Kniha Han – Paměti západních oblastí je uvedeno: ‚První země mimo průsmyk Yang se nazývá Ruoqiang.‘ Tahle malá země byla později zničena Shanshanem.“

Bylo překvapivé, jak člověk, který byl ještě minulý rok negramotný, mohl nyní s dokonalou lehkostí citovat z Knihy Han. I když byl císař Qi vládce popleta, pokud měl někoho zbožňovat, muselo to být proto, že na něm bylo něco mimořádného. Z tohoto pohledu byl Chen Gong skutečně hodný císařovy přízně.

Shen Qiao nic neřekl. Tiše čekal, až bude druhý pokračovat.

Chen Gong řekl: „Budu k tobě upřímný. Ruoqiang je bohatý na nefritové žíly. Přestože byl zničen, ruiny starověkého města jsou stále tam. Dříve se tam hojně vyskytoval druh achátu, který se nikde jinde nevidí, a já ho chci najít. Pokud jde o to, proč s tebou chci spolupracovat – pro mě můžou být tvoje bojové dovednosti velice přínosné, zatímco pro tebe je tam další věc, která roste kolem achátu a jmenuje se nefritový cistanche. Dokáže znovu spojit zlomené kosti a svaly a je úžasným lékem na vnitřní zranění. Myslím, že mistr sekty Yan to bude potřebovat.“

Když skončil, mlčky čekal, až Shen Qiao odpoví.

V místnosti bylo ticho, až na občasné vzlyky Bony, jejíž oči byly zarudlé od pláče.

Po dlouhé době Shen Qiao konečně řekl: „Bojíš se, že s tebou odmítnu jít, takže Bonina dědečka držíš někde jinde a využíváš ho k tomu, abys mi vyhrožoval.“

Chen Gong připustil: „Přesně. Nevím, proč jsi zachránil Yana Wushiho. Vzhledem k tomu, že se k tobě v minulosti choval špatně, nejsem si jistý, jestli jsi ochotný se kvůli němu vystavit riziku. Ale podle toho, co vím, nejsi ten typ člověka, který může jen nečinně sedět a dívat se, jak se kvůli tobě ubližuje nevinným lidem.“

Shen Qiao řekl na rovinu: „Děkuji, že mě tak dobře znáš.“

„Takže taoistický kněz Shen souhlasí?“

„Mám nějakou jinou možnost?“

Chen Gong se usmál: „No, nemáš. Neboj. Ten stařec je v pořádku. Až se vrátíme, nechám ho jít.“

„Nejdřív ho pusť a já půjdu s tebou.“

Chen Gong zavrtěl hlavou a usmál se: „To není možné. Proč by taoistický kněz Shen něco takového vůbec říkal? Půjdeš se mnou dobrovolně jen tehdy, když budu mít starce v rukách. Vzhledem k tomu, že zdraví mistra sekty Yana nemusí být v dobrém stavu, požádal jsem své muže, aby mu připravili dostatek jídla a léků. Nemusíš se obtěžovat brát ho s sebou.“

Chen Gong tohle pronesl, aby otestoval Shena Qiao, jelikož měl podezření, že i kdyby Yan Wushi nezemřel na společný útok pěti velmistrů, byl by přinejmenším invalidní. V obou případech by pro jeho bojovou sílu bylo velmi obtížné vrátit se do stavu, v jakém bývala předtím.

Shen Qiao však nic nekomentoval a nejevil žádné známky pokračování v tématu. Chen Gong mohl jen říct: „Pokud tu není žádný jiný problém, vyjedeme zítra brzy ráno. Jsem si jistý, že Murong Qin už nám našel dobré bydlení na dnešní noc. Půjdu si nejdřív odpočinout a uvidíme se zítra. Měl by sis taky dobře odpočinout. Do Ruoqiangu je ještě dlouhá cesta. Musíme nabrat síly a našetřit energii.“

Když skončil, Chen Gong vstal a odešel.

„Pane Shene…“ Bona se podívala na Shena Qiao s prosbou o pomoc.

Shen Qiao se nakonec hořce usmál: „Ani nevím, jak se ti mám omluvit. Tohle všechno je kvůli mně. Slibuji ti, že se brzy vrátím a také zajistím, aby se tvůj dědeček vrátil živý a zdravý.“

Vytáhl všechny ty drobné, které mu zbyly. „Vezmi si je. Pro případ, že bys je potřebovala.“

Bona zavrtěla hlavou. „Nechci je.“

Shen Qiao tiše řekl: „Buď hodná. Zůstaň doma a nechoď daleko, pokud to nebude potřeba. Určitě přivedu tvého dědečka bezpečně zpátky.”

Nikdo nemohl odolat, když mu Shen Qiao řekl: „Buď hodná“. Bonino srdce po celou tu dobu bušilo zoufalstvím, ale teď se postupně uklidňovala. Neobviňovala Shena Qiao z toho, že přinesl její rodině problémy, protože ta laskavá a ohleduplná dívka věděla, že Shen Qiao musí být stokrát nebo dokonce tisíckrát nešťastnější než ona.

Přikývla. „Ty… buď opatrný.“

Shen Qiao se na ni konejšivě usmál a řekl jen čtyři slova: „Bude to v pořádku.“

Přesně jak Chen Gong očekával, Murong Qin už nějakým neznámým způsobem obsadil relativně útulný dům ve vesnici. Původní majitel byl vyhnán a nucen zůstat u někoho jiného. Všichni vesničané se těmto nečekaným příchozím vyhýbali jako čert kříži, ale naštěstí Chen Gong neměl v úmyslu zůstat dlouho.

*

Druhý den časně ráno přišel Murong Qin zaklepat na dveře Shena Qiao na Chen Gongův příkaz.

Po třetím zaklepání se dveře otevřely zevnitř a Shen Qiao vyšel s Yanem Wushim.

Už to bylo nějakou dobu, co se naposledy zvedl a kráčel po zemi. Jeho končetiny byly stále dost ztuhlé, navíc byl vážně vnitřně zraněný a každý jeho krok rozvířil rány. Šel velmi pomalu.

Tehdy té noci v klášteře Za hranicí mraků Yan Wushi z ničeho nic zničil Strategii rumělkového jangu. Dokonce i Murong Qin a ostatní byli velmi ponížení jeho jedovatými pomluvami. Ve chvíli, kdy Murong Qin viděl, že kdysi až hrozivý mistr sekty ztratil svou moc, jeho tvář bledá a tělo oslabené nemocí, musel se radoval z neštěstí toho druhého.
Ušklíbl se: „Jsem si jistý, že mistr sekty Yan si stále pamatuje staré přátele z kláštera Za hranicí mraků. Nevypadáš tak dobře, co?“

Murong Qin se nemohl o nic méně starat o Yana Wushiho, který byl nyní veřejným nepřítelem pro celý svět – – každá politická a bojová síla se nemohla dočkat, až ho zabije.
Tvář druhého zůstala nehybná. Dokonce i jeho oči vypadaly, jako by byly právě smáčené ve studniční vodě; led v nich mohl lidem pronikat až do kostí.

Murong Qin, na něhož zíral takový pár očí, nějak nedokázal vypustit další nepříjemná slova, která si připravil.

Chen Gong šel pomalu a ladně, následován velkým počtem lidí.

Vypadal nyní jako muž s velkým vlivem; už to nebyl ten bezmocný mladý chlapec, kterého utlačovala jeho nevlastní matka a v rozhořčení utekl z domova. Prostředí může změnit chování člověka a kultivace může změnit vnitřní vlastnosti člověka – když se změní situace a postavení člověka, přirozeně to ovlivní i jeho náturu.

„Taoistický knězi Shene, jsme připraveni vyrazit?“

Shen Qiao přikývl.

Chen Gong řekl: „Nejdřív pojedeme na koních. Těsně předtím, než vstoupíme do pouště, se zastavíme v malém městě a tam vyměníme koně.“

Vypadal tak uvolněně a bezstarostně, vůbec se nebál, že by se Shen Qiao náhle rozmyslel a vzal svá slova zpět. Protože ačkoli Bonin dědeček byl stále v jeho rukou, i kdyby Shen Qiao vzal Chen Gonga jako rukojmí, pořád by byli v přesile. Ve skutečnosti by Chen Gongovi muži mohli chytit náhodného vesničana jako rukojmí a Shen Qiao by se z toho neměl jak dostat.

Shen Qiao to také velmi dobře pochopil, takže nejednal unáhleně.

„Na co potřebuješ achát?“

Chen Gong se zasmál: „Myslel jsem, že se mě na to zeptáš včera, ale čekal jsi až doteď. Achát je pro mě nesmírně důležitý, ale ruiny jsou opuštěné už mnoho let. Nevím, jakému druhu nebezpečí budeme na téhle cestě čelit. Víc lidí, víc síly. Původně jsem tě nechtěl vybrat, ale podívanou, kterou jsi předvedl v královském hlavním městě, mi dodala hodně sebevědomí. Když se k nám připojí taoistický kněz Shen, budeme dvakrát silnější!“

Shen Qiao už nic neřekl. Když viděl, že mu přivádí dva koně, řekl: „Vezmeme si jednoho.“

Chen Gong pohlédl na Yana Wushiho a zeptal se: „Jaké zranění utrpěl mistr sekty Yan? Vypadá trochu přihlouple. Copak už ani nepoznává lidi?“

Yan Wushi chladně odpověděl: „Pořád tě poznávám. Jen nemám chuť říkat nesmysly. Myslíš si, že hraní na Gao Weie stačí k tomu, aby ses stal top psem? V mých očích jsi pořád jen nicka.“

Chen Gongova tvář se mírně změnila, ale natáhl ruku a zastavil Tuobu Liangzheho za sebou, aby nevytasil meč.

„Mistr sekty Yan je skutečný hrdina, který používá odvážná slova, i když jste se dostal do úzkých. Doufám, že budete schopný pronést takový projev, až se lidé z Tujue a buddhistické sekty dovědí, že jste stále naživu.“

Yan Wushi se ušklíbl: „Naučil tě Gao Wei v posteli jen jak pracovat ústy? Pokud nejsi přesvědčený, klidně mi ukaž, co v tobě je.“

Chen Gong se zamračil. Byl trochu nejistý a myslel si, že možná informace, které dostal, byly špatné. Je možné, že Yan Wushi nejenže přežil, ale nebyl dokonce vůbec zraněný a že všech pět mistrů bylo oklamáno?

Věděl, že je to krajně nepravděpodobné, ale i ty nejpodivnější věci se zdály racionální a očekávané, když se týkaly zlého padoucha, jakým byl Yan Wushi.

Nemluvě o Chen Gongovi, dokonce ani Murong Qin a Tuoba Liangzhe nebyli beze strachu. Stejně jako větší stromy měly větší stíny, čím větší byla sláva člověka, tím větší ochranu poskytovala. Pouhá existence mistra sekty Očistného měsíce, který tam stál, stačila k tomu, aby se všichni zeptali sami sebe.

Jak pravilo staré přísloví, pouze zlí lidé byli schopni mučit jiné zločince. Shen Qiao toho nikdy nemohl dosáhnout bez ohledu na to, jak silný byl.

Chen Gong neztrácel příliš mnoho času. Jediným mávnutím všichni nasedli na koně a byli připraveni vyrazit.

Shen Qiao nechal Yana Wushiho nasednout na koně jako prvního, zatímco on sám si sedl před něj, aby řídil koně.

Asi tucet koní pomalu klusalo po silnici. Vítr a písek zakrývaly jejich hlasy a mluvit bylo o to těžší, protože jakmile otevřeli ústa, ucítili písek.

Nikdo neměl rád pojídání písku, a tak si všichni přitiskli bradu k prsům a dorozumívali se pouze gesty rukou.

Yan Wushi zezadu pevně objal Shena Qiao kolem pasu, jeho hruď přímo na zádech Shena Qiao. Přesunul ústa k jeho uchu a tiše řekl: „A-qiao, jsi spokojený s tím, jak jsem to zvládl?“

Jakmile Shen Qiao zaslechl ten jemný tón, věděl, že to není „normální“ Yan Wushi.
Všiml si, že v posledních dnech vzdychá častěji než kdykoli předtím. „Jsi Xie Ling?“

Yan Wushi byl trochu překvapený. „Jak víš, že moje staré jméno je Xie Ling?“

Shen Qiao zjistil, že oněměl.