Thousand autumns – kapitola 61

Nejsem Yan Wushi

Pokud by rozhovor s Yanem Wushim předtím vytočil člověka natolik, že by se raději šel zahrabat, pak by ho rozhovor se současným Yanem Wushim nasral pravděpodobně natolik, že by si hodil mašli a pak by se zase vrátil k životu. Ve skutečnosti ti, kteří neměli silnou vůli, ani nemohli pokračovat v rozhovoru.

Shen Qiao si povzdechl a jednoduše zavřel pusu a odmítal dál mluvit.

Když však osoba za ním viděla, že Shen Qiao přestal mluvit, objal ho pažemi ještě pevněji. Položil bradu na rameno Shena Qiao a zeptal se: „A-qiao, proč mě ignoruješ?“

‚Protože se snažím rozhodnout, jestli tě mám nejdřív klepnout a pak tě vzít sebou na cestu,‘ pomyslel si Shen Qiao. Mírně otočil hlavu na stranu a ztišil hlas: „Jelikož si stále pamatuješ, kdo jsi, víš, proč Chen Gong hledá achát ve starobylém městě Ruoqiang?“

„To nevím, ale o nefritovém cistanche jsem už slyšel. Obvykle se nachází hluboko uprostřed pouště Gobi, často skrytý mezi skalními trhlinami, a proto je extrémně těžké ho najít. Je to opravdu vzácný poklad. Je však zřejmé, že Chen Gong chce pouze achát. Zmínil se jen o nefritovém cistanche, aby nás nalákal k tomu, abychom za něj vyřídili práci.“

Ještě předtím, než byl Yan Wushi zraněn, Shen Qiao ho stěží slyšel analyzovat něco tak mírným tónem.

„Ano, také jsem si toho všiml. Ale i bez nefritového cistanche – pokud stále drží Bonina dědečka jako rukojmí, nezbývá nám nic jiného, než jít s ním. I když, pokud cestou najdeme nefritový cistanche, pak se tvoje rány budou moci úplně zahojit.“

Yan Wushi řekl: „Nejdůležitější zranění, které mám, je vada v mém démonickém jádru. Nefritový cistanche dokáže vyléčit pouze vnější rány. Moc mi nepomůže.“

Shen Qiao se trochu pobavil: „Ale máš na hlavě díru. Nefritový cistanche dokáže léčit zlomené kosti a natržené svaly. Nepřijde ti vhod? Nejprve musíme ošetřit vnější hlubokou ránu za každou cenu.“

„Vlastně nechci, aby se to zahojilo,“ řekl Yan Wushi a znělo to trochu sklíčeně.

Shen Qiao se zamračil. „Proč ne?“

Měl pocit, že současná osobnost Yana Wushiho se liší od všech ostatních, které dosud viděl – – ve skutečnosti se velmi podobala té z doby před několika dny, která se na Shena Qiao jemně usmála hned po probuzení.

„Protože s tebou možná nebudu moct mluvit, až se to zahojí. Neříkej mi, že dáváš přednost druhému Yanu Wushimu, který byl nejen slepý k tvé upřímnosti, ale dokonce tě naservíroval Sang Jingxingovi.“

„Ty jsi on.“

„Já nejsem on.“

Shen Qiao se cítil trochu oněmělý. „Kdo potom jsi?“

Po chvíli ticha Yan Wushi řekl: „Můžeš mi říkat A-Yan.“

„…“

„Řekl bys to prosím alespoň jednou? Nikdy předtím jsem tě neslyšel říct mé jméno.“

Shen Qiao řekl otupěle: „Nemůžu, když se dívám na tvář, jako je ta tvoje.“

Yan Wushi si hořce stěžoval: „Tvář je jen vnější vzhled člověka, prázdná skořápka. Nemusíš ji brát v potaz. Vím o všech věcech, které ti udělal. Yan Wushi je nevděčný a bezcitný, ale já tě nikdy nezklamu. A-qiao, na tomto světě nelze najít druhého člověka, který by byl tak dobrotivý jako ty. Pokud si tě nebude vážit, já ano. Dovolíš mi to?“

Shen Qiao přestal mluvit a úplně ho ignoroval, ale Yan Wushi se nevzdával. Chtěl ještě něco říct, pak uviděl, jak Chen Gongův kůň náhle zpomalil. Druhý muž se otočil, a když viděl, že si Yan Wushi a Shen Qiao celou tu dobu povídali, neubránil se škádlení: „Zdá se, že ta fáma není pravdivá. Z toho, co vidím, taoistický kněz Shen a mistr sekty Yan mají spolu docela dobrý vztah, což mi přijde jako velká úleva. Když mi vy dva pomáháte, nemám žádné obavy, že tentokrát nenajdu achát!“

Shen Qiao vzhlédl k nebi. Pobýval zde několik dní a znal místní počasí.

„Blíží se písečná bouře?“ zeptal se

Chen Gong neměl nejmenší tušení, ale přivedl s sebou lidi, kteří to věděli. Murong Qin například okamžitě odpověděl: „Máš pravdu. Před námi je malé město. Proč si tam nejdřív neodpočineš, můj pane? Můžeme si také vyměnit koně a zítra pokračovat v cestě.“

Býval to takový povýšený člověk, ale teď byl dokonce ochoten oslovit Chen Gonga jako svého pána. Shen Qiao si nemohl pomoct a podíval se na něj.

Murong Qin se tvářil jako obvykle, jako by si nemyslel, že tento vztah pán-sluha je ostudou jeho společenského postavení.

Měl by sloužit přímo pod císařem Qi, Gao Weiem, a přesto teď mluvil o Chen Gongovi jako o svém pánovi…

Jako by věděl, co si ta druhá osoba myslí, naklonil se Yan Wushi k Shenovi Qiao zezadu a zašeptal mu do ucha: „Rodina Murongů už v soukromí slíbila věrnost Chen Gongovi.“

Když horký dech dýchl do ucha Shena Qiao, nevědomky se naklonil dopředu.

Netrvalo dlouho a dorazili do malého města. Chen Gongova skupina, která byla jak bohatá, tak arogantní, si hned po příjezdu zarezervovala nejlepší hostinec ve městě (ačkoli byl nejlepší, byl také jediný). Životní podmínky zde byly mnohem horší i ve srovnání s Boniným domem, nemluvě o ostatních hostincích v královském hlavním městě. Vzhledem k tomu, že město bylo tak odlehlé, měli to štěstí, že dokonce našli místo k pobytu a opravdu si neměli na co stěžovat. Po večeři se všichni beze slova vrátili do svých pokojů.

Počet dostupných pokojů byl omezený, proto Shen Qiao a Yan Wushi sdíleli stejný.

Shen Qiao nebyl člověkem nějak zvídavým. Nemohl se však ubránit otázce, jak se z Chen Gonga, který byl ještě nedávno jen obyčejným teenagerem, v tak krátké době náhle stal člověk plný tajemství, zvláště když se zdálo, že tato tajemství také souvisejí s cílem jejich cesty i jejich bezpečností —— Shen Qiao musel být opatrnější.

„Veškerá síla a postavení Chen Gonga pochází od císaře Qi. Bez císaře nemá Chen Gong nic. Ale Murong Qin, nejlepší bojový expert na císařském dvoře, se dobrovolně stal Chen Gongovým podřízeným. To je opravdu velmi zvláštní.“

Od té doby, co povaha Yana Wushiho prošla tak obrovskou změnou, jeho oči neustále sledovaly Shena Qiao. Ať už Shen Qiao vstával nebo seděl, Yan Wushi na něj bez mrknutí hleděl. Shen Qiao nebyl mrtvý. I on to cítil a prostě ho to velmi znepokojovalo. Po těch slovech se musel zamračit:

„Proč na mě pořád zíráš?“

„Protože jsi velmi pohledný.“ Yan Wushi se na něj usmál – bylo to jako deset mil broskvových květů, které kvetou v jarním vánku, s větvemi, které se třpytí a září pod linoucím se měsíčním svitem.

„A teď pojďme k věci,“ Shen Qiao si povzdechl.

Současný Yan Wushi také nebyl příliš normální, ale byl alespoň o něco lepší než ti předchozí.

„Znal Chen Gong dříve bojové umění?“ zeptal se náhle Yan Wushi.

Jeho otázka připomněla Shenovi Qiao, kde se vzal ten zvláštní pocit, který v poslední době měl.

Nejenže Chen Gong v minulosti nevěděl nic o bojovém umění, ale byl také negramotný. Kde se to mohl naučit? Chlapec tehdy znal jen hrstku pohybů, které ho naučil Shen Qiao na sebeobranu, ale ty stačily jen na to, aby zvládl nanejvýš pár banditů. Chen Gong, kterého dnes viděli, však kráčel lehkými a ladnými kroky s impozantním leskem skrytým v očích – jeho bojové umění už muselo dosáhnout určité úrovně. I když ještě nebyl prvotřídním mistrem, musí být minimálně druhořadý a mít vysoké postavení.

Jak mohl postoupit mílovými kroky v tak krátkém čase?

Normálně museli lidé začít cvičit bojové umění ve velmi mladém věku, ale Chen Gong byl jako vysoká budova, která se přes noc náhle zvýšila. To jednoduše muselo v lidech vzbouzet podezření.

Shen Qiao řekl: „Je tu ještě jedna věc. Když jsem se dříve zmínil o návratu do Changanu, řekl jsi, že je příliš pozdě. Je to proto, že se v Changanu něco stane? Je císař Zhou v nebezpečí?“

Yan Wushi zavrtěl hlavou. Po téměř celém dni stráveném jízdou na koni vypadal docela unaveně. I když na koni jen seděl a nepotřeboval dávat pozor na to, jakým směrem se ubírá, protože byl předtím vážně zraněn, množství otřesů bylo dostatečné natolik, aby se staré rány znovu otevřely.

„Bolí mě hlava…“ Jeho tvář vykazovala mírnou stopu bolesti, když si sáhl na ránu na hlavě.

Shen Qiao byl dostatečně rychlý, aby si toho všiml a zastavil ruku druhého. „Nehýbej se.“

Přitiskl dlaně na záda Yana Wushiho a vlil do jeho těla několik pramenů vnitřní čchi.

Vnitřní síla, kterou Shen Qiao právě praktikoval, pocházela ze Strategie rumělkového jangu. Byl to nejneutrálnější a nejmírnější typ čchi. Když však vstoupila do těla Yana Wushiho, nečekaně to zhoršilo bolest druhého člověka natolik, že i jeho obličej začal cukat.

Shen Qiao, který neměl jinou možnost, rychle stáhl ruce.

Tělesná teplota Yana Wushiho byla tak vysoká, že se zdálo, jako by byl uvnitř rozpálené pece. To se nikdy předtím nestalo.

„Mistře sekty Yane?“ zašeptal se Shen Qiao.

Yan Wushi popadl Shena Qiao za ruce a nezapomněl druhému připomenout, i když byl v polobezvědomí: „Říkej mi A-Yan…

Shen Qiao: „…“

„Mnoho věcí, které jsi řekl, mi připadá nic než jako rozmazaná šmouha v mé hlavě, kterou nedokážu rozluštit. Možná Yan Wushi ví, ale já opravdu ne…“

To znamená, že každá z různých osobností, které zatím manifestoval, si ve skutečnosti nepamatuje všechno? pomyslel si Shen Qiao a zamračil se.

„Nejdřív si zdřímnu…“ řekl Yan Wushi. Jeho hlas postupně slábl, a když větu dokončil, už zavřel oči.

Ve skutečnosti důvod, proč zenový mistr Xueting a ostatní chtěli zabít Yana Wushiho, nebyl ten, že by smrt Yana Wushiho nastolila ve všem pořádek. Chtěli také zastavit expanzi sekty Očistného měsíce v Severním Zhou a také zabránit tomu, aby pomáhala císaři Zhou při sjednocování světa. To znamená, že jejich konečným cílem byl stále Yuwen Yong. Z pohledu outsidera byl Yan Wushi již mrtvý. Sekta Očistného měsíce právě ztratila svého vůdce a pro Biana Yanmeie, který musí být v tuto chvíli vyčerpaný snahou udržet vnitřní stabilitu sekty, by bylo přirozené, kdyby snížil ostražitost ohledně ochrany Yuwena Yonga a vytvořil tak skvělou příležitost pro ostatní.

Proto, když Yan Wushi řekl: „Je příliš pozdě“, pravděpodobně tím myslel, že se Yuwen Yongovi něco stane.

Ale právě dorazili do Tuyuhunu, místa tisíce mil vzdáleného od Changanu, a chystali se vstoupit do nekonečné, neobydlené pouště. I bez ohledu na Yana Wushiho, dokud byl Bonin dědeček v jejich rukou, Shen Qiao je stále nemohl nechat jen tak být. Jediným jeho plánem teď bylo jako první jít a pomoci Chen Gongovi získat achát.

Druhý den časně ráno, když Chen Gong poslal své muže, aby je probudili, Yan Wushi ještě hluboce spal. Nemohli ho probudit, ať se snažili sebevíc.

Shen Qiao neměl jinou možnost, než umístit Yana Wushiho na sedle před sebe, zatímco on sám seděl za ním a aby zabránil pádu z koně během cesty, omotal ruce kolem pasu Yana Wushiho a uchopil otěže.

Když to Chen Gong viděl, podal mu láhev. „Tady jsou nějaké pilulky, které mohou tonizovat čchi člověka a pomoci mu zůstat vzhůru. Můžeš pár dát mistru sekty Yanovi. Mohly by pomoct.“

„Díky,“ odpověděl Shen Qiao, „ale protože nevím, jaký je jeho současný stav, předpokládám, že bychom mu neměli podávat ten lék tak unáhleně.“

Chen Gong se zasmál: „Klid. Tyhle pilulky jsou vyrobeny z jemných přísad, jako je kustovnice a červená šalvěj. I když to není účinné, nezabije ho to. Pokud jsem správně odhadl, důvod, proč je v takovém stavu, musí mít něco společného s tím, že se vážně zranil během boje s Dou Yanshanem a ostatními. Normálně bych se na něj díval lhostejně nebo se mu dokonce vysmál. Ale teď jsme na stejné lodi. Pokud se Yanovi Wushimu cokoli stane, rozhodí tě to a mně to taky nebude k dobru.“

To, co řekl, byla pravda. Zdravotní stav Yana Wushiho nevypadal příliš optimisticky – vnitřní čchi v jeho těle byla chaotická a kvůli tomu nemohl přijmout vnitřní čchi od nikoho jiného. Shen Qiao s tím nemohl nic dělat.

Vzal láhev od Chen Gonga, vytáhl dvě pilulky a dal je Yanu Wushimu. Ten se brzy pohnul. Vykašlal hrst krve a pomalu otevřel oči.

Shena Qiao náhle napadlo: Pokud by přísady v pilulce byly opravdu tak jemné, jak řekl Chen Gong, nemělo by to dělat takové divy.

Zeptal se Chen Gonga: „Co dalšího je v té pilulce?“

Tentokrát Chen Gong upřímně odpověděl: „Je tam také ženšen a sněžný lotos. Nejdřív jsem ti to neřekl, protože jsem se bál, že si budeš dělat starosti se silným účinkem a nedovolíš mu to pozřít.“

Shen Qiao se zeptal Yana Wushiho: „Jak se cítíš?“

Druhá osoba nic neřekla. Jeho pokleslá víčka se mírně zvedla, jako by se na ně podíval, pak se znovu zavřela, zatímco se sotva dokázal narovnat na hřbetu koně.

Ale jeho tvář byla stále bledá a děsivá a zdálo se, že se mu také potí čelo.

Chen Gong řekl: „Vypadá to, že je dost schopný na to, aby pokračoval. Tak jeďme.“

Zdálo se, že Chen Gong spěchá, aby dosáhl cíle – – což příliš očividně nevyjádřil, ale Shen Qiao to cítil.

Městečko nemělo k dispozici žádné velbloudy, takže museli pokračovat na koních. Naštěstí tato oblast nebyla úplně pokryta pískem. Kolem byly rozesety holé kameny, což naznačovalo, že je součástí pouště Gobi.

Yan Wushi už po zbytek cesty se Shenem Qiao nemluvil. Jen se opřel o záda Shena Qiao, plně ospalý.

Už to, že je naživu, bylo dost nápadné. Mezi lidmi, které s sebou Chen Gong přivedl, včetně Muronga Qina a dalších bojových mistrů, mu však nikdo nevěnoval velkou pozornost. Zdálo se, že mají na mysli jiný cíl, který byl mnohem důležitější než Yan Wushi.

Pro koně bylo velmi obtížné se v poušti pohybovat. Když písečná bouře zesílila, skupina musela sesednout a vést koně. Jako skupina bojových mistrů cestovali docela rychle a ve skutečnosti urazili za den docela velkou vzdálenost od toho malého města. Kam až jejich oči dohlédly, nebylo nic než písek. Ani bojoví mistři s tím nemohli nic dělat. Naštěstí byli dobře připraveni a už si zakryli hlavy kápěmi a šátky, takže se jim nenaplnila ústa pískem.

Skupinu vedl muž středního věku, který měl k pohlednému daleko. Shen Qiao toho člověka neznal a ani Chen Gong neprojevil úmysl ho představit. Ale ten muž očividně neznal bojové umění a nebyl spolu s Murong Qinem. Chen Gong ho pravděpodobně přivedl, aby pro ně prozkoumal oblast.

Muž držel v ruce kompas a seděl na koni. Měl na starosti zjišťování ložisek, takže jeho koně vedli lidé.

Najednou zvedl ruku do vzduchu.

Téměř v další vteřině Murong Qin vykřikl: „Stát!“

Všichni se zastavili. Všichni zezadu zírali na muže středního věku.

Muž se podíval dolů a nějakou dobu studoval svůj kompas. Pak se otočil a rozběhl se k Chen Gongovi, utíral si pot z tváře šátkem a řekl: „Můj pane, to je…to je zvláštní. Když jsme se sem dostali, kompas přestal fungovat!“

Chen Gong se zamračil: „Ale neřekl jsi, že bychom měli jít tudy?“

Pod Chen Gongovým pronikavým pohledem muž středního věku téměř nedokázal vyslovit úplnou větu: „Ano! Ano, ano! Ale teď… Podívejte se prosím na tohle!“

Předal kompas Chen Gongovi. Ten se na něj podíval – ručička kompasu se šíleně točila bez známek zastavení.

Chen Gong tomu samozřejmě nerozuměl. „Co to znamená?“

Muž se omluvně usmál: „Pokud jsem správně odhadl, starobylé město Ruoqiang, které hledáte, je přímo pod námi. Musí tam být něco, co ruší kompas. Může to být i ten achát, který chcete. Ale kvůli tomu rušení nejsem schopný najít skutečný vchod do ruin!“

Skupina zvedla hlavy a rozhlédla se kolem: jediné, co viděli, byla obrovská žlutá plocha písku, která smazávala dokonce i hranici mezi nebem a zemí.

Občas mohli poblíž zahlédnout pár holých skal, ale po takzvaných starověkých ruinách nebylo ani vidu.

Chen Gong se zeptal Murong Qina: „Co myslíš?“

Murong Qin se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Můj pane, co kdybychom nejprve počkali, až se písečná bouře uklidní?“

Chen Gong znovu svraštil obočí: „Ale tady není žádný úkryt.“

Otočil se zpět k průvodci. „Máme pokračovat nebo se zastavit tady? Rozhodni.“

Chen Gong zněl velmi ležérně, ale ten druhý se to absolutně neodvážil brát na lehkou váhu. Váhal, protože se bál, že je jeho slova svedou na špatnou cestu a nakonec ho budou stát život. Znepokojeně se poškrábal na hlavě a zakoktal: „Nu… je to…“

Chen Gong chladně řekl: „Přemýšlej pečlivě, než odpovíš.“

Muž středního věku se otřásl a okamžitě vyhrkl: „Měli bychom pokračovat!“

Chen Gong se zeptal: „Jsi si jistý?“

„Ano! Ano! Budu vést. Podle kompasu by měl být cíl někde v okolí tady. Bez pochyby. Určitě to najdeme, když budeme trochu víc hledat!“

„Tak pojďme.“

Skupina pokračovala vpřed a Shen Qiao je následoval. Ohlédl se na Yana Wushiho, který se teď nakláněl dozadu, chvíli zaváhal a zeptal se: „Jste Yan Wushi? Nebo někdo jiný?“

Druhá osoba tiše natáhla ruku zpod róby a popadla Shena Qiao za zápěstí za ruku, která držela otěže. „To jsem já. A-Yan.“

„…“ Shen Qiao oněměl, ale zároveň se mu také trochu ulevilo.

Byla pravda, že zachránil Yanu Wushimu život, ale hluboko v sobě nechtěl mít s tím mužem příliš mnoho interakce.

Z pohledu Shena Qiao, ať je to „A-Yan“ či „Xie Ling“, s oběma těmito osobnostmi, které se oddělily od Yana Wushiho v důsledku velké změny jeho osobnosti, bylo mnohem snazší mluvit než s původní osobou —— alespoň když byl Shen Qiao s nimi, mohl je vidět ne jako Yana Wushiho, ale jako dva různé lidi.

Najednou někdo vepředu zakřičel: „Můj pane, ten muž je pryč!“

Poznámka aj překladatele:
V textu byla nekonzistence ohledně pozice YWS a SQ na koni. Poprvé byly jasné známky toho, že SQ nejprve seděl před YWS (obmotal ruce kolem druhé osoby). Podruhé je také jasné, že YWS seděl za SQ a opíral se o záda SQ. Potřetí to v původním textu ve skutečnosti zní, jako by YWS jel na jiném koni než SQ, ale také se tam uvádí, jak chytil SQ za zápěstí, takže jsem to trochu upravil, aby to odpovídalo.