Thousand autumns – kapitola 62

Na tomto světě mohou být stovky tisíc Chen Gongů, ale existuje pouze jeden Shen Qiao

Jakmile dozněla slova, všichni zírali kolem sebe a opravdu, ten muž nebyl nikde vidět. Vzduch před nimi houstl; písek, bičovaný poryvy větru, tvořil na zemi víry. Viditelnost klesla na minimum. Uprostřed silně vanoucí písečné bouře Shen Qiao nedokázal ani poznat, kdo je Chen Gong, natož muž středního věku.

Murong Qin se propracoval do čela skupiny. Stáhl Chen Gonga zpět a zakřičel: „Můj pane. Vítr je příliš silný. Ukryjme se zatím někde!“

Chen Gong zatnul zuby a popíral: „To nepomůže. Nikdo z nás se tu nevyzná. Musíme se držet těsně za tím chlapem!“

Hned poté, co skončil, písečná bouře ještě zesílila a člověk mohl zvednutím hlavy vidět temné mraky nesoucí žlutý písek, jak se přehnaly po zemi. Písek způsobil slzení v očích a rozmazané vidění. Za takových okolností by ani výjimeční bojoví experti nebyli schopni bojovat proti mocné síle Nebes. Mohli si jen přitáhnout pláště a šátky, ale bouře stále ztěžovala každému udělat krok vpřed.

Shen Qiao se pokusil co nejvíce ohnout, aby snížil sílu větru, a přitom pevně držel Yana Wushiho za zápěstí.

Jak se koně splašili, začali se neklidně vzpínat a kopat. Shen Qiao se nedíval, a když si to uvědomil, už ztratil otěže ve svých rukou. Ohlédl se a koně byli pryč.

Vedle jeho uší nebylo nic než vyjící vítr a před očima neměl jinou barvu než oslepující žlutou.

„Můj pane, tudy…“

Shen Qiao matně slyšel, jak to Murong Qin říká. Spěchal směrem, odkud přišel hlas. Najednou šlápl do vzduchu a zjistil, že sklouzává dolů!

Zdálo se, že pod ním je bezedná propast. Svah byl tak extrémně strmý, že Shen Qiao měl pocit, jako by padal celé věky, ale stále nedošlápl na pevnou zem.

Takový pocit trval docela dlouho, než konečně ucítil, jak se svah mírně zplošťuje. Shen Qiao se přitiskl ke skále za sebou a dokázal se narovnat na svahu.

Dole byla černá tma. Člověk si ani neviděl na vlastní prsty. Ale jemu ta situace ve skutečnosti připadala docela povědomá, pocit, který už dlouho nezažil.

Vítr, který mu hvízdal u ucha, zmizel. Svět kolem něj ztichl.

Všechno až na rychlé a slabé zvuky dýchání, které přicházely zdola.

„Kdo je tam?“ zeptal se Shen Qiao.

Dechy se zastavily. Po chvíli někdo slabým hlasem řekl: „…To jsem já.“

Shen Qiao hmatal rukou, aby zjistil úhel svahu. Po několika skocích dosáhl zdroje hlasu a zeptal se: „Proč jsi tady?“

Jasně si pamatoval, že před pádem pustil Yan Wushiho ruku.

Yan Wushi řekl: „A-qiao, myslím, že mám vykloubené rameno. A taky mě bolí hlava…“

Shen Qiao: „…“

Máš pořád prasklou hlavu. Bylo by docela překvapivé, kdyby to nebolelo poté, co jsi spadl z takové výšky.

Nezbylo mu nic jiného, než přijít a zeptat se: „Která?“

„Moje pravá ruka.“

Shen Qiao si prohmatal cestu a nasadil zpět vykloubenou ruku toho druhého. Ten ze sebe vydal tlumené zamručení, ale tentokrát nad bolestí nenaříkal.

„Počkej na mě tady. Půjdu se podívat, co je před námi,“ řekl mu Shen Qiao.

Jakmile se chystal odejít, Yan Wushi okamžitě popadl lem Shen Qiaovy róby.

Shen Qiao se zeptal: „Nebude tě bolet hlava ještě víc, když vstaneš a půjdeš hned teď?“

„…Ne.“

Shen Qiao nechtěl ztrácet příliš mnoho času rozhovorem. I on se obával, že pokud se ztratí tady dole, možná už nebudou moci najít ostatní. A tak řekl: „Dobře. Pojďme pomalu a najděme nejdřív Chen Gonga.“

I když mluvili potichu, po jejich hlasech zůstávala přetrvávající ozvěna, která naznačovala, že jsou na poměrně prostorném místě pod zemí – – něco jako jeskyně. Ale všechno, co se stalo, bylo tak bizarní, že se museli ujistit, že zůstanou ve střehu…

Země pod nimi byla pokryta nerovnými kameny. Člověk by o ně mohl snadno zakopnout, kdyby byl příliš neopatrný. Zdálo se však, že tyto kameny neležely náhodně rozesety. Shen Qiao se sklonil a dotkl se několika z nich. K jeho překvapení byly úhledně vytesány do přesně definovaných tvarů a na povrchu měly dokonce stopy po dlátech, které všechny naznačovaly, že šlo ve skutečnosti o výrobky vyrobené člověkem.

Yan Wushi se zeptal: „Ruoqiang?“

Možná mu ten pád způsobil další otřes mozku – jeho hlas zněl poněkud roztřeseně. Snažil se vyhýbat mluvení, jak jen to šlo, a větu jako: „Mohl by tohle být Ruoqiang, o kterém mluvili“ zhustil jen do dvou slabik.

Shen Qiao souhlasil: „Je to možné.“

Vytáhl ohnivou pochodeň a zapálil ji.

Světlo ohně stačilo jen na to, aby osvětlilo malý kousek kolem nich. Jakmile však Shen Qiao uviděl místo, kde se nacházeli, okamžitě se mu sevřelo srdce.

Tam, kde právě teď stáli, ještě nebylo dno, protože jen pár kroků vedle nich se zem znovu prudce propadala a vytvořila obrovskou bezednou propast. Kdyby šli o něco rychleji a přímo spadli do té „propasti“, bylo by těžké říct, jak by teď na tom byli.

Právě v tu chvíli Yan Wushi náhle zašeptal Shenovi Qiao do ucha: „A-qiao, myslím, že jsem tam teď někoho viděl.“

Shen Qiao se zeptal: „Viděl jsi, kdo to byl?“

Ale další věta Yana Wushiho byla mírně přitažená za vlasy: „Nemyslím si, že je to ‚člověk‘.

Pochodeň v jeho rukou je ve tmě činila velice nápadnými. Kdyby je Chen Gong nebo jeho muži viděli, nebyl důvod, aby mlčeli.

Ale před nimi byla jen jedna cesta. Pokud nemohli jít vpřed, mohli se vrátit pouze nazpět.

Shen Qiao řekl: „Pojďme tedy opačným směrem.“

Cesta byla velmi úzká a umožňovala průchod pouze jedné osobě.

Světlo ohně zablikalo a bylo s to zhasnout, zatímco temnota byla obrovská a nekonečná. Lidé se stali tak hrozně nepatrnými a bezvýznamnými, že je mohla kdykoli pohltit.

Yan Wushi se náhle zeptal: „Jak ses cítil, když jsi byl předtím slepý?“

Shen Qiao byl lehce polekaný. Po chvíli ticha řekl: „Nijak zvlášť. Nakonec si na to zvykneš.“

„Proč jsi kvůli tomu nezačal nenávidět ostatní?“

Shen Qiao se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Stěžoval jsem si, ale nebylo to v míře nenávisti. Je velmi vyčerpávající, když na sebe člověk naloží příliš mnoho zátěže. Je pravda, že na tomto světě je mnoho zlomyslných srdcí, ale je také mnoho lidí, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku. Chci si je pamatovat, ne věci, které mi přinášejí jen zoufalství a bolest.“

Yan Wushi si povzdechl: „Ale během našich cest jsem viděl jen lidi, kteří se k tobě chovají ošklivě. Bez tebe by Chen Gong nebyl ani z poloviny tak bohatý jako dnes. Nejen, že si nepamatoval na laskavost, kterou jsi pro něj udělal, ale dokonce to oplatil nepřátelstvím a vyhrožoval ti, že s ním musíš prozkoumat Ruoqiang.“

Shen Qiao řekl na rovinu: „Existují také dobří lidé. Jen to nevíš. Tehdy, když jsi mě předal Sang Jingxingovi a já jsem byl nucen zničit svoje vlastní základy, abych ho zlikvidoval, nebýt malého taoistického kněze žijícího v klášteře Bílého draka – – který byl náhodou tím malým chlapcem, kterého jsme jednou zachránili vně města prefektury Xiang —— díky tomu, že mě zachránil v čas, bych tu dnes jinak nestál a nemluvil s tebou. Když mě potom lidé ze sekty Harmonie hledali, i když opat věděl, že si může zachránit život tím, že mě jim vydá, přesto pro mě zemřel. Když existují lidé jako oni, jak bych si mohl dovolit nechat se unést nenávistí? Srdce Shena Qiao je poměrně malé. Je tu dost místa jen pro laskavé lidi, jako jsou oni. Pokud jde o ty, kteří nejsou hodni, aby stáli za připomínku, necítím k nim nic, dokonce ani nenávist.“

„A co Yan Wushi? Taky ho nenávidíš?“

„Nebýt toho, že tvoje smrt může velmi pravděpodobně ovlivnit politický stav Severního Zhou nebo dokonce celý svět, nevedli bychom tento rozhovor.“

Yan Wushi se zasmál: „Takže ho pořád nenávidíš. Jde jen o to, že jsi příliš shovívavý a laskavý, že ani tvoje nenávist nevydrží příliš dlouho. A-qiao, tvoje slabost je tak zřejmá. To je důvod, proč to může kdokoli použít proti tobě, stejně jako Chen Gong. Kdybys ho hned na začátku vzal pod krkem a pohrozil mu, ať vydá Bonina dědečka, byla by to mnohem lepší volba než ho následovat až sem.“

Shen Qiao řekl: „Máš pravdu. Mohl jsem to udělat. Ale pak bys od nich neměl jak utéct. Chceš říct, že jsem tě měl prostě opustit?“

Yan Wushi tiše řekl: „Ne, ale chápu důvod, proč se k tobě moje původní já chovalo tak, jak se chovalo. Jelikož je od přírody podezřívavý a nikdy nikomu nevěří. Bez ohledu na to, jak jsi dobrotivý, vždy v tobě bude chtít vyzdvihnout tu temnou stránku. On jednoduše nechápe, že ty jsi prostě ty. Na tomto světě mohou být stovky tisíc Chen Gongů, ale existuje pouze jeden Shen Qiao.“

Shen Qiao si povzdechl: „Teď jsem trochu přesvědčený, že jím opravdu nejsi, protože Yan Wushi by něco takového nikdy neřekl.“

Yan Wushi jemně řekl: „Samozřejmě, že nejsem on. Jmenuji se A-Yan!“

„…Nebolí tě hlava? Proč ještě dokážeš tolik mluvit?“

Yan Wushi přestal úplně mluvit.

Když spolu mluvili, šli za sebou asi dvě nebo tři minuty.

Shen Qiao se náhle zastavil.

Pochodeň poté, co vydala svou poslední záři, uhasla ve tmě.

V jeho hlase bylo trochu zmatení: „Vrátili jsme se tam, kde jsme začali?“

Na konci úzké pěšiny byl temný vchod do jeskyně, přesně jako ten, který viděli na druhém konci.

„Je možné, že tohle místo je uzavřený kruh a my jsme jen chodili z jednoho konce na druhý?“

Jakmile domluvil, slyšel někoho zepředu říkat: „Je to taoistický kněz Shen?“

Byl to hlas Tuoby Liangzheho.

Shen Qiao zvýšil hlas a odpověděl: „Ano! Kde jsi?“

Tuoba Liangzhe řekl: „Také jsem spadl shora, udeřil jsem se do hlavy, omdlel a právě jsem se probudil. Můžu se zeptat, jestli jsi viděl našeho pána a jeho družinu?“

„Ještě ne. Po pádu sem se odsud nemůžeme dostat. Už jsi něco našel?“

„Je tam vchod, který, jak se zdá, vede ke schodišti, ale je příliš tma, abych to mohl potvrdit. Při pádu jsem ztratil ohnivou pochodeň. Máš nějaké?“

„Máme ještě jednu.“

Bez ohledu na to, jaké politické stanovisko zastávali, byli nyní na stejné lodi a pokud se chtěli někam dostat, museli společně spolupracovat.

Shen Qiao zapálil pochodeň a přešel k němu. U vchodu už na ně čekal Tuoba Liangzhe. Při pohledu zblízka nebylo těžké vidět velkou krvavou skvrnu na jeho čele.

Tuoba Liangzhe se zeptal: „Viděl jsi na cestě sem nějaký jiný východ?“

„Ne.“

„Pak to vypadá, že nemáme jinou možnost než sejít dolů.“

Právě v tomto okamžiku Shen Qiao náhle uviděl za Tuobou Liangzhem chlupatou ruku, jejích pět prstů úhledně roztažených a drápy červeně se lesknoucí, připravená přistát na mužově rameni.

Tvor se přiblížil, aniž by vydal zvuk. Ani oni ho neviděli přicházet a nedokázali říct, zda je to člověk nebo ne.

Než Shen Qiao cokoliv řekl, Tuoba Liangzhe jako by vycítil, že něco není v pořádku. Otočil se a okamžitě poslal meč dopředu.

Ale meč neprorazil tělem tvora. Jako by se střetl s železnou stěnou, hrot meče se ve skutečnosti trochu zkroutil.

Tuoba Liangzhe rychle ustoupil. Shen Qiao strčil pochodeň do ruky Yana Wushiho, když vytáhl meč Nebeské truchlení a zaútočil.

Druhá postava byla vysoká a statná a nevypadala jako nikdo z jejich skupiny. Shen Qiao, když si vzpomněl, jak Yan Wushi řekl, že to „není člověk“, se neodvážil riskovat. Jeho meč, obalený vnitřní čchi, zářil slabě bílou barvou. I kdyby na druhé straně byla skutečná železná zeď, meč by ji přesto dokázal prorazit.

Navzdory své těžké a nemotorně vypadající postavě však bylo monstrum velmi rychlé. Otočilo se a ve skutečnosti se dokázalo vyhnout meči Shena Qiao. Jako by se víc zajímalo o Tuobu Liangzheho, roztáhlo drápy a chňaplo přímo po něm!

Když se přiblížily, Shen Qiao cítil, jak mu do obličeje naráží puch. Netvor byl pokrytý chlupy, oči zalité slabou zelenou září, vypadal spíš jako opice.

Všechno se to seběhlo tak rychle. Tuoba Liangzhe si myslel, že Shen Qiao schytá většinu útoku, ale nečekal, že opice vyvine neutuchající úsilí a znovu se k němu vrhne. Po jeho pravici byla bezedná propast a za ním Yan Wushi. Nebylo moc prostoru, kam by mohl uhnout. Nezbylo mu nic jiného, než vyšplhat po kamenné zdi vlevo a posunout se o pěkných pár stop vpřed pouze několika skoky.

Op je však těsně pronásledoval a šplhal ještě rychleji než oba bojoví mistři! Za chvíli se chystal chytit Tuobu Liangzheho!

Ten se ohnul a ustoupil stranou, pak udělal krok, který Shen Qiao neočekával ——

popadl Yana Wushiho a doufal, že toho muže hodí na opa, aby od sebe odvedl pozornost.

K jeho překvapení jeho ruka minula!

One comment on “Thousand autumns – kapitola 62”

  1. Adel says:

    A-Yan je fajn a ten Tuobu cosi jendebil, co kdybych ho shodila do té propasti jako Sqq lbh? Až na to, že bych to udělala dobrovolně a nelitovala toho

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *