V hrudi stále cítil trochu tepla
Op se vrhl na Tuobu Liangzheho a oba spadli do hluboké propasti. Prázdným prostorem se rozléhal pouze výkřik Tuoby Liangzheho, který ještě nějakou dobu přetrvával, než ustal.
Yan Wushi, kterého Tuoba Liangzhe původně plánoval použít jako svého obětního beránka, stál zády ke kamenné zdi a lapal po dechu. Jeho tvář byla bledá jako tvář ducha.
Pod mihotavým světlem svíček se zdálo, že má téměř netečnou chladnost.
Shen Qiao si úlevně oddechl. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, když přešel, aby změřil puls Yana Wushiho.
Yan Wushi trochu ztuhl, když se Shen Qiao dotkl jeho ruky, ale brzy se uvolnil a nechal toho druhého, aby ho držel za zápěstí.
Shen Qiao svraštil obočí, ale nebylo to kvůli reakci Yana Wushiho.
„Jak to, že je teď tvoje vnitřní čchi ještě chaotičtější? Je to, jako by bojovaly mezi sebou ve tvém těle!“
„Právě teď jsem musel použít svou vnitřní čchi,“ řekl Yan Wushi.
Shen Qiao byl překvapený, že jen z těch pár slov, které slyšel, toho druhého tolik vyždímaly.
Než stačil odpovědět, Yan Wushi už se k němu hroutil.
Shen Qiao neměl jinou možnost, než natáhnout ruce, aby muž nespadl. Jeho tělo bylo tak chladné, že Shen Qiao, který byl zcela nepřipravený, se otřásl.
Ve skutečnosti byla situace poněkud podobná době, kdy měl Yan Wushi odchylku čchi po boji s Ruyanem Kehuim v dynastii Chen.
A ve stejný den začala také hlavní příčina jeho současné nemoci.
Yan Wushi se také třásl. Přimělo ho to podvědomě k tomu, že se chtěl přitulit k Shenovi Qiao, aby získal více tepla.
Kvůli tomu, co se stalo minule, se mu Shen Qiao už neodvážil předávat vnitřní čchi. „Jak se cítíš? Pokud nemůžeš chodit, můžeme si nejdřív odpočinout tady.“
Yan Wushi zatnul zuby a s velkým úsilím řekl: „Pojďme…“
Shen Qiao si povzdechl. Sklonil se a nesl Yana Wushiho na zádech; potom opírajíc se o meč šel ke vchodu do jeskyně.
Mistr sekty Yan, který kdysi neměl v pugilistickém světě konkurenci, si pravděpodobně ani ve snu nepředstavoval, že jednou bude v takovém stavu.
Už jim nezůstaly žádné ohnivé pochodně, ale než dohasla poslední, Shen Qiao viděl za vchodem do jeskyně několik schodů. Byly hrozně strmé, ale existence schodů byla také známkou toho, že tam dole kdysi museli žít lidé – deset ku jedné, že to bylo starobylé město Ruoqiang, které Chen Gong hledal.
Osoba na zádech Shena Qiao se stále mírně třásla. Měl ale tak silnou vůli, že odmítal vydat ze sebe jakékoli sténání.
Op, který nás napadl dříve, tu musel čekat dlouho. V tom případě, jelikož to s sebou vzalo Tuobu Liangzheho, když to seskočilo, znamená to, že to, co je dole, není žádná propast, ale cesta vedoucí někam jinam?
Shen Qiao sestupoval po schodech dolů, jak o tom přemýšlel.
Yan Wushi řekl chraplavě: „Nejsem tvůj A-Yan.“
„Vím.“
Z výrazu Yana Wushiho, který sledoval Tuobu Liangzheho, jak spadl z okraje, a z toho, jak reagoval, když se Shen Qiao dotkl jeho brány vitality, Shen Qiao věděl, že ten druhý pravděpodobně znovu změnil osobnost.
Poté, co spolu strávili několik dní, měl Shen Qiao víceméně nějakou představu.
Z několika osobností, které měl, byla jedna z nich ta původní, která by se dala označit jako Yan Wushi.
Jednou z nich byl „Xie Ling“, který Shena Qiao nazýval „hezký bratr“. Tenhle je možná trochu naivní, ale byl stejně opatrný a moc nemluvil. Věřil však Shenovi Qiao, možná proto, že Shen Qiao byl první člověk, kterého viděl po probuzení, nebo možná cítil, že Shen Qiao vůči němu neměl žádné zlé úmysly. V každém případě „Xie Ling“ udělal vše, co mu bylo řečeno, což Shenovi Qiao ušetřilo spoustu starostí. Skutečný Yan Wushi by něco takového nikdy neudělal.
Dalším byl „A-Yan“, se kterým Shen Qiao právě mluvil. Tato osobnost měla spíše mírnou povahu a byla schopná diskutovat o určitých věcech. Mezi všemi osobnostmi Yana Wushiho bylo pravděpodobně nejsnazší vycházet s ním.
Shen Qiao se zeptal: „Kdo právě teď jsi?“
Ale odpověď Yana Wushiho byla poněkud paradoxní: „Jsem on, ale nejsem on.“
V tuto chvíli musel trpět velkou bolestí, protože vnitřní čchi v jeho těle se pohybovala chaoticky. Ale pokud se nechtěl tolik soustředit na agónii, neměl jinou možnost, než použít mluvení jako způsob, jak se rozptýlit.
„Takže ty nejsi ani Yan Wushi, Xie Ling, ani A-Yan?“
Yan Wushi řekl: „Nevím. Moje mysl je teď chaotická. Někdy si pamatuji určité věci, ale někdy mám pocit, že se mi ty věci ve skutečnosti nestaly. Možná ani nedokážu poznat, co jsem před chvílí udělal…“
Shen Qiao už věděl, jak v téhle situaci chodit. „Jakmile najdeme nefritový cistanche, mělo by se to zlepšit.“
„Nefirotvý cistanche dokáže vyléčit pouze vnější zranění. Na vnitřní je k ničemu.“
„Co tedy musíme udělat, abychom ti pomohli zotavit se?“
„Počkej, až opravím vady v Hlubokých základech čchi-lina a fénixe.“
„Neříkal jsi, že vady ve tvém démonickém jádru nelze opravit?“
Tunelem se rozlehl mírně překvapený hlas Shena Qiao.
Yan Wushi si toho teď moc nepamatoval, ale stále si pamatoval, jak „on“ zacházel se Shenem Qiao v minulosti: zoufalství v očích druhé osoby, když ho vlastníma rukama předal Sang Jingxingovi, a slova Shena Qiao „on“ —— „Důvod, proč jsem znovu a znovu zrazován, není ten, že bych byl příliš naivní, ale protože věřím, že v tomto světě existuje laskavost. Kde by mistr sekty Yan našel potěšení bez hlupáků, jako jsem já?“
Od toho dne neuplynulo moc času.
Jak se cítil Shen Qiao, když znovu čelil „Yanu Wushimu“?
„Už jsem našel způsob, jak to udělat,“ řekl klidně.
V hrudi stále cítil trochu tepla. Bylo to to, co tam zanechali „Xie Ling“ a „A-Yan“, pocit, který měli, kdykoli si vzpomněli na Shena Qiao.
Yan Wushi to však rázně vymazal ze svého srdce. Jeho zrak padl na místo nedaleko Shena Qiao.
„Někdo tam je,“ řekl.
Téměř ve stejnou chvíli se Shen Qiao zastavil.
I on slyšel ten prchavý, ale těžký zvuk dýchání.
„Kdo je tam?“ zeptal se Shen Qiao.
Ve tmě svítily jako dvě pekelné lampy, pár tlumených zelených očí se vznášel ve vzduchu a zíral na ně.
Ve stejné době začal okolím pronikat silný zápach krve.
Starobylé ruiny Ruoqiangu, místa, kam lidé léta nevkročili, byly skutečně plné nebezpečí.
Tohle byla mega krátká kapitola