Thousand autumns – kapitola 67

Nezlob se na mě, ano?

Nicméně, Yan Wushi zastavil Murong Xuna pouze jednou větou:

„Cesta tam se větví. Beze mě nebudete schopni opustit tohle místo.“

„Třetí mladý mistře!“ Chen Gong zastavil Murong Xuna.

Ten neochotně stáhl zbraň a odešel za Chen Gonga.

Chen Gong sepjal ruce k Yanu Wushimu a řekl docela zdvořile: „Mockrát vám děkuji, že jste se vrátil, mistře sekty Yane. Velmi si toho vážíme. Pokud souhlasíte s tím, že nám ukážete cestu ven, slibuji, že vám ihned přenechám ten kousek hedvábí, který jsem právě získal, a už ho nikdy nebudu žádat zpět.“

Yan Wushi se na něj podíval. Nic neřekl – jen se otočil a vydal se zpátky, odkud přišel.

Murong Qin se podíval na Chen Gonga a zeptal se: „Můj pane, měli bychom ho následovat?“

Chen Gong přikývl: „Půjdu první. Všichni pojďte za mnou.“

Murong Qin okamžitě oponoval: „Ale můj pane!“

Chen Gong s úsměvem řekl: „Přestaň s tím nesmyslem! Prostě pojď!“

Murong Qin a Murong Xun byli oba poněkud dojati. Neřekli nic jiného a následovali Chen Gonga dlouhými kroky.

Chen Gong si nezískal lidi jako Murong Qina bez důvodu. Pro mladíka z venkova, jako byl on, bez peněz a bez zázemí, to, že se sám stal nejoblíbenější osobou císaře Qi, nestačilo k tomu, aby pod ním ochotně sloužil arogantní bojový expert, jako je Murong Qin. Ve skutečnosti Shen Qiao již dříve vystihl klíčový bod: Chen Gong byl velmi talentovaný. Schopnost zapamatovat si vše, co viděl, mu umožnila nepromarnit to vzácné setkání se Strategií rumělkového jangu. Kromě toho byl také pracovitý a neprohlašoval, že je císařovým oblíbeným ministrem. (*?)

Soudě podle svých úspěchů měl potenciál stát se respekt vzbuzujícím vůdcem.
Kdybychom šli o úroveň hlouběji, lidé jako Murong Qin, který pocházel z královské rodiny předchozí dynastie, by už v nové éře ztratili svou moc a vliv, kdyby nebylo jeho dovedností v bojovém umění. Jejich rodina neměla dědické právo, a tak jim císař nedal velkou moc. Jedinou možností, která jim zbyla, bylo stát se najatými loveckými psy císařského dvora. Dokonce i obyčejní aristokraté v Qi se na ně dívali svrchu. Za takovýchto okolností jim Chen Gong nabídl novou příležitost a získal si je tím, co předvedl. Proto bylo přirozené, že přešli k moudřejšímu vládci a slíbili svou věrnost Chen Gongovi.

I když Shen Qiao neznal všechny detaily, poté, co žil dlouhou dobu ve světském světě pod vlivem Yana Wushiho, nyní mnohem lépe chápal politickou situaci a smýšlení lidí. Chen Gong byl skutečně velmi schopným člověkem – dokázal se vyšvihnout na vysokou pozici a za tak krátkou dobu ho podpořilo tolik lidí. Kdyby to byl Yan Wushi, i když tento člověk chápal, jak všechno funguje, jelikož byl od přírody arogantní a svévolný, nebýval by byl schopný se podřídit, když bylo potřeba, jako to dělal Chen Gong.

Průchod byl čistě proražen skrze horu a Chen Gong měl stále u sebe ohnivé pochodně. Jednu zapálil a hned uviděli svícny lemující obě strany cesty. Zhroucení a propad města Ruoqiang však mohlo způsobit i propadnutí některých skal, takže některá místa uprostřed byla zablokována balvany, které spadly shora. Mezi nimi zůstala jen úzká mezera. Museli nejprve odnosit kameny a poté opatrně proklouznout.

Murong Xun byl stále trochu znepokojený: „Na téhle straně nejsou žádní pavouci, že?“

Murong Qin řekl: „Ti pavouci silně smrdí. Asi tady žádní nejsou, protože nic necítím.“

Když si povídali, cesta se před nimi náhle rozvětvila.

Všichni se zastavili a zírali na záda Yana Wushiho.

„Jdeme doleva,“ řekl.

Murong Xun se zeptal: „Počkejte! Jak víte, že máme jít doleva?“

Yan Wushi řekl: „Už jsem v tom pravém průchodu byl. Byli tam pavouci.“

„Proč bychom vám měli věřit? A jak jste vyvázl nezraněný, když jste narazil na pavouky?“

Yan Wushi ho ignoroval a pokračoval vpřed.

Murong Qin řekl tichým hlasem: „Má nefritové cistanche.“

Pravda. Murong Xun si právě uvědomil, že nefritové cistanche byly protijed na pavoučí jed, takže měl být schopný od sebe udržet pavouky.

Nicméně, pokud tomu tak bylo, proč se Yan Wushi vrátil zpátky, aby je vyvedl? Nemohlo to být tak, že se v něm náhle pohnulo špatné svědomí, že?

Ale měl by vůdce sekty Očistného měsíce takové špatné svědomí? Nikdo by tomu nevěřil, dokonce ani Murong Xun sám.

Tunel měl konzistentní mírný svah, což naznačovalo, že se blížili k úrovni povrchu. Nikdo nic neřekl, ale všichni začali věřit tomu, co řekl Yan Wushi, dokud nešli ještě o kus dál a nedošli na další rozcestí.

Tentokrát se dělilo na tři cesty.

Yan Wushi se náhle zastavil. „Došel jsem až sem, potom jsem se vrátil.“

Znamenalo to, že ani od této chvíle nevěděl, kudy se má vydat.

Nyní však všichni pochopili, že jelikož nešli po normální cestě, když poprvé přišli, momentálně znovu procházejí vnitřními chodbami královského města. Tyto cesty a rozcestí vedly do všech směrů, stejně jako ty v královských palácích v Centrálních pláních. Zatímco některé z nich pravděpodobně vedly do různých paláců, byly tam i ty, které byly spojeny s královským městem, a ty byly skutečným východem. Kdyby si zvolili nějaké jiné, nejen že by šli oklikou, ale mohli by se dokonce dostat do větších problémů, než jaké by dokázali zvládnout, kdyby se znovu setkali s pavouky nebo opí tlupou.

Chen Gong se zeptal Yana Wushiho: „Který zvolíte?“

Yan Wushi nic neřekl.

Shen Qiao, který byl celou dobu zticha, najednou promluvil: „Jelikož to nikdo z nás neví, můžeme si zde nakreslit značku a vybrat si náhodnou. Ať už je to vlevo nebo vpravo, bude to všechno čistě o štěstí. Takže pokud si někdo vybere špatnou cestu, nemůže za to nic jiného než jeho vlastní smůla.“

„To by taky šlo,“ souhlasil Chen Gong.

Zvedl kámen a nakreslil na kamennou zeď několik značek.

Nad touto akcí se Shen Qiao udiveně pozastavit.

Ačkoli věděl, že ten druhý je docela dobrý v bojovém umění, dřív byl zaneprázdněný bojem s opicemi a neměl dost času na pozorování. Chen Gong zjevně vlil vnitřní čchi do každého tahu, který provedl. Bílé značky byly palce hluboko v kamenné zdi, což naznačovalo, jak pokročilá je jeho dovednost.

Když byly značky hotové, Chen Gong navrhl: „Co kdybychom začali prostředním? Možná vede ven.“

Nikdo nepípl.

Když Murong Xun viděl, že se Yan Wushi pořád nehýbe, nemohl si pomoct a nezeptal se: „Proč ještě stojíte?“

Yan Wushi řekl: „Nikdy jsem touhle. Cestou předtím nešel. Já nevedu.“

Zdálo se, že se při hovoru mírně zadrhával. Ostatní si toho nevšimli, ale Shen Qiao ano.

Murong Xun se ušklíbl: „Nebe ví, jestli jste tím prošel, nebo ne. Teď, když odmítáte jít první, jak můžeme vědět, jestli to není proto, že jste na nás už předem nepřipravil pasti?“

Kdyby to bylo dříve, Murong Xun by se nikdy neodvážil takhle mluvit s Yanem Wushim. Ale takoví byli lidé: jakmile uviděli slabého muže v bídném stavu, jeho pozice v jejich srdcích by také tisíckrát klesla do bodu, kdy by mohli mít pocit, že ten člověk musí být bezcenný a že si na něj můžou dovolit.

Yan Wushi neodpověděl, protože odpověděl svou akcí.

Murong Xun stál vedle něj. Ten byl tak rychlý, že Murong Xun ani nestihl vytasit meč, než ho Yan Wushi vzal pod krkem a přitiskl ke kamenné zdi!

Murong Qin udeřil dlaní do Yana Wushiho, ale byl zablokován pochvou meče, která byla lehká jako pírko.

Shen Qiao řekl bez emocí: „Nebezpečí ještě nepominulo, a přesto se všichni nemohou dočkat, až se navzájem zabijí?“

Murong Xun popadl Yana Wushiho, ale než mohl zvednout ruku, Yan Wushi ho již pustil a stáhl se zpět za Shena Qiao.

Chen Gong zakřičel: „Všichni, přestaňte!“

Murong Xunovi řekl: „Mistr sekty Yan se nemusel vracet, ale protože byl ochotný to udělat, měli bychom ocenit jeho laskavost. Nesmíš na něj být zase hrubý.“

Pak sepjal ruce k Yanu Wushimu: „Omlouvám se mistru sekty Yanovi jeho jménem. To já byl ten, kdo zvolil střední cestu, takže půjdu první!“

Když domluvil, zvedl pochodeň a pokračoval.

Přestože prokázal odvahu převzít vedení, šel Chen Gong krok za krokem s mimořádnou opatrností. Pokud by cítil něco, co bylo jen trochu špatně, okamžitě by se zastavil a dlouho pozoroval.

Snad jim nebesa opravdu dala požehnala, tentokrát vsadili na správnou cestu. Prošli celou cestu tunelem bez překážek, prošli královským městem a vrátili se na místo, kam poprvé spadli.

Najít východ odtud mohl být pro obyčejného člověka obtížný úkol, ale vše, co potřebovali udělat, bylo vyskočit nahoru pomocí své dovednosti lehkosti, zapřít se na kamenné stěně pomocí zbraní a pak vylézt krok za krokem nahoru.

Ve chvíli, kdy znovu spatřili slunce, byli všichni téměř oslepeni silným slunečním světlem. Ale zároveň každému, kdo byl tři dny v podzemí a málem přišel o život, by sluneční svit připadal příliš drahocenný.

Shen Qiao si zakryl oči šátkem, aby je neoslepila náhlá záře. O chvíli později, když si na to jeho oči zvykly, pomalu sundal látku a uviděl Yana Wushiho, jak stojí přímo za ním: druhá osoba už svůj šátek ztratila, takže si mohl zakrýt oči jen rukama. Stál blízko vedle Shena Qiao, jako by se bál, že Shen Qiao uteče – skoro to vypadalo trochu hloupě.

Chen Gong se zeptal: „Jaký je plán vůdce sekty Shena a mistra sekty Yana potom? Cestou zpět do Qi pojdeme kolem Changanu. Proto vás oba můžu svézt, pokud vám to nebude vadit. Takhle se také můžete vyhnout odhalení identity mistra sekty Yana a způsobení zbytečných problémů.“

Jeho původním cílem této výpravy bylo otevřít meč Tai’e a vytáhnout z něj hedvábné plátýnko, ale teď, když jasně věděl, že látka byla u Yana Wushiho, se o tom Chen Gong ani nezmínil. To mohlo znamenat jen to, že už si na ní všechno zapamatoval.

Účelem jeho projevu však nebylo pouze vyjádřit dobrou vůli vůči Shenovi Qiao a ukázat svou velkorysost, ale také řekl Shenovi Qiao a Yanu Wushimu, že nemá v úmyslu prozradit místo pobytu Yana Wushiho.

Každý si tu a tam zaslouží nové přehodnocení: dnešního Chen Gonga už nebylo možné měřit starým metrem.

Shen Qiao pohlédl na Yana Wushiho: „Oceňuji tvoji laskavost, ale mám jiné místo, kam chci jít. Pokud jde o mistra sekty Yana, rozhodne se sám.“

„Jdu s tebou.“

Chen Gong se usmál a nezdálo se, že by mu to vadilo: „Fajn. Pak se zde rozloučíme. Svět není moc velký. Jsem si jistý, že se ještě někdy uvidíme. Doufám, že až se příště setkáme, mistr sekty Yan se již plně zotaví a taoistický kněz Shen znovu získá kontrolu nad horou Xuandu.“

Shen Qiao se k Chen Gongovým slovům nijak nevyjadřoval a pouze nad nimi sepjal ruce: „Měj se.“

Pokud chtěli opustit Tuyuhun, musí jít stejnou cestou, kterou přišli, zastavit se v městečku, kde si odpočinou a koupí si tam koně, vrátí se do královského města Tuyuhunu a poté kamsi odjedou. Ale Chen Gong a Shen Qiao měli od samého začátku jiné plány. Shen Qiao měl na Yana Wushiho stále mnoho otázek, takže s nimi neplánoval cestovat.

Sledovali, jak ostatní tři lidé odcházejí a zanechávají na jemném písku lajnu hlubokých nebo mělkých otisků nohou. Poté se kolem prohnal poryv větru a stopy opět úplně zmizely. Shen Qiao se otočil a řekl Yanu Wushimu: „Chen Gong není štědrý člověk. Vzal jste si jeho hedvábnou látku. I když si dokáže zapamatovat její obsah, stále vůči vám bude chovat zášť. To vám v budoucnu způsobí potíže.“

Yan Wushi na něj upřeně zíral. Najednou řekl ublíženým tónem: „Hezký bratře, já nejsem ten, kdo to vzal.“

„Vím. Byl to…byl to ‚Yan Wushi‘ před tebou. Ale ten předmět je nakonec u tebe, že?“

Yan Wushi řekl šťastně: „Dokážeš nás rozlišit?“

Po chvíli ticha Shen Qiao řekl: „Pokud by to byla jedna z tvých ostatních osobností, obávám se, že by se po svém odchodu z jeskyně už nevrátil.“

„Jsem tak rád, že sis mě nespletl. Věděl jsem, že tě tam nechal, a tak jsem se bál. Musel jsem vynaložit veškerou svou sílu, abych převzal kontrolu nad tímhle tělem a vrátil se.“

Popadl Shena Qiao za ruku: „Nezlob se na mě, ano?“

Shen Qiao si dlouze povzdechl: „Nebyl by to Yan Wushi, kdyby se tak nechoval. Ani skutečný Yan Wushi by mi něco takového neřekl. Jen jsem nečekal, že z povahy, jakou má, může vzniknout někdo jako ty. Mělo by to být nemožné.“

V úsměvu Yana Wushiho se náhle objevila téměř nepostřehnutelná stopa lstivosti: „To není pravda.“

Shen Qiao nerozuměl, co tím myslel: „Co jsi to právě řekl?“

„Nic. Kdy se vracíme? Musíme počkat, až budou dál? Mám hlad.“