Thousand autumns – kapitola 68

Sejde z očí, sejde z mysli

Bojovali spolu proti nepřátelům ve starobylém městě Ruoqiang, ale to bylo jen proto, že měli společné nepřátele. Poté, co byli zpět na povrchu, Chen Gong a jeho dva podřízení možná v tuto chvíli neměli žádnou výhodu oproti Shenovi Qiao, ale měli proti němu velké tajemství – nejenže Yan Wushi nezemřel po útoku pěti největších mistrů, ale Shen Qiao ho dokonce zachránil.

Pokud by se tato informace rozkřikla, pět velmistrů, kteří napadli Yana Wushiho, by to jistě nenechalo jen tak, a Shen Qiao, který by v té době byl sám, by nemusel být schopný bojovat proti tolika lidem. I když Chen Gong naznačil, že neprozradí místo jejich pobytu, Shen Qiao mu znovu nemohl snadno věřit. Přirozeně proto ve všem, co udělá, udělá preventivní opatření, aby se vyhnul té samé chybě dvakrát.

Aby se dostali zpět do Tuyuhunu ze svého současného místa, musí nejprve projít malým městem, kde naposledy odpočívali, ale Shen Qiao se nechtěl znovu setkat s Chen Gongem, takže nezůstal v hostinci ve městě, ale místo toho požádal o pobyt na pár dní v domě mimo město.

Finanční situace té domácnosti byla ještě horší než Bonina. Neměli ani jehněčí polévku a mohli nabídnout jen olejové placky. Neměli tam ani mnoho prázdných místností. Nakonec se jim podařilo vyklidit jen jednu.

„Předtím jsi řekl, že nefritový cistanche má zázračné účinky na vnější zranění. Vzhledem k tomu, že jsi vzal tolik nefritových cistanche, není možné, že by se ti rána na hlavě mohla úplně zacelit?“

Yan Wushi vytáhl z rukávu nefritový cistanche a podal ho Shenovi Qiao. „Ten je pro tebe.“

Shen Qiao se překvapeně zeptal: „K čemu?“

Yan Wushi řekl: „Také tě poškrábaly opice v podzemním paláci v Ruoqiangu, ne? Množství šťávy, které má každý nefritový cistanche, je omezené a jeho účinek je tak akorát. Nejsou tak dobré jako jeho ovoce.“

Shen Qiao vzal nefritové cistanche. Najednou se zeptal: „Ty jsi A-Yan, ne Xie Ling, že?“

Po chvíli ticha Yan Wushi řekl: „Jak jsi to poznal?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Moc mluvíš. Xie Ling za celý den sotva utrousí slovo. Navíc, co vím o Yanu Wushim, že je to člověk, který se k sobě nikdy nebude chovat bídně, ani trochu. Všichni máte různé povahy, ale mnoho vnitřních vlastností se nemění. Během několika dní, které jsme strávili v Bonině domě, by se Xie Ling nikdy nedotkl olejových placek, když tam byla jehněčí polévka. I kdyby tam byly jen olejové placky, Xie Ling by se tiše přinutil to nejíst. Ale teď, i když ve tváři ukazuješ nechuť, pořád jsi ty placky snědl.“

Yan Wushi se zasmál: „A-qiao, nevěděl jsem, že věnuješ tolik pozornosti každému našemu pohybu. Cítím se nesmírně polichocen!“

„Pokud nebudu dávat dobrý pozor, bojím se, že blázen jako já bude znovu oklamán, aniž by o tom věděl.“

Tato slova byla vyslovena uvolněně a klidně bez sebemenší zášti. Kolik zloby musel v tomto světě potkat, aby si vytvořil tento druh chrabrého a něžného srdce?

Yan Wushi si lehce povzdechl: „A-qiao, pokud jsi hlupák, pak na tomhle světě nejsou žádní chytří lidé!“

Shen Qiao se neubránil úsměvu: „Děkuji za tvoji chválu.“

Yan Wushi se zeptal sladkým hlasem: „Líbím se ti víc já, nebo Xie Ling?“

Poté, co se Shen Qiao na chvíli odmlčel, se vzpamatoval a jemně odpověděl: „Bez ohledu na to, zda jsi to ty, Xie Ling nebo jakákoli jiná osobnost, vy všichni jste jen vlákno vnitřního démona Yana Wushiho, a když už jsi získal ten kousek hedvábí, je jen otázkou času, než opraví démonické jádro. Časem všichni zmizíte a Yan Wushi bude zase Yan Wushi. Kdo se mi líbí, není důležité.“

Yan Wushi se zasmál: „Máš pravdu, nakonec jsme se všichni vynořili z Yana Wushiho a jsme k němu připoutaní. Nemůžeme mít vlastní oddělenou existenci. Důvod, proč se ti nejvíc líbí Xie Ling, je ten, že se nejvíc nepodobá Yanu Wushimu, že?“

Shen Qiao neodpověděl. Jen si povzdechl: „V Ruoqiangu jsme se nevyspali dobře. Pojďme si zatím odpočinout, jsem také unavený.“

Aniž by čekal, až ten druhý promluví, zavřel oči, zkřížil nohy a začal meditovat.

Během několika dní ve městě Ruoqiang, i když byl každý krok cesty plný nebezpečí, Shen Qiao zažil nové věci. Opice, i když nebyly tak mazané jako lidé, byly houževnaté a dokonce agresivnější než lidé. Když s nimi bojoval, mnohokrát měl pocit, že putuje mezi životem a smrtí, a právě v těchto chvílích se jeho chápání bojového umění posunulo na další úroveň.

Porážka na vrcholku Půl kroku byla zcela nečekaná. Když spadl z útesu, byl Shen Qiao plný hněvu a nedůvěry jako každý jiný člověk. Avšak poté, co putoval světem a prožíval nejrůznější lidské strasti, se jeho vřelé a jemné srdce zmírnilo a dokonce mohl klidně čelit smrti. Toto smýšlení se projevilo i v jeho šermířství. Například umění meče Azurových vln: v minulosti, i když dokázal meč ovládat bez námahy a měnit jej podle libosti, postrádal určitou lhostejnost vůči životu a smrti. Ale teď prostě všechno přirozeně beze stopy proudilo ven.

Když Strategie rumělkového jangu přestavovala jeho meridiány, jemně to ovlivnilo i jeho původní osobnost.

Pouze když byla mysl člověka extrémně klidná a prázdná, mohl pochopit nejkouzelnější a nejjemnější krásu přírody. Sám Shen Qiao byl jako osamělý jeřáb letící vysoko nad bezmeznými světy smrtelníků: i když byla cesta Nebes nemilosrdná a bezcitná, byl jediný, kdo ji dosáhl.

Z pohledu outsidera vypadala jeho osobnost víc a víc povznesená a nadpozemsky. I v obyčejném taoistickém rouchu vypadal jako nesmrtelný víc než kdokoli jiný.

Pro samotného Shena Qiao ho tenhle druh uvědomění přivedl do tajemného stavu, který byl napůl vědomý a napůl snový. Byl ve tmě, přesto cítil všechno kolem sebe – domácnosti, které spaly, chladný měsíc za oknem, psi spící u plotů, lehký vánek, který se proháněl u větví… a dokonce i Yana Wushiho v této místnosti.

Shen Qiao náhle otevřel oči.

Osoba, která měla usnout, na něj zírala s vytřeštěnýma očima.

Shen Qiao se s jistou nejistotou zeptal: „Jsi Xie Ling?“

Yan Wushi to potvrdil. Ani nemrkl očima.

Shen Qiao se zeptal: „Jak to, že jsi to ty?“

Yan Wushi řekl: „Chtěl jsem vyjít, tak jsem to udělal.“

Tato slova zněla trochu divně, ale Shen Qiao jim ve skutečnosti rozuměl.

Druhá osoba měla na mysli, že díky své příliš silné posedlosti byla osobnost „Xie Ling“ schopna dočasně převzít kontrolu nad tělem.

Stručný a srozumitelný, s občasnými pauzami mezi slovy – to byl skutečně styl Xie Linga.

Shen Qiao řekl: „Měl bych ti poděkovat, děkuji, že jsi se vrátil a vyvedl mě ven, když jsme byli v Ruoqiangu. Jen tohle jsem ti chtěl, protože když jsme vyšli, už jsi se přepl na A-Yana, takže jsem čekal až doteď, abych ti to řekl.“

Yan Wushi řekl: „Není třeba.“

Přesto se jeho oči stále dívaly na Shena Qiao.

Bez nestabilní povahy, bez chladného a neosobního škádlení se osobnost Xie Linga stala jasnější.

Pro Shena Qiao, kdyby byl Yan Wushi Xie Lingem od začátku, mnoho incidentů by se nestalo. Ale v životě nebylo „co kdyby“. Yan Wushi byl stále Yan Wushi. Xie Ling byl součástí Yana Wushiho, ale Yan Wushi by nikdy nebyl Xie Lingem.

Shen Qiao řekl: „V minulosti, když jsem praktikoval Strategii rumělkového jangu na hoře Xuandu, vždy jsem měl pocit, jako bych se díval na krásu přes hedvábný závěs: vím, že je krásná, ale nevidím ji jasně, ani s ní nemůžu nic dělat. Dokud jsem během souboje proti Sang Jingxingovi nepřišel o všechno své bojové umění, konečně jsem pochopil, co to znamená zoufale bojovat o život. Začít všechno odznovu byl vlastně způsob, jak co nejlépe využít Strategii rumělkového jangu. Nicméně vzdát se všeho se snadněji řekne, než udělá. Pro lidi jako Dou Yanshan a Duan Wenyang, i když vědí, že kniha může znovu vybudovat jejich meridiány, myslíš si, že by byli ochotni opustit roky kultivace a začít znovu?“

Yan Wushi nic neřekl.

Shen Qiao také nepotřeboval, aby odpovídal. Zasmál se a pak řekl: „Nepotřebuji jejich odpovědi, abych věděl, že jen málo lidí je ochotno to udělat. Nemluvě o ostatních, dokonce i o mně, než bych měl přijít o všechno své bojové umění, měl bych z takového rozhodnutí také obrovské dilema. Ale s tolika obavami na mysli, i kdyby se mohli donutit, aby se vzdali svého bojového umění, nedokázali by zvládnout Strategii rumělkového jangu. Abych to vyjádřil v buddhistickém slangu, člověk musí položit svůj vlastní život a smrt, než se může všeho vzdát a dosáhnout velkého míru.“

„Ale démonické jádro a taoistické jádro jsou zásadně odlišné. Neztratil jsi ani své bojové umění. Potřebuješ jen opravit nedostatky a určitě to bude mnohem snazší, než to, čemu jsem tehdy čelil já.“

Yan Wushi řekl: „Proč, říkáš, tohle?“

Shen Qiao řekl: „Jednou jsi řekl, že pouze protivníci, kteří jsou na stejné úrovni jako ty, mohou mít právo být považováni za tobě rovného. V minulosti jsem na to neměl právo. Ani dnes bych se ti v té době nemohl rovnat. S tvými schopnostmi je oprava vad v tvém démonickém jádru jen otázkou času a dříve nebo později plně obnovíš své bojové umění. To, co jsem právě řekl, bylo to, co jsem pochopil a zažil, když jsem praktikoval Strategii rumělkového jangu. Doufám, že ti budou prospěšné. Jako bojový mistr se také těším, že s tebou jednoho dne svedu rovnocenný zápas.“

Yan Wushi řekl: „Jsem. Xie Ling.“

Shen Qiao řekl: „Já vím. Jsem si jistý, že nejen ty, ale všechny tvoje další osobnosti také slyší tahle slova.“

Yan Wushi se na něj podíval, aniž by cokoliv řekl.

Shen Qiao už na to byl zvyklý. V jeho mysli to byla reakce, kterou by měl mít „Xie Ling“.

Poklepal druhému na rameno. „Už je pozdě. Běž spát.“

Po nějaké době ten druhý konečně zavřel oči.

Shen Qiao také zavřel oči a dál seděl se zkříženýma nohama a meditoval.

Po dalších několika dnech Shen Qiao usoudil, že Chen Gongova skupina spěchá do Qi, a kvůli tomu nezůstane v Tuyuhunu dlouho. Ve skutečnosti mohli dosáhnout hranic Tuyuhunu nebo dokonce Tuyuhun už v posledních pár dnech opustili. Odešel tedy z malého města s Yanem Wushim a zamířil do královského hlavního města Tuyuhunu, které mnoho dní neviděli.

Jak se dalo čekat, na cestě neviděli Chen Gonga. Od skončení veletrhu Svíjejícího se draka již uplynula nějaká doba a bojoví mistři Centrálních plání již opustili město, což značně snížilo šanci, že Yana Wushiho někdo pozná. Ale Shen Qiao cítil, že jejich chování a vlastnosti jsou příliš odlišné a přitahují příliš mnoho pozornosti. Pokud by pokračovali v cestě na jih, mohlo by jim to způsobit zbytečné problémy. Svlékl si proto taoistické roucho a převlékl se do obyčejného oblečení Han. Pak přinesl set dámského oblečení a nějakou kosmetiku a položil je před Yana Wushiho.

Yan Wushi se na něj beze slova podíval.

Shen Qiao si odkašlal: „Tvoje vzezření příliš vyniká. Bylo by lepší, kdyby ses přestrojil.“

Yan Wushi nepromluvil, ale výraz v jeho tváři se očividně ptal, proč se místo toho Shen Qiao nemusel převléknout za ženu.

Shen Qiao řekl: „Po převlečení do ženského oblečení budeš mít závoj. Pokud si ostatní myslí, že jsi žena, normálně na tebe nebudou zírat, protože nechtějí být považovány za frivolní. Ale pokud budeš i nadále nosit pánské oblečení a setkáme se s všímavými lidmi, jako jsou Dou Yanshan a Duan Wenyang, určitě to vzbudí jejich pozornost. Proto, abychom se nedostali do konfliktů předtím, než se setkáme se sektou Očistného měsíce, je dámské oblečení nejbezpečnější volbou.“

Ti dva na sebe chvíli beze slova hleděli.

Shen Qiao se zamračil. „Budeš to nosit, nebo ne?“

Yan Wushi zavrtěl hlavou. „Co když ne?“

Shen Qiao řekl: „Pak ti zablokuju aku bod, pomůžu ti se do něj navléct a potom si vypůjčím kočár. I když to takhle bude vyžadovat víc příprav, alespoň budu mít mnohem méně problémů.“

Yan Wushi sklopil oči. „Obléknu si to.“

„Hodný kluk.“ Shen Qiao byl potěšený, protože si myslel, že Xie Ling je skutečně tím, s kým se komunikuje snáze.

Prošedivělé skráně musely být obarveny na černo, ale nebylo třeba měnit celkový účes, protože mnoho žen si vlasy spínalo i nahoře; obočí bylo třeba mírně upravit; jak tváře, tak rty potřebovaly trochu pudřenky – – make-up nemusel být příliš detailní – – stačil by jen základní. I kdyby jeho postava vypadala zvláštně, výraz Yana Wushiho byl také strnulý a zasmušilý. V jeho celkových rysech byla stále jakási krása, která se dala vnímat jako jiný druh přitažlivosti.

Když Shen Qiao viděl, jak je napjatý, zasmál se: „Neboj se. Kdykoli jsem viděl portréty na hoře Xuandu blednout, byl jsem to já, kdo je vždy obnovoval. Kreslení portrétů a líčení by nemělo být tak odlišné.“

*

Když bylo vše hotovo, vstal a prohlédl si Yana Wushiho od hlavy až k patě. Pak přikývl: „Není to špatné, chceš se na sebe podívat do zrcadla?“

Druhá strana neprojevila vůbec žádný zájem se do zrcadla podívat a rovnou si nasadila závoj.

Sejde z očí, sejde z mysli.

***Pozn. co se to děje?? Yan Wushi se nechal dobrovolně navléknout do ženských šatů? Škoda, že asi nebude druhá série donghuy, chtěla bych vidět jeho vzhled. 😀
Plus se mi líbilo, že ho Shen stále uznává a že by s ním v budoucnu chtěl svést rovnocenný souboj. Dočkáme se toho?