Thousand autumns – kapitola 69

Ne, já chci tebe

Když se Shen Qiao a Yan Wushi vrátili do královského hlavního města Tuyuhunu, byla už zima. Bylo zde mnohem méně obchodníků, kteří se zastavili na cestě do západních zemí. Celé město vypadalo poněkud osaměle a opuštěně, úplně jinak, než když odcházeli poprvé.

„Ale to je jen dočasné,“ řekl obchodník prodávající cukrové figurky na ulici. „V zimě je docela obtížné cestovat na západ, takže mnoho karavan vyráží na podzim a vrací se příští jaro. Až zima skončí, lidí bude víc!“

Byl členem etnické skupiny Han. Před více než deseti lety potkal tuyuhunskou dívku, když procházel kolem se skupinou cestujících obchodníků. Od té doby se zde usadil a založil rodinu.

Zdálo se, že Shen Qiao má jakousi přirozenou přitažlivost nebo spřízněnost, díky které se všichni kolem něj cítili nesmírně pohodlně, jako by se koupali v jarním vánku. Yan Wushi teď stál docela dlouho před stánkem, ale prodavač na něj nepromluvil. Když však Shen Qiao přišel a zeptal se na několik otázek, stánkař si s ním okamžitě začal nezávazně povídat, jako by byli staří přátelé.

„Ve městě bylo skutečně hodně Hanů. Dokonce i královské a vznešené rodiny Tuyuhunu mluví jazykem Han a nosí oblečení ve stylu Han. Jde jen o to, že toto místo je koneckonců příliš daleko na západě a většina lidí své rodné město neopustí snadno.“

Shen Qiao se usmál: „To je pravda. Vaše žena musí být velmi moudrá a krásná dáma, aby vás dokázala přimět zůstat. Také z toho, jak mluvíte, dokážu vyčíst, že musíte být učenec, který hodně čte. Ale kvůli ní jste ochotný zůstat na tomhle místě, které je tisíce kilometrů daleko. Hluboká láska mezi vámi a vaší ženou skutečně způsobuje, že ostatní žárlí!“

Když obchodník slyšel chválu Shena Qiao, poškrábal se na hlavě. Vypadal hrdě a zároveň trochu rozpačitě a řekl: „Jsem velmi polichocený. Když jsem byl mladý, chodil jsem jen pár let na soukromou školu a nejsem hoden toho, aby mě někdo nazýval učencem! Odkud jste přišli? Vypadáte velice zcestovalí. Přišli jste sem s karavanou přezimovat?“

Shen Qiao řekl: „Už nějakou dobu cestujeme na západ. Nyní, když jsme viděli, že se počasí každým dnem ochlazuje, jsme se neodvážili pokračovat, a tak jsme se vrátili. Slyšeli jsme, že se v hlavním městě před pár dny konal veletrh Svíjejícího draka. Předpokládám, že už musel skončit?“

Prodavač odpověděl: „Už dávno skončil a lidé už jsou pryč. Letos však bylo docela plno. Přišlo tolik bojových mistrů, ale jelikož prodávám hlavně cukrové figurky, nevedlo se mi o moc lépe. Naopak, poté, co ti lidé dorazili, mnoho lidí v té době tasilo meče proti sobě na ulici. Byl jsem tak vyděšený, že jsem se vrátil a na pár dní se schoval ve svém domě!“

Shen Qiao se zeptal: „Chcete říct, že ve městě už nejsou žádní bojovníci?“

Stánkař řekl: „Jo. Všichni odešli krátce po skončení veletrhu. Vidíte ty hostince? Všechny byly plně obsazené. Nyní však nemohou přitáhnout dostatek hostů ani se slevami! Každopádně jsem slyšel, že Zhou zničil zemi Qi. Kdo ví, jestli kvůli tomu nebudeme mít příští rok ještě méně cestujících obchodníků z východu!“

Shen Qiao se původně obával, že pokud se zpráva o „smrti“ Yana Wushiho rozšíří, Yuwen Yongův život by byl v ohrožení. Neočekával však, že během několika měsíců od jejich odchodu z Changanu dojde k takovému obrovskému incidentu. Nemohl si pomoci a podíval se na Yana Wushiho vedle sebe.

Ten měl na sobě závoj, takže ostatní nemohli jasně vidět jeho výraz.

Shen Qiao se zeptal: „Země Qi byla zničena? Nečekal jsem, že to bude tak rychlé. Nekladli žádný odpor?“

Stánkař si povzdechl: „Kdo ví. Možná byla armáda Zhou příliš silná. Teď, když o tom přemýšlím, moje rodiště je v Qi. I když žiju na tomhle vzdáleném místě v Tuyuhunu, bohužel neustále po mnoho let slýchám zprávy o popleteném vůdci země. Ale nikdy jsem si nemyslel, že velká země jako Qi jen tak zmizí!“

Shen Qiao odpověděl: „Sjednocení severních zemí je pro lidi dobré. Jakmile se vše uklidní, bude mezi západními regiony cestovat tam a zpět jen více karavan, ne méně.“

Stánkař se znovu usmál: „To je pravda. Chápu vaše slova. Pořád čekám, až se Centrální pláně jednoho dne stanou skutečně klidným místem, abych mohl vzít svou ženu a svého syna zpět do svého rodiště!“

Jeho rozhovor se Shenem Qiao trval docela dlouho. Přál si pokračovat, ale když uviděl Yana Wushiho stát tiše vedle Shena Qiao a zdánlivě se zajímat o cukrové figurky, náhle si vzpomněl, že má ještě něco, co musí zařídit. Rychle se zasmál: „Tato dáma musí být vaše manželka. Je také z Tuyuhunu?“

Shen Qiao řekl, “Je to moje mladší sestra.”

Yan Wushi přerušil, “Manželka.”

Shen Qiao: “…”

Stánkař: “…”

Shen Qiao počítal s tím, že to Yan Wushi pravděpodobně řekl úmyslně, protože byl nešťastný z toho, že musí nosit dámské oblečení, ale před někým zvenčí nemohl nic říct, a tak si jen odkašlal a rychle vysvětlil: „Je to moje sestřenice. Je trochu tvrdohlavá, tak to prosím neberte jako urážku.“

Stánkař by moc nepřemýšlel, kdyby se mu to Shen Qiao nepokusil vysvětlit. Ale jakmile to udělal, druhá osoba si okamžitě začala představovat bratrance a sestřenici, jak utíkají do země tisíce kilometrů vzdálené, protože jejich rodina nedokázala přijmout jejich lásku. Rychle přikývl: „Rozumím! Chápu!“

Shen Qiao byl však zcela bezradný a pomyslel si: Co tím myslíš, že rozumíš? Ani já sám tomu nerozumím.

Na druhé straně Yan Wushi ukázal prstem na cukrové figurky a řekl: „Tohle chci.“

Jeho hlas byl hluboký a tichý a vůbec nezněl jako ženský hlas, ale obchodník o tom nepřemýšlel. Ostatně kvůli písku a větru za Velkou zdí zněly hlasy i některých tuyuhunských dívek chraplavě.

Po vyslechnutí slov Yana Wushiho se duch obchodníka okamžitě pozvedl. „Jaký tvar byste chtěla? Umím vyrobit téměř cokoliv!“

Yan Wushi řekl: „Kůň, býk, ovce…“

Shen Qiao to považoval za vtipné i trapné: „Jedna by měla stačit. Co s tolika hodláš dělat?“

Yan Wushi řekl: „Tak chci jen jednu.“

Stánkař se zasmál: „Dobře! Chtěla byste koně, býka nebo ovci?“

Yan Wushi ukázal na Shena Qiao: „Chci jeho.“

Stánkař na něj nechápavě zíral. „Co?“

Yan Wushi řekl: „Udělej jeho.“

I když Shen Qiao nikdy nebyl zapojený do romantického vztahu, po předchozích nedorozuměních a spatření mírného, nejednoznačného pohledu stánkaře bylo nemožné, aby nechápal, co ten druhý musel mylně pochopit.

Prodavači řekl: „Jenom žertuje. Co takhle udělat ovečku?“

Yan Wushi namítl: „Ne, chci tebe.“

Potom se obchodníka zeptal: „Uděláte to?“

Stánkař, jako by cítil spalující upřený pohled přes závoj, spěšně řekl: „Ano, samozřejmě!“

Shen Qiao se zoufale držel za čelo.

Zručnost kramáře rozhodně nebyla zlá. Za necelou minutu se mu už v ruce objevila realisticky vypadající cukrová figurka.

Celkově vzato byla figurka vyrobena z cukrového sirupu. Nebylo možné vystihnout jasné rysy obličeje, ale póza figurky, která kráčela vpřed a nesla na zádech ranec, rozhodně připomínala něco z půvabu Shena Qiao.

Shen Qiao se zasmál: „Rozdíl v profesi opravdu způsobuje, že člověk cítí, jak jsou světy oddělené. Když se podívám na vaše řemeslo, určitě tuto úroveň dovedností lze získat pouze roky praxe!“

Chvála obchodníka docela potěšila a zasmál se: „Lichotíte mi!“

Yan Wushi vzal cukrovou figurku a strčil ji pod závoj, ulomil jí zubama hlavu a začal ji chroupat.

Shen Qiao: „…“

Aby nevzbudil příliš mnoho zvědavosti a pozornosti obchodníka, Shen Qiao rychle zaplatil a odtáhl Yana Wushiho pryč.

Zhouoská úspěšná eliminace země Qi znamenala, že sever bude brzy sjednocen. Chen a Tujue by nepochybně nechtěly sedět a dívat se, jak Zhou sílí. Bylo jisté, že vymyslí každý možný způsob, jak na Zhou vztáhnout ruce, protože korunní princ Zhou, Yuwen Yun, momentálně nevykazoval rysy moudrého vládce. Proto, jakmile bude Yuwen Yong mrtvý, Zhou zůstane bez vládce a bude rozptýlen jako tuba písku.

Yan Wushi se musí dostat do Changanu co nejdříve. Musí se ukázat vedle Yuwena Yonga a dát všem najevo, že je stále naživu.

Když prokáže, že přežil živý a zdravý útok pěti nejlepších bojových expertů, pověst a postavení Yana Wushiho se jistě zvedne na ještě vyšší úroveň. Ať už byl tento druh slávy dobrá věc, či ne, každý by váhal podniknout kroky proti Yuwen Yongovi ze strachu z Yana Wushiho.

Problém však byl, že i kdyby Yan Wushi nezemřel, byl vážně zraněný a vada v jeho démonickém jádru ještě nebyla spravena. Kromě toho se nejen drasticky změnila jeho nátura, ale také se rozdělil na několik osobností, z nichž některé o něm dokonce mluvily špatně. Mohli by být schopni oklamat obyčejné lidi, ale bylo by velmi těžké oklamat ty chytré, zvláště génie jako Dou Yanshana a Duana Wenyanga – mohli by to snadno prokouknout.

Zatímco Shen Qiao přemítal o situaci, Yan Wushi už dokončil hlodání horní části cukrové figurky a začal se pohybovat směrem ke stehnům.

Když viděl, jak teď vypadal, kdo by mohl uvěřit, že tato osoba byla Yan Wushi? Kdyby se takto choval před Duanem Wenyangem a dalšími, pravděpodobně by byl tak zbit, aniž by po něm zůstal i popel.

Shen Qiao si nemohl pomoct a dlouze si povzdechl. Zatáhl Yana Wushiho do restaurace. Když se posadili, zeptal se: „Slyšel jsi, co ten člověk právě řekl. Máš nějaké nápady?“

Yan Wushi zvedl závoj a vrazil si zbytek figurky do úst. Bez výrazu zíral na Shena Qiao a jeho tváře se pohybovaly nahoru a dolů, jak chroupal cukrovinku.

Dokonce i Shen Qiao, který byl mimořádně slušně vychovaný, si nemohl pomoci, ale cítil, jak se mu koutek úst mírně škubal, když to viděl: „I když jsi právě teď Xie Ling, měl bys být schopný pochopit, co jsem řekl, že?“

Yan Wushi odpověděl souhlasným tónem.

Shen Qiao se zeptal: „Jaký máš tedy plán? Mám tě vzít přímo k tvým učedníkům v Changanu?“

Yan Wushi řekl: „Ne.“

Zdálo se, že nechce mluvit a dokonce se mírně zamračil. Po nějaké době konečně řekl: „Poslat jim. Zprávu.“

Shen Qiao přikývl: „To by taky šlo. Můžeme počkat, až nejdřív Bian Yanmei obdrží tvoji zprávu a přijde se s tebou setkat, pak oba můžete probrat další kroky, které můžete podniknout. Sekta Očistného měsíce má na Qi docela velký vliv. Jakmile se dostaneme na území Qi, měli bychom být schopni najít členy sekty, ne? Jak je mám kontaktovat?“

Yan Wushi řekl: „Nepamatuji si.“

Myslel tím, že si „Xie Ling“ nepamatoval.

Shen Qiao pocítil nutkání znovu si povzdechnout: „Nevadí. To může počkat, až se vrátíme do Severního Zhou.“

Zatímco si povídali, číšník už přinesl jídlo. Město bylo mnohem hezčí než město, ve kterém předtím zůstali, a mohli si objednat mnohem víc než jen jehněčí polévku a olejové placky. Na talíři dokonce mohli najít mandžuskou divokou rýži, která byla v zimě velmi vzácná.

Restaurace byla umístěna uprostřed tržiště. Seděli u okna v prvním patře a viděli, jak dole pod nimi spousta lidí uzavírá malé obchody – prodejci prodávají své zboží a zákazníci vyjednávají o lepších cenách. Přímo pod nimi tančil muž s obřím štětcem z lasičích štětin v ruce. Jak se převracel a skákal, štětec zanechával na zemi elegantní a hbitou vodní stopu. Při pohledu zblízka, ve skutečnosti kopíroval Předmluvu k básním sebraným z pavilonu orchidejí, slavné kaligrafické dílo Wanga Xizhiho z dynastie Východní Jin.
Představení bylo jedinečné a zábavné a brzy přilákalo mnoho lidí, aby se kolem něj shromáždili. Ne všichni tito místní byli dostatečně gramotní, aby pochopili, co psal, ale umělcovy pohyby byly tak lehké a elegantní, že lidé jásali při každém tahu.

Shen Qiao viděl, že Yan Wushi ho pozorně sleduje, a obrátil také pohled. Když však uviděl písmo, které štětec zanechával, když se pohyboval po zemi, trklo ho něco natolik, že se tím náhle cítil osvícený.

Výkon toho muže se ani nedal považovat za bojové umění. Byly to jen hrubé techniky pouličních bojů. Ale ten muž byl chytrý. Kombinoval je s tanci ve stylu západních oblastí, takže vypadal, jako by tančil a žongloval, zatímco v mezičase kreslil kaligrafii. V očích ostatních bylo představení poměrně svěží a zábavné. I kdyby bohatí dali jen pár měděných mincí, peníze by stačily na živobytí umělce.

Ale muž na své práci nešetřil jen proto, že ostatní očekávali jen lehkou zábavu. I když Předmluva k básním sebraným z pavilonu orchidejí napsaná na drsné půdě obřím štětcem nebyla kvalitní – – kdyby to bylo v Centrálních pláních, nespočet expertů by okamžitě vyjádřilo své pohrdání. Muž psal každý tah s plným soustředěním, jako by byl příliš pohlcen svým vlastním tancem, že už zapomněl na svou vlastní existenci. Upřeně hleděl do země, plně se soustředil na sílu každého tahu a strukturu znaků, odmítal dát najevo jakoukoli nedbalost.

Cesta bojového umění byla poměrně hlubokomyslná. Vyžadovala talent, píli a hlavně vyžadovala schopnost chápat. Člověk mohl třeba tvrdě trénovat mnoho dní nebo dokonce mnoho let, aniž by viděl jakýkoli pokrok. Pokud by však dokázal najít ten občasný záblesk pravdy, najednou by vše pochopil a okamžitě by vstoupil do zcela nové říše.

Nyní, když Shen Qiao sledoval pohyby umělce, v jeho hlavě se objevil obraz.

V té scéně se účinkujícím stal sám Shen Qiao a v ruce už nedržel štětec, nýbrž meč.

.

Nejvyšší dobro je jako voda.
Voda dává život všem tvorům, ale neusiluje;
proudí tam, kde muži odmítají ——
je jako Cesta.
Vlny oceánu,
rozeklanost hor ——
všichni jsou jako velká Cesta,
odpovídají jejich jemné kráse a sdílejí svůj prach.

.

Meč mu tančil v ruce, pohyboval se a plynul jako mraky a voda. Pohyby byly velmi podobné těm z umění meče Azurových vln hory Xuandu, ale Shen Qiao věděl, že jsou odlišné. Byla to sestava technik, které sám vytvořil.

V jeho mysli se pomalu formovala sestava umění meče. Shen Qiao málem zapomněl na všechno kolem sebe, zapomněl na skutečnost, že je stále uvnitř restaurace a že Yan Wushi je pořád vedle něj. Okamžitě vyskočil na nohy a hnal se k okraji města tak rychle, že to skoro vypadalo, jako by proklouzl, aniž by se dotkl země.

Nemohl se dočkat, až vyzkouší tuto novou sestavu technik meče!