Thousand autumns – kapitola 72

Jen pohled na tebe mě vytáčí

Weizhou se nácházel v severním Wei, přímo u pramene řeky Weishui – odtud název Weizhou. Ve skutečnosti se sídlo místní vlády jmenovalo Xiangwu, ale všichni si již dlouho zvykli spojovat ho s řekou Weishui a nazývat ho město Weizhou.

Město rozhodně nebylo srovnatelné s Changanem, ale dalo by se považovat za strategické město na západě. Pokud by Severní Zhou a Tuyuhun šly do války, pak by tato oblast ležela na válečné frontě. Pro tuto chvíli však žádné takové nebezpečí nehrozilo.

Jelikož ještě ani nebyl začátek jara, počasí se i tak oteplilo; obchodníků, kteří tudy procházeli, bylo málo, a tak město Weizhou žilo jako vždy – klidné a mírumilovné.

Brzy ráno vzal A-qing koště a zamířil k bráně.

Zrovna den předtím sněžilo, takže tam musel samozřejmě vymést sníh. Jinak by Wu-bo uklouzl a upadl, jakmile by se vrátil domů z nákupu potravin. Broukal si krátkou melodii, o které věděl jen on, že je mimo rytmus s původní melodií, které rozuměl jen on sám. Jedinou myšlenkou v jeho mysli bylo rychle dokončit úklid sněhu u brány, protože musel jít do zadní části dvora a zkontrolovat, jestli tam není ta žlutá kočka. Většinu dní utíkala do jejich pokoje, kde skladovali dříví, aby se vyhnula chladu. Kdyby tam byla, A-qing by jí přinesl nějaké jídlo.

Předchozí noc hustě sněžilo. U brány se podle očekávání nahromadila silná vrstva. Tu a tam se ze střech s hlasitým bouchnutím sesunula velká hromada sněhu.

V tu chvíli už A-qing pořádně prometl nádvoří. Byl vyčerpaný, ale zima mu moc nebyla. Jeho dech právě ztěžkl, a tak si dal pauzu.

Najednou vzhlédl a uviděl dva lidi, kteří procházeli ulicí.

A-qing nejprve upřel pozornost na muže v modrozeleném oblečení. Z dálky nemohl rozeznat rysy toho muže, ale způsob, jakým se ten muž choval, už A-qingovi dával pocit, že není obyčejný člověk. A-qing cítil, že je pro něj těžké najít vhodné slovo, které by ho popsalo. Pokud musel nějaké najít, pak si vzpomněl na liang gao, které jedl v létě – bílé jako sníh, čisté a průhledné, jeho esence pronikající hluboko do srdce. Stačilo se na to dívat, natož to jíst, aby se člověk cítil nevysvětlitelně příjemně.

Jakmile se přiblížili, uvědomil si, že přirovnat toho muže k liang gao bylo vlastně docela vhodné. A-qing nikdy neviděl tak pohledného a krásného muže. Ve chvíli, kdy ho spatřil, začal tupě zírat, dokud si neuvědomil, že tito dva jdou jeho směrem a přibližují se, než se stačil vzpamatovat.

Liang gao – ne, muž, který měl na zádech dlouhý ranec, přistoupil k A-qingovi a pozdravil ho sepnutím rukou.

„Promiň, ale je tohle sídlo Xie?“

Kdyby to bylo dříve, A-qing by se určitě otočil a řekl mu: Znaky pro ‚Rezidence Xie‘ jsou napsané přímo na vrcholu střechy, a to jsou vážně velké. Co, jsi slepý nebo negramotný? Proč kladeš otázku s tak jasnou odpovědí?

Ale tentokrát nejen že neřekl tak ostrá slova, ale jeho tvář dokonce zrudla. Normálně byl v mluvení pohotový a zmizel by beze stopy. Nyní však mohl jen vykoktat: „Ale já… já nevím, kdo jste.“

„Mladý langjune, ty jsi také členem této rezidence, že?“ zeptal se druhý muž a zdvořile se usmál.

A-qing měl jen pocit, jako by mu zeslábla polovina kostí.

V tu chvíli se vedle muže v modrozelené barvě ozval hlas, který zněl, jako by se mu posmíval: „A-qiao. Když se budeš ptát takhle pomalu, kdy vůbec dospěješ ke svojí otázce? Jen ať vyvede Lao Wua a řekne mu, že je tady jeho pán.“

A-qingova pozornost nakonec padla na osobu, která přišla s mužem v modrozeleném. Byla to žena v dlouhé sukni se závojem, takže její rysy byly nejasné.

Ženy poblíž hranic bývaly přirozeně velmi vysoké a štíhlé. Tuto ženu však nelze popsat jako vysokou a štíhlou. Zdálo se, že má výšku a postavu muže. Takové ženy byly opravdu velmi vzácné.

A její hlas nebyl zrovna příjemný, ale rozhodně to nebyl jasný a jemný hlas, který ženy obvykle mívaly.

A-qing byl trochu zmatený.

„Jste si jistý, že jste si nespletli místo? Náš mistr, langjun této rezidence Xie, odešel před mnoha lety, na daleké cesty. Až doteď se ještě nevrátil!”

Než se Shen Qiao mohl dále ptát, Yan Wushi chlapci něco hodil.

A-qing to podvědomě chytil. Podíval se dolů a zjistil, že je to kus topazu, sotva poloviční velikosti jeho dlaně. Řezba na něm však byla nádherná a jemná – mezi úzkými větvemi stromů, obklopenými mlhou pohoří Kunlun, svítil měsíc.

„Dej to Wuovi Mi a ať za mnou přijde,“ řekla žena, která byla úplně jiná než obyčejná žena.

A-qing náhle sebou trhl. Vzpomněl si, že mu to Wu-bo kdysi vysvětlil a nakonec přesně pochopil, kdo byl ten člověk před ním. Neřekl ani slovo, otočil se a běžel zpátky dovnitř, zavřel za sebou bránu a nechal Shena Qiao a Yana Wushiho venku.

Byl nečekaně dost ostražitý. Škoda však, že si ještě musel srovnat myšlenky, takže značná část jeho chování působila každému pozorovateli jako poněkud dětinská a naivní.

Ti dva stáli nějakou dobu venku, než viděli bránu se znovu otevřít. Vyšel postarší muž, asi šedesátiletý, a za ním byl onen chlapec. Starý muž se podíval přes Shena Qiao, než jeho pohled padl na Yana Wushiho, který měl na sobě mi li.

„Pane domu?“

Yan Wushi odpověděl en.

Bylo to jen en, ale starý muž si to nemohl splést s nikým jiným. Byl tak šťastný, že se ho právě chystal pozdravit. Když však udělal několik kroků vpřed, zdálo se, že se toho vyvaroval a místo toho je spěchal uvést dovnitř.

„Prosím, nejdřív vejděte, promluvíme si, až po tom!“

A-qing následoval Wu-boa a zvědavě si oba muže prohlížel.

Nebyl členem sekty Očistného měsíce; byl jen malý sirotek, kterého se Wu-bo ujal. Od té doby zůstal v rezidenci a doprovázel Wu-boa a pomáhal mu uklízet pokoje. Wu-bo na toto téma nikdy moc nemluvil, ale A-qing si nezřetelně uvědomoval, že tento dům má svého pána. Wu-bo jen pomáhal se o dům starat. Ale kde je pán domu, nikdo pořádně nevěděl; ani nikdo nevěděl, kdy se vrátí. Možná po několika letech ano; nebo možná vůbec nikdy.

A-qing si myslel, že mistr, o kterém Wu-bo řekl, že „odjel někam daleko“, již zemřel při nějaké nehodě. Nikdy by ho nenapadlo, že přijde den, kdy se před nimi onen muž náhle objeví, dokonce i převlečený za ženu.

„A-qingu,“ řekl Wu-bo, „jdi do kuchyně a připrav nějaké zhou a pak několik malých pokrmů. Langjun se zjevně vrátil z dlouhé cesty. Bude potřebovat něco k jídlu, aby se zahřál.“

„Ano, udělám to hned!“

A-qing Wu-boa velice poslouchal. Souhlasil se slovy Wu-boa a pak odcupital pryč.

Yan Wushi sledoval, jak A-qing odešel, než si sundal mi li: „Jeho základy nejsou špatné. Je jen trochu hloupý. Lidé ze sekty Očistného měsíce musí být schopni rychle myslet a snadno zvládat společenské záležitosti. Nemá takovou kvalifikaci, jakou by měl mít.“

„Xiaoren ho prostě vzal k sobě, aby mu dělal společnost během těchto dlouhých dnů. Nikdy bych o něčem takovém neuvažoval!“ řekl Wu-bo úzkostlivě.

Tato rezidence byla jedním ze strategických sídel sekty Očistného měsíce. Byla zakoupena pod jménem Bian Yanmei. Protože pseudonymy učedníků sekty Očistného měsíce všech byly Xie, každá rezidence byla sjednocena pod jednou rezidencí Xie. Wu-bo byl zodpovědný za hlídání této. Poté, co ji znal několik let, skutečně si ji A-qing zamiloval jako svou vlastní a doufal, že se mu naskytne příležitost stát se formálně součástí sekty Očistného měsíce.

Absolutně se však neodvážil tuto myšlenku předvést Yanovi Wushimu. Uvažoval o tom, že by si to vyžádal od Bian Yanmeie nebo Yu Shengyana, kdyby se tam někdy zastavili, ale kdo by čekal, že ani jeden z nich nejenže nikdy nepřijde, ale přijde sám velký Buddha, a dokonce mu řekne, aby o tom ani nepřemýšlel.

„Být ‚hloupý‘ jednoduše znamená, že se člověk nenechá snadno zlákat pouhým světským majetkem,“ řekl náhle Shen Qiao. „To neznamená, že nemůže studovat bojové umění z celého srdce. Myslím, že myšlenky toho chlapce jsou velmi čisté, což je opravdu dobře. Pokud neskončí jako součást sekty Očistného měsíce a přesto se bude chtít věnovat bojovému umění, mohl bych ho svým jménem doporučit do jiné sekty.“

V tu chvíli přemýšlel o úpadku sekty Nefritového oblaku poté, co utrpěla tak vážnou ránu. Najít vhodné učedníky rozhodně nebylo tak snadné. A-qingův přirozený talent možná nebyl hodný těch, kteří byli tak ambiciózní jako Yan Wushi, ale byl by významným přírůstkem do sekty Nefritového oblaku.

Yan Wushi se zasmál. „A-qiao, ach, neviděl jsem, že bys za celou tuhle cestu někoho tak laskavě bránil. Pokud mluvíš o přirozených talentech a základech, nebyl by ten malý chlapec, na kterého jsme narazili předtím, mnohem lepší? Říkáš to jen proto, že sis všiml, jak na tebe zírá, zcela uchvácený tvými rysy?“

„Jelikož má vůdce sekty Yan sklon k sexuálním touhám,“ řekl Shen Qiao, „předpokládáte, že všichni ostatní jsou stejně chlípní jako vy.“

Původně nechtěl Yanu Wushimu věnovat žádnou pozornost, obvykle proto, že pokaždé, když se hádali, častěji prohrával než vyhrával. Proto, když se Yan Wushi vrátil ke svému původnímu stavu, Shen Qiao s ním postupně přestal mluvit, jak nejlépe dovedl. Kdo by čekal, že to zvládne po celou cestu, ale právě tady ztratí zábranu.

Jak se dalo čekat, Yan Wushi se zasmál.

„Chtíč je stejně přirozený jako chuť k jídlu. Každý je takový. Opravdu mám radost z tvých rysů, ale mnohem víc miluju to, jak jsi ke mně chladný a jak mě ignoruješ. Není to něco dobrého, co je třeba uznat? Choval jsi se k Xie Lingovi a A-Yanovi sto různými způsoby jemnosti, přesto by ses neodvážil se mnou promluvit ani půl slova. Ale upřímně, bez ohledu na to, jestli je to Xie Ling nebo dokonce A-Yan, všichni jsou částí mě, Yana Wushiho. Ale kdyby se Xie Ling nebo A-Yan objevili na staré tváři Wu Miho a jednali s tebou s takovou intimitou, pořád by ses k nim choval stejně hezky jako předtím?“

Wu-bo, který byl zcela nevinný a přesto byl zatažen do jejich hádky a navíc nemohl určit vztah Yana Wushiho a Shena Qiao, se neodvážil říct ani slovo. Dokázal se jen přinutit k úsměvu.

Shen Qiao odpověděl tichým en: „Jenom pohled na vás mě rozčiluje. Místo toho, abych s vámi mluvil, bych si mnohem raději prohodil jedno nebo dvě slova s Xie Lingem.“

Přestože se Yan Wushi zasmál, úsměv na jeho tváři začal být poněkud nebezpečný.

Wu-bo chtěl odejít, ale nemohl. Jen tam zůstal a cítil se trapně a hloupě. Když je poslouchal, mohl si jen přát, aby se stal neviditelným.

Předtím byl krátce s Yanem Wushim. Dobře věděl, že kdykoli se na tváři toho muže objevil úsměv, měl někdo určitě špatný den.

Kdo by si pomyslel, že po takovém úsměvu Yan Wushi místo toho promluví něžným hlasem: „Tak dobře. Řekněme, že jsem mluvil mimo mísu. Celý tenhle výlet jsem se dobrovolně nechal přestrojit za ženu bez jakýchkoliv stížností. Tak moc jsem se ti snažil vyjít vstříc. To stojí moje úsilí za tak málo, že ani kvůli mě nenasadíš klidnou masku? Dobrotivý Shene, da-rene, prosím, smiluj se nade mnou. Jsem si jistý, že se se mnou nechceš zahazovat.“

Jak často by bylo možné vidět vůdce sekty Očistného měsíce ustupovat a omlouvat se jinému člověku, s tím, jak divoce arogantní byl? Shen Qiao tím byl zaskočený, nemluvě o Wu-bovi.

Shen Qiao na to neodpověděl. Když však promluvil, jeho tón byl poněkud mírnější: „Jsem si jistý, že vy a Wu-bo máte o čem mluvit. Už vás nebudu trápit. Je tady pokoj pro hosty? Myslím, že si na chvíli odpočinu.“

Když Wu-bo viděl, že Yan Wushi proti tomu nemá žádné námitky, řekl spěšně: „Ano. Během roku jsme ho pravidelně uklízeli, aby si v něm host mohl odpočinout, kdykoli bude potřebovat. Dovolte mi, abych vás tam vzal.“

Odvedl Shena Qiao pryč a rychle se vrátil, aby vzdal úctu Yanu Wushimu.

„Vidět, že vůdce sekty je v bezpečí a zdravý, je opravdu požehnání! Předtím jsem slyšel, že jste byl…že jste byl…! Neodvážil jsem se tomu uvěřit a jak se dalo čekat, byla to jen fáma!“

„Nebyly to fámy,“ ušklíbl se Yan Wushi. „Utrpěl jsem několik zranění, která se ještě musí zahojit.“

„Aha…takže ten mladý muž je…?“ řekl Wu-bo.

„Jmenuje se Shen,“ řekl Yan Wushi. „Dokud je tady, budeš se k němu chovat tak, jak se chováš ke mně.“

Wu-bo souhlasil a neodvážil se ptát dál.

„Jak se měly věcí tam venku během té doby?“ zeptal se Yan Wushi.

„Zprávy o vaší smrti se již rozšířily po jianghu,“ řekl Wu-bo. „Neodvážil jsem se tomu uvěřit, a tak jsem dokonce poslal zprávu do Changanu. Ale nejstarší langjun nikdy neodpověděl. Slyšel jsem, že sekta Harmonie využila této příležitosti a rozhodla se nám dělat potíže. Po celou dobu jsem však měl na paměti vaše pokyny a nikdy jsem neprozradil, kde se tohle sídlo nachází.“

„A co Yuwen Yong?“ zeptal se Yan Wushi.

„Císař Zhou se sám vydal na bitevní pole a dobyl zemi Qi. Od této chvíle je na vrcholu svých sil, jako slunce v poledne. Dokonce ani lidé z Tujue a Jižního Chenu se neodvažují překročit hrot jeho čepele. Když se císař Zhou doslechl o vašem skonání, zjevně vyslal lidi, aby hledali a způsobili potíže těm, kteří ten den usilovali o váš život. Avšak kromě skutečnosti, že Asociace šesti harmonií lze snadno vystopovat, je místo pobytu ostatních nejisté. Jejich sekty se nenacházejí na hranicích Zhou a císař Zhou není člověkem jianghu. Moc císařského dvora nestačila. Nakonec byli schopni vydat pouze disciplinární opatření proti aktivitám Asociace šesti harmonií.“

„Jak je to dávno, co jsi poslal zprávu do Changanu?“ zeptal se Yan Wushi.

„Loni, patnáctého dne dvanáctého měsíce, během nového roku.“

Odeslání zprávy a čekání na odpověď se rozhodně nemohlo udát tak rychle. Došlo však také ke změně, takže Bian Yanmei narazil na nějaké nepředvídatelné okolnosti.

„Zůstanu tady pár dní,“ řekl Yan Wushi. „Zatímco jsem tady, počkám na odpověď z Changanu. Běž a vše připrav. Nedovol nikomu, kdo s námi není spojený, aby prozradil nějaké informace.“

„Ano, pane domu. Nebojte se! Ačkoli A-qing nezná mou totožnost, chlapcovy rty jsou zapečetěny a jeho minulost je čistá. Nevyvolá žádné potíže,“ řekl Wu-bo úzkostlivě.
Poté, co osobně vzal Yana Wushiho do jeho pokoje, aby si odpočinul, Wu-bo opustil zadní dvůr.

Zahlédl A-qinga, který přinášel jídlo, které právě připravil.

„A-bo, jídlo je hotové. Mám jim to přinést?“

Wu-bo přikývl. „Pamatuj, moc nemluv. Neptej se na nic, na co bys neměl. Můžeš plácat páté přes deváté přede mnou, ale ne před pánem domu. Nemá rád lidi, kteří příliš mluví.“

A-qing poslouchal, ale nemohl se nezeptat: „A-bo, váš pán, langjun této rezidence Xie – je to muž nebo žena, ach?“

Wu-boova tvář potemněla. „Samozřejmě je to muž! Nedokážeš od sebe odlišit muže a ženy nebo co?“

„No, jak to mám vědět?“ zamumlal A-qing. „Spíš to vypadá, že by mohl mít zvláštní koníčky. Vypadá to, že si velmi dobře rozumí s druhým langjunem, se kterým sem přišel.“
Řekl to tak tichým hlasem, a přesto to Wu-bo stejně slyšel. Chlapec schytal pohlavek: „O čem to reptáš! Pospěš si a přines jim jídlo a zavři pusu! Čím více člověk mluví, tím více chyb dělá! Mlčeti zlato! Chápeš to nebo ne?!“

„Jo!“