Thousand autumns – kapitola 88

Du Yanova hudba byla opravdu mimořádná. Jakmile flétna zněla uvnitř i vně sídla Huangů, zdálo se, jako by ptáci prolétající kolem rodiny Huangů přestali mávat křídly. Živé sídlo Huang najednou utichlo. Všechny hlasy a konverzace ustaly a umlčely. Byly slyšet jen tóny hudby.

Yuwen Song vyrůstal od dětství v extravagantním prostředí. S jeho talentem a zkušenostmi, byla jeho nátura mnohem vyspělejší než u jeho vrstevníků. V tuto chvíli byl plně ponořen do melodie až do konce písně. Shen Qiao se posadil vedle něj, aniž si to uvědomil.

„Jste zpátky?“ Yuwen Song byl zmatený, protože Shen Qiao vypadal trochu zklamaně, a tak se zeptal: „Co se vám stalo?“

Shen Qiao se mírně zamračil: „Potkal jsem známého, ale zdálo se, že na mě úplně zapomněl, “ odpověděl mu.

Yuwen Song se zeptal: „Přítel?“

Shen Qiao se usmál: „Je to spíš nepřítel než přítel.“

Yuwen Song se zeptal: „Provedl jste mu něco?“

„Ne, má temperamentní povahu. Jedná většinou svobodomyslně, dobro a zlo se pro něj neliší. Předtím mě zachránil a pak mě předal do rukou nepřítele,“ odpověděl Shen Qiao.

Chlapec se znovu zeptal: „Pomstil jste se mu někdy?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou. „Později jsem s ním díky osudu měl několik interakcí. Jednou jsme potkali společného nepřítele. Tehdy mi zablokoval moje aku body a umístil mě do temné skrýše. Využil nebezpečí, aby odvedl nepřítele pryč. Ten nepřítel nás nejvíc ohrožoval.“

Yuwen Song to komentoval, „Zní to, jako by to nebyl špatný člověk! Proč by vás ignoroval?“

Koneckonců, byl velmi mladý, ale jeho řeč byla jaksi naivní. Jeho zkušenosti byly omezené a to, co řekl, v sobě neslo dětinství.

Shen Qiao to považoval za velice vtipné, a tak se dotkl jeho hlavy. „Nevím, možná je v tom něco skrytého,“ řekl. Po několika slovech jeho srdce kleslo.

Yuwen Song převzal iniciativu a řekl: „Mistře, odejdeme?“

Shen Qiao si původně myslel, že rodina Huang má skvělou pověst a luxusní sídlo. Yuwen Song se narodil v královské rodině. Mělo by se mu více líbit toto prostředí. Nečekal však, že hoch přijde s myšlenkou odejít pryč.

„Narozeninová oslava právě začala. Předali jsme dárky, nepřišli jsme s prázdnýma rukama. Jídlo a víno zde nemusí být tak dobré jako v paláci, ale jsou pořád několikrát silnější než v hostinci. Chceš odejít, než skončí hudba?“zeptal se Shen Qiao.

Yuwen Song zavrtěl hlavou a řekl: „Je tu mnoho hostů. Pokud jsou zde lidé, kteří mají porozumění, nemusíte být skeptický. Přišel jsem si poslechnout hudbu a svůj účel to již splnilo.“

Jakmile tuto větu vyslovil, nezněl jako normální dítě. Shen Qiao věděl, že smrt celé rodiny paláce Qi Wangfu je pro něj příliš těžká. Poté, co opustil Changan, byl Yuwen Song vždy citlivý a ostražitý, velmi vybíravý co se týče slov a činů a nechtěl ani říct cizímu člověku více než půl věty. To, že sem dnes přišel a poslouchal hudbu, by se od něj dalo považovat za „příliš mnoho“.

Shen Qiao pomyslel na náhodné setkání. I když Guang Lingsan věděl, že je tady a že nepřišel sám, pokud by to chtěl více zjišťovat, nebylo by těžké najít Yuwena Songa.

Guang Lingsan byl na seznamu mezi deseti nejsilnějšími bojovými mistry na světě, ale nebyl v žebříčku mistrů mezi první desítkou. Pouze kvůli jeho identitě jako vůdce sekty Umění zrcadel získal post, ale Shen Qiao věděl, že nesmí podceňovat žádného bojového mistra. Důvod, proč by je neměl podceňovat, je ten, že budou mít vždy nepředvídatelné a záludné metody, které jsou cizím neznámé, a kvůli jejich nepředvídatelným dovednostem a schopnostem bojového umění, pokud by ztratil ostražitost, snadno by ho porazili.

Ačkoli Yuwen Song nebyl pro Guang Lingsana užitečný, kdo ví, jestli ho najednou nenapadne ho nějak využít, plus tu byl také Yan Wushi.

Shen Qiao řekl: „Ano, pojďme hned. Je ještě brzy a pořád si můžeš objednat jídlo v hostinci.“

Ti dva přišli na narozeninovou oslavu, ale ani se nedotkli jídla. Jen poslouchali hudbu a užívali si atmosféry jako ostatní. Nebylo divu, že obsluha hostince byla překvapená, když se vrátili tak brzy.

Shen Qiao jim však neměl v úmyslu nic vysvětlovat. On a Yuwen Song si poručili, že si v pokoji sní večeři – tři jídla a jednu polévku. Pro Yuwena Songa byla večeře příliš hrubá a chuť přirozeně nebyla tak dobrá jako od kuchaře v paláci, ale Yuwen Song si svou situaci velmi dobře uvědomoval. Zatím si nestěžoval.

Shen Qiao se podíval do jeho očí. S ním byl samozřejmě spokojenější. Dokonce ho napadlo přijmout ho jako žáka.

Vzhledem k tomu, že si chlapec právě prošel drastickou zkušeností, a možná stále dlel v zármutku ze ztráty svých blízkých, Shen Qiao nespěchal, aby promluvil o svém návrhu. Byl připravený chvíli počkat.

Yuwen Song na něj pohlédl a zeptal se ho. „Taoistický knězi Shene, trápí vás něco?“

Shen Qiao neřekl, že přemýšlí o jeho přijetí jako učedníka, a tak lhostejně řekl: „Ne, myslím jen na starého známého, kterého jsem předtím potkal.“

Yuwen Song se zeptal: „Je pro vás důležitý?“

„Proč se ptáš?“ zeptal se ho Shen Qiao.

„Pokud si nemyslíte, že je důležitý, proč jste na něj ještě nezapomněl?“ řekl Yuwen Song.
Shen Qiao zakašlal: „Jen jsem si ho vybavil.“

Yuwen Song nic neřekl, ale jeho výraz řekl: „Očividně jste na něj nezapomněl.“

Najednou cítil, že není moudré toto téma vytahovat. Ale myslel si, že nezáleží na tom, když řekl svůj názor. Změnil tedy téma. „Ve skutečnosti si myslím, že si vás ten starý známý také váží,“ řekl Yuwen Song uklidňujícím tónem.

Shen Qiao nevěděl, jestli má plakat nebo se smát. Shen Qiao řekl: „Nezmiňujme se o tom, nechme to být.“

Yuwen Song s ním zřídka diskutoval o vážné záležitosti. Nebyl vnímavý ohledně pocitů ostatních lidí, a tak se držel svých slov a Shen Qiao se zeptal: „Proč jsi se zajímal?“

Yuwen Song řekl: „Jsem přibližně ve stejném věku jako můj šestý bratr. Každý den jsem jako svou činnost četl, jedl a spal, ale kvůli mému věku mě šestý bratr opakovaně škádlil. Jednou mi řekl, že na stromě jsou vejce fénixe. Podvedl mě a jen se mi potom smál.“

Shen Qiao poslouchal se zájmem. „Kolik ti bylo v té době? Nebyl jsi asi chytrý, i já se někdy nechám oklamat,“ řekl Shen Qiao.

Na chlapcově tváři se objevila ruměnec. Nevěděl, jestli ho upokojil nebo se trochu naštval. „Pokud by to byl obyčejný trik, nemohl jsem ho odhalit, ale aby mě přesvědčil, požádal ještě někoho, aby vyrobil barevného falešného fénixe. Pustili ho proletět několikrát před mým pokojem uprostřed noci a potom vyletěl na strom. Někdo řekl, že to byl fénix, že přišel k našemu domu snášet vejce, jen jednou nebo dvakrát. Jak jsem se nemohl nechat zmást? To jsem celý já. Ale i když jste velmistr, chcete vědět, jak to dopadlo dál, že?”

Shen Qiao se usmál: „Ano!“

Yuwen Song: „Později jsem si šel stěžovat svému otci, ale můj otec řekl, že to bylo proto, že mě můj šestý bratr miloval, a proto se mnou rád takhle zacházel. Ti, které neměl rád, ani nestáli za jeho pohled. Chybí mi tyhle staré časy. Mělo by to tak být?“

Shen Qiao se hořce usmál. Myšlenka Yuwena Songa v něm vzbudila vzpomínky, když byl dítětem.

„A když říkáte, že je pro vás ochotný riskovat, neznamená to, že vás má rád? Stejně jako můj šestý bratr a já, i když mě každý den často šikanoval, ten osudný den také řekl naší matce, že jsem nejmladší, a zeptal se, jestli bych neměl odejít jako první, abych zachoval pokrevní linii rodiny Yuwen,“ řekl Yuwen Song.

Bylo mu pouhých patnáct, v tomto věku by neměl být schopný zadržet slzy, ale Yuwen Song neplakal. Jen trochu ztišil hlas a jeho tvář zesmutněla–ukázala trochu vážnosti.

Yuwen Song pokorně zašeptal: „Přál bych si, abych se mohl vrátit do minulosti, i když mě každý den jenom podváděli. Jen doufám, že je tohle jeden velký sen, a když se probudím, budou pořád žít.“

Shen Qiao na chvíli mlčel. Věděl, že mysl Yuwena Songa je mnohem vyspělejší než jakéhokoli obyčejného dítěte. Shen Qiao řekl několik slov, aby ho trochu uklidnil.
„Víš, co znamenají tři barvy?“

Yuwen Song odpověděl: „Nebe, Země, člověk.“

„Způsob, jak vytvořit oblohu se nazývá jin a jang; způsob, jak vytvořit Zemi, se nazývá rou a gang; víš zbytek?“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song přikývl a řekl: „Způsob, jak vytvořit člověka, se nazývá shovívavost a spravedlnost.“

Shen Qiao řekl: „Ano, nechci se zmiňovat o minulosti, protože je to pro tebe smutné, ale jelikož o tom teď mluvím, řeknu k tomu pár slov. Ačkoli taoisté praktikují ticho, věnují pozornost také příčině a následku. Tohle není unikátní pro buddhismus.
Yuwen Yun se stal narušeným a přiměl lidi zemřít nespravedlivě. Pokud se chceš pomstít, nejen, že tě nebudu přemlouvat, ale také tě naučím bojové umění, ale nechci, abys o tom příliš přemýšlel.”

„Důvodem, proč jsou lidé lidmi, je to, že se liší od ostatních. Moudrost šelmy, zuřivost tygra a povaha lva. I když má člověk dobrou povahu, pokud je jeho žaludek hladový, nevyhnutelně bude hledat jídlo a zabíjet. Když však lidé mají hlad, mohou ho vydržet. Nosit ve svém srdci teplo, to je důvod, proč se lidé od těchto šelem liší, rozumíš?“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song měl opravdu mimořádné porozumění. Chvíli přemýšlel a pak přikývl: „Rozumím. Taoistický kněz doufá, že mohu odložit křivdy minulosti a půjdu dál. I když Yuwena Yuna pořád nenávidím, nechci se stát člověkem jako je Yuwen Yun.“

Shen Qiao ho utěšoval: „Ano, jsi opravdu hodný a pravý člen Yuwenovy rodiny!“

Yuwen Song zřídka přecházel na jiné téma. Zeptal se: „Můžu se u vás učit bojové umění?“

Shen Qiao se zasmál. „Samozřejmě, že můžeš. Když přijímám své učedníky, dívám se na jejich srdce a přihlížím na svoji kvalifikaci. I když jsou moje kvalifikace běžné, pokud je charakternost člověka dostatečně dobrá – ty máš vynikající kvalifikace a dobré základy. Ve skutečnosti jsi dobrý materiál pro výuku bojového umění.“ řekl.

Yuwen Song byl tak šťastný, že se chtěl klanět svému učiteli, když vstával, ale Shen Qiao ho zastavil. „Teď ne. Poté, co tě přivedu zpět do sekty Nefritového oblaku, nebude příliš pozdě na to, abys svého učitele oficiálně uctil,“ řekl Shen Qiao.

Yuwen Song neměl samozřejmě žádný názor. Mluvil se Shenem Qiao a vyřešil mnoho svých trablí. Té noci dobře spal a upadl rovnou do hlubokého snu.

Shen Qiao, který si vzpomněl na ta slova, která se právě dozvěděl, se nemohl ubránit pocitu malých vzestupů a pádů ve svém srdci. Dlouho nemohl plně vstoupit do říše snů. Uprostřed noci veškerý shon dne zmizel a z okna se už neozýval hlasitý zvuk.

Shen Qiao nemohl usnout. Zavřel oči, jeho mysl zůstávajíc na pozoru. Jeho pět smyslů bylo plně otevřených a slyšel všechno, jako by mu všechno kolem dýchalo do uší.

Shen Qiao otevřel oči a byl ohromený. Zvedl se, přešel k oknu a vyletěl, udělal to rychle a tiše. Nemluvě o tom, že Yuwen Song teď stále snil, i když se probudí, pokud se nepodívá, nebude vědět, že vedle už není žádný Shen Qiao.

Okno bylo napůl otevřené a trochu se zdráhalo dovolit jedné osobě vyjít ven, ale Shen Qiao byl jako duch. Jakmile jeho horní polovina prozkoumala okolí, nějaká osoba se již vznášela na střeše proti vnější zdi hostince.

Jistě, na střeše přímo naproti jejich pokoji stál člověk. Černé róby na sobě, klobouk s neprůhledným závojem zahalujíc identitu té osoby.

Malé divadélko nesouvisející s dějem:
Lao Yan: „Mám předtuchu, že se vrátím domů ( * ^ _ _ ^ *)“
Shen Qiao: „Pane režisére, trochu se bojím. Mohu se přihlásit do * * * * a napřed si zahrát mahjong? (ㄒ o ㄒ) ~“
Lao Yan: „Neboj se, malý krasavče! Hej autorko! Scénář je špatný, tahle věta neodpovídá tomuhle stylu!”
Král mňau (autorka): „Promiň, pojď si to přečíst.”
Lao Yan (vzal scénář a nastolil spokojený výraz): „I když jdeš do světa, nemůžeš uniknout dlani tohoto vůdce sekty!”

**Poznámka: tak jen abyste viděli jeden z nesmyslů překladu této kapitoly: „Black clothes and black robes, with power fences on their heads,“ To je věta z posledního odstavce. Může mi někdo říct, co to k sakru měl mít ten záhadný člověk na hlavě???! 😀 Elektrický plot?? Použila jsem zde trochu fantazie – pokud jste viděli Heaven‘s official blessing, tak si určitě vzpomenete, jak Xie Lian má špičatý klobouk z rýžové slámy se závojem. Něco podobného má v mojí fantazii ten cizinec.