Yuwen Song nevěděl, že když se probudí, bude v místnosti další osoba. Myslel si, že se mu to zdá, takže několikrát zamrkal očima, musel si je promnout a pak se nejistě zeptal: „Vůdce sekty Yane?”
Po celou cestu vždy projevoval vyrovnanost i ve svých letech, jen zřídka nechal proklouznout tento druh dětinského gesta, Shen Qiao se uvnitř usmál a jemně řekl: „Možná ho znáš, opravdu je to vůdce sekty Yan z Očistného měsíce, proč ho nepozdravíš?”
Yuwen Song na pozdrav složil ruce: „Wanbei Yuwen Song, již viděl vůdce sekty Yana.”
Yan Wushi vyloudil tón přitakání a neponížil ho: „Není třeba formalit, naposledy jsem tě viděl před dvěma lety, za tu krátkou dobu jsi hodně vyrostl.”
Yuwen Song: „Děkuji, vůdce sekty Yane.”
Yan Wushi: „Takže chceš tohohle ctihodného jako svého shifu?”
Shen Qiao:“…“
Yuwen Song byl zaskočen: „Ach?”
Na tváři Shena Qiao se objevil záblesk barvy: „Vůdce sekty Yan není příliš laskavý, kdy jsi se uchýlil ke krádeži učedníků jiných lidí?”
Yan Wushi se slabě usmál: „Ale podívejme se na jeho reakci, neodmítl hned, takže po vyslechnutí mého návrhu musel v mysli zakolísat, ve srovnání s tebou musí být ochotnější být mým učedníkem!”
Yuwen Song spěchal, aby to napravil: „Musím poděkovat vůdci sekty Yanovi, ale tento wanbei již slíbil taoistickému knězi Shenovi, že vstoupí do taoistické sekty. Jelikož jsem dal své slovo, určitě není důvod je odvolávat, takže prosím o porozumění vůdce sekty Yane!”
Yan Wushi zvedl obočí: „Co je dobrého na tom být jeho žákem? Co by jsi z toho měl, nemusíš to respektovat, ale kdybys šel se mnou, tvoji dva shixiongové by od tebe měli více než dvacet let navíc, v budoucnu bych ti předal pozici vůdce sekty, sekta Očistného měsíce je velmi bohatá, za žádných okolností bychom nevyžadovali, abys celý rok nosil jednu sadu taoistických rouch. Když se na to podíváš jako na celek, nezískal bys spoustu dobrých věcí?”
Shen Qiao naštvaně: „Vrátil ses se mnou, jen abys mi ukradl učedníka?”
Yan Wushi: „Pokud se po něm nikdo neshání, pak by to naznačovalo, že jeho potenciál nakonec není tak velký. Pokud se s tebou hádám, pak to znamená, že tvůj úsudek je dobrý, měl bys místo toho poděkovat tomuto ctihodnému.”
Shen Qiao konečně pochopil, že pokud Yan Wushi chce, může pro si nahromadit všechny důvody na světě.
Yuwen Song si položil ruku na čelo a nechtěl vidět, jak zbavil Shena Qiao řeči, okamžitě skočil na pomoc ke svému budoucímu shizunovi a pokusil se odvrátit pozornost Yana Wushiho zpět k němu: „Já a taoistický kněz Shen míříme do sekty Nefritového oblaku, jaké jsou plány vůdce sekty Yana?”
Yan Wushi: „Ano.”
Yuwen Song: „Ach?”
Yan Wushi vyrovnaně: „Nepozval jsi tohoto ctihodného do sekty Nefritového oblaku jako hosta? Přijal jsem to.”
Yuwen Song byl beze slov.
Počkat, počkat, to vůbec nebyl můj záměr! Vnitřně si povzdechl a podíval se na Shena Qiao, aby ho zachránil.
Shen Qiao začal: „Vůdce sekty Yane, sekta Nefritového oblaku upadá, dnes nemá vysoké postavení, obávám se, že nebude splňovat tvé standardy.”
Yan Wushi: „Ach, neboj se, tento ctihodný nebude dělat cavyky.”
Shen Qiao si vynutil úsměv: „Ale já nejsem žákem sekty Nefritového oblaku, nemohu za ně rozhodnout o jejich záležitostech jen z vůle ostatních lidí.”
Yan Wushi: „To není problém, když uvidí tohoto ctihodného, neodmítnou.”
Shen Qiao, opět beze slova, si nemohl pomoci a dodal: „Nerozumím, neexistuje žádné spojení mezi sektou Očistného měsíce a sektou Nefritového oblaku, jejich sekta je slabá, pravděpodobně nebude schopna dát sektě Očistného měsíce nic hodnotného, tak proč je vůdce sekty Yan tak rozhodný?”
Yan Wushi: „Samozřejmě je to proto, abych ti dal tvář, proč bych jinak poctil svou přítomností tak malou sektu. Když mě uvidí, budou při mém uvítání zakopávat o vlastní nohy, jak by se odvážili odmítnout?”
Nebylo možné, aby v tomto rozhovoru dál pokračovali!
Shen Qiao téměř plival krev, cítil, že ten druhý jasně rozuměl, ale předstíral zmatení, navíc nemohl pochopit, že když v tomto krátkém období byli od sebe, postoj Yana Wushiho se pozoruhodně změnil.
Pokud by se ptal dále, přišlo by pravděpodobně něco ještě děsivějšího.
Dlouho mlčky přemýšlel, přišel jen s touto jedinou větou: „Co když si nepřeju, aby vůdce sekty Yan přišel?”
Yan Wushi, ohromený: „Právě jsi řekl, že za ně nemůžeš rozhodnout o jejich záležitostech, tak proč by záleželo na tvém přání, taoistický knězi Shene. Jak můžeš být tak nerozumný?”
Shen Qiao:“…“
Yuwen Song soucitně pohlédl na svého budoucího shizuna.
Yan Wushi se k němu najednou otočil: „Opravdu nechceš být učedníkem tohoto ctihodného?”
Yuwen Song, zaskočený, zavrtěl hlavou jako ruční bubínek.
Yan Wushi neřekl nic víc, jen se usmál, jemný jako voda.
Ale tento úsměv způsobil, že se Yuwen Song zachvěl.
Takže s takhle, kdy dříve byli dva lidé na cestě, se stali tři.
Tváří v tvář někomu, kdo nerozumí odmítnutí, kdo se nemohl dát urazit, kdo by vás pravděpodobně porazil v boji, se Shen Qiao mohl rozhodnout, že ho bude přehlížet.
Ale existenci Yana Wushiho samu o sobě bylo velmi těžké ignorovat, ti tři kráčeli společně, jeho pohledný vzhled blížící se ďábelskému často přitahoval pohledy cizinců, jako když se zastavili, aby se najedli v hostinci, téměř všichni zaměstnanci si mysleli, že cestují společně, a že Yan Wushi byl ten, kdo je zodpovědný za účet, takže ho v této věci vyhledali jako první, Shen Qiao se to několikrát pokusil bezvýsledně napravit, jeho úsilí bylo vyčerpáno.
Jako v tuto chvíli.
Všichni tři už dosáhli úpatí pohoří Taishan, denní světlo vybledlo, a tak se rozhodli zůstat na úpatí hory přes noc, než vyjdou nahoru.
Byl právě vrchol turistické sezóny pro prohlídku památek, hostince na horském úpatí byly často plné, majitel nečekal cestovatele tak pozdě, spěšně je vyšel pozdravit, a nechal personál přinést teplé jídlo, plníc stoly s pokrmy, omluvně se usmál: „Je mi líto, v těchto dnech je tolik lidí, kteří chodí nahoru, aby viděli scenérii, máme k dispozici jen jednu místnost, bude to v pořádku?”
Yan Wushi pohlédl na Shena Qiao, ten se vzdal trvání na tom, že ve skutečnosti necestují společně, a neřekl nic, přestože měl příležitost se přimluvit.
V jeho očích prošel záblesk úsměvu a on usoudil: „Ano. Jak velká je ta místnost?”
Majitel se zasmál: „Není velká, jen vnitřní a vnější část, ale přesahuje svou elegancí, pokud ji uvidíte, zaručuji vám, že budete spokojeni, všechny hostince v okruhu deseti li nemají lepší!”
Yan Wushi přikývl: „Tak nám jdi přinést sadu weiqi.”
V tomto ročním období zde lidé, kteří si prohlíželi horské scenérie, byli většinou literáti, kteří se chtěli odvolat na své zájmy, hostinec se připravil předem, majitel se usmál: „Ano, ano!”
Následovalo chválení: „Při pohledu na vás tři jsem si myslel, že jste poutníci jianghu, nečekal jsem, že budete mít koníčky intelektuálů, skutečně talentovaní v obou ohledech!”
Shen Qiao opravdu nemohl myslet na žádné lákadlo, které by přitahovalo Yana Wushiho k sektě Nefritového oblaku, mohl to připsat pouze jedné z jeho rozpustilých nálad, nečekal, že ten druhý půjde s nimi, prošel celou tuhle cestu, od začátku do konce se zdálo, že se jeho zájem nezmenšil, a nevynesl téma odchodu. Nyní byli na kraji vstupu do brány sekty Nefritového oblaku, migrény Shena Qiao pokračovaly, bál se, že by tato hrozba na úrovni Boha mohla vyvolat potíže pro sektu a tak se opakovaně pokoušel se rozejít, jenomže neúspěšně. Spíše si ho Yan Wushi po celou dobu cesty dobíral, byl s rozumem v koncích, když uslyšel, že všechny hostince jsou plné, svraštil obočí, zvažoval, jestli by bylo lepší udělat výstup ještě tu noc. Sekta Nefritového oblaku byla stejně nedaleko na hoře, kdyby nebylo Yuwena Songa, výšlap by se dal snadno uskutečnit.
Zdálo se, že Yan Wushi četl jeho myšlenky: „Postel necháme Yuwenu Songovi a ty a já můžeme hrát weiqi ve vnější místnosti?”
Shen Qiao si vynutil úsměv: „Vůdce sekty Yane, jaký je tvůj skutečný záměr, že chceš přijít do sekty Nefritového oblaku, pořád mi to nechceš říct popravdě?”
Yan Wushi: „Tento ctihodný řekl, že je to kvůli tobě, ale nevěřil jsi tomu.”
Shen Qiao zavrtěl hlavou, samozřejmě ne: „Ačkoli se moje bojové umění zotavuje, možná je na osmi až devíti bodech z mé předchozí úrovně. Ale tvrdit, že jsem na stejné úrovni jako ty, to by bylo lehkovážné, v boji proti tobě moje šance na výhru jsou malé, v tuto chvíli ještě nejsem hoden být tvým protivníkem.”
Yan Wushi zvedl obočí: „Taoistický knězi Shene, myslel jsem si, že taoistické praktiky jsou o klidu a vyrovnanosti se světem přírody, a ty tady mluvíš o neustálém boji a zabíjení, jak násilné. Pokud budeš takhle pokračovat, který rok který měsíc dosáhneš další fáze svého praktikování?”
Jeho pohled se přehnal přes bezvýrazné tváře Shena Qiao a Yuwen Song bezmyšlenkovitě dodal: „Slyšel jsem, že sekta Nefritového oblaku má proslulou krásku jménem Yue Kunchi.”
Shen Qiao, který utrpěl nemalý šok: „To je shixiong vůdce sekty a je to muž, ty jsi… ?!”
Yan Wushi: „Pak musí být vůdce sekty žena?”
Shen Qiao: „Správně…“
Yan Wushi: „Takže si to zrekapitulujme, slyšel jsem, že sekta Nefritového oblaku má proslulou krásku, která ve srovnání s Yuan Xiuxiu nezaostává, pouze překračuje, tento ctihodný ji obdivuje po dlouhou dobu a touží se s ní setkat.”
Shen Qiao:“…“
Když to říkáš takhle, vůbec to nezní, jako bys ji dlouho obdivoval.
Bez ohledu na to chtěl Yan Wushi pokračovat, Shen Qiao neměl žádnou anti strategii a než přišel na jeho skutečný záměr, stěží mu mohl zatarasit cestu a ze sekty Nefritového oblaku udělat nepřítele.
Po jídle je personál vzal do jejich pokoje.
Místnost byla opravdu taková, jak majitel prohlásil, docela elegantní svým vybavením a uspořádáním, Shen Qiaovi se líbila, jelikož se cítil kdekoli doma, dokonce i Yuwen Song měl šťastný výraz, takže Shen Qiao při pohledu na svého budoucího žáka souhlasil, že strávit noc zde bude v pořádku.
Yuwen Song se hrnul do postele odpočívat, zatímco Yan Wushi stáhl Shena Qiao zpět: „Pojďme si zahrát.”
Shen Qiao zdvořile odmítl: „Dovednost tohoto prostého je ve weiqi ničemná.”
Yan Wushi bez emocí řekl: „Předtím byl tvůj zrak špatný, ale pořád jsi dokázal slepý hrát sám se sebou.”
Shen Qiao si nemyslel, že si to bude pamatovat tak jasně, cítil se trapně, kdyby odmítal dále, a tak se posadil.
První kolo vyhrál o kousek Shen Qiao.
Řekl Shen Qiaovi: „Naše úrovně dovedností jsou podobné, tentokrát to byla jen chyba, musíš dát tomuto ctihodnému šanci vyhrát, teprve pak to bude spravedlivé.”
Shen Qiao se chystal jít si sednout a meditovat, ale když to slyšel, nemohl si pomoci: „Dobře, pojďme ještě jedno kolo.”
Ve druhém kole Shen Qiao prohrál s Yanem Wushim, tentokrát byla hra ještě nejistější než ta poslední, jako by byl jen o jeden krok pozadu.
Yan Wushi velkoryse řekl: „Bylo to jen proto, že jsem měl první tah, tentokrát můžeš začít.”
Shen Qiao pokrčil obočí a díval se na desku, cítil, že něco není úplně v pořádku, ale nemohl na to dát ruku do ohně.
Neměl vrozenou soutěživou touhu vyhrát, a tak odpověděl: „Už ne, vyhrát nebo prohrát je běžná věc, jedna výhra a jedna prohra, jsme si rovni.”
Yan Wushi: „Tahle šachovnice je jako styl meče, naučil ses něco ze hry?”
Shen Qiao zaváhal, chvíli prozkoumal hrací desku a zavrtěl hlavou: „Odpusť mi mou hloupost, nevidím to.”
Yan Wushi: „Další kolo se můžeš pozorně dívat, postupovat a ustupovat, přesně jako při ovládání meče proti nepřátelům, jakmile to uvidíš, bude ti to jasné.”
Shen Qiao vždy respektoval postřehy bojového umění Yana Wushiho, a tak souhlasil s dalším kolem, tentokrát se opravdu zaměřil.
Yan Wushi v duchu řekl: tak snadno se dá oklamat, náhodná slova a on jim bude stále věřit.
Ve třetím kole nakonec oba dosáhli remízy.
V tu chvíli onen kus temné oblohy získal od východu slunce slabý zlatý lem.
Shen Qiao znovu prozkoumal desku a konečně si něco uvědomil: „Deska je jako bojiště, umí číst srdce lidí a vojenskou strategii, ale neviděl jsem nic, co by souviselo s praxí ve stylu meče, záměrně jsi mě napálil?”
Yan Wushi s vážnou tváří: „Samozřejmě, že ne, mýlíš se.”
Samozřejmě by nepřipustil, že výraz toho druhého při soustředění se byl nesmírně zábavný.
Shen Qiao: „Pak ať mi vůdce sekty Yan prosím vysvětlí své postřehy, aby tomu tenhle prostý mohl porozumět?”
Yan Wushi se postavil na nohy: „Je ráno, tento ctihodný půjde probudit Yuwena Songa, neopracovaný nefrit se nestane nástrojem, měl by cvičit s mečem.”
Shen Qiao:“…“
To mi chcete říct, že od té doby, co Shen Qiao spadl z vrcholku Půl kroku, uběhly už dva roky?!
Udivuje mě, že mi trvalo skoro celý týden, než jsem tuhle kapitolu dočetla (na to, že mě to tak baví, tak to čtu pomalu). Možná to je tím, že jsem začala číst jednu korejskou novelu, která má eee 541 Kapitol. Měla bych taky dočíst Shenshang. (Ehm vůbec jsem si nekoupila další díl Thousand Autumns v tištěné podobě ehm)
Těším se na další kapitolu Ꮚ˘ ꈊ ˘ Ꮚ